Simultánka
Author
Albert FloresSimultánka je desková logická hra pro dva hráče, která se hraje na šachovnici. Hráči se střídají v tahu a cílem je přivést soupeře do stavu, kdy nemůže vykonat žádný legální tah. Hra je pojmenována podle francouzského výrazu "simultanée", což znamená simultánní, protože oba hráči mají stále stejný počet možných tahů. Pravidla simulánky jsou relativně jednoduchá, avšak vyžadují strategické myšlení a plánování. Simultánka byla vynalezena v roce 1977 československým vědcem Janem Lukášem a od té doby se stala velmi populární po celém světě. Existuje několik variant simulánky, které se liší počtem figur na šachovnici a možnostmi tahů. Většina verzí však zahrnuje pouze pěšce, věže a krále. Tato hra má i svůj mezinárodní turnajový systém, který ji dává status oficiálního sportu. Hráči se zde utkávají na různých turnajích a soutěžích, kde se mohou kvalifikovat do vyšších úrovní a získávat ocenění. Simultánka je oblíbenou hrou v České republice, kde se pořádají regionální a národní soutěže. Hra je také známá jako výborný tréninkový nástroj pro šachisty, protože při ní musí hráči přemýšlet strategicky, plánovat své tahy a předvídat soupeřovy reakce. Celkově je simultánka považována za zábavnou, výzvu přinášející hru, která vyžaduje nejen logické myšlení, ale také schopnost přemýšlet o několika krocích napřed. Své místo získala jak mezi běžnými lidmi, tak mezi šachovými profesionály.
Velmistr Vlastimil Hort při simultánce v roce 1997
Simultánka neboli simultánní partie je exhibiční vystoupení šachového mistra nebo velmistra, který hraje současně na dvou a více šachovnicích proti vícero hráčům.
Při větším počtu šachovnic bývají tyto umístěny v kruhu a mistr k nim postupně přistupuje, provede svůj tah a pokračuje k další šachovnici. Simultánka bývá hrána obvykle tak, že mistr má na všech šachovnicích bílé figurky.
Traduje se, že Aljechin jednou hrál simultánku na dvou šachovnicích, na jedné s bílými a na druhé s černými figurami. Brzy zjistil, že hraje sám proti sobě, na šachovnici, kde hrál černými, opakovali jeho tahy za bílého a naopak. +more Protože šlo o sázku, on sám by při libovolném výsledku finančně ztratil. Proto schválně ve vyhrané pozici obětoval dámu. Soupeři se ulakotili, mysleli si, že vyhrají na obou šachovnicích a začali hrát samostatně, což nakonec vedlo k tomu, že na obou šachovnicích Aljechin vyhrál.