Výpověď (lingvistika)

Výpověď je v lingvistice elementární komunikativní jednotka jazykového projevu použitá v konkrétní komunikativní situaci tvořící formálně i obsahově relativně uzavřený celek, který může, ale nemusí mít mluvnickou stavbu věty. Obvyklou formou výpovědi je věta, souvětí nebo jeho část, ale může být realizována i podvětným nebo nevětným útvarem („Ahoj!“, „To ne!“, „Když myslíš…“, „Opravdu?“, „Tak dobře.“).

Vlastnosti výpovědi

Výpověď má určitou komunikační funkci a zpravidla má nějaký věcný (propoziční) obsah. Výpověď je zvukově (intonačně) uzavřená. +more V psané podobě je výpověď graficky vyznačena na začátku velkým písmenem a na konci tečkou, otazníkem, vykřičníkem, apod.

Výpověď obvykle tvoří část většího celku - textu, případně promluvy.

Struktura výpovědi

Výpovědi mohou mít strukturu: * věty jednoduché * souvětí podřadného * nominálního útvaru bez určitého slovesa Někteří autoři řadí k výpovědím také * juxtapozice * souvětí souřadná * složité konstrukce obsahující několik vět hlavních i vedlejších

Komunikativní funkce výpovědi

Výpověď má vždy komunikativní funkci, která může být:

* oznamovací * tázací * žádací (výzvová) * námitka, nesouhlas, protest, ohrazení, odmítnutí * výtka (napomenutí, důtky, pokárání), výčitka * přání * pozdrav

Odtržením od konkrétní situace ztrácejí výpovědi status aktuálního sdělení, stávají se jen potenciálním výpovědním výrazem, který z hlediska jeho aktuální komunikativní funkce nelze interpretovat.

Odkazy

Reference

Literatura

Související články

Promluva * Diskurz

Externí odkazy

Kategorie:Lingvistika Kategorie:Analýza diskurzu