Array ( [0] => 14846246 [id] => 14846246 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Ťien-wen [uri] => Ťien-wen [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - panovník [1] => | barva = [2] => #ff0000 [3] => | jméno = Ťien-wen [4] => | titul = císař Číny [5] => | obrázek = Jianwen Emperor.jpg [6] => | vláda = [[30. červen|30. června]] [[1398]] – [[13. červenec|13. července]] [[1402]] [7] => | éra = Ťien-wen ([[6. únor]]a [[1399]] – [[29. červenec|29. července]] [[1402]]Dne 30. července 1402 byla éra Ťien-wen oficiálně zrušena a nahrazena prodlouženou érou Chung-wu. [8] => | datum korunovace = [9] => | tituly = [10] => | celé jméno = Ču Jün-wen [11] => | chrámové jméno = – Císař Jung-le mu odmítl udělit chrámové jméno. Roku 1644 [[Ču Jou-sung]], vládnoucí jako císař [[dynastie Jižní Ming]], udělil Ťien-wenovi chrámové jméno Chuej-cung (惠宗). Nicméně toto jméno většina záznamů neuvádí, v kontrastu s chrámovým jménem císaře [[Ťing-tchaj]]e také uděleným Ču Jou-sungem a akceptovaným v záznamech. [12] => | posmrtné jméno = Kung-min '''chuej chuang-ti''' (恭閔'''惠皇帝''') [13] => | předchůdce = [[Chung-wu]] [14] => | následník = [[Jung-le]] [15] => | choť = [16] => | choť2 = [17] => | choť3 = [18] => | potomstvo = [19] => | rod = Ču [20] => | dynastie = [[Dynastie Ming|Ming]] [21] => | otec = [[Ču Piao]] [22] => | matka = [23] => | datum narození = [[5. prosinec|5. prosince]] [[1377]] [24] => | datum úmrtí = [[13. červenec|13. července]] [[1402]] [25] => | místo úmrtí = [[Nanking]] [26] => | datum pohřbení = [27] => | místo pohřbení = [28] => }} [29] => Císař '''Ťien-wen''' ({{Čínsky|znaky= 建文|pchin-jin= Jiànwén}}; [[5. prosinec|5. prosince]] [[1377]] – [[13. červenec|13. července]] [[1402]]{{Nejisté datum|úmrtí}}, [[Nanking]]) vlastním jménem '''Ču Jün-wen''' ({{Čínsky|znaky= 朱允炆|pchin-jin= Zhu Yŭnwén}}) byl druhý císař [[říše Ming]]. Otcem Ču Jün-wena byl [[Ču Piao]], nejstarší syn a následník trůnu zakladatele [[dynastie Ming]], císaře [[Chung-wu]]a. Ču Piao zemřel v sedmatřiceti letech roku 1392, poté Chung-wu jmenoval novým následníkem trůnu Ču Jün-wena. Vlády se chopil po smrti Chung-wua v červnu 1398. Po převzetí moci s novým rokem vyhlásil [[Éra vlády|éru]] „Ustanovení civilních ctností“, ''Ťien-wen''. Název éry je používán i jako jméno císaře. [30] => [31] => Jako císař se obklopil [[Konfucianismus|konfuciánsky]] vzdělanými úředníky, kteří vzápětí zahájili revizi Chung-wuových reforem. Nejpodstatnější změnou byl pokus o omezení či likvidaci knížat, synů císaře Chung-wu, kteří byli oporou předchozí vlády. Obávaje se mocichtivosti svých strýců, snažil se Ťien-wen omezit jejich reálné mocenské možnosti. Nejnebezpečnějším z nich byl vojevůdce [[Jung-le|Ču-ti]], postavený do čela [[peking]]ské oblasti, kde měl za úkol držet hranici s [[Mongolové|Mongoly]]. Poté, co císař přikázal uvěznit stoupence svého strýce, Ču-ti zorganizoval spiknutí proti císaři. Pod záminkou jeho ochrany od zkorumpovaných dvorských úředníků se roku 1399 vzbouřil. Následovala občanská válka, nazvaná Ču Tim [[kampaň ťing-nan]], kampaň