Array ( [0] => 15491809 [id] => 15491809 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Atentát [uri] => Atentát [3] => Atentat 1964 film poster.jpg [img] => Atentat 1964 film poster.jpg [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Různé významy|druhý=československém filmu z roku 1964|rozlišovač=film}} [1] => [[Soubor:DC-1914-27-d-Sarajevo-cropped.jpg|náhled|Dobová ilustrace [[Atentát na Františka Ferdinanda d'Este|atentátu na Františka Ferdinanda d'Este]], která se objevila v italských novinách ''Domenica del Corriere'' dne 12. července 1914]] [2] => '''Atentát''' je násilný čin, jehož cílem je usmrtit nebo zranit osobu nebo skupinu osob. Obvykle je atentát motivován politicky, ideologicky nebo nábožensky, v některých případech za ním mohou stát i ekonomické zájmy nebo [[duševní porucha]].Black's Law Dictionary "the act of deliberately killing someone especially a public figure, usually for money or for political reasons" (''Legal Research, Analysis and Writing'' by William H. Putman [https://books.google.com/books?id=M0nlVU6M26AC&printsec=frontcover&source=gbs_atb#v=onepage&q&f=false p. 215] {{Wayback|url=https://books.google.com/books?id=M0nlVU6M26AC&printsec=frontcover&source=gbs_atb#v=onepage&q&f=false |date=20210905142256 }} and [http://hir.harvard.edu/leadership/on-the-offensive Assassination Policy Under International Law] {{Wayback|url=http://hir.harvard.edu/leadership/on-the-offensive |date=20101206000000 }}, Harvard International Review, May 6, 2006, by Kristen Eichensehr). Často je atentát spojen s významnými okolnostmi (veřejné místo činu, významná osobnost, přiznání), které mají atentátníkovi dodat důraz a veřejný význam. Až na několik výjimek, které mohou teoreticky být, stejně jako vražda tyrana, eticky i právně ospravedlnitelné, jsou atentáty s následkem smrti obecně považovány za vraždu a jejich provedení za pokus o vraždu. [3] => [4] => Zejména politicky motivované vraždy prominentních obětí mohou mít dalekosáhlé důsledky. Atentát na [[Julius Caesar|Julia Caesara]] vyústil v [[Občanská válka|občanskou válku]], [[Atentát na Františka Ferdinanda d'Este|sarajevský atentát]] vyvolal [[První světová válka|první světovou válku]]. Smrtelný [[Atentát na Jicchaka Rabina|atentát na izraelského premiéra Jicchaka Rabina]] zastavil v roce 1995 blízkovýchodní mírový proces. Atentáty mohou mít také traumatizující dopad na společnost, jako například [[Atentát na Abrahama Lincolna|vraždy Abrahama Lincolna]], [[Atentát na Johna Fitzgeralda Kennedyho|Johna F. Kennedyho]], [[Atentát na Roberta Francise Kennedyho|Roberta F. Kennedyho]] a [[Atentát na Martina Luthera Kinga|Martina Luthera Kinga]] ve [[Spojené státy americké|Spojených státech amerických]], stejně jako [[Mahátma Gándhí|Gándhího]] v [[Indie|Indii]] a [[Olof Palme|Olofa Palmeho]] ve [[Švédsko|Švédsku]]. I atentáty, které nedosáhnou svého cíle, jako například [[Atentát na Hitlera z 20. července 1944|atentát na Adolfa Hitlera 20. července 1944]], včetně pokusu o [[státní převrat]], mohou mít významné následky. [5] => [6] => == Etymologie == [7] => Slovo „atentát“ v českém jazyce vychází z [[Latina|latinského]] slova „attentatum“, podstatného jména rodu středního s významem „pokus“, „snaha“, resp. ze slovesa „attentare“ – „pokoušet se“. [8] => [9] => V případě anglického pojmenování pro atentát – ''assassination'' – je předpokladem, že pochází ze slova [[Asasíni|hašašín]] ([[Arabština|arabsky]]: حشّاشين, ħashshāshīyīn)''American Speech'' – McCarthy, Kevin M. Volume 48, pp. 77–83 a má společné [[etymologie|etymologické]] kořeny s [[hašiš]]em (z arabštiny: حشيش ḥashīsh).''The Assassins: a radical sect in Islam'' – Bernard Lewis, pp. 11–12 Označovalo skupinu nizárských ismailitů známou jako [[asasíni]], kteří působili proti různým politickým cílům. Sektů Asasínů, kterou založil [[Hasan-ibn-Sabbáh]], působila od 8. do 14. století v pevnosti [[Alamút]] v [[Persie|Persii]] a později se rozrostli ve faktický stát tím, že získali nebo vybudovali mnoho roztroušených pevností. Skupina z politických a náboženských důvodů zabíjela příslušníky abbásovské, [[Seldžucká říše|seldžucké]], [[Fátimovský chalífát|fátimovské]] a [[Křížové výpravy|křesťanské křižácké]] elity.Secret Societies Handbook, Michael Bradley, Altair Cassell Illustrated, 2005. {{ISBN|978-1-84403-416-1}} [10] => [11] => Ačkoli se běžně věří, že asasíni byli při svém zabíjení nebo během své indoktrinace pod vlivem hašiše, vedou se diskuse o tom, zda jsou tato tvrzení oprávněná, přičemž mnoho východních autorů a stále více západních akademiků dospívá k názoru, že užívání drog nebylo klíčovým rysem, který se skrýval za tímto názvem.{{Citace monografie| url = https://books.google.com/books?id=O7AoY6ljSygC&q=hashishiyya | autor= Martin Booth | titul= Cannabis: A History |rok= 2004 | vydavatel= Macmillan| isbn = 978-0-312-42494-7}} Nejstarší známé použití slovesa „zavraždit“ (anglicky assassinate) v tištěné angličtině zaznamenal Matthew Sutcliffe v pamfletu ''A Briefe Replie to a Certaine Odious and Slanderous Libel'', který byl vytištěn v roce [[1600]], tedy pět let předtím, než ho ve svém ''[[Macbeth]]ovi'' použil [[William Shakespeare]] (1605).''A briefe replie to a certaine odious and slanderous libel, lately published by a seditious Iesuite.'' Imprinted at London : By Arn. Hatfield, 1600 (STC 23453) p. 103"assassinate, v." OED Online. Oxford University Press, June 2016. Web. August 11, 2016. [12] => [13] => == Použití v historii == [14] => ===Starověk až středověk=== [15] => [[Soubor:Vincenzo Camuccini - La morte di Cesare.jpg|náhled|vlevo|upright=1.55|''Smrt Caesara'' od Vincenza Camucciniho]] [16] => Atentát je jedním z nejstarších nástrojů mocenské politiky. Jeho počátky sahají přinejmenším do doby zaznamenané v dějinách. Ve [[Starý zákon|Starém zákoně]] byl [[Judské království|judský]] král [[Jóaš]] zavražděn svými vlastními služebníky;2 Kings 12:19-21 [[Jóab]] zavraždil [[Abšalom]]a, syna [[David (biblická postava)|krále Davida]];2 Samuel 3:26–28 RSV, a [[Asýrie|asyrského]] krále [[Sinacherib]]a zavraždili jeho vlastní synové.2 Chronicles 32:21 [[Čánakja]] (asi 350-283 př. n. l.) psal o atentátech podrobně ve svém politickém traktátu ''[[Arthašástra]]''. Jeho žák [[Čandragupta Maurja]], zakladatel [[Maurjovská říše|Maurjovské říše]], později využil atentátů proti některým svým nepřátelům, včetně dvou generálů [[Alexandr Veliký|Alexandra Velikého]], Nikanora a Filipa.{{Citace periodika | jméno = Roger | příjmení = Boesche |datum vydání=January 2003 | titul = Kautilya's ''Arthaśāstra'' on War and Diplomacy in Ancient India | periodikum = The Journal of Military History | ročník = 67 | číslo = 1 | strany = 9–37 | doi = 10.1353/jmh.2003.0006 | s2cid = 154243517 | url=http://muse.jhu.edu/demo/journal_of_military_history/v067/67.1boesche.pdf| doi-access = free |jazyk=anglicky}} Dalšími slavnými oběťmi jsou [[Filip II. Makedonský]] (336 př. n. l.), otec Alexandra Velikého, a [[Starověký Řím|římský]] diktátor [[Julius Caesar]] (44 př. n. l.).