Skokan ostronosý

Skokan ostronosý (Rana arvalis), starším pojmenováním taky skokan rašelinný, je druh žáby z čeledi skokanovití. Říká se mu také žába na modro. V Česku je chráněný zákonem jako kriticky ohrožený druh.

Popis

Skokani ostronosí mohou dorůst 6 až 8 cm. Od skokana hnědého se liší zejména špičatě zakončeným čenichem, větším a tvrdým pářicím mozolem a odlišným hlasem. +more Samci se v období rozmnožování ozývají kvokavými, žbluňkavými zvuky. Jsou v té době více či méně modře zbarveni. Mimo dobu rozmnožování mívá skokan ostronosý uprostřed hřbetu světlejší pruh.

Rozšíření a prostředí

Je rozšířen ve většině střední, východní a severní Evropy. Areál se táhne dále na východ až na Sibiř (po řeku Lenu).

Skokan ostronosý je náročnější na prostředí než skokan hnědý. Obývá zvláště rašeliniště a vlhké louky. +more Je to nížinný druh, v nadmořské výšce nad 600 m se nevyskytuje. samec v době rozmnožování.

Výskyt

Obecně

Skokan ostronosý se vyskytuje na vlhkých loukách, rašelinných mokřadích mezi rybníky, kolem lesních bažin. Můžeme ho nalézt také v zaplavovaných lesích, podél řek, na okrajích mokřadů, v rašeliništích, atd. +more Upřednostňuje vlhké lesní stanoviště. Najít (vidět) ho můžete hlavně ráno.

V Česku

Spatříme ho spíše v jižní části Čech. Jeho výskyt není znám v nadmořské výšce překračující 600 m. +more Nejhojnější je na Třeboňsku, v oblasti J Moravy, v povodí řek Dyje a Moravy. Právě v povodí těchto řek ho můžeme i dnes vzácně pozorovat v původním prostředí tj. v indunačních, tj. zaplavovaných místech, v lužních lesích a v říčních ramenech (slepých).

Ve světě

Ve světě je znám od SV Francie až po řeku Lenu, u Bajkalského jezera a ve Švédsku až za polárním kruhem. V Evropě ho nalezneme nejjižněji v Rumunsku a v Asii v severním Kazachstánu

Potrava

Během přijímaní potravy mrká, protože při polykání dochází k zatahování očí, což mu pomáhá posunovat potravu do žaludku. Nemá ani žádné zuby, a proto přijímá potravu celou. +more Hlavní potravou skokana ostronosého je hmyz. Převážně svinky, pavouci, červi a plži. Tato žába není vybíravá a loví vše, na co přijde.

Ohrožení

Rozšíření této žáby v Česku je menší, než bychom předpokládali. Data, která by porovnala žabí populaci, chybí. +more V Polabí se skokan nevyskytuje kvůli intenzivnímu zemědělství. Ohrožen je ze stejných příčin jako skokan hnědý, patří mezi ne například přecházení komunikací.

Skokan ostronosý je méně přizpůsobivý a má přísnější nároky na prostředí. Právě kvůli tomuto je zranitelnější. +more Je citlivější na kvalitu vody než skokan hnědý či štíhlý. S obtížemi osazuje náhradní vodní plochy. Je také ohrožován rybářským využíváním vodních umělých ploch, díky svému rozmnožování, ke kterému používá nádrže trvalého rázu - škodí mu opakované napouštění a vypouštění umělých vodních ploch. Velice důležité pro všechny skokany je pobřežní a příbřežní část nádrže, velmi nevhodné je proto likvidovat tyto části vyhrnováním bahna z nádrže při odbahňování.

Protože je obtížné rozpoznat skokana ostronosého od skokana hnědého, byl skokan ostronosý využíván stejně jako skokan hnědý, tedy jako laboratorní zvíře. Sušená vajíčka tohoto druhu se v Rusku používaly k léčitelství.

Ochrana v Česku: Kriticky ohrožený druh dle vyhlášky č. 395/1992 Sb. +more Základem ochrany skokana ostronosého je evidence míst rozmnožování. Důležité je také zachování přírodních vodních ploch a mokřadních biotopů.

Nepřátelé

Skokany loví čápi a užovky obojkové, ale ty jejich stavy nijak neohrožují. Ovšem žabí stehýnka-oblíbená pochoutka v řadě zemí-smažená či dušená na víně je ohrožuje. +more Těmto skokanům se dokonce říká „stolní žáby“. Pojídá se maso ze zadních končetin a na jednu porci je potřeba asi deset kusů. Takže asi pět žab k naplnění jednoho talíře. Pro tuto lahůdku se loví i skokani hnědí. A protože hodně lidí miluje tuto pochoutku, padnou denně tisíce chudáků za oběť lidské mlsnotě.

