Spolupředsednictví

Spolupředsednictví (také spoluvůdcovství, spolulídrovství, systém spolumluvčí) je termín označující model vedení organizace, kde je místo jediného vůdce více předsedů se stejnými právy a podílem na moci (nejčastěji dva). Častým případem je spolupředsednictví u zelených politických stran, kde jsou místa obsazována s cílem zajistit vyrovnané zastoupení mužů a žen. Další motivací pro uplatnění spolupředsednictví je posílení konsenzuálního rozhodování na úkor silové vlády nadpoloviční většiny (typické pro deliberativní demokracii) a rozšíření možností pro iniciativu zdola (účastnická demokracie).

Spolupředsednictví ve světě

Spolupředsednictví se často užívá u mezinárodních organizací - např. Unii pro Středomoří zřízené v rámci barceleonského procesu předsedají dvě osoby - jedna z EU a druhá z oblasti Středomoří.

V Evropském parlamentu uplatňuje spolupředsednický model frakce Zelení-Evropská svobodná aliance. Z národních stran jsou to například němečtí Bündnis 90/Die Grünen, lucemburští Zelení, chorvatská strana Zelena lista, polská strana Zieloni 2004, Kolumbijská strana zelených nebo japonská strana Midori no Mirai. +more Rakouští Die Grünen - Die grüne Alternative, švédská Strana zelených, izraelské Zelené hnutí nebo estonští Zelení mají systém spolumluvčí. Maďarská strana Politika může být jiná má 12členné kolektivní vedení.

V minulosti měly spolupředsedy některé německé levicové strany - od založení do roku 1939 Sociálnědemokratická strana Německa, v letech 1946-1954 Sjednocená socialistická strana Německa, v současnosti Die Linke.

Dva generální ředitele a dva předsedy představenstva má např. evropský koncern působící v leteckém, vesmírném a zbrojním průmyslu EADS.

Spolupředsednictví v českém prostředí

Systém dvou až tří spolumluvčích měla mezi roky 1977-1992 disidentská občanská iniciativa Charta 77. Byli vybíráni tak, aby zastupovali co možná nejširší spektrum Charty, ve které se mísily různé filozofické, politické a společenské názory.

Strana zelených si 25. 1. 2020 zvolila na Sjezdu svoji první spolupředsednickou dvojici Magdalenu Davis a Michala Berga.

Výhody a nevýhody spolupředsednictví

Výhody spolupředsednictví: * vznikají kolegiální vztahy méně zatížené rivalitou * nedochází k rozpadu kolektivu na nepřátelské frakce * vzniká konsenzuální rozhodnutí, které nevytváří atmosféru boje

Nevýhody spolupředsednictví: * pro ty, kteří se s tímto systémem neztotožňují, může být matoucí, kdo je oficiálním představitelem * dosažení konsenzuální dohody většinou zabere více času * od spolupředsedů se očekává neustálá aktivní komunikace

Reference

Kategorie:Orgány právnických osob