{{Citace monografie|url=https://books.google.com/books?id=kloWAAAAYAAJ&q=famous+assassinations |titul=Famous assassinations of history ... |datum vydání=March 3, 2008 |datum přístupu=October 27, 2010|příjmení=Johnson|jméno=Francis}} [[Římský císař|Římští císařové]] často končili tímto způsobem, stejně jako o stovky let později mnozí muslimští [[Ší'itský islám|ší'itský imámové]]. Tři po sobě následující rašídúnští chalífové ([[Umar ibn al-Chattáb]], [[Uthmán ibn Affán]] a [[Alí|Alí ibn Abí Tálib]]) byli zavražděni v raných občanských konfliktech mezi muslimy. Tato praxe byla dobře známá také ve starověké Číně, jako v případě neúspěšného atentátu Jing Kea na [[Dynastie Čchin|čchinského]] krále [[Čchin Š’-chuang-ti]] v roce 227 př. n. l. Zatímco mnoho atentátů prováděli jednotlivci nebo malé skupiny, existovaly také specializované jednotky, které využívaly kolektivní skupinu lidí k provedení více než jednoho atentátu. Nejstaršími byli [[Sikariové]] v roce 6 n. l., kteří o několik století předešli blízkovýchodní atentátníky a japonské [[Nindža]], kteří ovládali umění [[Nindžucu]].Pichtel, John, ''Terrorism and WMDs: Awareness and Response'', CRC Press (April 25, 2011) pp. 3–4. {{ISBN|978-1439851753}}Ross, Jeffrey Ian, ''Religion and Violence: An Encyclopedia of Faith and Conflict from Antiquity to the Present'', Routledge (January 15, 2011), Chapter: Sicarii. 978-0765620484 [17] => [18] => [[Soubor:Assassination of Nizam al-Mulk.jpg|náhled|upright=.90|Obraz ze 14. století, na němž je zobrazen úspěšný atentát na Nizama al-Mulka, faktického vládce Seldžucké říše, spáchaný asasínem. Mnoho elit říše bylo zavražděno v konfliktech proti Nizárům.]] [19] => Ve [[středověk]]u byly regicidy v západní Evropě vzácné, ale ve [[Byzantská říše|Východořímské říši]] se opakovaly. Nejčastěji používanou metodou bylo uškrcení ve vaně. S nástupem [[renesance]] se [[tyranicida]] - neboli vražda tyrana z osobních nebo politických důvodů - stala v západní Evropě opět běžnější. Vrcholně středověké prameny zmiňují zavraždění krále [[Dimitrij Zvonimír|Dimitrije Zvonimíra]] ([[1089]]), který zemřel rukou vlastních lidí, kteří se postavili proti návrhu papeže, aby se vydal na pomoc Byzanci proti seldžuckým Turkům. Tato zpráva je však mezi historiky sporná, nejčastěji se tvrdí, že zemřel přirozenou smrtí. Mýtus o „prokletí krále Zvonimíra“ je založen na legendě o jeho zavraždění.{{Citace elektronické monografie|url=http://www.ffzg.hr/pov/pov2/files/3zavod/radovi38/nemet38.pdf |titul=FFZG.hr |datum přístupu=December 29, 2013|jazyk=anglicky}} Dne 2. srpna [[1100]] zemřel anglický král [[Vilém II. Ryšavý]] při záhadné nehodě na lovu, při níž byl zasažen šípem; všeobecně se předpokládalo, že šlo o důsledek atentátu. V roce [[1192]] byl atentátníkem zabit [[Konrád z Montferratu]], faktický král [[Jeruzalém]]a. [20] => [21] => [[Arabský svět]] a [[východní Asie]] té doby, ačkoli byly obecně osvícenější, v tomto historickém období rovněž trpěly atentáty, například seldžučtí turečtí vůdci [[Alp-Arslan]] (24. listopadu 1072) a jeho syn [[Melik-šáh I.]] (19. listopadu 1092), stejně jako japonský [[šógun]] [[Nobunaga Oda]] (21. června 1582), který byl donucen spáchat [[seppuku]] při incidentu v Honnodži. [22] => [23] => Vládu polského krále [[Přemysl II. Velkopolský|Přemysla II.]] (1296), nizozemského krále [[Vilém I. Oranžský|Viléma I. Oranžského]] (1584) a francouzských králů [[Jindřich III. Francouzský|Jindřicha III.]] (1589) a [[Jindřich IV. Francouzský|Jindřicha IV.]] (1610) ukončili atentátníci. [24] => [25] => V průběhu 16. a 17. století se začali mezinárodní právoznalci vyslovovat proti atentátům na vůdce.{{Citace periodika|příjmení=Thomas|jméno=Ward|datum vydání=2000|titul=Norms and Security: The Case of International Assassination|url=https://www.jstor.org/stable/2626775|periodikum=International Security|ročník=25|číslo=1|strany=105–133|doi=10.1162/016228800560408|jstor=2626775|s2cid=57572213|issn=0162-2889|jazyk=anglicky}} Balthazar Ayala byl označen za „prvního významného právníka, který odsoudil používání atentátů v zahraniční politice“. Alberico Gentili odsoudil atentáty v publikaci z roku [[1598]], kde apeloval na vlastní zájem vůdců: (i) atentáty měly nepříznivé krátkodobé důsledky, neboť vyvolávaly hněv nástupce zavražděného vůdce, a (ii) atentáty měly nepříznivé dlouhodobé důsledky, neboť způsobovaly nepořádek a chaos. [[Hugo Grotius]] ve svých dílech o válečném právu atentáty přísně zakazoval a tvrdil, že zabíjení je přípustné pouze na bitevním poli. [26] => [27] => === Moderní dějiny === [28] => [[Soubor:BalthasarGerards.jpg|náhled|vlevo|Zavraždění krále Viléma Oranžského]] [29] => V moderním světě se zabíjení významných osob začalo stávat více než nástrojem v mocenských bojích mezi samotnými vládci a bylo využíváno i pro politickou symboliku, například v propagandě činu. Ve Stockholmu byl 29. března 1792 na maškarním plese smrtelně postřelen švédský král [[Gustav III. Švédský|Gustav III.]] Jen v Rusku byli během 80 let zavražděni dva [[car]]ové, [[Pavel I. Ruský|Pavel I.]] a jeho vnuk [[Alexandr II. Nikolajevič|Alexandr II.]] Ve [[Spojené království|Spojeném království]] byl zavražděn pouze jeden premiér - [[Spencer Perceval]] 11. května 1812.M. Gillen 1972 ''Assassination of the Prime Minister: the shocking death of Spencer Perceval''. London: Sidgwick & Jackson {{ISBN|0-283-97881-3}}. V Japonsku skupina atentátníků zvaná Čtyři hitokiri z Bakumatsu zabila během [[Válka Bošin|války Bošin]] řadu osob, včetně Ii Naosukeho, který byl hlavou správy [[Šógunát Tokugawa|šógunátu Tokugawa]].Turnbull, Stephen. ''The Samurai Swordsman: Master of War''. Tuttle Publishing; 1 edition (August 5, 2014). p. 182. {{ISBN|978-4805312940}} Většina atentátů v Japonsku byla spáchána pomocí čepelových zbraní, což se přeneslo i do moderních dějin. Existuje videozáznam atentátu na [[Inedžiró Asanuma|Inedžira Asanumu]], při němž byl použit meč.