Violoncello

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Violoncello [violončelo] (hovorově cello) je strunný smyčcový nástroj se strunami laděnými v čistých kvintách: (C, G, d, a), tedy o oktávu níže než viola.

Popis

Název nástroje pochází z italštiny a znamená vlastně malý violon. Violoncello se nejvíce používá v evropské klasické hudbě, je nedílnou součástí komorních, smyčcových i symfonických orchestrů a také mnoha komorních souborů a bývá standardním sólovým nástrojem koncertních skladeb mnoha autorů (Antonín Dvořák, Bohuslav Martinů, Sergej Prokofjev ad. +more). Používá se také v jiných žánrech, především v populární hudbě.

Notace pro violoncello se zapisuje v basovém klíči, ve vyšších pasážích se používá i tenorový a houslový klíč.

Hráč na violoncello se nazývá violoncellista, nebo také zkráceně hovorově cellista.

Stavba

Osminové violoncello (velikost 1/8) pro výuku dětí ve srovnání s nástrojem plné velikosti (4/4). +more * Délka trupu: 750-760 mm * Výška lubů: 111 mm * Délka chvějících se strun: 690 mm * Průměr strun: 0,8-2 mm * Délka smyčce: 710-730 mm.

Cello je větší než housle a viola a menší než kontrabas. Při hraní se drží mezi koleny a o zem se opírá vysouvatelným bodcem, který je často zakončen ocelovou špičkou, což zabraňuje sklouznutí nástroje. +more Stejně jako u houslí a viol se zejména luby a spodní deska violoncella vyrábí z javorového dřeva. Místo javoru může být použita i třešeň, hrušeň, ořešák nebo i topol. Horní deska se vyrábí z tzv. rezonančního smrkového dřeva. Hmatník, struník a kolíčky bývají z ebenového dřeva, případně z jiného tvrdého dřeva (palisandru, zimostrázu nebo levnějšího černě mořeného javoru). Nejlevnější nástroje mívají obě desky z překližky, naopak některá moderní cella se vyrábějí z plastu vyztuženého uhlíkovým vláknem.

Violoncello má prakticky stejnou stavbu jako housle. V porovnání s houslemi je délka trupu violoncella přibližně dvojnásobná, výška lubů asi čtyřnásobná. +more Tím se relativně zesiluje první alikvótní tón, což má za následek pro violoncello typický vřelý tón.

Podobně jako u houslí existují i menší formáty nástroje. Hudebníci menší postavy často používají sedmiosminové violoncello, které je o něco menší, a tím jim umožňuje pohodlnější hru při nízkých polohách. +more Pro výuku dětí se používají nástroje ještě menší, až do velikosti 1/16, ladění je ale stejné.

Kromě akustických nástrojů existují i elektrická violoncella. Jejich stavba se většinou liší, nemají celý korpus, jen zjednodušený tvar, který zajišťuje držení nástroje. +more Jejich tvar může být velmi podobný klasickému violoncellu (jsou zachovány obrysy korpusu, např. Yamaha SVC 110 Silent Cello), ale i velmi odlišný (např. NS Design NXT4a). Většinou jsou vyrobeny ze dřeva, sériově a jen ve velikosti 4/4. Česko má jedno prvenství a tím je violoncello vyrobené na 3D tiskárně v různých velikostech a na míru každému hráči - MyCello.

Important

Soubor:Cello first position.svg

Zimostráz vždyzelený

Soubor:CelloCloseup1.jpg

violon

Vývoj

Violoncello je nejhlubší z rodiny houslových nástrojů. Tyto nástroje se vyvíjely paralelně s tzv. +more violovými nástroji (odvozené od violy da gamba). První moderní violoncello vyrobil v Cremoně v roce 1572 Andrea Amati. Další významní výrobci violoncell jsou Gasparo da Salo (1540-1609), Giovanni Paolo Maggini (1581-1632) a Antonio Stradivari (1644-1737). Na rozdíl od dnešních nástrojů neměla tehdejší violoncella bodec (přibližně do roku 1800) a musela se držet pevně mezi koleny. Také dolaďovače do upevnění strun ke struníku se začaly používat až ve 20. století. Dřevěná část barokních smyčců byla prohnutá ven, dnes je u všech nástrojů prohnutá dovnitř, což umožňuje větší napětí žíní a silnější zvuk.

Zvukové vlastnosti

Detail kobylky a strunVioloncello vydává bohatý a vřelý zvuk, v některých polohách velmi podobný lidskému hlasu. +more Při hraní vysokých tónů barva tónu připomíná violu. Violoncello je také možno podladit a pozměnit tak rozsah nástroje, jako je tomu např. v Sonátě pro violoncello sólo Zoltána Kodálye, kde se struna C podladí o půltón níž, tedy na H1 - (h kontra).

Herní technika

Diagram prstokladu první polohy levé ruky. +more Černě prázdné struny, zatímco čísla označují prsty; notace používá anglofonní hudební abecedu. Violoncello se drží mezi koleny, o zem se opírá bodcem a horní část se drží vedle levého ucha, čili struna C je nejblíže hráči. V minulosti se považovalo za neslušné, aby hrály ženy na violoncello tímto způsobem, a proto měly nástroj opřený o zem vedle obou nohou.

Herní techniky jsou v podstatě stejné jako u houslí nebo u violy. Pro levou ruku je základní první poloha, přičemž prsty jsou od sebe vzdáleny na půltón. +more Dále se používá půltá, 2. , 3. a 4. poloha. U violoncella se mimo to používají tzv. palcové polohy (od 5. polohy výše), kdy palec levé ruky tiskne dvě struny, zpravidla v úrovni horní desky (podobně jako při barré hmatech na kytaře) a ostatními prsty hráč tiskne jednotlivé struny.