Výrok je v lingvistice označení pro sekvenci slov, která má větnou strukturu, je možné ji přeformulovat do jednotného tvrzení a má význam. V češtině existuje pět základních výrokových druhů: tvrzení, otázka, rozkaz, přání a výpověď. Výrok je složen ze tří hlavních prvků: podmětu, přísudku a dalších slovních členů. Výroky jsou důležitou součástí komunikace a představují základní jednotku analýzy věty. Výroková logika se zabývá analýzou a zpracováním výroků a jejich vztahů.
Výrok může označovat:
* výrok (logika) - tvrzení (gramaticky vyjádřené oznamovací větou), o němž má smysl tvrdit, že je pravdivé (platí), anebo nepravdivé (neplatí) (nastává právě jedna z těchto možností);
* výrok (společnost) - vyřčené tvrzení, které je z nějakého důvodu významově podstatné, obecně známé, proslavené, či jinak vyniká mezi ostatními vyřčenými větami;
* výrok (právo);
** soudní výrok (tzv. enunciát) - část soudního rozhodnutí;
* výrok (psychologie).
Cesko.wiki 