za odstranění nepořádků. Roku 1402 Ču-ti dobyl hlavní město, [[Nanking]], přičemž císařský palác shořel do základů a v něm pravděpodobně i císař s manželkou, matkou a starším synem. Těla císaře a jeho blízkých nebyla nalezena, na tomto základě se rozšířila pověst o jeho přežití a uchýlení se do [[Buddhismus|buddhistického]] kláštera. [32] => [33] => Po dobytí Nankingu Ču-ti nastoupil na trůn a vyhlásil éru [[Jung-le]]. Zrušil reformy zavedené Ťien-wenem a prohlásil svého předchůdce za nelegitimního – proto mu neudělil chrámové ani posmrtné jméno a zrušil éru Ťien-wen, přičemž o léta 1398–1402 prodloužil éru Chung-wu. [34] => [35] => == Život == [36] => [37] => === Dětství, korunní princ === [38] => Ču Jün-wen se narodil [[5. prosinec|5. prosince]] [[1377]] jako druhý syn [[Ču Piao|Ču Piaa]] a jeho manželky paní Lü. Ču Piao byl prvorozený syn [[Chung-wu]]a, zakladatele a od roku 1368 prvního císaře [[říše Ming]]. Současně s převzetím císařského titulu Chungwu jmenoval svého prvorozeného syna následníkem trůnu. Roku 1382 se po smrti staršího bratra stal Ču Jün-wen nejstarším synem Ču Piaa. Byl popisován jako vyspělé a přímé dítě, které si císař oblíbil. [39] => [40] => V květnu 1392 Ču Piao v sedmatřiceti letech po několikaměsíční nemoci zemřel. Ču Jün-wen byl jako jeho nejstarší žijící syn 28. září 1392 jmenován novým korunním princem. Následovalo šest let pečlivé přípravy na vladařskou dráhu. Mladík byl povahou podobný otci – nepříliš fyzicky zdatný knižní typ, zdvořilý, ctící [[Konfucianismus|konfuciánské]] hodnoty. Císař Chung-wu měl určité pochybnosti o vnukově způsobilosti k vládě, vzhledem k jeho, podle císařova mínění, nedostatečné tvrdosti. Snad proto v čistkách první poloviny 90. let{{#tag:ref|Šlo především o kauzu [[Lan Jü]]a, popraveného roku 1393 a dodatečná obvinění se spojení s [[Chu Wej-jung]]em, popraveným roku 1380.|group=pozn.}} odstranil řadu potenciálně nebezpečných generálů. [41] => [42] => === Převzetí vlády === [43] => Chung-wu zemřel 24. června 1398. Ču Jün-wen nastoupil na trůn o šest dní později, 30. června 1398. Jeho mírný charakter a konfuciánské ideály ho učinily citlivého na krutosti politiky Chung-wua, na trůn nastupoval se snahou o radikální změnu politického stylu.Chan (1988), s. 186. Od nového roku, tedy od 6. února 1399, vyhlásil [[Éra vlády|éru]] „Ustanovení civilních ctností“, ''Ťien-wen'', jejímž jménem je označován. Název éry symbolizoval styl a cíle jeho vlády a ostře kontrastoval s érou Chung-wu, „Nesmírná bojovnost“. [44] => [45] => Namísto zasloužilých generálů či knížat z císařského rodu se opíral o konfuciánské vzdělance. Jeho nejbližšími rádci byli [[Chuang C'-čcheng]], [[Čchi Tchaj]] a [[Fang Siao-žu]], idealističtí učenci odhodlaní k reformám, ale vesměs teoretici bez větších zkušeností s praktickým řízením země.Chan (1988), s. 187. [46] => [47] => === Reformy státní správy === [48] => Za vlády Ťien-wena zesílil vliv civilní části administrativy na úkor vojenských velitelů a císařových strýců. Došlo také k částečnému obnovení úřadu „kancléře“ (''čcheng-siang''), hlavy