Umíráček

Umíráček se nazývá malý kostelní zvon, sloužící k vyzvánění při úmrtí. Rozlišujeme čtyři druhy úmrtního zvonění: * umíráček neboli hodinka - zvoní hned po smrti a k jejímu vyzvánění se užívá malého kostelního zvonu, pouze pokud zemře duchovní, k odzvonění úmrtí se vyzvání velkým zvonem. * hrana - vyzvání se v poledne po úmrtí. * praepuls (též puls) - zvoní před pohřbem, svolává lid k pohřbu. * doprovod - vyzvání během pohřbu. Název pochází od staročeského slova provoda, vzpomínka na zemřelé - vzpomeňme na velikonoční koledu: „Hody, hody, do provody!“

Zajímavosti

V minulosti panoval zvyk, že zvoník psal zprávy o zemřelých křídou na tabulky, které se vyvěšovaly u zvonice, k níž byl lid svolán hlasem umíráčku (předchůdce dnešních parte). * Délka a intenzita zvonění závisela samozřejmě jak na množství zvonů, tak především na postavení zemřelé osoby, zvláštní událostí pro vyzvánění byla například smrt panovníka. +more * Obecně platila zásada, že zvonění umíráčku nemá být příliš dlouhé, aby se lidé nevyděsili, že jde o šturmovací zvonění na poplach. * Můžeme poznamenat zvyk z 19. století, kdy se při úmrtí železničáře nezvonilo zvonem a místo toho mu k pohřbu zapískala lokomotiva. * V některých vesnicích měli také ruční zvonek na poslední odzvonění nemocným, který se vždy přenášel z chalupy do chalupy, kde právě někdo stonal. Lidé pak věřili, že se s ním nesmí zvonit jindy, jinak přivolá nemoc a smrt.

Hlas umíráčků

Lidé si s oblibou antropomorfizují hlas zvonů a slyší v něm slova nebo i celé věty - a právě pareidolie v hlasu umíráčků jsou velmi časté.

Umíráčky volávají: „Už umřel, už umřel. “ nebo „Už ho nesou, už ho nesou, už ho víckrát neponesou. +more“ nebo „Umřel, nechtěl, musel. “ O zemřelém chudákovi: „Nic neměl, nic neměl. “, o boháči: „Umřel nám bohatý, nechal nám dukáty. “ nebo známé „Měl pole, role, dům. “, jinde „Umřel pán s paní, - měli pole, luka, dům, - pole, luka, dům. “ apod.

Hřbitovní zvonek se nad příchodem nového obyvatele raduje: „Už přišel, už přišel. “ nebo na něj volá: „Vítám tě, vítám tě. +more“, při zasypávání rakve pak volá: „Šup tam s ním, šup tam s ním. “.

Bibliografie

KAMARÝT, Jan. Kolínské zvony. +more Kolín: Ladislav Kamarýt, 1995. * KOLÁŘÍK, M. Mluva a moc zvonů v podání lidovém. IN. Český lid 1927, str. 71 - 72. * MICHALSKÝ, J. O zvonech. Prostějov: 1921. * POSTŘIHAČ, Antonín. Co mluví zvony. Praha: 1917. * ŠORM, Antonín. Pověsti o českých zvonech. Praha: V. Kotrba, 1926. * ŠVIHÁLEK, Milan. Jak se rodí zvony. Brno: Jota, 1997.

Kategorie:Bicí nástroje Kategorie:Smrt Kategorie:Zvonařství Kategorie:Zvony