Cesko.wiki Tuleňovití
Author
Albert FloresTuleňovití (Phocidae) jsou nejpočetnější a životu ve vodě nejlépe přizpůsobenou čeledí ploutvonožců (Pinnipedia). O co dokonaleji se pohybují ve vodě, o to větší mají problémy s pohybem na souši. Nemohou již vůbec podsouvat zadní končetiny pod tělo a tak se pohybují jen plazením po břiše. Kromě toho již úplně ztratili ušní boltce (v angličtině se jim říká earless seals - bezuší "tuleni").
V této čeledi je 19 žijících druhů ve 13 rodech. Čeština má jméno jen pro rody čepcol (Cystophora) a rypouš (Mirounga), ostatní pojmenovává společným jménem "tuleň". +more U tuleně karibského (Monachus tropicalis) se předpokládá, že byl okolo roku 1950 vyhuben. Český název zavedl Jan Svatopluk Presl.
V mytologii se tuleni objevují jako tzv. selkie - bytosti, které žijí jako tuleni v moři, ale když si svléknou kůži, stávají se lidmi na pevnině.
Popis
Tuleni mohou dorůstat velikosti 1,2 - 6,5 metrů (hmotnost 65 - 4000 kg). Pouze u čepcola a rypoušů se samice výrazně velikostně liší od samců. +more Zadní ploutve trvale směřují dozadu a při plavání slouží i ke kormidlování. Přední nepříliš vyvinuté pomáhají udržovat rovnováhu a na souši se o ně opírají při plazení. Ploutve lemují dobře vyvinuté drápy. Místo boltců jim ušní otvory kryjí jen záhyby kůže. Mohou mít 26-34 zubů, dominantní jsou dlouhé špičáky, stoličky sekodontního typu jsou téměř stejné. Srst dospělce je krátká tuhá se špatně vyvinutou podsadou, tepelnou izolaci zajišťuje silná vrstva podkožního tuku. Mláďata mají jemnou chundelatou srst.
Biologie
Tuleňovití jsou velmi dobře přizpůsobeni pohybu ve vodě a dokážou s vynaložením minimální námahy uplavat obrovské vzdálenosti. Tuleni dokonce i spí pod vodou a jen pro nádech v pravidelných intervalech vyplouvají na hladinu . +more Pod vodou dokážou zůstat až 45 minut, obvykle se však potápějí spíše na 5 - 10 minut. Aktivní jsou ve dne i v noci a pod vodou se orientují nejen zrakem, ale i sluchem. Většinou se živí rybami, hlavonožci a kraby, některé druhy však dokážou ulovit i tučňáky nebo dokonce ostatní ploutvonožce. Jejich přirozenými nepřáteli jsou člověk, kosatka dravá a žraloci.
Tuleni dokážou dlouho hladovět, což využívají zvláště při rozmnožování, kdy samice před porodem vylezou na souš a zde pak zůstanou a kojí svá mláďata. Veškerou energii a látky potřebné pro tvorbu mléka berou jen ze svých často mohutných tukových zásob. +more Tulení mléko má velmi vysoký obsah tuku a mláďata velmi rychle přibírají (až 2,5 kg denně). Jedna samice neuživí více než jedno mládě; délka kojení je u různých druhů rozdílná. Do moře se vrací ještě před tím, než je mládě schopno jít do vody. Mláďata v tomto období (i několik týdnů) žijí ze zásob, které si vytvořila z tučného mateřského mléka.
Taxonomie
Navzdory desetiletím studia čeledě tuleňovitých nejsou ještě všechny aspekty fylogeneze vyřešeny. Rozpory mezi molekulárními a morfologickými poznatky jsou u některých druhů stále diskutabilní. +more V současnosti uznávaná varianta rozděluje čeleď tuleňovitých do 13 rodů seskupených do 4 podčeledí: * Podčeleď čepcolové (Cystophorinae) ** Rod čepcol (Cystophora) Nilsson, 1820 *** čepcol hřebenatý (Cystophora cristata) Erxleben, 1777 ** Rod rypouš (Mirounga) Gray, 1827 *** rypouš severní (Mirounga angustirostris) Gill, 1866 *** rypouš sloní (Mirounga leonina) Linnaeus, 1758.
* Podčeleď tuleni krabožraví (Lobodontinae) ** Rod Hydrurga Gistel, 1848 *** tuleň leopardí (Hydrurga leptonyx) Blainville, 1820 ** Rod Leptonychotes Gill, 1872 *** tuleň Weddellův (Leptonychotes weddellii) (Lesson, 1826) ** Rod Lobodon Gray, 1844 *** tuleň krabožravý (Lobodon carcinophagus) (Hombron & Jacquinot, 1842) ** Rod Ommatophoca Gray, 1844 *** tuleň Rossův (Ommatophoca rossii) Gray, 1844
* Podčeleď tuleni šedí (Monachinae) ** Rod Monachus Fleming, 1822 *** tuleň středomořský (Monachus monachus) Hermann, 1779 *** tuleň havajský (Monachus schauinslandi) Matschie, 1905 *** † tuleň karibský (Monachus tropicalis) Gray, 1850
* Podčeleď tuleni praví (Phocinae) ** Rod Erignathus Gill, 1866 *** tuleň vousatý (Erignathus barbatus) Erxleben, 1777 ** Rod Halichoerus Nilsson, 1820 *** tuleň kuželozubý (Halichoerus grypus) Fabricius, 1791 ** Rod Histriophoca Gill, 1873 *** tuleň pruhovaný (Histriophoca fasciata) (Zimmermann, 1783) ** Rod Pagophilus Gray, 1844 *** tuleň grónský (Pagophilus groenlandicus) (Erxleben, 1777) ** Rod Phoca Linnaeus, 1758 *** tuleň pacifický (Phoca largha) Pallas, 1811 *** tuleň obecný (Phoca vitulina) Linnaeus, 1758 ** Rod Pusa Scopoli, 1771 *** tuleň kaspický Pusa caspica (Gmelin, 1788) *** tuleň kroužkovaný Pusa hispida (Schreber, 1775) *** tuleň bajkalský Pusa sibirica Gmelin, 1788
Rozšíření
Mapa rozšíření tuleně obecného Žijí především v mořích chladného a mírného pásu, výjimečně i v tropech a ve sladkovodních jezerech.
Evoluce
Nejstarší doklady o tuleňovitých jsou známy ze středního miocénu severního Atlantiku, z doby před zhruba 15 miliony lety. K nejstarším patří rody Leptophoca a Monotherium.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
[url=http://www.biolib.cz/cz/taxon/id2192/]Tuleňovití na biolibu[/url]