Cesko.wiki Východoslovenská nářečí
Author
Albert FloresVýchodoslovenská nářečí jsou skupinou dialektů, které se používají ve východní části Slovenska. Tato nářečí se vyznačují specifickými fonetickými, morfologickými a lexikálními rysy, které se odlišují od standardního slovenského jazyka. Mezi nejznámější východoslovenská nářečí patří šarišské, zemplínské, a košické nářečí. Východoslovenská nářečí mají své kořeny v dávné historii a odlišnosti spojené se slovanskou migrací do tohoto regionu. Tyto dialekty se vyznačují různými intonacemi, akcenty a výslovností některých hlásek. Východoslovenská nářečí také obsahují mnoho specifických slov a výrazů, které se nepoužívají v standardním slovenském jazyce. Tyto dialekty se často udržují v menších venkovských oblastech a mezi staršími generacemi, které je stále používají během běžné komunikace. Východoslovenská nářečí mají také kulturní a jazykové dědictví, které je zachováváno prostřednictvím literatury, hudby a dalších uměleckých forem. I když tyto dialekty stále existují, jejich používání postupně upadá kvůli globalizaci a standardizaci jazyka.
Východoslovenské nářečí (jiné názvy: Východoslovenský dialekt, makroareál východoslovenských nářečí, východní slovenština, východoslovenština, východniarčina, východniarština) je jeden ze tří hlavních nářečních celků slovenštiny. Těmito nářečími se mluví na území bývalých žup Spišské, Šarišské, Zemplínské, Abovské a na území části Užské župy. Používají je i někteří dolnozemští Slováci.
Historicky na základě těchto nářečí vznikla kulturní východoslovenština.
Historické užití
V roce 1918 se východoslovenština, tehdy nazývaná východniarština, stala úředním jazykem Slovenské ľudové republiky, krátce trvajícího promaďarského státního útvaru s hlavním městem v Košicích, v jehož čele stál Viktor Dvorcsák. Obyvatelstvo východního Slovenska bylo Dvorcsákem označeno za samostatný národ, Slovjaky. +more Tato republika zanikla, když byla vojensky obsazena československou armádou.
Později byla východniarština užívána (neoficiálně) i ve Slovenské republice rad, protože většina jejích státních činitelů spisovnou slovenštinu neovládala.
Charakteristika
Základní znaky jsou zejména:
* přízvuk na předposlední slabice slova (kromě toho doprovázen charakteristickou intonací) * dlouhé samohlásky neexistují (volame, brazda, luka) * slabiky ro-, lo- na začátku některých starých slovanských slov, podobně jako u západoslovenských nářečí (rokita, lokec) * samohláska e (vzácněji jiná samohláska) místo původních jerů a vkladních samohlásek (oves, chribet, ocec, von, viter) * samohláska e (v krátkých pozicích) resp. (i)a (v dlouhých pozicích) namísto původního nosového e (dzešec, peta, častka, pamiatka) * samohláska u místo ó, resp. +more později místo ô (nuž, muj, hnuj, vuz) * místo slabičného r je ar/er, místo slabičného l je lu/ol (tvardi, śerco, slunko, molha) * místo ď, ť je c, dz (cicho, dzeci) * používají se měkké sykavky ś a ź (suśed, źima) * v širokém rozsahu se používají souhlásky ľ a ň * podstatná jména středního rodu měkkých vzorů jsou zakončena na -o, podobně jako v západoslovenských nářečích (poľo, ľico, vajco) * genitiv singuláru všech podstatných jmen ženského rodu je na -i (od ženi, z dlaňi) * genitiv singuláru podstatných jmen mužského rodu zakončených na a je na -i (od gazdi) * plurál všech podstatných jmen má následovně unifikované koncovky: v genitivu a lokálu -och (v mestoch, z mestoch, od sinoch, o ženoch), v dativu -om (ženom), v instrumentálu -ami (bratami) * lokál singuláru adjektivního skloňování je na -im (o tim dobrim dzecku) * budoucí čas nedokonavých sloves se alternativně tvoří pomocí příčestí tvaru minulého času (budze robil/robila/robilo, kromě: budze robic) * tvary pomocného slovesa být se často nahrazují osobním zájmenem, jak v ruštině (ja lačni, ti nevidzel - t. j. ja som hladný, ty si nevidel) * všechny základní číslovky, tj. i od 5 výše, se spojují s nominativem plurál počítaného objektu (dvacec koruni, pejc bačove) * více slov se používá pouze v těchto nářečích nebo pouze v těchto a západoslovenských nářečích (např. čistě jen do východoslovenských nářečí spadají slova hustka, hače, jarec, kuropka, ľenča, trimac, znac, zochabic, rucic apod. ).
Reference
Externí odkazy
[url=http://ilonas. net/valal/pdfka. +morehtml]Dlhý zoznam odborných článkov na stiahnutie na tému východnoslovenské nárečia[/url] * [url=http://ilonas. net/valal/pdf/Hagovska1948_miesto%20_vychodoslovenciny. pdf]Hagovská, M. : Miesto východoslovenčiny v rodine slovanských jazykov, 1948[/url] * [url=http://ilonas. net/valal/pdf/Czambel1906. pdf]S. Czambel: Slovenská reč a jej miesto v rodine slovanských jazykov. I. odd. , I. čiastka: Východoslovenské nárečie. Turčiansky Sv. Martin 1906. [/url] * [url=http://ilonas. net/valal/pdf/Buffa1962_Vychodoslovenske_narecia. pdf]Buffa, F. :Východoslovenské nárečia, 1962[/url].