{{Citace monografie |titul=A Nation of a Hundred Million Idiots?: A Social History of Japanese Television, 1953–1973 |příjmení=Chun |jméno=Jayson Makoto |vydavatel=Routledge |rok=2006 |url=https://books.google.com/books?id=9miRAgAAQBAJ&pg=PA184 |strany=184–185 |isbn=978-0-415-97660-2 |datum přístupu=March 22, 2014}} [30] => [31] => Ve Spojených státech během 100 let zemřeli rukou atentátníků čtyři prezidenti - [[Atentát na Abrahama Lincolna|Abraham Lincoln]], [[James A. Garfield]], [[William McKinley]] a [[Atentát na Johna Fitzgeralda Kennedyho|John F. Kennedy]]. Je známo nejméně 20 pokusů o atentát na americké prezidenty. Senátor [[Huey Long]] byl zavražděn 10. září 1935. [[Robert Kennedy|Robert F. Kennedy]], senátor a kandidát na prezidenta, byl rovněž [[Atentát na Roberta Francise Kennedyho|zavražděn a to sice 6. června 1968]] ve Spojených státech. Dne 3. dubna 1882 byl zastřelen psanec [[Jesse James]] psancem z vlastního gangu, což bylo oplakáváno jako atentát. Dne 25. června 1894 byl francouzský prezident [[Marie François Sadi Carnot|Sadi Carnot]] v [[Lyon]]u pobodán Sante Geronimem Caseriem a následně na následky zranění zemřel. O dvacet let později, 31. července 1914, byl v [[Paříž]]i zastřelen vůdce francouzských socialistů [[Jean Jaurès]]. Dne 10. září 1898 zemřela rakouská [[Alžběta Bavorská|císařovna Alžběta]] den poté, co ji na dovolené v Ženevě bodl italský anarchista tenkým pilníkem. Jiný italský anarchista byl zodpovědný za vraždu italského krále [[Umberto I.|Umberta I.]] 29. července 1900. Při lisabonské regicidě 1. února 1908 byli zastřeleni portugalský král [[Karel I. Portugalský|Karel I.]] a jeho dědic Luis Filipe, portugalský královský princ, což byla první násilná akce namířená přímo proti portugalskému panovníkovi od roku 1578. [32] => [[Soubor:Lincoln assassination slide c1900 - Restoration.jpg|náhled|V prezidentské lóži Fordova divadla jsou zleva doprava atentátník [[John Wilkes Booth]], [[Abraham Lincoln]], [[Mary Toddová Lincolnová]], [[Clara Harrisová]] a [[Henry Rathbone]]]] [33] => Dne 14. listopadu 1908 zemřel v [[Zakázané město|Zakázaném městě]] císař [[Kuang-sü]] z čínské [[dynastie Čching]]. Následná analýza jeho ostatků prokázala velmi vysoké množství [[arsen]]u, přičemž někteří dospěli k závěru, že císařovna vdova [[Cch’-si]], která sama zemřela následujícího dne (15. listopadu 1908), císaře zavraždila v rámci spiknutí; do té doby ho měla již mnoho let v domácím vězení kvůli jeho pokusům o reformu čchingské byrokracie. Dne 18. září 1911 zemřel ruský premiér [[Pjotr Stolypin]], kterého v [[Kyjev]]ě smrtelně postřelil židovský extremista. Dne 30. prosince 1916 byl [[Grigorij Jefimovič Rasputin|Grigorij Rasputin]] zavražděn knížetem [[Felix Felixovič Jusupov|Felixem Jusupovem]] jako vyvrcholení plánu ruské šlechty na odstranění rolnického mystika a ukončení jeho vlivu na [[Romanovci|rod Romanovců]]. [34] => [35] => V Rakousku je [[Atentát na Františka Ferdinanda d'Este|vražda arcivévody Františka Ferdinanda]] a jeho manželky Žofie, vévodkyně z Hohenbergu, v Sarajevu 28. června [[1914]], kterou provedl [[Gavrilo Princip]], srbský státní příslušník a člen srbských nacionalistických povstalců ([[Černá ruka]]), obviňována z toho, že po sérii menších konfliktů rozpoutala [[První světová válka|první světovou válku]], zatímco bojující strany na obou stranách [[Druhá světová válka|druhé světové války]] používaly agenty speciálně vycvičené pro atentáty. Muž někdy označovaný za posledního ruského cara, ruský velkokníže [[Michael Alexandrovič]], byl uvězněn a zavražděn 13. června [[1918]]; 17. července téhož roku byl ruský car [[Mikuláš II. Alexandrovič|Mikuláš II.]] (poslední všeobecně uznávaný car) spolu s manželkou a dětmi po [[Říjnová revoluce|Říjnové revoluci]] bolševiky v [[Jekatěrinburg]]u zabit. [[Reinhard Heydrich]] zemřel po útoku britsky vycvičených československých vojáků jménem československé exilové vlády v rámci [[operace Anthropoid]]{{Citace elektronické monografie|url=http://www.army.cz/images/id_7001_8000/7419/assassination-en.pdf |titul=Assassination – Operation Arthropoid, 1941–1942 |datum přístupu= July 5, 2011 |příjmení=Burian |jméno=Michal |autor2=Aleš |rok=2002 |vydavatel=Ministry of Defence of the Czech Republic|jazyk=anglicky}} a poznatky z dekódovaných vysílání umožnily Spojeným státům provést cílený útok a zabít japonského admirála [[Isoroku Jamamoto|Isoroku Jamamota]], když cestoval letadlem. Polská AK vedla pravidelnou kampaň atentátů na nejvyšší představitele [[Nacistické Německo|nacistického Německa]] v okupovaném Polsku. [[Adolf Hitler]] [[Atentát na Hitlera z 20. července 1944|byl téměř zabit]] svými vlastními důstojníky a přežil různé pokusy jiných osob a organizací (například operaci Foxley, i když tento plán nebyl nikdy realizován). [36] => [37] => Dne 7. června 1927 byl v Polsku ruským monarchistou zavražděn sovětský velvyslanec [[Pjotr Vojkov]]. Dne 17. července [[1928]] byl v mexické kavárně La Bombilla zavražděn mexický generál [[Alvaro Obregon]] za to, že byl protikatolický. Ve 30. a 40. letech 20. století provedla [[NKVD]] [[Josif Vissarionovič Stalin|Josifa Stalina]] řadu atentátů mimo Sovětský svaz, například zavraždila vůdce Organizace ukrajinských nacionalistů [[Jevhen Konovalec|Jevhena Konovalce]], Ignace Poreckého, tajemníka [[Čtvrtá internacionála|Čtvrté internacionály]] [[Rudolf Klement|Rudolfa Klementa]], [[Lev Davidovič Trockij|Lva Trockého]] a vedení [[Partido Obrero de Unificación Marxista|Dělnické strany marxistického sjednocení]] (POUM) v Katalánsku.Michael Ellman. ''[http://www.paulbogdanor.com/left/soviet/famine/ellman.pdf The Role of Leadership Perceptions and of Intent in the Soviet Famine of 1931–1934] {{Wayback|url=http://www.paulbogdanor.com/left/soviet/famine/ellman.pdf |date=20090227181110 }}.'' Europe-Asia Studies, 2005. p. 826 [38] => [39] => 21. února 1934 byl nikaragujský revolucionář [[Augusto Cesar Sandino]] zavražděn příslušníky Národní gardy. Dne 9. října 1934 během státní návštěvy Francie zemřel jugoslávský král [[Alexandr I. Karađorđević|Alexandr I.]] poté, co Bulhar Vlado Černozemský hodil do jeho kočáru bombu. [40] => [41] => Indický „otec národa“ [[Mahátma Gándhí]] byl 30. ledna [[1948]] zastřelen Nathuramem Godesem. [42] => [43] => Afroamerický bojovník za občanská práva [[Martin Luther King]] mladší [[Atentát na Martina Luthera Kinga|byl zavražděn 4. dubna 1968]] v motelu Lorraine (dnes Národní muzeum občanských práv) v [[Memphis]]u ve státě [[Tennessee]]. Tři roky předtím, 21. února 1965, byl v Audubon Ballroom [[Atentát na Malcolma X|zavražděn]] další afroamerický bojovník za občanská práva [[Malcolm X]]. Dva roky předtím byl 12. června 1963 zavražděn další afroamerický bojovník za občanská práva Medgar Evers. Fred Hampton ze Strany černých panterů byl zavražděn 4. prosince 1969. [44] => [45] => === Studená válka a další === [46] => [[Soubor:JFK limousine.png|náhled|vlevo|Prezident John F. Kennedy několik minut před jeho zavražděním, 22. listopadu 1963.]] [47] => [[Líákat Alí Chán]], první [[pákistán]]ský premiér, byl v roce [[1951]] zavražděn osamělým atentátníkem Saídem Akbarem. Dne 20. července 1951 byl jordánský král [[Abdalláh I.]] zastřelen u vchodu do [[Mešita al-Aksá|mešity Al-Aksá]] v Jeruzalémě, když přicházel na páteční modlitbu, Palestincem, který se obával, že král uzavře mír s Izraelci. [48] => [49] => Během revoluce v Iráku 14. července 1958 byl v rámci svržení královské rodiny zavražděn irácký král [[Fajsal II.]] V roce 1960 byl Inedžiro Asanuma, předseda japonské Socialistické strany, ubodán pravicovým extremistou. Dne 30. května 1961 byl zastřelen prezident [[Dominikánská republika|Dominikánské republiky]] [[Rafael Trujillo]] při atentátu, který měl ukončit jeho tři desetiletí trvající diktátorskou vládu. Dne 25. března 1975 byl saúdskoarabský král [[Fajsal bin Abd al-Azíz]] zastřelen z bezprostřední blízkosti svým synovcem Fajsalem bin Musaidem Al-Saúdem, který se právě vrátil ze Spojených států. Dne 27. srpna 1975 byl etiopský císař [[Haile Selassie I.]] zavražděn podplukovníkem Danielem Asfawem na příkaz prozatímní vlády [[Derg]]. [50] => [51] => Výběrová komise amerického Senátu, které předsedal senátor Frank Church (Churchův výbor), v roce 1975 oznámila, že našla „konkrétní důkazy o nejméně osmi spiknutích, na nichž se podílela CIA s cílem zavraždit [[Fidel Castro|Fidela Castra]] v letech 1960-1965“.