Výslovnost

Výslovnost slov, vět a celé řeči je způsob, kterým jedinec vytváří zvuky, z nichž se skládá mluvená řeč. Výslovnost je ovlivněna použitým jazykem, oblastí, kde mluvčí žije, jeho původem, vzděláním i jeho osobností. Správná výslovnost je ortoepie. Je důležitou součástí jak hovorového jazyka, tak jazyka spisovného. Kodifikace správné výslovnosti je zpravidla udržována zejména jazykovědci a na hereckých školách. Velkou tradici má právě jevištní výslovnost neboli jevištní řeč.

Výslovnost v češtině

Zatímco používání obecné češtiny v psaném projevu je jevem poměrně novým, srov. pokusy Josefa Škvoreckého, výslovnost tak důrazně kodifikována není, což vede od 90. +more let 20. století k silné rozvolněnosti. Lze říci, že základem ortoepie v češtině je stejně jako u pravopisu výslovnost moravská, s těmito výjimkami: * nedochází ke znělostní asimilaci (spodobě) neznělých souhlásek před sonorami (znělými souhláskami), např. před m či h, ve slovech jako s mobilem [moravsky „zmobilem“], na shledanou [moravsky „nazhledanou“]. * zachovává kvantitu (délku) samohlásek, např. ve slově jáma [moravsky „jama“].

Odkazy

Literatura

Bohuslav Hála a Miloš Sovák: Hlas, řeč, sluch. Základní věci z anatomie, fysiologie a hygieny hlasového, mluvícího a sluchového ústrojí, z foniatrie, fonetiky, orthoepie, orthofonie atd. +more). Česká grafická unie, Praha 1941, 1. ed. , 255 pp. ; 2. ed. 1947, 298 pp. ; 3. ed. SPN 1955, 351 pp. ; 4. ed. 1962, 327 pp. * heslo Orthoepie. Ottův slovník naučný XVIII, p. 897.

Externí odkazy

Kategorie:Fonetika Kategorie:Schopnosti Kategorie:Užívání jazyka