Vodní kámen

uhličitanu vápenatého v elektronovém mikroskopu. Vodní kámen je pevný povlak, který se usazuje na stěnách nádob, v nichž je přechovávána, vedena nebo především zahřívána a poté ochlazována tvrdá voda, jejíž teplota nedosahuje 100 °C. Základní složkou vodního kamene je obvykle uhličitan vápenatý.

Tvorba vodního kamene je způsobena změnou rovnováhy mezi ionty kyseliny uhličité a hydroxidu vápenatého při změně teploty a jejich vyloučením z vody. Vodní kámen má obvykle bílou barvu, ale někdy je nahnědlý až nažloutlý.

Zamezování tvorby vodního kamene a jeho odstraňování lze řešit různými způsoby: * mechanické metody: odírání vzniklého kamene * chemické metody (rozpouštění pomocí kyselin, např. kyseliny citrónové, kyseliny chlorovodíkové) * fyzikální metody: magnetická úpravna, galvanická úprava pomocí zinkové anody * v kotlích snížením teploty ohřevu vody pod cca 55 °C (Periodicky je však nutné jednorázově ohřát vodu v bojleru nad 65 °C, aby se zabránilo možnému množení nebezpečných bakterií Legionella. +more).

Využití

Ve středověku se používal i jako stavební materiál, zejména na významné církevní stavby.

Reference

Související články

tvrdost vody * kotelní kámen * magnetizovaná voda * uhličitan vápenatý * vřídlovec

Externí odkazy

Kategorie:Voda Kategorie:Nádoby