[http://www.history-matters.com/archive/church/reports/ir/html/ChurchIR_0043a.htm Church Committee – Interim Report: Alleged Assassination Plots Involving Foreign Leaders Part III.B, p. 71] {{Wayback|url=http://www.history-matters.com/archive/church/reports/ir/html/ChurchIR_0043a.htm |date=20211105174851 }} from the 'history-matters.com' website. Retrieved August 22, 2008. Dne 27. listopadu 1978 byli zavražděni Harvey Milk, městský dozorce San Francisca, a starosta George Moscone, bývalým městským dozorcem Danem Whitem za to, že lobbovali proti Whiteovi, respektive odmítli ho po jeho rezignaci znovu jmenovat do dozorčí rady. [52] => [53] => Většina velmocí taktiku atentátů za [[Studená válka|studené války]] zavrhla, ale mnozí tvrdí, že to byla jen kouřová clona pro politický prospěch a že tajný a nezákonný výcvik atentátníků pokračuje dodnes, přičemž z účasti na těchto operacích jsou obviňovány [[Rusko]], [[Izrael]], USA, [[Argentina]], [[Paraguay]], [[Chile]] a další země.John Dingles (2004) The Condor Years {{ISBN|978-1-56584-764-4}} V roce [[1986]] americký prezident [[Ronald Reagan]], který sám přežil [[Atentát na Ronalda Reagana|pokus o atentát]], nařídil nálet na Libyi v rámci operace El Dorado Canyon, při níž bylo jedním z hlavních cílů domovské sídlo libyjského vládce [[Muammar Kaddáfí|Muammara Kaddáfího]]. Kaddáfí vyvázl bez zranění, ale jeho adoptivní dcera Hanna byla údajně jednou z civilních obětí. [54] => [55] => Na [[Filipíny|Filipínách]] byl atentát na [[Benigno Aquino|Benigna Aquina mladšího]] impulsem k pádu dvacetileté autokratické vlády prezidenta [[Ferdinand Marcos|Ferdinanda Marcose]]. Aquino, bývalý senátor a vůdčí osobnost politické opozice, byl zavražděn v roce 1983 na mezinárodním letišti v Manile (nyní [[Mezinárodní letiště Manila|Mezinárodní letiště Ninoye Aquina]]) poté, co se vrátil z exilu domů. Jeho smrt vynesla jeho vdovu [[Corazon Aquinová|Corazon Aquinovou]] na výsluní a nakonec i do prezidentského úřadu po pokojné revoluci EDSA v roce 1986. [56] => [[Soubor:Robert Kennedy assassination - cropped.JPG|náhled|Těžce raněný Robert Kennedy ležící po atentátu na podlaze v hotelové kuchyni (umělecká kresba)]] [57] => Po [[Íránská islámská revoluce|íránské revoluci v roce 1979]] zahájila nová íránská islámská vláda mezinárodní vražednou kampaň, která trvala až do 90. let. Nejméně 162 vražd v 19 zemích bylo spojeno s vysokým vedením [[Írán|Íránské islámské republiky]].{{Citace elektronické monografie | url=http://www.iranhrdc.org/httpdocs/English/pdfs/Reports/No-Safe-Haven_May08.pdf | url archivu=https://web.archive.org/web/20100902192858/http://www.iranhrdc.org/httpdocs/English/pdfs/Reports/No-Safe-Haven_May08.pdf | datum archivace=September 2, 2010| titul=English front cover – No Safe Haven | datum přístupu=June 2, 2010 | strany=100|jazyk=anglicky}} Kampaň skončila po atentátech v restauraci Mykonos, protože německý soud veřejně obvinil vysoce postavené členy vlády a vydal zatykač na Aliho Fallahiana, šéfa íránské rozvědky.{{Citace elektronické monografie |url=http://iranhrdc.org/httpdocs/English/pdfs/Reports/Murder-at-Mykonos_Mar07.pdf |titul=Mykonos front cover |datum přístupu=May 13, 2010 |url archivu=https://web.archive.org/web/20100902192942/http://www.iranhrdc.org/httpdocs/English/pdfs/Reports/Murder-at-Mykonos_Mar07.pdf |datum archivace=September 2, 2010 |url-status=dead |df=mdy-all|jazyk=anglicky}} Důkazy naznačují, že Fallahianova osobní angažovanost a individuální odpovědnost za vraždy byly mnohem rozsáhlejší, než představuje jeho současný záznam v obžalobě.{{Citace elektronické monografie |url=http://iranhrdc.org/httpdocs/English/pdfs/Reports/Condemned-by-Law_Nov08.pdf |titul=Condemned by Law – Report 11-10-08.doc |datum přístupu=May 13, 2010 |url archivu=https://web.archive.org/web/20100307043035/http://www.iranhrdc.org/httpdocs/English/pdfs/Reports/Condemned-by-Law_Nov08.pdf |datum archivace=March 7, 2010 |url-status=dead |df=mdy-all |jazyk=anglicky}} [58] => [59] => Dne 17. září 1980 byl v [[Paraguay]]i při přepadení zavražděn [[Nikaragua|nikaragujský]] diktátor [[Anastasio Somoza Debayle]]. Anvar Sadat, prezident [[Egypt]]ské arabské republiky (dříve prezident Sjednocené arabské republiky), byl zavražděn 6. října 1981 během výroční přehlídky na oslavu [[Operace Badr (1973)|operace Badr]], zahajovacího manévru [[Jomkipurská válka|Jomkipurské války]]. Dne 3. září 1982 byl italský generál Carlo Alberto della Chiesa a jeho manželka zasypáni více než třiceti kulkami a zabiti [[Cosa nostra|sicilskou mafií]] při masakru na Via Carini. [60] => [61] => Švédský premiér [[Olof Palme]] byl 28. února 1986 zavražděn ozbrojeným mužem téměř o půlnoci poté, co se svou ženou navštívil kino. Pár nedoprovázela žádná ochranka. V roce 2020 švédská prokuratura označila za vraha Stiga Engströma. Dne 17. srpna 1988 zahynul pákistánský prezident generál M. Zia ul Haq spolu s dalšími 31 osobami, včetně náčelníka generálního štábu pákistánských ozbrojených sil, velvyslance USA v Pákistánu a šéfa vojenské mise USA v Pákistánu, když se jeho dopravní letadlo C-130 záhadně zřítilo. Havárie je v Pákistánu všeobecně považována za akt politické vraždy.{{Citace periodika|příjmení=Ghosh|jméno=Palash|titul=Who Killed General Zia Of Pakistan? Perhaps The Israelis, The US, Moscow|url=http://www.ibtimes.com/who-killed-general-zia-pakistan-perhaps-israelis-us-moscow-he-implemented-sharia-law-his-murder|periodikum=[[International Business Times]]|datum přístupu=April 16, 2015|datum vydání=April 27, 2013|jazyk=anglicky}} V postsaddámovském Iráku využívala šíity ovládaná vláda eskadry smrti k mimosoudním popravám radikálních sunnitských Iráčanů, přičemž někteří tvrdili, že eskadry smrti byly vycvičeny USA. Od té doby se objevila konkrétní tvrzení, že íránská vláda aktivně vyzbrojovala a financovala šíitské eskadry smrti v postsaddámovském Iráku.''