Sociální událost

Sociální událost je okolnost s níž právo spojuje vznik, změnu nebo zánik práv a povinností, s jejichž pomocí lze předejít, zmírnit nebo překonat tíživou životní situaci, která je způsobena takovou událostí. Sociální událost bývá označována také jako sociální riziko nebo sociální příhoda.

Abychom o riziku (události, příhodě) mohli mluvit jako o sociálním riziku (události, příhodě), musí být toto riziko státem uznané za objektivní, zasluhující pozornost některého z veřejných subjektů. Pak vzniká jedinci či rodině, která byla zasažena takovou událostí, nárok na sociální ochranu, která je v ČR poskytována podle systému sociálního zabezpečení.

Charakteristika sociálních událostí

Sociální události mají několik společných znaků: * ekonomicky a sociálně ohrožují existenci člověka i společnosti, * ohrožují člověka sociálním vyloučením a * člověk není schopen odvrátit jejich důsledky vlastními silami. Zda vznikají nezávisle na vůli člověka, může (ale nemusí) ovlivnit poskytnutí sociální ochrany.

Druhy sociálních událostí

V průběhu života se každý člověk může dostat do různých životních situací, které mohou být kvůli svým důsledkům označeny jako sociální události. Zpravidla je rozdělujeme na: * přirozené (předvídatelné, standardní, fyziogenní) a * nepřirozené (nepředvídatelné, nestandardní, patogenní).

Přirozené sociální události

Události, které lze předvídat nebo plánovat. Rozlišujeme: * biologické: narození dítěte, dospívání, těhotenství, mateřství a péče o děti, stáří * sociální: životní start, založení rodiny.

Nepřirozené sociální události

Události, které nelze předvídat nebo plánovat. Rozlišujeme: * biologické: nemoc, úraz, dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, invalidita * sociální: diskriminace, dezintegrace (ztráta sociálních vazeb), nezaměstnanost, chudoba.

Podpora a pomoc

Pokud v životě jedince nastane sociální událost, ve většině zemí se o jeho ochranu starají veřejnoprávní instituce. Na území Evropy je většinou poskytován stejný rozsah sociální ochrany, ale státy se od sebe liší podmínkami i její úrovní. +more O zabezpečení jedince i rodiny postižené nějakou sociální událostí se mohou starat i nestátní organizace (Charita, Člověk v tísni apod. ).

Podle I. Tomeše se sociální ochrana pojí se sociálními událostmi, které jsou právními událostmi, nikoli však právními jednáními (do roku 2013 tzv. +more právními úkony). Tzn. s právními skutečnostmi vzniklými nezávisle na vůli dané osoby.

Sociální ochrana představuje poskytnutí sociálních dávek či služeb v rámci systému sociálního zabezpečení určitého státu, pokud sociální událost splňuje právem stanovené podmínky. Právo na sociální ochranu vzniká: * ze zákona, * ze smlouvy nebo * na základě žádosti.

Minimální rozsah sociální ochrany

Úmluva o sociálním zabezpečení přijatá roku 1952 na Mezinárodní konferenci v Ženevě definuje oblasti sociálního zabezpečení, které by měly být pro státy povinné. Jsou to: * zdravotní péče, * nemocenské dávky, * dávky ve stáří, * dávky při pracovním úrazu a nemoci z povolání, * rodinné dávky, * mateřské dávky, * invalidní dávky a * dávky pozůstalým.

Systém sociálního zabezpečení v ČR

Sociální zabezpečení v České republice sestává ze tří systémů, které na sebe navazují. Každý z nich zabezpečuje následky jiných sociálních událostí: # Sociální pojištění - situace, na které se jedinec může předem připravit (důchodové pojištění, nemocenské pojištění). +more # Státní sociální podpora - situace, které jsou společensky uznané za hodné zřetele (především dávky pro rodiny a rodiny s dětmi). # Sociální pomoc - situace hmotné a sociální nouze, které občan není schopen řešit sám nebo za pomoci vlastní rodiny (sociální služby, sociálně-právní ochrana, dávky sociální pomoci).

Reference

Kategorie:Právo sociálního zabezpečení