Cesko.wiki Seaborgium
Author
Albert FloresSeaborgium (chemická značka Sg) je čtrnáctým transuranem, jde o silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle v cyklotronu nebo urychlovači částic.
Seaborgium doposud nebylo izolováno v dostatečně velkém množství, aby bylo možno určit všechny jeho fyzikální konstanty. Při své poloze v periodické tabulce prvků by svými vlastnostmi mělo připomínat wolfram.
Historie
261Sg decay scheme 2006 První příprava prvku s atomovým číslem 106 byla ohlášena téměř současně ve dvou světových laboratořích roku 1974. +more V červnu ohlásila skupina vedená Georgijem Fljorovem v laboratořích Ústavu jaderného výzkumu v Dubně v bývalém Sovětském svazu přípravu nového prvku s atomovým číslem 106, relativní atomovou hmotností 261 a poločasem přeměny 0,48 sekundy. Vznikl bombardováním atomů olova jádry atomů chromu.
:p=208|b=82|a=rPb + p=54|b=24Cr → p=261|b=106Sg + p=1|b=0n
V září téhož roku oznámil tým vedený Albertem Ghiorsem z kalifornské university v Berkeley syntézu izotopu s relativní atomovou hmotností 263 a poločasem přeměny 1,0 sekundy. Jejich objev byl jako první potvrzen nezávislým experimentem a Američané navrhli pro nový prvek název seaborgium na počest jaderného fyzika Glena T. +more Seaborga. Připraven byl reakcí jader kalifornia s jádry prvku kyslíku.
:p=249|b=98|a=rCf + p=18|b=8|a=rO → p=263|b=106|a=rSg + 4 p=1|b=0|a=rn
Návrh na pojmenování prvku po dosud žijícím vědci vzbudil značné rozpaky a diskuze ve vědeckém světě. Po mnoha debatách bylo konečně na zasedání IUPAC v roce 1997 definitivně potvrzeno pojmenování prvku seaborgium a chemická značka Sg. +more Glenn Seaborg.
Izotopy
Dnes je známo celkem 16 izotopů seaborgia, nejstálejší známý izotop 269Sg se jako α zářič rozpadá s poločasem 3,1 minuty, nejméně stálý izotop 258Sg má poločas rozpadu pouhé 2,9 milisekundy. Poločasy přeměny 268Sg, 270Sg, 272Sg a 273Sg nejsou známy. +more
. Izotop Rok objevu Reakce Poločas rozpadu 258Sg 1994 209Bi(51V,2n) 2,9 ms 259Sg 1985 207Pb(54Cr,2n) 0,29 s 260Sg 1985 208Pb(54Cr,2n) 4,95 ms 261Sg 1985 208Pb(54Cr,n) 178 ms 262Sg 2001 207Pb(64Ni,n) 6,9 ms 263Sgm 1974 249Cf(18O,4n) 1,0 s 263Sgg 1994 208Pb(64Ni,n) 0,12 s 264Sg 2006 238U(30Si,4n) 37 ms 265Sg 1993 248Cm(22Ne,5n) 14,4 s 266Sg 2004 248Cm(26Mg,4n) 21 s 267Sg 2004 248Cm(26Mg,3n) . 268Sg . 269Sg 3,1 min 270Sg . 271Sg 2003 242Pu(48Ca,3n) 2,4 min 272Sg . 273Sg .
Odkazy
Literatura
N. N. Greenwood - A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 * Arnold F. Holleman, Nils Wiberg: Lehrbuch der Anorganischen Chemie 102. Auflage, de Gruyter, Berlin 2007, S. 1980.
Související články
Externí odkazy
Kategorie:Chemické prvky Kategorie:Kovy Kategorie:Objekty nazvané po osobách za jejich života Kategorie:Transurany