[http://www.newsweek.com/id/47986 "The Salvador Option" – The Pentagon may put Special-Forces-led assassination or kidnapping teams in Iraq] {{Wayback|url=http://www.newsweek.com/id/47986 |date=20081228034211 }}'' – ''[[Newsweek]]'', Friday January 14, 2005''[http://www.cbsnews.com/stories/2006/10/04/eveningnews/main2064668.shtml CBS: Death Squads In Iraqi Hospitals] {{Wayback|url=http://www.cbsnews.com/stories/2006/10/04/eveningnews/main2064668.shtml |date=20131025223046 }}'' – ''[[CBS|CBS Evening News]]'', Wednesday October 4, 2006 Concrete allegations have since surfaced that the Iranian government has actively armed and funded Shia death-squads in post-Saddam Iraq.''[http://news.scotsman.com/world/Iran-training-Shia-death-squads.3356296.jp Iran 'training Shia death squads'] {{Wayback|url=http://news.scotsman.com/world/Iran-training-Shia-death-squads.3356296.jp |date=20110907204424 }}'' – ''[Scotsman.com News]'', March 22, 2007 [62] => [[Soubor:Orlando Letelier, Washingron DC, 1976 (de Marcelo Montecino).jpg|náhled|vlevo|V roce 1976 byl ve Washingtonu zavražděn [[Orlando Letelier]], bývalý chilský ministr. Atentát na Leteliera byl součástí USA podporované kampaně politického útlaku známé jako [[Operace Kondor]]..{{Citace monografie|příjmení=McSherry|jméno=J. Patrice|editor1=Esparza, Marcia |editor2=Henry R. Huttenbach|editor3=Daniel Feierstein|titul=State Violence and Genocide in Latin America: The Cold War Years (Critical Terrorism Studies)|kapitola=Chapter 5: "Industrial repression" and Operation Condor in Latin America |strany=[https://books.google.com/books?id=acGNAgAAQBAJ&lpg=PP1&pg=PA107#v=onepage&q&f=false 107]|vydavatel=[[Routledge]]|rok=2011|isbn=978-0415664578|chapter-url=https://www.routledge.com/State-Violence-and-Genocide-in-Latin-America-The-Cold-War-Years/Esparza-Huttenbach-Feierstein/p/book/9780415496377}}]] [63] => V Indii byli v roce 1984 zavražděni premiérka [[Indira Gándhíová]] a v roce 1991 její syn [[Rádžív Gándhí]] (ani jeden z nich nebyl příbuzný Mahátmy Gándhího, který byl sám zavražděn v roce 1948), což souviselo se separatistickým hnutím v [[Paňdžáb]]u a na severu Srí Lanky. V [[Libérie|Libérii]] byl 9. září 1990 zavražděn prezident [[Samuel Doe]] poté, co byl zajat povstalci. Jeho trýznivou a brutální smrt zachytila v přímém přenosu televize. Dne 23. března 1994 byl na předvolebním shromáždění v severním Mexiku zastřelen pokrokový mexický prezidentský kandidát [[Luis Donaldo Colosio]]. Uprostřed chaosu rwandské genocidy, která probíhala od 7. dubna do 15. července 1994, byla 7. dubna při zahajovací akci genocidy zavražděna premiérka [[Agathe Uwilingiyimana]]. V Izraeli byl 4. listopadu 1995 [[Atentát na Jicchaka Rabina|zavražděn premiér Jicchak Rabin]]. K činu se přiznal a byl odsouzen [[Jig'al Amir]]. [64] => [65] => Dne 15. července 1997 byl dvakrát popraven italský módní návrhář [[Gianni Versace]], kterého zabil [[nájemná vražda|nájemný vrah]] Andrew Cunanan. Při [[nepál]]ském královském masakru 1. června 2001 byli nepálský král [[Biréndra]] a královna Aišvárja spolu s několika dalšími členy královské rodiny zastřeleni psychicky labilním nepálským korunním princem Dipendrou, který se střelil do hlavy a zemřel o tři dny později 4. června, přičemž svou velmi krátkou vládu jako král strávil v kómatu. Izraelský ministr cestovního ruchu [[Rehavam Ze'evi]] byl 17. října 2001 zavražděn Hamdím Koránem a třemi dalšími členy [[Lidová fronta pro osvobození Palestiny|Lidové fronty pro osvobození Palestiny]] (PFLP), která uvedla, že atentát byl odvetou za zabití generálního tajemníka PFLP Abú Alího Mustafy 27. srpna 2001 [[Izraelské vojenské letectvo|izraelským letectvem]] v rámci cílené likvidace konkrétních osob. V [[Libanon]]u byl 14. února 2005 zavražděn bývalý premiér [[Rafík Harírí]], což vyvolalo vyšetřování ze strany [[Organizace spojených národů|OSN]]. Domněnka obsažená ve výsledné Mehlisově zprávě, že se na něm podílela [[Sýrie]], podnítila cedrovou revoluci, která vyhnala syrská vojska z Libanonu. [66] => [67] => Dne 19. ledna 2007 byl arménsko-turecký novinář Hrant Dink třikrát střelen do týla a zabit jako odplata za to, že se vyjádřil ke genocidě Arménů. O jedenáct let později, 2. října 2018, byl zavražděn další novinář, saúdskoarabský disident [[Džamál Chášukdží]], agenty saúdskoarabské vlády za to, že proti ní otevřeně vystupoval. V Pákistánu byla v roce 2007 zavražděna bývalá premiérka a vůdkyně opozice [[Bénazír Bhuttová]], když kandidovala ve volbách. Vraždu Bhuttové mezinárodní společenství jednomyslně odsoudilo.''Benazir Bhutto shot dead at suicide bombing of rally; 20 feared dead'' – ''[[The Canadian Press]]'', Thursday December 27, 2007 V [[Guinea-Bissau|Guineji-Bissau]] byl 2. března 2009 v časných ranních hodinách v hlavním městě Bissau zavražděn prezident João Bernardo Vieira. Na rozdíl od typických atentátů nebyla jeho smrt rychlá; nejprve přežil výbuch v prezidentské vile, poté byl postřelen a zraněn a nakonec byl rozsekán mačetami. Jeho vraždu provedli zběhlí vojáci, kteří se zřejmě mstili za smrt generála Tagmeho Na Waie, náčelníka generálního štábu ozbrojených sil Guineje-Bissau, který byl den předtím zabit výbuchem bomby. [68] => [69] => Při útoku v [[Benghází]] v roce [[2012]], k němuž došlo v noci z 11. na 12. září, byl mezi oběťmi koordinovaného teroristického útoku i americký velvyslanec [[Christopher Stevens (diplomat)|J. Christopher Stevens]]. Dne 19. prosince 2016 byl v Ankaře zastřelen tureckým nacionalistou ruský velvyslanec v Turecku [[Andrej Karlov]], a to v napjatém období mezi Tureckem a Ruskem kvůli konfliktu v Sýrii. Dne 22. února 2021 byl v [[Konžská demokratická republika|Demokratické republice Kongo]] militanty napaden konvoj Světového potravinového programu, při útoku byl zavražděn italský velvyslanec Luca Attanasio, který jel s konvojem. Dne 6. července 2021 byl v Amsterdamu střelen do hlavy nizozemský novinář Peter R. de Vries. Na následky zranění zemřel o devět dní později, tj. 15. července. Dne 7. července 2021 byl haitský prezident [[Jovenel Moïse]] zastřelen ozbrojenci ve svém vlastním domě. [70] => [71] => == Další motivace == [72] => === Jako vojenská a zahraničněpolitická doktrína === [73] => [[Soubor:Hokusai-sketches---hokusai-manga-vol6-crop.jpg|náhled|Mezi úkoly nindžů patřila [[špionáž]], [[sabotáž]] a atentát.]] [74] => Atentát pro vojenské účely byl dlouho podporován: [[Sun-c’]], který psal kolem roku 500 př. n. l., se ve své knize ''[[Umění války]]'' vyslovil pro použití atentátu. Téměř o 2000 let později [[Niccolò Machiavelli]] ve své knize ''[[Vladař]]'' rovněž radí vládcům, aby vraždili nepřátele, kdykoli je to možné, a zabránili tak vlastnímu ohrožení. Armáda a dokonce i národ mohou být založeny na a kolem obzvláště silného, obratného nebo charismatického vůdce, jehož ztráta by mohla paralyzovat schopnost obou vést válku.Machiavelli, Niccolò (1985), The Prince, University of Chicago Press. Translated by Harvey Mansfield [75] => [76] => Z podobných a dalších důvodů se atentát někdy používal i při vedení zahraniční politiky. Náklady a přínosy takových akcí je obtížné vyčíslit. Nemusí být jasné, zda zavražděný vůdce bude nahrazen více či méně kompetentním nástupcem, zda atentát vyvolá hněv v daném státě, zda atentát povede k zakyselení domácího veřejného mínění a zda atentát vyvolá odsouzení ze strany třetích stran. One study found that perceptual biases held by leaders often negatively affect decision making in that area, and decisions to go forward with assassinations often reflect the vague hope that any successor might be better.