Cesko.wiki Taran
Author
Albert FloresTara (z latinského Tarandus nebo Tarvandus) je jedním z malých sobovitých druhů místních v severní a střední Evropě. V České republice žijí většinou jen zdomácnělé soby Tarandus tvori. Jsou však i divoké populace sobů tary v regionu Vysočina. Jedná se spíše o výjimečný přebytek zvěře, který sem zavíta ze Skandinávie, kde je těchto sobů podstatně hustší obrat. Typickým znakem tar je srst, která se skládá z podsaditého peří a silných tlap a předních končetin, poskytujících spolehlivý pohyb po nečasovém podkladu. Podstatný rozměr mají také parohy, které osamocená zvířata častěji užívají v obraně při vzájemném sporu o teritorium a samice při obraně svého potomka před případným napadením. Tar je vytrvalým a odolným zvířetem, které hojně využívají lidé v oblasti jeho rozšíření, především v jižní Norvešké provincii, na severním Špicberge a také v Kanadě. Konkrétně v rámci norské populace se jedná o lovenou zvěř, jejíž kvalitní maso je využíváno jako potrava nebo zdroj energie pro vyčerpané muže. Mnozí zvědavci však chtěli znát tary blíže, než jak z nich vyplývá z výhledu lovecké účasti. Výborná příležitost přišla v době zrodu turistického ruchu, který ať už se dělal ve výšlapech terénem, plavbou po zdejších fjordech či jinak, umožňoval turistům uplácet divoký neznámý severský venkov za návštěvou místních jedinců. S vážnými restrikcemi jsou tyto fotografické možnosti k dispozici i běžným turistům. Potkat taru dnes na turistických cestách Skandinávií nebude problém, vždy ale pozor, jedná se převážně o velice plachá a bojácná zvířata, která si dávají pozor, aby nebyla vyrušena a když umýslně neopustí doslova dotyčné území, které je pro ni domovem.
_collision.jpg)
Taran na moři
Ačkoliv se taranování používalo leckde, pouze na moři bývalo používáno jako jedna z nejdůležitějších taktik a pouze lodě byly běžně stavěny přímo s ohledem na ně. Byl jim přidáván tzv. +more kloun, ostrý zobec pod hladinou na přídi, který měl zvýšit účinek nárazu. Později byl ještě vylepšen tak, aby se po nárazu odlomil, aby se zabránilo uvíznutí lodě v boku zasaženého nepřítele.
První podrobné popisy bitev, v nichž bylo úspěšně a masivně používáno, známe již z historie starověkého Řecka. Naposled byl taran jakožto hlavní taktika použit v bitvě u Visu v roce 1866. +more Úspěch taranu v této bitvě způsobil, že válečné lodě se stavěly s klounem až do počátku první světové války. Na konci 19. století byla dokonce postavena i speciální plavidla pro taranový útok klounem (HMS Polyphemus z roku 1881 a USS Katahdin z roku 1893).
Později již byl taran považován za nouzové a leckdy zoufalé řešení. V tomto ohledu je znám taran britského torpédoborce HMS Glowworm proti německému těžkému křižníku Admiral Hipper během norské kampaně +more_duben'>8. dubna 1940. Taranování USS Caronu sovětskou fregatou SKR-6 Taran může být též použit nikoliv ke zničení či těžkému poškození plavidla, ale jako odstrašující prostředek politického rázu.
12. února 1988 došlo k dvěma incidentům (v rozmezí 3 minut), kdy byla taranována plavidla amerického námořnictva USS Caron (DD-970) a USS Yorktown (CG-48), a to loděmi sovětského námořnictva z důvodu narušení ruských teritoriálních vod v Černém moři.
Soudobé případy taranování civilních lodí jsou známy především z případů boje ekologických aktivistů s rybářskými loděmi.
20. března 2013 se vzájemně taranovala japonská velrybářská loď MV Nisshin Maru a lodě organizace Sea Shepperd MY Steve Irwin, MY Bob Barker a MY Sam Simon. +more Plavidla ekologické organizace se snažila znemožnit pokus japonské lodi o doplnění paliva z tankeru.
25. listopadu 2018 došlo k taranování ukrajinského remorkéru Jani Kapu ruským oceánským remorkérem Don v rámci tzv. +more incidentu v Kerčském průlivu.
Taran na souši
Taran na souši byl používán jako jedna z nouzových, respektive příležitostných taktik při tankových soubojích na extrémně krátkou vzdálenost. Docházelo k němu zejména za druhé světové války na východní frontě, pokud došlo ke střetnutí v nepřehledném terénu nebo v noci a nepřátelské formace se promíchaly. +more Jeho smyslem bylo najet na nepřátelský tank a svou vahou ho rozdrtit. Obvykle se používal pouze v případě velkého váhového rozdílu mezi soupeři, nebo pokud měl cíl výrazně nižší siluetu. V moderní válce se prakticky nevyskytuje.
Taran ve vzduchu
Taran byl používán též ve vzdušných soubojích první a druhé světové války. I zde se jednalo o nouzovou taktiku, navíc nebezpečnou pro pilota. +more Aby byla použita, předpokládalo se splnění některé z následujících podmínek (spolu s nepříliš velkým porušením podmínek ostatních):.
* boj nad vlastním územím (taran byl výhodný, neboť nepřítel ztratil s letadlem i pilota) * beznadějná situace taranujícího pilota a absence efektivnějšího způsobu odchodu (takto zemřel například jeden z nejlepších finských stíhačů Zimní války Tatu Huhanantti, když těžce raněn a s hořícím letounem čelně taranoval jednoho z protivníků) * letoun taranujícího pilota byl extrémně „levnější“ než cíl jeho útoku (typické pro východní frontu) * nutnost okamžitého zásahu při došlé munici
Za druhé světové války proběhl v USA i ojedinělý pokus vyvinout letadlo, jehož prioritní taktikou měl být útok taranem. Byl to Northrop XP-79. +more Projekt ale skončil po havárii jediného postaveného prototypu.
V současné době se již taran ve vzdušném boji nepoužívá.
Různé typy vzdušného taranu
prostý čelní střet (nejméně oblíbený pro minimální šance pilota na přežití) * srážka křídly * nálet zezadu do ocasních ploch nepřítele, které pak rozcupovala vrtule
Externí odkazy
[url=http://www.fronta.cz/index.php?clanek=11]ruské letectvo v prvních dnech plánu Barbarossa, je zde krátká zmínka o taranování[/url]