Silná interakce

Silná interakce, nazývaná také silná jaderná síla, je základní fyzikální síla zprostředkovávající interakci mezi kvarky, které jsou základními stavebními kameny hadronů (např. protonů a neutronů). Tato interakce je nejsilnější ze všech známých základních sil a je zodpovědná za udržování kvarků pohromadě. Tato síla je silně závislá na vzdálenosti mezi kvarky a na jejich druhu. Silná interakce je popisována kvantovou chromodynamikou (QCD), která je teorií silných interakcí a popisuje chování kvarků a gluonů, které jsou částicemi přenášejícími silnou interakci. Silnou interakci lze také popsat jako výměnu gluonů mezi kvarky, přičemž gluony samy mohou komunikovat s ostatními gluony. Silná interakce se projevuje několika jevy, jako je například vázání kvarků do hadronů, vysoká stabilita atomových jader, interakce mezi hadrony při vysokých energiích nebo vysoká kinetická energie v hadronech. Silná interakce má také významný vliv na vlastnosti hmoty a na vývoj vesmíru. Silná interakce je jednou ze čtyř základních interakcí ve fyzice, vedle gravitační, elektromagnetické a slabé interakce. V kvantovém chromodynamickém modelu se silná interakce snaží zahrnout do jednotné teorie všech základních interakcí. Vklasické fyzice byla silná interakce popsána jako tzv. Yukawova potenciálová funkce, která je odpovědná za vázání kvarků do atomových jader. Kvantová chromodynamika však tento model nahrazuje kvantovým popisem interakce mezi kvarky a gluony a vysvětluje tak mnoho dříve neznámých jevů a vlastností silné interakce. Silná interakce je pro fyziku velmi důležitá, nejen z hlediska základního výzkumu na poli elementárních částic, ale také z aplikovaného hlediska, například v jaderné energetice nebo medicíně.