{{Citace periodika | titul=Decision Making in Using Assassinations in International Relations | url=http://www.psqonline.org/article.cfm?IDArticle=19545 | periodikum=[[Political Science Quarterly]] | ročník=131| číslo=3 | datum vydání=Fall 2016 | strany= 503–539 | příjmení=Schilling | jméno=Warner R. | příjmení2= Schilling | jméno2=Jonathan L. |doi = 10.1002/polq.12487|jazyk=anglicky}} Jedna studie zjistila, že předsudky vnímání, které mají vedoucí představitelé, často negativně ovlivňují rozhodování v této oblasti a rozhodnutí pokračovat v atentátu často odráží nejasnou naději, že případný nástupce by mohl být lepší. [77] => [78] => Jak u vojenských, tak u zahraničněpolitických atentátů existuje riziko, že cíl může být nahrazen ještě kompetentnějším vůdcem nebo že takové zabití (či neúspěšný pokus o něj) učiní z vůdce mučedníka a povede k větší podpoře jeho věci tím, že ukáže bezohlednost atentátníků. Tváří v tvář obzvláště vynikajícím vůdcům se tato možnost v různých případech riskovala, jako například při pokusu o zabití athénského Alkibiada během [[peloponéské války]]. O tom, jak byl atentát používán jako nástroj, svědčí řada dalších příkladů z druhé světové války: [79] => [80] => *[[Atentát na Heydricha|Atentát na Reinharda Heydricha]] v Praze 27. května 1942, který provedla britská a [[Prozatímní státní zřízení|československá exilová vláda]]. Tento případ ilustruje obtížnost porovnání přínosů zahraničněpolitického cíle (posílení legitimity a vlivu československé exilové vlády v Londýně) s možnými dopady vyplývajícími z atentátu ([[Vyhlazení Lidic]]). [81] => *Americké zachycení letadla admirála Isoroku Jamamota během druhé světové války poté, co byla dešifrována trasa jeho cesty [[Operace Vengeance|(Operace Vengeance)]] . [82] => *[[Operace Gaff]] byl plánovaný nálet britského komanda s cílem zajmout nebo zabít německého polního maršála [[Erwin Rommel|Erwina Rommela]], známého také jako „Pouštní liška“.''Commando Extraordinary'' – Foley, Charles; Legion for the Survival of Freedom, 1992, page 155 [83] => [84] => Používání atentátů pokračovalo i v novějších konfliktech: [85] => [86] => *Během [[Válka ve Vietnamu|války ve Vietnamu]] se USA zapojily do [[Program Phoenix|programu Phoenix]], jehož cílem bylo zavraždit vůdce a sympatizanty [[Národní fronta osvobození Jižního Vietnamu|Vietkong]]u. V rámci tohoto programu bylo zabito 6 000 až 41 000 osob, přičemž oficiální cíle činily 1 800 osob měsíčně.{{Citace elektronické monografie |příjmení=Barnett |jméno=James |url=https://strausscenter.org/wp-content/uploads/Barnett_James.pdf |titul=When Culture Eats Strategy: Examining the Phoenix/Phung Hoang Bureaucracy in the Vietnam War, 1967-1972 |website=Strauss Center |datum přístupu=9 February 2021|jazyk=anglicky}}{{Citace monografie|autor=McCoy, Alfred W.|titul=A question of torture: CIA interrogation, from the Cold War to the War on Terror |vydavatel=Macmillan|rok=2006|isbn=978-0-8050-8041-4|strany=68|url=https://books.google.com/books?id=FVwUYSBwtKcC&pg=PA68 }}{{Citace periodika |příjmení=Hersh|jméno=Seymour|titul=Moving Targets|periodikum=The New Yorker|datum vydání=December 15, 2003|url=http://www.newyorker.com/archive/2003/12/15/031215fa_fact?currentPage=all|datum přístupu=9 February 2021|jazyk=anglicky}} [87] => *Při leteckém útoku na bagdádské mezinárodní letiště 3. ledna 2020 USA zavraždily velitele íránských [[Jednotky Quds|sil Quds]] generála [[Kásim Sulejmání|Kásima Sulejmáního]] a velitele iráckých [[Lidové mobilizační síly|Lidových mobilizačních sil]] Abú Mahdí al-Muhandise spolu s dalšími osmi vysoce postavenými vojenskými pracovníky. Vražda vojenských představitelů byla součástí eskalace napětí mezi USA a Íránem a Američany vedené intervence v Iráku.{{Citace periodika | titul=Qassem Suleimani: 'Death to America' chants at Baghdad funeral procession | url=https://www.theguardian.com/world/2020/jan/04/huge-crowds-expected-in-baghdad-for-funeral-of-iranian-general-killed-by-us | jméno=Ghait|příjmení=Abdul-Ahat|periodikum=[[The Guardian]]|datum vydání= January 4, 2020|jazyk=anglicky}}{{Citace periodika | titul=Iran Says It Has Decided How to React to U.S. Strike That Killed Soleimani | url=https://www.haaretz.com/middle-east-news/four-rockets-hit-military-base-near-baghdad-airport-report-says-1.8350357 | jméno=Amos|příjmení=Harel|periodikum=[[Ha'arec|Haaretz]]|datum vydání= January 4, 2020|jazyk=anglicky}} [88] => [89] => === Jako nástroj povstalců === [90] => [91] => Povstalecké skupiny často používají vraždy jako nástroj k prosazování svých cílů. Atentáty plní pro tyto skupiny několik funkcí: odstraňují konkrétní nepřátele a slouží jako propagandistický nástroj, který zaměřuje pozornost médií a politiků na jejich věc. [92] => [93] => Partyzáni Irské republikánské armády (Óglaigh na hÉireann) v letech 1919 až 1921 zabili během irské války za nezávislost mnoho zpravodajských důstojníků [[Královská irská policie|Královské irské policie]]. Michael Collins za tímto účelem zřídil speciální jednotku Squad, která měla za následek zastrašení mnoha policistů, aby odešli od policie. Činnost oddílu vyvrcholila zabitím 14 britských agentů v [[Dublin]]u o krvavé neděli v roce 1920. [94] => [95] => Tuto taktiku znovu použila [[Prozatímní irská republikánská armáda]] během [[Konflikt v Severním Irsku|konfliktu v Severním Irsku]] (1969–1998). Zabíjení příslušníků Královské ulsterské policie a atentáty na unionistické politiky byly jednou z řady metod používaných v kampani Prozatímní IRA v letech 1969–1997. IRA se rovněž pokusila zavraždit britskou premiérku [[Margaret Thatcherová|Margaret Thatcherovou]] bombovým útokem na konferenci Konzervativní strany v hotelu v [[Brighton]]u. Loajalistické polovojenské jednotky se mstily náhodným zabíjením katolíků a atentáty na [[Irský nacionalismus|irské nacionalistické]] politiky. [96] => [97] => [[Baskové|Baskičtí]] separatisté [[Euskadi Ta Askatasuna|ETA]] ve Španělsku zavraždili od konce 60. let 20. století mnoho bezpečnostních a politických činitelů, zejména předsedu španělské vlády [[Luis Carrero Blanco|Luise Carrera