civilní administrativy. Po zrušení [[Ústřední sekretariát|ústředního sekretariátu]] roku 1380 totiž ve [[Mingská správa|správě říše Ming]] neexistoval žádný centrální úřad, který by koordinoval práci ministerstev a jiných civilních úřadů, všechny byly přímo podřízené císaři. Ťien-wen pověřil Chuang C'-čchenga, Čchi Tchaja a Fang Siao-žua celkovým vedením vlády říše, v diskuzi s ním určovali vládní politiku a dozírali na její realizaci ministerstvy. Fakticky se stali kancléři, pouze neměli příslušný titul. Reforma byla užitečná pro správu říše, ale v rozporu s nařízením Chung-wua, který obnovu kancléřství v jakékoli formě zakázal. [49] => [50] => Ministři v žebříčku hodnostních tříd povýšili z druhé hodnosti na první a vyrovnali se tak nejvýše postaveným generálům (předsedům hlavních vojenských komisí). Změněny byly počty odborů a úředníků ministerstev, zvýšen status i počet míst v [[Akademie Chan-lin|akademii Chan-lin]] a [[Kuo-c’-ťien|Národní univerzitě]]. Posílil vliv akademie ve výchově princů. Proběhla řada úprav kompetencí a názvů úřadů, podle vzorů z období [[dynastie Čou]].Chan (1988), s. 188. Po Ťien-wenově svržení byly jeho reformy státní správy zkritizovány jako opuštění zásad zakladatele říše a zrušeny.Chan (1988), s. 189. [51] => [52] => Některým zákonům a prohlášením minulého císaře Ťien-wen vytýkal už jako korunní princ přílišnou tvrdost a po nástupu na trůn je zrušil. Jeho nástupce [[Jung-le]] však jejich platnost obnovil. Císař také zrušil křiklavé daňové nespravedlnosti minulé éry, především zcela neúměrné daně uvalené na [[Ťiang-nan]], zvláště na prefektury [[Su-čou]] a [[Sung-ťiang]].{{#tag:ref|Po několika zmírněních výše daní během 80. let 14. století prefektura Su-čou, která měla 1,36 % půdy říše, k roku 1393 odevzdávala 2,81 miliónů [[Čínské míry#váha|tanů]] zrna, to jest 9,5 % daňového odvodu celé říše – 29,4 miliónů tanů.|group=pozn.}} Daně v Ťiang-nanu byly roku 1400 sníženy na průměrnou úroveň. Příští rok byly omezeny daňové výjimky [[Taoismus|taoistického]] a [[Buddhismus|buddhistického]] duchovenstva, pozemky přes určenou míru měli odevzdat k rozdělení potřebným. Změny patrně vláda nestihla uvést v život ještě před svým pádem, nicméně i tak se projevilo odcizení zejména buddhistů a jejich příklon k Jung-lemu.Chan (1988), s. 190–191. [53] => [54] => === Politika omezování knížat === [55] => Ťien-wenova vláda se snažila minimalizovat moc císařových strýců, synů Chung-wua. Ti obdrželi od svého otce tituly knížat (''wang'') a značné příjmy a privilegia. Sídlili v provinciích, kde měli k dispozici osobní gardu velikostí od 3 do 15 tisíc mužůChan (1988), s. 191. a někteří z nich v 90. letech 14. století veleli mingským armádám, především na severní hranici. Nejvlivnější a nejstarší z nich byl [[Jung-le|Ču Ti]], čtvrtý syn Chung-wua. [56] => [57] => Politiku „omezování knížat“ (''siao fan'') obhajovali Čchi Tchaj a především Chuang C’-čcheng, poukazy na zkušenosti minulých dynastií ([[povstání sedmi knížat]] za [[dynastie Chan]]). Za reálná i smyšlená provinění byly knížecí domy buď