Albertus Magnus

Albertus Magnus, také známý jako svatý Albert Veliký, byl významný německý filozof, teolog a přírodovědec, který žil ve 13. století. Narodil se kolem roku 1200 v Lauingenu a zemřel 15. listopadu 1280 v Kolíně nad Rýnem. Je uznáván jako jeden z nejvýznamnějších učenců středověké doby a byl učitelem Tomáše Akvinského. Albertus Magnus byl známý svou schopností kombinovat Aristotelovu filozofii s křesťanským učením a jeho práce pokrývají širokou škálu témat, včetně přírodních věd, logiky, etiky a teologie. Byl prvním učencem, který systematicky zpracoval a interpretoval Aristotelova díla v latinském světě. Byl také patronem přírodních věd a přispěl k rozvoji biologických a chemických znalostí své doby. Jeho nauky a myšlenky měly významný dopad na pozdější filozofii a vědu. V roce 1931 byl kanonizován jako svatý a v roce 1941 byl prohlášen církevním učitelem (Doctor universalis). Albertus Magnus je často uctíván jako patron studentů a přírodních vědců a jeho výročí se každoročně slaví 15. listopadu.