Blanca]], 1. vévodu z Carrero-Blanca velkovévody španělského, v roce [[1973]]. Na počátku 90. let 20. století se ETA začala zaměřovat také na akademiky, novináře a místní politiky, kteří s ní veřejně nesouhlasili. [98] => [99] => [[Rudé brigády]] v Itálii prováděly atentáty na politické představitele a v menší míře tak činila i [[Frakce Rudé armády]] v Německu v 70. a 80. letech 20. století. [100] => [101] => Ve vietnamské válce komunističtí povstalci běžně vraždili vládní úředníky a jednotlivé civilisty, kteří byli považováni za urážlivé nebo soupeřící s revolučním hnutím. Tyto útoky spolu s rozsáhlou vojenskou aktivitou povstaleckých skupin téměř přivedly režim [[Ngô Ðình Diệm]]a ke kolapsu, než zasáhly Spojené státy.''Viet Cong'' – Pike, Douglas, The MIT Press; New Ed edition, Wednesday December 16, 1970 [102] => [103] => == Psychologie == [104] => [105] => Rozsáhlá studie o atentátech v USA v druhé polovině 20. století dospěla k závěru, že většina potenciálních atentátníků tráví plánováním a přípravami na atentát spoustu času. Atentáty jsou tedy jen zřídka „impulzivní“ akce. [106] => [107] => Bylo však zjištěno, že přibližně 25 % skutečných útočníků trpí bludy, přičemž toto číslo se u „téměř smrtelných útočníků“ (osob zadržených před dosažením cíle) zvýšilo na 60 %. To ukazuje, že ačkoli psychická labilita hraje roli v mnoha novodobých atentátech, u útočníků s většími bludy je méně pravděpodobné, že se jim jejich pokusy podaří. Zpráva také zjistila, že přibližně dvě třetiny útočníků byly v minulosti zatčeny, ne nutně za související trestné činy; 44 % mělo v minulosti vážné deprese a 39 % zneužívalo návykové látky. [108] => [109] => == Techniky == [110] => === Moderní metody === [111] => [[Soubor:Mannlicher-Carcano rifle owned by Lee Harvey Oswald.jpg|náhled|vlevo|Puška Lee Harveyho Oswalda, vraha prezidenta Johna F. Kennedyho]] [112] => S příchodem účinných zbraní na dálku a později i střelných zbraní byla pozice cíle atentátu nejistější. Osobní strážci již nestačili zadržet odhodlané zabijáky, kteří již nemuseli přímo zasáhnout, nebo dokonce vyvrátit stráž, aby dotyčného vůdce zabili. Navíc zasahování cílů na větší vzdálenost dramaticky zvyšovalo šance atentátníků na přežití, protože mohli rychle utéct z místa činu. Prvními hlavami vlád, které byly zavražděny střelnou zbraní, byli [[James Stewart]], 1. hrabě z Moray, regent Skotska, v roce 1570 a Vilém Tichý, nizozemský princ Oranžský, v roce 1584. Střelný prach a další výbušniny umožnily také použití bomb nebo ještě větší koncentrace výbušnin pro činy vyžadující větší zásah. [113] => [114] => Výbušniny, zejména automobilová bomba, se v moderních dějinách staly mnohem běžnějšími, používaly se také granáty a dálkově odpalované miny, zejména na Blízkém východě a na [[Balkán]]ě; první atentát na arcivévodu Františka Ferdinanda byl proveden [[Granát (zbraň)|granátem]]. U těžkých zbraní se vzhledem k oblibě obrněných automobilů stal užitečným nástrojem [[granátomet]] (RPG) a izraelské síly se staly průkopníkem v používání raket odpalovaných z letadel, stejně jako v inovativním používání výbušných zařízení.''[http://www.cnn.com/2004/WORLD/meast/04/17/mideast.violence/index.html Hamas leader killed in Israeli airstrike] {{Wayback|url=http://www.cnn.com/2004/WORLD/meast/04/17/mideast.violence/index.html |date=20211103101538 }}'' – [[CNN]], Saturday April 17, 2004 [115] => [116] => [[Soubor:Booth deringer.jpg|náhled|Derringer Johna Wilkese Bootha, vraha prezidenta Abrahama Lincolna]] [117] => Při fiktivních atentátech se často používá [[odstřelovač]] s přesnou puškou. Střelbu na velkou vzdálenost však provázejí určité pragmatické obtíže, mezi něž patří nalezení skrytého střeleckého stanoviště s volnou viditelností, podrobná předběžná znalost cestovních plánů zamýšlené oběti, schopnost identifikovat cíl na velkou vzdálenost a schopnost zaznamenat na velkou vzdálenost, která se obvykle měří ve stovkách metrů, smrtelný zásah první ranou. Speciální [[odstřelovací puška]] je také drahá, často stojí tisíce dolarů kvůli vysoké úrovni přesného zpracování a ručnímu opracování, které je nutné k dosažení extrémní přesnosti.''[https://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/1542559/Iraqi-insurgents-using-Austrian-rifles-from-Iran.html Iraqi insurgents using Austrian rifles from Iran] {{Wayback|url=https://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/1542559/Iraqi-insurgents-using-Austrian-rifles-from-Iran.html |date=20190512190643 }}'' – [[The Daily Telegraph]], Tuesday February 13, 2007 [118] => [119] => Navzdory svým srovnatelným nevýhodám jsou ruční zbraně snáze skrývatelné, a proto se používají mnohem častěji než pušky. Ze 74 hlavních incidentů vyhodnocených v rozsáhlé studii o pokusech o atentát v USA ve druhé polovině 20. století bylo 51 % podniknuto ruční zbraní, 30 % puškou nebo brokovnicí, 15 % použilo nože a 8 % výbušniny (použití více zbraní/metod bylo zaznamenáno v 16 % všech případů). [120] => [121] => V případě státem sponzorovaných atentátů lze otravu snadněji popřít. [[Georgi Markov]], bulharský disident, byl zavražděn otravou ricinem. Malá kulička obsahující jed mu byla vstříknuta do nohy prostřednictvím speciálně navrženého deštníku. Rozsáhlá obvinění, do nichž byla zapojena bulharská vláda a [[KGB]], nevedla k žádným právním výsledkům. Po [[Rozpad Sovětského svazu|rozpadu Sovětského svazu]] se však zjistilo, že KGB vyvinula deštník, který mohl do oběti vstříknout granule s [[ricin]]em, a dva bývalí agenti KGB, kteří zběhli, uvedli, že agentura při vraždě asistovala.[http://www.bbc.co.uk/worldservice/history/story/2007/01/070117_markov.shtml The case of the poisoned umbrella] {{Wayback|url=http://www.bbc.co.uk/worldservice/history/story/2007/01/070117_markov.shtml |date=20210227052722 }}. [[BBC]] World Service, 2007. CIA podnikla několik pokusů o zavraždění Fidela Castra, přičemž mnohé z těchto plánů zahrnovaly otrávení jeho doutníků. Koncem 50. let 20. století zabil atentátník KGB [[Bohdan Stašinskij]] ukrajinské nacionalistické vůdce Lva Rebeta a [[Stepan Bandera|Stepana Banderu]] pomocí stříkací pistole, která vystříkla proud jedovatého plynu z rozdrcené [[Kyanidy|kyanid]]ové ampule, takže jejich smrt vypadala jako [[infarkt]].Christopher Andrew and [[Vasili Mitrokhin]]. ''The Sword and the Shield: The Mitrokhin Archive and the Secret History of the KGB.'' [[Basic Books]], 1999. {{ISBN|978-0-465-00312-9}} p. 362 Případ z roku [[2006]] ve Spojeném království se týkal vraždy [[Alexandr Litviněnko|Alexandra Litviněnka]], kterému byla podána smrtelná dávka radioaktivního [[polonium|polonia]] 210, pravděpodobně ve formě [[aerosol]]u nastříkaného přímo na jídlo. Litviněnkovi, bývalému agentovi KGB, byl v roce 2000 udělen azyl ve Spojeném království poté, co se odvolával na pronásledování v Rusku. Krátce před svou smrtí vydal prohlášení, v němž obvinil ruského prezidenta [[Vladimir Putin|Vladimira Putina]] z podílu na své vraždě. Putin, shodou okolností bývalý agent KGB, jakoukoli účast na Litviněnkově smrti popřel.''