přímo rušeny, nebo alespoň omezovány jejich pravomoci. Vláda knížatům zakázala účastnit se veřejného života, v přímém rozporu se zákony zemřelého Chung-wua, podle kterých měli být oporou trůnu v čele vládních vojsk. [58] => [59] => První obětí nových pořádků byl [[Ču Su]], kníže z Čou se sídlem v [[Kchaj-feng]]u, blízký přítel Ču Tiho. Na podzim 1398 ho císař zbavil titulu a vypověděl do [[Jün-nan]]u . V únoru 1399 byl v [[Ta-tchung]]u uvržen do domácího vězení [[Ču Kuej]] (1374–1446, kníže z Taj). [[Ču Po]] (1371–1399), kníže ze Siang, 1. června 1399 zapálil svůj palác v [[Ťing-čou]], aby v něm uhořel i s rodinou. Během následujících dvou měsíců, v červnu a červenci, přišli o své tituly [[Ču Fu]] (1364–1428), kníže z Čchi, sídlící v [[Čching-čou]] a [[Ču Pien]] (1379–1400), kníže z Min, sídlící v [[Jün-nan]]u. [60] => [61] => Hlavním dlouhodobým cílem opatření a nejnebezpečnějším protivníkem vlády byl [[Jung-le|Ču Ti]].Chan (1988), s. 192. Sídlil v [[Peking]]u, v taženích proti [[Mongolové|Mongolům]] se projevil jako schopný vojevůdce a energický administrátor.Chan (1988), s. 193. Od roku 1392, kdy nebyl jmenován následníkem, se považoval za nezaslouženě opominutého.Chan (1988), s. 194. Knížata snažení nového císaře a jeho vlády vnímala jako osobní ohrožení a považovala je za porušení zákonů Chung-wua, které byli všichni, včetně císaře, povinni dodržovat. [62] => [63] => === Občanská válka === [64] => {{Podrobně|Kampaň ťing-nan}} [65] => [66] => ==== Konflikt s Ču Tim ==== [67] => Vůči Ču Timu se vláda chovala opatrně, což mu dalo možnost připravit se a shromažďovat síly. Nankingská vláda zatím systematicky omezovala Ču Tiho moc. Jeho osobní gardu (15 tisíc mužů) přeložila mimo Peking, generálové sloužící na severovýchodě Číny blízcí Ču Timu byli postupně nahrazováni stoupenci císaře.Tsai, s. 62. [68] => [69] => V červnu 1399 císař povolil návrat do Pekingu Ču Tiho synům, zůstávajícím (fakticky jako rukojmí) v Nankingu od Chung-wuova pohřbu. Jejich návrat zbavil Ču Tiho zábran. Bezprostřední záminkou vzpoury se stalo zatčení dvou Ču Tiho nižších úředníků za „rozvratnou činnost“.Chan (1988), s. 195. Ču Ti, podpořený pekingskými provinčními hodnostáři, reagoval obsazením okresů a prefektur v okolí Pekingu. Válku později nazval „kampaň za odstranění nepořádků“ (kampaň ''ťing-nan''). Vzpouru ospravedlňoval v dopisech zaslaných dvoru (v srpnu a prosinci 1399) a veřejném prohlášení. [70] => [71] => Své akce ospravedlňoval snahou ukončit vnitropolitické nepořádky a zmatky, obranou Chung-wuových statutů a zákonů určujících povinnosti knížat, a úctou k zemřelému otci. Obvinil císaře a jeho ministry z perzekuce knížat, falešně nařčených z přípravy povstání. Své kroky prezentoval jako přiměřenou sebeobranou. Tvrdil, že nemá zájem o trůn, ale jako nejstarší žijící syn zemřelého zakladatele říše je povinen obnovit právo a zákonnost rozvrácené zločinnými císařovými poradci a ministry. [72] => [73] => ==== Průběh války ==== [74] => Počátkem války měl Ču Ti k dispozici 100 tisíc mužů a ovládal pouze bezprostřední okolí