Rokosz

Rokosz je název pro označení povstání nebo vzpoury ve středověkém a raně novověkém Polsku či v jiných zemích střední a východní Evropy. Termín pochází z polského jazyka a ve svém původním významu znamená "ševcovský křik". Rokosz se většinou vztahuje k nepokojům a odporu proti centrální moci, který se formoval mezi šlechtou a úředníky královského dvora. Rokosz se v Polsku objevoval v různých formách od 15. století až do 18. století. Povstání se často odehrávala v období slabého panování, krize vlády nebo nespokojenosti s politikou panovníka. Rokosz byl příležitostí pro šlechtu a další vrstvy společnosti, které se snažily dodat svým zájmům větší váhu. Nejznámějším rokoszem v dějinách Polska je tzv. Rokosz firlejský, který se konal v letech 1577–1580. Jednalo se o jedno z největších povstání středověkého Polska a zahrnovalo několik významných šlechtických rodů. Dalšími významnými rokoszy byly například Rokosz Zebrzydowského v roce 1606, Rokosz Lubomirského v letech 1665–1666 či Rokosz Konfederací v letech 1733–1734. Rokosz představoval důležitou součást politické kultury té doby a často znamenal značné změny v mocenských strukturách. Povstání byla často motivována nejen politickými a ekonomickými důvody, ale také náboženskými nebo národnostními rozpory. V důsledku rokoszů se změnilo rozložení moci, připravovala se půda pro demokratické změny a vytvářel se prostor pro politickou participaci šlechty a dalších vrstev společnosti.