Cesko.wiki Společenská nebezpečnost
Author
Albert FloresSpolečenská nebezpečnost je termín, který se vztahuje k situacím, ve kterých hrozí různé druhy ohrožení pro společnost. Jedná se o stav, kdy jsou ohroženy základní hodnoty a principy společnosti, a to buď zevnitř (například prostřednictvím kriminality, korupce nebo násilí), nebo zvenčí (například terorismem nebo dezinformacemi). Společenskou nebezpečnost lze vnímat jako ohrožení společenského řádu a stability. Její existenci lze identifikovat prostřednictvím analýzy různých faktorů, jako je míra kriminality, existence teroristických skupin, korupce ve veřejné správě nebo průmyslových odvětvích, nebo rozšířenost extrémistických názorů. Prevence a řešení společenské nebezpečnosti jsou základními úkoly státních institucí, jako jsou policejní složky, soudnictví a vláda. Právní předpisy a trestní sankce slouží k odradění pachatelů a ochraně spravedlnosti ve společnosti. Současně je důležité zlepšovat sociální podmínky a ekonomickou situaci, které mohou být zdrojem nebezpečí a konfliktů. Společenská nebezpečnost je tématem, které se týká celé společnosti a vyžaduje spolupráci mezi jednotlivými aktéry, jako jsou občanské organizace, soukromý sektor a veřejnost. Informovanost a osvěta jsou klíčovými faktory při prevenci společenské nebezpečnosti a vytváření odolné společnosti.
Společenská nebezpečnost (přesněji nebezpečnost činu pro společnost) označovala v trestním právu způsobilost trestného činu vážnou měrou ohrozit nebo porušit společenské zájmy chráněné trestním zákonem, tedy objekt trestného činu. Byla materiální podmínkou trestného činu, což znamená, že nemohlo jít o trestný čin, jestliže čin nenaplňoval zákonem požadovaný stupeň nebezpečnosti pro společnost. Proto byla významným zákonným korektivem posuzování skutků z hlediska jejich trestnosti.
Aby mohlo jít o trestný čin, musel být čin více než nepatrně nebezpečný pro společnost (§ 3 odst. 2 tr. +more zák. ), ve zvláštních případech více, než málo nebezpečný. Kritéria pro určování nebezpečnosti činu pro společnost byla demonstrativně vymezena v § 3 odst. 4 tr. zák. Kromě v zákoně ve skutkové podstatě uvedených kritérií mohly v konkrétním případě při určování stupně společenské nebezpečnosti hrát roli i kriteria jiná: * význam chráněného zájmu, který byl činem dotčen * způsob provedení činu * jeho následky * okolnosti, za kterých byl čin spáchán * osoba pachatele * míra pachatelova zavinění * pohnutka pachatele.
Při posuzování nebezpečnosti konkrétního činu pro společnost bylo třeba zkoumat jednotlivá kriteria každé samostatně a poté všechna v jejich souhrnu. Nebezpečnosti činu pro společnost zahrnovala dvě roviny: * typovou - vyjadřovala určitým způsobem zprůměrňovanou nebezpečnost toho kterého trestného činu pro společnost, tedy jak byly průměrně nebezpečné trestné činy. +more Jejím výrazem byla trestní sazba, kterou soud mohl pachateli trestného činu za ten který druh trestného činu uložit. * konkrétní - vyjadřovala, jak byl kvalifikovaný trestný čin spatřovaný ve zcela konkrétním skutku nebezpečný pro společnost. Z pohledu konkrétního stupně nebezpečnosti činu pro společnost docházelo ke srovnání, jak je nebezpečný kvalifikovaný daný trestný čin spáchaný určitým skutkem a jak stejný trestný čin spáchaný skutkem jiným.
Společenská škodlivost
Termín „společenská nebezpečnost“ byl znám ve starém trestním zákoně č. 140/1961 Sb. +more jako materiální znak trestného činu, v novém trestním zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb. ), byl nahrazen společenskou škodlivostí.