Specifická fobie

Specifická fobie je všeobecný termín označující skupinu úzkostných poruch. Projevuje se bezdůvodným nebo nesmyslným strachem spojeným s určitým objektem nebo situací. V důsledku toho se osoba postižená fobií těmto objektům nebo situacím vyhýbá.

Strach nebo úzkost, které obvykle vyústí v panický záchvat, mohou být spuštěny setkáním s obávaným objektem či situací nebo očekáváním tohoto setkání (tzv. anticipační úzkost). +more V případě dospělých si je většinou osoba fobie vědoma. Přesto je pro ni obtížné kontrolovat úzkost a vyhýbavé chování, ačkoli to může výrazně ovlivnit fungování v běžném životě i fyzické zdraví (hlavně v případě aichmofobie). Počátek fobie bývá v dětství (v dospělosti obvykle spontánně odezní). Příčinou může být vrozená úzkostnost (30-40 % případů) nebo traumatický zážitek.

Typy

Typy fobií podle DSM-IV: * fobie ze zvířat (např. arachnofobie - strach z pavouků); * fobie týkající se přírodního prostředí (např. +more akrofobie - strach z výšek, keraunofobie - strach z bouřek, blesků); * fobie situačního typu (např. klaustrofobie - strach z uzavřeného prostoru, agyiofobie - strach z přecházení silnice); * fobie z krve/injekce/zranění (např. aichmofobie - strach z jehel a špičatých předmětů); * ostatní.

Diagnostická kritéria

Podmínkou pro diagnózu specifické fobie jsou následující příznaky: * nepřiměřený strach z určitého objektu nebo situace a vyhýbání se tomuto objektu nebo situaci. Přitom nesmí jít o objekt nebo situaci, které jsou zahrnuté do agorafobie nebo sociální fobie; * musí se vyskytnout alespoň dva příznaky úzkosti (alespoň jeden z nich musí být z oblasti vegetativní - bušení srdce, pocení, chvění, sucho v ústech); * pacient si uvědomuje, že úzkost a vyhýbavé chování jsou přehnané nebo nesmyslné; * úzkost se neprojevuje, pokud osoba není v kontaktu s předmětem nebo situací (nebo kontakt neočekává); * úzkost a vyhýbavé chování nejsou následkem bludů nebo halucinací, poruch nálady, obsedantně kompulzivní poruchy atd.

Míra rozšíření

celoživotní prevalence 10 % (tzn. velmi rozšířená úzkostná porucha) * u mužů 4 % * u žen 6-7 %.

Léčba

Využívá se expoziční terapie. Pacient je postupně vystavován obávaným situacím (začíná se od situací působících nejnižší úzkost). +more Tato technika je založena na faktu, že úzkost nemůže růst do nekonečna a po určité době začne klesat.

Expozice by měla: * trvat dostatečně dlouhou dobu, aby došlo k poklesu úzkosti; * být prováděna systematicky alespoň 1× denně, a to jak za dohledu terapeuta, tak samostatně; * k náročnějším situacím by se mělo přecházet až po zvládnutí méně náročných situací.

Odkazy

Reference

Literatura

PRAŠKO, Ján a VYSKOČILOVÁ, Jana. Panická porucha a jak ji zvládat. +more Praha: Medical Tribune CZ, ©2012. 24 s. . * PRAŠKO, Ján, VYSKOČILOVÁ, Jana a PRAŠKOVÁ, Jana. Úzkost a obavy: jak je překonat. 3. vyd. Praha: Portál, 2012. 226 s. Edice Rádci pro zdraví. . * MOŽNÝ, Petr a PRAŠKO, Ján. Kognitivně-behaviorální terapie: úvod do teorie a praxe. Praha: Triton, 1999. 304 s. . * PRAŠKO, Ján a PRAŠKOVÁ, Hana. Jak zvládat paniku a strach cestovat. Praha: Grada, 1998. 213 s. Edice Psychologie pro každého. .

Externí odkazy

[url=http://cejky. xf. +morecz/all/skola/svs/Specificke_fobie_Cejky_Matej_Marecek_v_final. pdf]Seminární práce o fobiích[/url] (česky) * [url=http://www. phobialist. com/reverse. html]Seznam specifických fobií[/url] (anglicky) * [url=http://www. socialnifobie. info]Sociální fobie[/url] (česky).

Kategorie:Úzkostné poruchy