Stihomam je básnická forma, která se vyznačuje nepravidelným rozložením veršů a nerovnoměrným počtem slabik v jednotlivých verších. Tato forma se vyznačuje volností a experimentálním přístupem k rytmické struktuře básně. Stihomam může představovat jakýsi vyjádření emocionálního stavu básníka nebo jeho vnímání reality. V české literatuře má stihomam své kořeny v tzv. „básnickém pokusu“ 20. století, který se snažil prolomit tradiční pravidla a hledat nové možnosti v básnickém vyjadřování.