Pekingu. Naproti tomu nankingská vláda disponovala třikrát větším množství vojáků a mnohonásobně většími zdroji. Nicméně převaha vlády nebyla tak jednoznačná, Ču Ti byl rozhodný a výjimečně schopný velitel, jeho jednotky patřily k elitě mingských armád a zahrnovaly množství mongolského jezdectva. Císařskou stranu oslabovala nerozhodnost a špatná koordinace velitelů, rozpory mezi stoupenci boje a straníky smířlivého postupu i vojenská nezkušenost císaře a jeho nejbližších ministrů.Chan (1988), s. 196. [75] => [76] => V srpnu 1399 císař jmenoval [[Keng Ping-wen]]a velitelem vojsk určených k potlačení povstání. Keng Ping-wen přitáhl se 130 tisíci vojáky do [[Čen-ting]]u, města jihozápadně od Pekingu, ale koncem září ho Ču Ti porazil, přičemž císařská armáda utrpěla velké ztráty. V listopadu 1399 nový velitel císařské armády [[Li Ťing-lung]] využil nepřítomnosti Ču Tiho v Pekingu a oblehl město, ale Ču Ti se rychle vrátil a donutil císařské k ústupu.Chan (1988), s. 198. [77] => [78] => Rok 1400 uplynul v útocích rebelů a protiútocích vládní armády. Císařští nebyli schopni využít převahu v počtu vojáků ani zmobilizovat dodatečné síly, Ču Ti proto mohl upevnit své postavení na severu. Nespokojený císař odvolal Li Ťing-lunga a jmenoval Šeng Junga novým velitelem vojsk potlačujících povstání. Od podzimu 1400 Ču Ti, podle rad svých příznivců setrvávajících v Nankingu, vsadil na opotřebovávací válku. Drobnými nájezdy narušoval komunikace nepřítele v jižním Pej-pchingu a západním Šan-tungu.Chan (1988), s. 199. [79] => [80] => V lednu 1401 vládní armáda s použitím střelných a raketových zbraní zahubila desítky tisíc rebelů u [[Tung-čchang]]u v Šan-tungu. Při ústupu do Pekingu Ču Ti jen těsně unikl zajetí. Koncem února rebelové zaútočili. V dubnu a květnu rozdrtili vládní armády. Císař reagoval povýšením [[Žu Čchang]]a a Li Ťing-lunga, hlav „mírové strany“ u dvora. Nabídku na mírová jednání Ču Ti ale odmítl. V létě povstalci pokračovali v nájezdech na zásobovací linie nepřátel, fronta v Šan-tungu a jižním Pej-pchingu se zatím posunovala střídavě oběma směry. [81] => [82] => V lednu 1402 zahájil Ču Ti ofenzívu. Podle rad nankingských eunuchů tentokrát nepostupoval přes opevněná města podél Velkého kanálu, ale západněji, kde byly vládní síly výrazně slabší, čímž rozvrátil linie vládních vojsk.Chan (1988), s. 200. Vláda poslala na sever generála [[Sü Chuej-cu]]a, ale ani on nebyl schopen zastavit postup rebelů. Ti postupovali na jih, začátkem března dobyli [[Sü-čou]] na severu [[Č’-li]]. Na to vláda stáhla svá vojska z provincií Pej-pching a Šan-tung k obraně Č’-li. [83] => [84] => V dubnu – červnu 1402 v urputných bojích povstalecké vojsko postoupilo od Sü-čou až na břeh Jang-c’-ťiang. Velitel vládního loďstva přeběhl k rebelům, ti pak překročili řeku a měli otevřenou cestu k Nankingu. Císař shromažďoval síly k obraně metropole. Členové „mírové strany“ ve vládě však využili příležitost a 13. července 1402 otevřeli povstalcům brány Nankingu. V následujících srážkách shořel císařský palác. Tři z těl později nalezených na spáleništi byla