Cesko.wiki Titulární biskup
Author
Albert FloresTitulární biskup je v římskokatolické církvi biskup, který není přidělen k žádné diecézi, ale obdrží titul (titulární) biskupa z nějakého dřívějšího sídla biskupství. Titulární biskupové jsou obvykle pomocnými biskupy, tedy biskupy, kteří působí jako asistenti diecézních biskupů nebo biskupům bezprostředně podřízených. Titulární biskupové mohou také být jmenováni do funkcí ve vatikánské kurii nebo mezinárodních organizacích. Často jsou vybráni z řad osobností bez diecézního postavení, například z řad emeritních biskupů nebo kněží. Tento status jim umožňuje zůstat aktivními členy církve a plnit různé úlohy, aniž by byli přiděleni k určité diecézi. Titulární biskup je tedy jakýmsi čestným titulem, který umožňuje biskupům pokračovat ve své službě církvi i po ukončení konkrétní biskupské funkce.
arcibiskup farsalský. Titulární biskupství ve Farsale bylo při jeho jmenování 8. února 1730 pro hac vice povýšeno na arcibiskupství. Titulární biskup je biskupem katolické či pravoslavné církve, který nespravuje skutečnou diecézi, ač byl řádně vysvěcen na biskupa. Stejně jako u diecézních biskupů existují titulární arcibiskupové.
Charakteristika
Titulární biskupové působí jako pomocní biskupové, jako úředníci římské kurie nebo v diplomatických službách Svatého stolce, případně plní jiná speciální poslání, uložená jim buď papežem nebo biskupskou konferencí.
Tito biskupové nesou titul staré, dnes již neexistující (zaniklé) diecéze. Ty leží většinou v oblastech, jež byly v době pozdní antiky křesťanské, dnes jsou nicméně islámské, kupř. +more v severní Africe a Malé Asii. Existují však i zaniklé evropské diecéze, jejichž tituly se biskupům propůjčují, např. v Čechách leželo biskupství litomyšlské, zaniklé v husitských válkách (titul biskup litomyšlský nosil v letech 1982 až 2010 Jaroslav Škarvada, pomocný biskup pražský, od 21. května 2016 je jím Pavel Konzbul, pomocný biskup brněnský). Římskokatolická církev má asi 2 000 titulárních biskupství, ne všechna bývají ovšem propůjčována. A další mají též východní katolické církve (např. maronitská, řeckokatolické církve a další).
Historie
Vznik instituce titulárního biskupství je svázán s dobou, kdy muslimové v 7. +more a 8. století dobývali křesťanské státy Východu, Afriky a Španělska. Biskupové, přinuceni k opuštění svých diecézí, po odchodu do křesťanských oblastí pomáhali tamním ordinářům. Doufajíce v brzký návrat na pro křesťany dočasně ztracená území, jmenovali papežové i po jejich smrti nástupce, dočasně jim zadávajíce pomocnou funkci v existujících diecézích či plnění různých jiných poslání. Onen stav trval stále déle a po porážce křížových výprav se ukázalo, že soupeření s islámem potrvá ještě dlouho.
Od 14. +more století se biskupové ordináři, potřebují-li světícího biskupa, obracejí s žádostí ke Svatému stolci. Vytvořil se zvyk jmenování nesídelních biskupů s tituly neexistujících diecézí, pomáhajících v práci biskupům residenčním. Takový biskup bez diecéze býval pak nazýván episcopus in partibus infidelium (biskup v krajích nevěřících [uchvácených nevěřícími]).
Titulární diecéze
Teprve roku 1882 papež Lev XIII. +more zavedl označení episcopus titularis (titulární biskup). Titulární biskupové jsou členy místních biskupských konferencí.