Sazba

Sazba (od „sázeti“) je původně tisková forma pro tisk z výšky (knihtisk), tvořená jednotlivými literami, případně obrázky. V širším slova smyslu hotová předloha pro tisk, zejména textová. Řemeslník, který vytvářel sazbu, se nazýval sazeč. S přechodem na modernější, počítačové techniky sazby v systému Desktop publishing pracuje přímo tiskový grafik na počítači se sázecím programem resp. převodem podkladového textu do tisku v rámci grafického počítačového systému. “Kasa“ s literami a sázítko pro ruční sazbu

Ruční sazba

Sestavování tiskové formy z pohyblivých kovových liter se objevilo už ve 12. -13. +more století v Číně, nejstarší dochovaný exemplář je korejská kniha Čikči z roku 1377. Ruční zhotovování liter však bylo nesmírně pracné a technika se užívala jen sporadicky. Kolem roku 1440 udělal mohučský zlatník Johannes Gutenberg několik převratných vynálezů, mezi něž patřilo i odlévání liter. Ručně vyrobený ocelový model litery se zakalil a vyrazil do ocelové matrice, do níž se pak odléval libovolný počet shodných liter. Už Gutenberg také objevil liteřinu, slitinu olova, cínu a antimonu, která spojuje nízký bod tání s větší pevností.

Litery měl sazeč před sebou v přihrádkách v písmovce (hov. kasa), odkud je vybíral a sázel do sázítka (hov. +more háček), které držel v ruce (pravák v levé). Když dokončil řádek, musel jej ještě doplnit na přesnou délku (mezislovní mezery, v některých případech i mezery mezi písmeny) tak, aby se vyrovnal pravý okraj sazby. Hotové řádky skládal na sazebnici (hov. loďka - plech opatřený okraji ve tvaru U) a hotový sloupec (příp. stránku) převázal motouzem. Stránka se pro kontrolu ručně otiskla (na malém automatickém, případně ručním rychlolisu 2. pol. 70 let - poč. 90. let 20. stol. ) a vznikl tzv. kontrolní otisk (hov. obtah - dříve též kartáčový otisk podle používané techniky otisku) a případné chyby se ručně opravily. Teprve po vysázení celého archu se mohly stránky sestavit ve správném pořadí, případně doplnit obrázky (dřevoryty, štočky), linkami a ornamenty a opět kontrolně otisknout. Tímto způsobem se sázely všechny knihy a časopisy téměř až do konce 19. století a mnohde ještě déle. Ruční sazba byla nesmírně pracná a pomalá - dobrý sazeč dokázal vysázet asi 1400 liter (tzv. hladkého textu) za hodinu - ale její mechanizace nebyla snadná a rozmetání (rozebrání použité sazby a třídění použitých liter) se nakonec muselo dělat ručně. Ruční sazba pro akcidenční tiskoviny a sazbu titulků (zejména novinových) se zachovala celosvětově až do 90. let 20. století, do velkého nástupu počítačových DTP systémů.

Strojní sazba

+more8'>Sázecí stroj Linotype z roku 1965 Děrovací pracoviště stroje Monotype (1965) Fotosázecí stroj s diapozitivy.

Po mnoha pokusech o mechanizaci sazby textu teprve roku 1896 zkonstruoval německý hodinář Ottmar Mergenthaler v Baltimore prakticky použitelný řádkový sázecí stroj Linotype. Na něm se pomocí klávesnice „sázely“ negativní matrice a teprve hotový řádek se vcelku odlil (proto přízvisko „horká sazba“). +more Každá matrice měla svůj zámek (zuby jako patentní klíč), takže se po použití automaticky rozmetla do správné přihrádky. Řádkové sázecí stroje (obecně zvané "linotypky", podle značky prvního výrobce) se neustále zdokonalovaly a vyráběly více než 90 let.

Jen o rok později patentoval americký vynálezce Talbert Lanston sázecí stroj na jiném principu. Jeho Monotype se skládal z pracoviště perforátora/tastraře, kde se vyrobila děrovaná papírová páska, která pak řídila odlévání a sázení jednotlivých liter. +more Také tento stroj se postupně zdokonaloval a vyráběl až do poloviny 20. století.

Výkon dobrého sazeče se sázecími stroji zvýšil na 6 až 10 tisíc znaků za hodinu. Složité sazby například matematických vzorců se ovšem nadále dělaly ručně.

Fotosazba

Ve druhé polovině 20. století začala sázecím strojům konkurovat fotosazba, vytváření tiskové předlohy na fotografický film. +more Protože se při ní přestalo používat odlévání, mluví se někdy o „studené sazbě“. Fotosázecí stroje zprvu promítaly na film jednotlivá písmena z negativů, později používaly obrazovku, na níž se obrazy písmen vytvářely počítačem. Vyvolané filmy se buď přímo montovaly do stránek pro ofsetový tisk, anebo užívaly pro výrobu matric. Při fotosazbě se dala plynule měnit velikost písma, daly se dělat i složité sazby a ani vkládání obrázků nebyl žádný problém. Také skladování hotové sazby pro případný dotisk se velmi usnadnilo. Ofset kromě toho podstatně zjednodušil vícebarevný tisk.

Počítačová sazba

Od roku 1985 postupně ovládá pole počítačová sazba (DTP - Desktop publishing). Zasloužil se o to zejména programovací jazyk PostScript, program PageMaker firmy Aldus a počítače Macintosh firmy Apple. +more Výstup počítače se buď používá po osvit filmu případně desky, anebo přímo ovládá digitální tisk. Zejména v akademických kruzích se velmi rozšířily sázecí systémy TeX a LaTeX, které umožňují i složitou sazbu např. matematických vzorců.

Odkazy

Literatura

J. Jedlička, Sazba a lámání knih, novin a časopisů. +more Praha: SNTL 1972 * Ottův slovník naučný, heslo Knihtiskařství. Sv. 14, str. 444 * Pop - Fléger - Pop, Sazba 1/2. Učebnice pro střední školy a SOU. Praha: SPN 1988/9.

Související články

Knihtisk * TeX * Tisk

Externí odkazy

[url=http://www. metaltype. +moreco. uk]Metal Type - For Those who Remember Hot Metal Typesetting[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20100102132107/http://sourceforge. net/apps/mediawiki/lout/index. php. title=Main_Page]The Lout Document Formatting System[/url] * [url=http://gochipmunk. com/html/contents. html]Typesetting in the 1960 era[/url] * [url=http://research. microsoft. com/en-us/um/people/gbell/digital/timeline/1968-3. htm]TYPESET-8, the first low cost computerized type setting system[/url].

Kategorie:Typografie