Simonie

Simonie je původně náboženský pojem, který byl používán v prostředí katolické církve ve středověku. Jedná se o praxi, při které se peněžní částka vybíraná za podávání svátostí, zejména svatého křtu, měnila na soukromý prospěch duchovních autorit. Simonie byla vnímána jako hřích proti víře a zneužívání náboženské moci. Termín pochází z biblické postavy Šimóna Mágů, který byl připomínán ve Skutcích apoštolů za pokus o zakoupení Duchem svatým svátosti. Praxe simonie byla široce rozšířená ve středověké církvi, zejména mezi nižšími duchovními. Ti často vybírali peníze za svátosti nebo si účtovali za modlitby, pohřby a další náboženské činnosti. Simonie se stala zvláště problémovou během doby papeže Bonifáce VIII., který reagoval na tuto skutečnost vydáním dekretu Ad abolendam, který měl zakázat platbu za svátosti. Praxe však pokračovala i nadále, a tak se papež Lev X. rozhodl problém definitivně vyřešit zrušením placení za svátosti v bulle Pastor aeternus. Simonie byla také často spjatá s případy korupce a zneužívání moci v řadách církevních představitelů. Termín simonie se v současnosti používá i mimo náboženský kontext k označení korupčních praktik, při kterých se mění veřejný prospěch na soukromý zisk. Simonie je tak vnímána jako zneužívání postavení nebo moci za účelem získání osobního prospěchu.