Reslovakizace

Reslovakizace je historický proces, který probíhal ve 20. století v Československu a měl za cíl sloučení českých a slovenských menšin v jednu homogenní národní skupinu. Po vzniku Československé republiky v roce 1918 se objevila potřeba sjednotit a posílit východoevropský stát. Jedním z prostředků k dosažení tohoto cíle byla reslovakizace, která se zaměřovala především na osuvětské oblasti na hranici s Ruskem. Jednalo se o politiku, která vyzývala českou a slovenskou menšinu, aby se odřekla své původní národnosti a přijala slovenskou identity. Reslovakizační politika měla různé podoby, nejvýrazněji se projevila během komunistického režimu v letech 1948 až 1989. Během této doby byla prosazována nucená slovenizace ve školách, úřadech a v médiích. Během reslovakizace se však objevily také některé pozitivní aspekty, jako například rozvoj slovenské kultury a literatury. Nicméně politika reslovakizace nebyla jednoznačně úspěšná a v průběhu času ztratila na popularitě. Po pádu komunismu se proces reslovakizace ustal a aktuálně není žádná aktivní politika, která by tuto otázku řešila.