Cesko.wiki Sedisvakantismus
Author
Albert FloresSedisvakantismus je termín používaný v katolické církvi k označení přístupu, který zastává názor, že od druhého vatikánského koncilu (1962-1965) je úřad papeže neobsazen (sede vacante) a žádný z dosud zvolených papežů není legitimitou oprávněn vykonávat papežský úřad. Sedisvakantisty tvoří skupina římskokatolických kněží a laiků, kteří odmítají uznat papeže a užívají své vlastní hierarchické struktury a volí si vlastního "antipapeže". Tito lidé se domnívají, že druhý vatikánský koncil vykonal mnoho změn, které odporují tradičnímu katolickému učení a způsobily tak rozdělení církve. Sedisvakantismus je považován za neortodoxní a v rozporu s katolickou doktrínou.
__BEZOBSAHU__ Svatým stolcem od doby papežovy smrti nebo odstoupení do zvolení jeho nástupce Sedisvakantismus (z lat. , „prázdnost, neobsazenost stolce“), též sedesvakantismus ( dosl. „prázdný stolec“), nebo sedevakantismus ( „když je stolec prázdný“) je názor zastávaný minoritou tradicionalistických katolíků, podle kterého je v současnosti papežský stolec uprázdněn a nároky současného papeže (resp. některých jeho předchůdců) na něho jsou nelegitimní.
Charakteristika
Někteří přívrženci sedisvakantismu považují za posledního legitimního papeže Pia XII. +more, jiní Pia XI. nebo Jana XXIII. V současnosti je sedesvakantismus heterogenní a těžko popsatelná entita, protože neexistuje jedno oficiální stanovisko, kromě toho, že všichni odmítají Druhý vatikánský koncil a jeho modernistické reformy v oblasti náboženské praxe považují za heretické. Přívrženci sedisvakantismu disponují vlastním duchovenstvem, oficiální církví neschválenými biskupy a kněžími.
Ve snaze vyhnout se otevřenému schizmatu se většina sedisvakantistů staví odmítavě k nezávislé volbě „legitimního“ papeže, i když existují volby jednotlivých skupin (Linus II. +more, Pius XIII. , Petr II. a Řehoř XVII. ). Nejznámější separatistickou skupinou sedisvakantistů byla španělská větev pod vedením Clementa Domíngueza y Gomeze (23. dubna 1946 Écija, Sevilla - 22. března 2005 El Palmar de Troya), který se po smrti papeže Pavla VI. dne 6. srpna 1978 sám vyhlásil za papeže Řehoře XVII. a zformovat tak tzv. Palmarskou církev.
Odkazy
Literatura
EMANUELE DAL MEDICO, All'estrema destra del padre: tradizionalismo cattolico e destra radicale, Ed. La Fiaccola, 2004, str. 88.
Reference
Související články
Sedisvakance * Seznam sedisvakantistických papežů * Katolický tradicionalismus * Bratrstvo svatého Pia V. +more * Oliver Oravec * Otto Katzer.
Externí odkazy
[url=http://books. google. +morecz/books. id=gxEONS0FFlsC&lpg=PA566&dq=sedevacantism&pg=PA566#v=onepage&q&f=false]Frank K. Flinn, Encyclopedia of Catholicism (Facts on File, 2007), s. 566. [/url] * [url=http://www. christnet. eu/clanky/1371/odtrzenci_z_katolicke_cirkve_podporuji_i_mezinarodni_report_i. url]Robert Němec, Odtrženci z Katolické církve podporují Mezinárodní Report, in christnet. cz, ze dne 27. října 2000[/url].
