Cesko.wiki Smrk sibiřský
Author
Albert Flores
.jpg)
Popis
Vzhledově se jedná o poměrně variabilní druh. Je to středně velký stálezelený jehličnan, dorůstající výšky 15-35 metrů, s kuželovitou korunou a převislými či deskovitě rozloženými větvemi. +more Průměr kmene může dosáhnout až 1,5 metru. Mladé větvičky jsou oranžovohnědé, roztroušeně až hustě chlupaté. Jehlice jsou dlouhé 7-20 mm, na průřezu kosočtvercové, jasně zelené až šedozelené barvy, s nenápadnými průduchovými proužky. Jehlice přiléhající k pupenu jsou nápadně vyhnuté směrem ven pod větším úhlem než zbytek jehlic, což je rys, který se objevuje pouze u dvou nebo tří dalších druhů smrků. Šišky jsou kuželovitě válcovité, 5-10 cm dlouhé a 1,5-2 cm široké, zpočátku zelené nebo fialové, později hnědé; dozrávají 4-6 měsíců po opylení a mají tuhé, jemně okrouhlé šupiny.
Od značně podobného smrku ztepilého (Picea abies) se smrk sibiřský liší menšími šiškami, kratšími jehlicemi, chlupatými prýty a právě zaokrouhlenými semennými šupinami na šiškách.
Rozšíření a ekologie
Mezi smrky má největší areál rozšíření, a to od ruské severovýchodní Evropy a pohoří Ural na západě po Magadanskou oblast a břehy Ochotského moře na východě, a od pohoří Altaj na jihu až po arktickou stromovou hranici na severu. V deltě řeky Leny dosahuje nejsevernější hranice rozšíření v rámci rodu.
Podél vodních toků a na prameništích tvoří dominantu sibiřské "temnochvojné" tajgy, na ostatních stanovištích se vyskytuje jako příměs jedlových, limbových a modřínových porostů. Roste i na permafrostu, který rozmrzá pouze krátce ve své povrchové vrstvě, vydrží i v oblastech s vegetační dobou trvající pouhých 26 dnů. +more Vyhovuje mu spíše stín až polostín a spokojí se i se středně úživnými půdami.
Využití
Smrk sibiřský je v Rusku důležitým hospodářským stromem. Dřevo se využívá ke stavebním účelům a na výrobu celulózy. +more Z jehličí se vyrábí smrkové pivo. Vysazuje se v ochranných pásech lesů a podél cest, význam má též v sadovnictví.
V ČR se s ním lze setkat jen zcela ojediněle, jako sbírkovou dřevinu jej pěstují některá arboreta (např. Dendrologická zahrada v Průhonicích nebo arboretum Mendelovy univerzity v Brně).
Taxonomie a systematika
Taxonomické postavení smrku sibiřského není zcela vyjasněno a v průběhu doby procházelo různými kontroverzemi. Podle genetických studií je smrk sibiřský velmi blízce příbuzný s evropským smrkem ztepilým (Picea abies), nějakou dobu byly též považovány i za dva poddruhy téhož taxonu. +more Se smrkem ztepilým se v místech dotyku jejich areálů v severovýchodní Evropě snadno kříží, resp. vytváří přechodové formy mezi oběma taxony. Tyto hybridní populace rostoucí ve veliké oblasti od severovýchodního Norska a severního Finska až po východní Ural se označují jako Picea × fennica (Regel) Komarov, respektive jako Picea abies subsp. ×fennica, pokud by oba rodičovské taxony byly považovány za pouhé poddruhy smrku ztepilého. Od populací smrku sibiřského dále na východ od Uralu se liší šiškami s méně okrouhlými, spíše trojúhelníkovitě zašpičatělými semennými šupinami. Soubor:Picea obovata Brno1. JPG|Větévka s jehlicemi Soubor:Picea obovata Brno3. JPG|Šiška Soubor:Picea obovata Urals1. jpg|Mladí jedinci Soubor:Vuyayany river. jpg|Smrk sibiřský v ruské tajze Soubor:Prayer Scarves (4996676284). jpg|Smrk sibiřský ověnčený modlitebními šátky v Mongolsku.