Transcendentálie
Author
Albert FloresTranscendentálie je filozofický termín, který označuje něco, co je nad hranicemi lidské zkušenosti a poznání. Tento pojem má kořeny ve starověké řecké filozofii a byl dále rozvíjen ve středověké scholastice a moderní filozofii. Transcendentálie se zabývá otázkami jako jsou existenciální otázky, otázky o povaze skutečnosti, absolutna, pravdy a lidského poznání. Článek se dále zabývá rozlišením transcendentálií od transcendentálních atributů a dále popisuje různé přístupy k tématu transcendentálií v rámci filozofických škol jako je aristotelismus, platonismus a kritický realismus.
Transcendentálie (z latinského transcendentalia < transcendentalis přesažný) jsou ve filozofii základní pojmy, které přísluší každému jsoucnu, neboť jsou základním rysem jsoucna.
Trancendentálie jsou popsány tak, že určují všechny kategorie jsoucna a přesahují je (odtud transcendentalia). První zmínky o transcendentáliích se objevují v Platónově Filébovi a Symposiu a u Aristotela v jeho Metafyzikách a Etice Nikomachově. +more V návaznosti na tyto filozofy se ve vrcholné scholastice vyvinula samostatná nauka. Ve známosti je dosud ona podoba nauky o transcendentáliích, kterou rozvinul Tomáš Akvinský ve svém spise Quaestiones disputatae de veritate (1256-1259).
Základní určením transcendentálií je, že nemohou být dále převedena na jiná určení. Autoři se liší v jejich výčtu, avšak shodují se všichni na následujících určeních jsoucna: * verum (pravdivé či poznatelné) * bonum (dobré) * unum (jedno) K těmto se často připočítávají také následující: * aliquid (určení) * res (něco, věc; užší vymezení ens) * pulchrum (krásné coby jednota pravdivého a dobrého)