prohlášena za těla císaře, císařovny a jejich nejstaršího syna.Chan (1988), s. 201. Počínaje érou Ťia-ťing (1522–1567) nestátní historikové sympatizující s Ťien-wenem ve svých zápiscích šířili lidovou legendu, že dožil v anonymitě jako buddhistický mnich. [85] => [86] => Ču Ti 17. července nastoupil na císařský trůn jako nástupce císaře Chung-wu. Od nového roku 1403 vyhlásil [[Éra vlády|éru vlády]] ''Jung-le'', „Věčného štěstí“. Svrženému synovci upřel legitimitu, zrušil jeho reformy a snažil se je úplně vymazat z historie. [87] => [88] => Mladší syn Ťien-wena, [[Ču Wen-kuej]], i další příbuzní, strávili ve vězení zbytek života. (Ču Wen-kueje roku 1457 císař Jing-cung, který sám v letech 1450–1457 žil v domácím vězení, ze soucitu propustil na svobodu. Ze svobody se však Ču Wen-kuej dlouho netěšil, po několika dnech zemřel.) Stoupenci zemřelého císaře byli potrestáni. Jeho nejbližší poradci popraveni. Císař Jung-le sice doufal, že neúplatný a čestný Fang Siao-žu přejde na jeho stranu a přinese tak nové vládě důvěru úřednictva, ale byl rázně odmítnut. Za trest císař nechal popravit nejen jeho příbuzné, ale i žáky. Čistky, popravy uvěznění, vyhnanství, postihly několik desítek tisíc lidí.Chan (1988), s. 201–202. [89] => [90] => == Památka == [91] => Ve snaze o zahlazení památky poraženého císaře byla éra Ťien-wen zpětně zrušena a o léta 1399–1402 prodloužena éra Chung-wu.Chan (2005), s. 60. Většina oficiálních dokumentů jeho vlády byla zničena, likvidovány byly i soukromé zápisky. Vztah historiků k Ťien-wenovi souvisel s jejich postojem k legitimitě Jung-leho vlády. Oficiální historie vlády císaře Chung-wua v [[Ming š’-lu|Tchaj-cu š’-lu]] (''Pravdivých záznamech [vlády císaře] Tchaj-cu'', tj. Chung-wua) sestavené v letech 1399–1402 byla přepsána v letech 1402–1403 a znova 1411–1418.Chan (2005), s. 59, 63. Jung-leho historici vykreslili Ťien-wena jako slabého a nemorálního panovníka nezajímajícího se o vládu, obklopeného zkorumpovanými a zrádnými ministry. Pozdější verze naopak oslavují Ťien-wena jako čestného a benevolentního vládce, řídícího se radami oddaných konfuciánů a napravujícího krutosti předešlého císaře.Chan (1988), s. 185. [92] => [93] => Jeho vláda byla vrácena do oficiální historie dynastie rozhodnutím císaře [[Wan-li]] v říjnu 1595, ale posmrtné a chrámové jméno dostal až v červenci 1644 od [[Ču Jou-sung]]a, který mu udělil chrámové jméno Chuej-cung ({{Cizojazyčně|zh|惠宗}}, doslova „Šlechetný předek“) a posmrtné jméno Žang chuang-ti ({{Cizojazyčně|zh|讓皇帝}}, „Abdikující císař“,Žang chuang-ti byla zkrácená verze, plná byla S’-tchien čang-tao čcheng-i jüan-kung kuan-wen jang-wu kche-žen tu-siao žang chuang-ti ({{Cizojazyčně|zh|嗣天章道誠懿淵功觀文揚武克仁篤孝讓皇帝}}). jméno se vztahovalo k legendě o jeho abdikaci a anonymním životě buddhistického mnicha). Ale Ču Jou-sung nebyl uznán Čchingy jako legitimní a jeho rozhodnutí za platná. Až v září 1736 dostal Ťien-wen od císaře [[Čchien-lung]]a posmrtné jméno Kung-min chuej chuang-ti ({{Cizojazyčně|zh|恭閔惠皇帝}}). [94] => [95] => == Potomci == [96] => {| class=wikitable style="text-align:center" [97] => |+Synové císaře Ťien-wena [98] => !Příjmení (titul) matky [99] => !