Znaky

Stavba těla

Velký skokan s dlouhýma zadníma nohama dosahujícíma až ke špičce čenichu. V Česku byl objeven až roku 1903. Podle svého výskytu byl dříve znám pod názvem skokan rašelinný.

Skokan ostronosý dosahuje délky až 8 cm, většinou ale 5-7 cm. Je o něco menší než skokan hnědý, který na rozdíl od skokana ostronosého nemá špičatě zakončený čenich nebo velký a tvrdý patní hrbol. +more Mají také zcela odlišné hlasy. Zadní nohy tohoto našeho skokana jsou krátké, takže jeho skoky jsou neobratné a krátké. Ale jeho nártní hrbolek - vnitřní strana zadního chodidla - je velký, což umožňuje rychlé zahrabání se do měkké mokré půdy.

Zabarvení

Sameček se v době rozmnožování zabarví po celém těle do modra. Podle tohoto znaku jej můžeme dobře rozpoznat bez podrobnějšího studování. +more Mimo dobu páření má někdy uprostřed hřbetu světlejší pruh. Po stranách hlavy je velká tmavá spánková skvrna. Bubínek mají dobře znatelný. V očích je dobře zřetelná vodorovná zornice. Boky jsou povětšinou skvrnité (mramorové až po žlutavou tříselní kost). Břicho je světlé.

V době páření samci vydávají zvuk pomocí vnitřních zvukových rezonátorů. Jejich zvuk připomíná bublání dešťových kapek na vodu nebo jako štěkání psíků. +more Když skřehotá větší počet skokanů najednou, slyšíme nezaměnitelný sbor, daleko slyšitelný - přestože jednotlivci jsou velice tiší. Pulci jsou hnědočerní se zlatitými skvrnkami. Všichni hnědí skokani přizpůsobují svoje zbarvení barvě prostředí, v němž žijí. Jejich hlas je většinou tichý, tlumený, protože mají vnitřní ozvučné bubínky.

Rozmnožování a způsob života

Život

Zdržuje se, s výjimkou doby páření, na souši. Zde vyhledává potravu. +more V nebezpečí skáče do struh nebo rašelinných jezírek a snaží se potopit. Zimu přečkává od října do března. K vodě přichází jen v době rozmnožování. Zbytek roku žije na souši, kde pod klestím či v norách hlodavců přečká zimu. Stane se, že přezimuje i na dně vody. Časně zjara, když je ještě mráz, shromažďují se ve vodě nejprve samci. Jsou buď v malých vodních nádržích, nebo se ve velkých rybnících sdružují v uzavřených skupinkách.

Rozmnožování

K rozmnožování dochází v době, kdy zmizí na hladině led. Vyhledají si jim nejlépe vyhovující rybníček a slézají se sem z celé krajiny. +more Samečkové jdou do vody před samičkami. Ke kladení vajíček dochází ve střední Evropě na přelomu března a dubna. Shluky těchto skokanů obsahují až na 2000 vajíček. Snůšky zůstávají na dně vod - nestoupají po nabobtnání k hladině jako snůšky skokana hnědého. Pulci metamorfují během června a července. Dospělosti dosahují ale až ve třetím roce života. Délka jejich života se pohybuje v rozmezí 8 a 12 let.

Samečkové v době páření vypadají nápadně nadutě, a to díky tekutině nahromaděné pod kůží. Mohou být i intenzivně modří. V této době je slyšet i jejich nenápadný hlas.

Po období námluv, které trvá asi 2-3 týdny, opouštějí skokani vodu a vracejí se na souš. Nalezneme je v lesích a na vlhkých lukách. +more Skokan ostronosý má specifické nároky na vlhkost i v době suchozemského života, takže patří k jednomu z nejohroženějších druhů obojživelníků nejen v České republice, ale také v Evropě. Zasluhuje proto přísnou ochranu.

Rozmnožuje se v menších mělkých vodních nádržích s hloubkou nepřesahující 70 cm, někdy v periodických tůních.

Odkazy

Literatura

Doc. RNDr. +more Otakar Štěpánek: Kapesní atlas ryb, obojživelníků a plazů * Günter Diesener, Josef Reichholf ve spolupráci s Ruth Diesenerovou: Průvodce přírodou: OBOJŽIVELNÍCI A PLAZI * Jurij Dmitrijev: Obojživelníci a plazi.

Reference

Externí odkazy

http://www. biolib. +morecz/cz/taxon/id331/ * http://amphibia. webzdarma. cz/Skokan%20ostronosy. htm * http://www. rozhlas. cz/hlas/zaby/_zprava/13290 * http://www. prirodainfo. cz/karta. php. cislo=5402. 00 * http://www. naturabohemica. cz/rana-arvalis/.

Kategorie:Skokanovití Kategorie:Kriticky ohrožené druhy ČR