Vídeňský klasicismus

Technology

12 hours ago

Author

Vídeňský klasicismus je umělecký směr, který se vyvinul ve Vídni v průběhu 18. století. Byl ovlivněn francouzským klasicismem a středoevropskou barokní tradicí. Tento směr se projevil především v architektuře, sochařství a malířství. Ve Vídni bylo vytvořeno několik významných architektonických děl v klasicistním stylu, jako například Hofburgský palác, Belvedér či vídeňský Burgtheater. Klasicistní architektura se vyznačuje symetrií, jednoduchými tvary a čistými liniemi. Ve sochařství se představitelé vídeňského klasicismu snažili o znovuobjevení klasických ideálů harmonie a dokonalého propojení mezi formou a obsahem. Hlavními představiteli tohoto směru byli například Lorenz Strähuber nebo Antonio Canova. V malířství byla důležitá znovuobjevení antických motivů a zdůrazňování ideálů krásy a dokonalosti. Mezi významné malíře vídeňského klasicismu patřili například Martin Johann Schmidt, Friedrich von Amerling či Johann Baptist Reiter. Vídeňský klasicismus měl významný vliv na celou střední Evropu a stal se základem pro další umělecké směry, jako byl například biedermeier. I přes následný nástup romantismu si však vídeňský klasicismus udržel svou pozici až do 19. století.

Vídeňský klasicismus ( Wiener Klassik) byl proud či hudební styl v dějinách evropské hudby přibližně v letech 1780-1827. Širší význam tohoto pojmu může zahrnovat i celé „období vídeňský klasicismus“.

Mezi vídeňské klasiky se pak řadí zejména skladatelé Joseph Haydn, Wolfgang Amadeus Mozart, či Ludwig van Beethoven. Mezi další skladatele tohoto období je možné zahrnout také Antonia Salieriho, Michaela Haydna, či Carla Ditterse von Dittersdorf.

Charakteristika stylu

Thomase Hardyho Pro tři největší skladatele vídeňského klasicismu je charakteristické dokonalé ovládnutí nejrůznějších hudebních žánrů a druhů tehdejší doby, od lidové písně po barokní vícehlas. +more Spojením vlastností galantního a pocitového stylu a sloučením některé německých, francouzských a italských styly vytvořili celý nový žánr.

Problematika vymezení pojmu

Zatímco anglická muzikologie výraz „vídeňský klasicismus“ spíše odmítá a upřednostňuje obecnější výraz klasika/klasicismus, v německém muzikologickém prostředí je předmětem diskuse. Ludwig Finscher se jej pokoušel na základě myšlenek Raphaela Georga Kiesewettera z roku 1834 vymezit díly Josepha Haydna a W. +more A. Mozarta mezi roky 1781 a 1803. Hans Heinrich Eggebrecht rozsáhlými a velmi detailními analýzami doložil svou celkovou definici zahrnující Haydna, Mozarta a Beethovena. Naproti tomu Carl Dahlhaus zastával názor Friedricha Blumeho, že klasicismus a romantismus tvoří jednu společnou klasicko-romantickou epochu. Toto dialektické spojení mezi vídeňským klasicismem a romantismem se zvláště zřetelně projevuje ve srovnání Beethovena a Schuberta. Thrasybulos Georgiades přiřadil Schuberta ve svých analýzách jeho vokální a instrumentální hudby k oněm třem velikánům „vídeňského klasicismu“ a poukázal na Schubertův klasický kompoziční styl, zejména v jeho písních a jeho symfonii h-moll „Nedokončené“.