Servi camerae

Karlem IV. Servi camerae ( služebníci komory [tj. císařské, královské, knížecí apod.]; Kammerknechtschaft) je latinské označení právního vztahu mezi židovským obyvatelstvem a panovnickou komorou. Tento vztah vznikl, aby zabránil napadání židovského obyvatelstva, ale zároveň také zajistil příjmy královské komoře.

Panovník v privilegiu, které tento vztah vymezovalo, stanovil židovské obyvatelstvo za svůj majetek, a jakýkoliv útok proti židům byl tudíž posuzován jako útok na královský majetek a podle toho byl také trestán. Židé rovněž spadli pod přímou jurisdikci krále a nepodléhali např. +more městským soudům. Panovník se tímto způsobem zaručoval zajišťovat bezpečnost židovského obyvatelstva na svém území, za což mu ovšem židé byli povinni platit daně a případně i další poplatky.

Vůbec poprvé použil sousloví servi camerae ve své listině císař Fridrich II. +more roku 1234. V Českém království vydal takové privilegium poprvé Václav I. , jeho text však zůstává neznámý. Prvním známým textem, který ošetřuje postavení židů jako servi camerae regis jsou Statuta Iudaeorum, která vydal mezi lety 1254 a 1262 Přemysl Otakar II. V Polsku byla tato instituce zakotvena roku 1264 knížetem Boleslavem V. v kališských statutech.

Odkazy

Reference

Související články

Židé v českých zemích za vlády Přemyslovců

Kategorie:Dějiny Židů