# [100] => !Jméno [101] => !Narození – úmrtí [102] => !Titul [103] => |- [104] => |rowspan="2"|∞ císařovna Ma (馬) [105] => |1. [106] => |'''[[Ču Wen-kchuej]]''' (朱文奎) [107] => |1396 – asi 1402 [108] => |korunní princ [109] => |- [110] => |2. [111] => |'''[[Ču Wen-kuej]]''' (朱文圭) [112] => |1401–1457 [113] => |kníže Chuaj z Žen [114] => |} [115] => [116] => == Odkazy == [117] => [118] => === Poznámky === [119] => [120] => [121] => === Reference === [122] => [123] => {{Citace monografie [124] => | příjmení = Goodrich [125] => | jméno = L. Carington [126] => | příjmení2 = Fang [127] => | jméno2 = Chaoying [128] => | spoluautoři = a kol. [129] => | rok = 1976 [130] => | titul = Dictionary of Ming Biography, 1368-1644 [131] => | vydání = [132] => | vydavatel = Columbia University Press [133] => | místo = New York [134] => | počet stran = xxi + 1022 [135] => | kapitola = Chu Yün-wen [136] => | typ kapitoly = heslo [137] => | stránky = 397 [138] => | jazyk = anglicky [139] => | poznámky = [140] => | isbn = 0231038011 [141] => }} [142] => {{Citace monografie [143] => | příjmení = Heer [144] => | jméno = Ph. de [145] => | titul = The Care-taker Emperor : Aspects of the Imperial Institution in Fifteenth-century China as Reflected in the Political History of the Reign of Chu Chʾi-yü [146] => | vydání = [147] => | vydavatel = Brill [148] => | místo = Leiden [149] => | rok = 1986 [150] => | počet stran = 226 [151] => | stránky = 60 [152] => | poznámky = [153] => | jazyk = anglicky [154] => | isbn = 9004078983 [155] => | isbn2 = 9789004078987 [156] => }} [157] => {{Citace sborníku [158] => | příjmení = Chan [159] => | jméno = Hok-Lam [160] => | titul = The Chien-wen, Yung-lo, Hung-hsi, and Hsüan-te reigns [161] => | příjmení sestavitele = Mote [162] => | jméno sestavitele = Frederick W. [163] => | příjmení sestavitele2 = Twitchett [164] => | jméno sestavitele2 = Denis C [165] => | sborník = The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1 [166] => | vydání = [167] => | vydavatel = Cambridge University Press [168] => | místo = Cambridge [169] => | rok vydání = 1988 [170] => | isbn = 0521243327 [171] => | poznámky = [dále jen Chan (1988)] [172] => | jazyk = anglicky [173] => | strany = 184–185 [174] => }} [175] => {{Citace periodika [176] => | příjmení = Chan [177] => | jméno = Hok-Lam [178] => | titul = Xie Jin (1369-1415) as Imperial Propagandist: His Role in the Revisions of the "Ming Taizu Shilu" [179] => | periodikum = T'oung Pao. Second Series [180] => | rok = 2005 [181] => | měsíc = [182] => | ročník = 91 [183] => | číslo = 1/3 [184] => | strany = 58–124, na s. 67 [185] => | jazyk = anglicky [186] => | issn = [187] => | poznámky = [Dále jen Chan (2005)] [188] => }} [189] => {{Citace sborníku [190] => | příjmení = Chan [191] => | jméno = Hok-lam [192] => | titul = Legitimating Usurpation: Historical revisions under the Ming Yongle Emperor (r. 1402–1424) [193] => | příjmení sestavitele = Leung [194] => | jméno sestavitele = Philip Yuen-sang [195] => | sborník = The Legitimation of New Orders: Case Studies in World History [196] => | vydání = [197] => | vydavatel = The Chinese University of Hong Kong [198] => | místo = Hongkong [199] => | poznámky = [200] => | rok vydání = 2007 [201] => | strany = 75–158, na str. 86 [202] => | jazyk = anglicky [203] => | isbn = 962-996-239-X [204] => }} [205] => {{Citace monografie [206] => | příjmení = Tsai [207] => | jméno = Shih-Shan Henry [208] => | rok = 2002 [209] => | titul = Perpetual Happiness: The Ming Emperor Yongle [210] => | url = https://archive.org/details/perpetualhappine0000tsai [211] => | vydání = [212] => | vydavatel = University of Washington Press; Combined Academic [213] => | místo = Seattle, Wash.; Chesham [214] => | počet stran = 286 [215] => | stránky = 61 [216] => | jazyk = anglicky [217] => | poznámky = [Dále jen Tsai] [218] => | isbn = 0295981245 [219] => }} [220] => [221] => [222] => === Literatura === [223] => * {{Citace monografie [224] => | příjmení = Dreyer [225] => | jméno = Edward L [226] => | rok = 1982 [227] => | titul = Early Ming China: a political history, 1355-1435 [228] => | url = https://archive.org/details/earlymingchinapo0000drey [229] => | vydavatel = Stanford University Press [230] => | místo = Stanford [231] => | počet stran = 315 [232] => | jazyk = anglicky [233] => | isbn = 0-8047-1105-4 [234] => }} [235] => * {{Citace sborníku [236] => | příjmení = Chan [237] => | jméno = Hok-Lam [238] => | titul = The Chien-wen, Yung-lo, Hung-hsi, and Hsüan-te reigns [239] => | příjmení sestavitele = Mote [240] => | jméno sestavitele = Frederick W. [241] => | příjmení sestavitele2 = Twitchett [242] => | jméno sestavitele2 = Denis C [243] => | sborník = The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1 [244] => | vydání = 1 [245] => | vydavatel = Cambridge University Press [246] => | místo = Cambridge [247] => | rok vydání = 1988 [248] => | isbn = 0521243327 [249] => | jazyk = anglicky [250] => | strany = 182–304 [251] => }} [252] => [253] => === Externí odkazy === [254] => * {{Commonscat}} [255] => [256] => {{Říše Ming}} [257] => {{Autoritní data}} [258] => {{Portály|Čína|Historie|Lidé}} [259] => [260] => [[Kategorie:Mingští císaři]] [261] => [[Kategorie:Narození v roce 1377]] [262] => [[Kategorie:Narození 5. prosince]] [263] => [[Kategorie:Narození v Nankingu]] [264] => [[Kategorie:Úmrtí 13. července]] [265] => [[Kategorie:Úmrtí v roce 1402]] [266] => [[Kategorie:Úmrtí v Nankingu]] [267] => [[Kategorie:Muži]] [] => )
good wiki

Ťien-wen

Císař Ťien-wen (5. prosince 1377 - 13.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Jung-le','1402','13. červenec','Nanking','Ču Piao','Éra vlády','Chung-wu','5. prosinec','1377','Mongolové','Ču Wen-kuej','Konfucianismus'

1377

1402

Chung-wu

Chung-wu je čínský císařský klášter, který se nachází v Pekingu.

Jung-le

Konfucianismus

Konfucianismus je filozofický a morální systém, který se vyvinul v Číně v období kolem 6.

Mongolové

Nanking

Stránka "Nanking" na české Wikipedii je věnována čínskému městu Nankingu.