[http://news.sky.com/skynews/Home/Sky-News-Archive/Article/20082851241951 Putin 'Deplores' Spy Death] {{Wayback|url=http://news.sky.com/skynews/Home/Sky-News-Archive/Article/20082851241951|date=20211108190934}}'' – [[Sky News]] Friday November 24, 2006 [122] => [123] => == Cílené zabíjení == [124] => [[Soubor:MQ-1 Predator unmanned aircraft.jpg|náhled|vlevo|[[General Atomics MQ-1 Predator|Predator]] [[Bezpilotní letadlo|bojový dron]]; někdy se používá k cílenému zabíjení]] [125] => [[Cílené zabíjení|Cílené zabití]] je úmyslné zabití civilisty nebo „nelegálního bojovníka“, který není v oficiálních službách žádné vlády nebo jejich zástupců a nevztahuje se tedy na ně žádná ochrana vyplývající z [[Třetí Ženevská úmluva|Ženevské úmluvy]]. [126] => [127] => Na druhou stranu profesor Gary D. Solis z Georgetown University Law Center ve své knize ''The Law of Armed Conflict: International Humanitarian Law in War'' z roku 2010 napsal: „Atentáty a cílené zabíjení jsou velmi odlišné činy“.{{Citace monografie|url=https://books.google.com/books?id=6FKf0ocxEPAC&q=The+Law+of+Armed+Conflict:+International+Humanitarian+Law+in+War |titul=The law of armed conflict ... – Gary D. Solis |datum vydání=February 15, 2010 |datum přístupu=December 27, 2011|isbn=978-1-139-48711-5|příjmení=Solis |jméno=Gary D.}} V tomto případě se však jedná o velmi odlišné činy. Použití termínu „atentát“ je protichůdné, protože označuje vraždu (nezákonné zabití), ale teroristé jsou cílem útoku v sebeobraně, což je tedy považováno za zabití, ale nikoliv za zločin (ospravedlnitelné zabití).''[http://www.sfgate.com/cgi-bin/article.cgi?file=/chronicle/archive/2004/03/26/EDGK65QPC41.DTL Targeted killing is a necessary option] {{Wayback|url=http://www.sfgate.com/cgi-bin/article.cgi?file=%2Fchronicle%2Farchive%2F2004%2F03%2F26%2FEDGK65QPC41.DTL |date=20120516052457 }}'', Sofaer, Abraham D., [[Hoover Institution]], March 26, 2004 Abraham D. Sofaer, bývalý federální soudce okresního soudu USA pro jižní okres New York, na toto téma napsal: Vražda je vražda: [128] => [129] =>
„Když lidé nazývají cílené zabití "atentátem", snaží se tím vyloučit diskusi o podstatě tohoto činu. Atentát je obecně definován jako vražda a z tohoto důvodu je ve Spojených státech zakázán ... Američtí představitelé nesmějí zabíjet lidi jen proto, že jejich politika je považována za škodlivou pro naše zájmy ... Ale zabití v sebeobraně není v mezinárodních záležitostech o nic více "atentátem" než vraždou, pokud je podniknou naše policejní síly proti domácím vrahům. Federální vláda autoritativně určila, že cílené zabíjení v sebeobraně nespadá pod zákaz atentátů.“
[130] => [131] => Autor a bývalý kapitán americké armády Matthew J. Morgan tvrdí, že „mezi atentátem a cíleným zabitím je zásadní rozdíl... cílené zabití [není] synonymem atentátu. Atentát... představuje nezákonné zabití.“{{Citace monografie|url=https://books.google.com/books?id=QP1Bq7HVQtwC&q=major+difference+between+assassination+and+targeted+killing|autor=Matthew J. Morgan |titul=The Impact of 9–11: The New Legal Landscape|isbn=978-0-230-60838-2 |vydavatel=Macmillan|rok= 2009|datum přístupu=May 29, 2010}} Podobně Amos Guiora, profesor práva na univerzitě v Utahu, napsal: „Cílené zabíjení ... není atentát.“.{{Citace elektronické monografie |url=http://heinonline.org/HOL/LandingPage?collection=journals&handle=hein.journals/cwrint36&div=20&id=&page= |jméno=Amos |příjmení=Guiora |titul=Targeted Killing as Active Self-Defense |vydavatel=36 Case W. Res. J. Int'l L. 31920 |rok=2004 |datum přístupu=May 29, 2010 |jazyk=anglicky}} Steve David, profesor mezinárodních vztahů na Johns Hopkins University, napsal: „Existují pádné důvody domnívat se, že izraelská politika cíleného zabíjení není totéž co atentát.“ Profesor práva v Syrakusách William Banks a profesor práva na GW Peter Raven-Hansen napsali: „Cílené zabíjení teroristů... není nezákonné a nepředstavovalo by atentát.“{{Citace periodika |url=http://heinonlinebackup.com/hol-cgi-bin/get_pdf.cgi?handle=hein.journals/urich37§ion=31 |titul=Targeted Killing and Assassination: The U.S. Legal Framework |příjmení=Banks |jméno=William C. |příjmení2=Raven-Hansen |jméno2=Peter |vydavatel=37 U. Rich. L. Rev. 667 (2002–03) |datum přístupu=October 19, 2010|jazyk=anglicky}} Rory Miller píše: „Cílené zabíjení... není 'atentát'.“{{Citace monografie |url=https://books.google.com/books?id=i5lnAAAAMAAJ&q=assassination+%22targeted+killing%22 |autor=Rory Miller |titul=Ireland and the Middle East: trade, society and peace |vydavatel=Irish Academic Press |isbn=978-0-7165-2868-5 |rok=2007 |datum přístupu=May 29, 2010}} Docenti Eric Patterson a Teresa Casaleová napsali: „Možná nejdůležitější je právní rozlišení mezi cíleným zabíjením a atentátem.“{{Citace elektronické monografie|url=http://biu.ac.il/SOC/besa/david.pdf |autor=Steven R. David |titul=Fatal Choices: Israel's Policy Of Targeted Killing |vydavatel=The Begin-Sadat Center for Strategic Studies |datum vydání=September 2002 |datum přístupu=May 29, 2010 |url-status=dead |url archivu=https://web.archive.org/web/20101116182446/http://www.biu.ac.il/SOC/besa/david.pdf |datum archivace=November 16, 2010 |df=mdy |jazyk=anglicky}} [132] => [133] => Na druhou stranu Americká unie občanských svobod na svých webových stránkách také uvádí: „Program cíleného zabíjení daleko od jakéhokoli bojiště, bez obvinění nebo soudu, porušuje ústavní záruku spravedlivého procesu. Porušuje také mezinárodní právo, podle něhož může být smrtící síla použita mimo zóny ozbrojených konfliktů pouze jako poslední možnost k zabránění bezprostředního ohrožení, když nejsou k dispozici nesmrtící prostředky. Zaměřování se na osoby podezřelé z terorismu a jejich popravy daleko od válečné zóny mění celý svět v bojiště.“{{Citace elektronické monografie|url=https://www.aclu.org/national-security/frequently-asked-questions-about-targeting-killing |titul=Frequently Asked Questions About Targeting Killing | American Civil Liberties Union |vydavatel=Aclu.org |datum vydání=August 30, 2010 |datum přístupu=August 13, 2012|jazyk=anglicky}} [134] => [135] => Yael Steinová, ředitelka výzkumu B'Tselem, izraelského informačního centra pro lidská práva na okupovaných územích, ve svém článku „''By Any Name Illegal and Immoral: Response to 'Israel's Policy of Targeted Killing'''“ rovněž uvedla:{{Citace elektronické monografie |příjmení=Stein |jméno=Yael |titul=By Any Name Illegal and Immoral: Response to "Israel's Policy of Targeted Killing" |url=http://www.carnegiecouncil.org/resources/journal/17_1/debate/860.html |url archivu=http://webarchive.loc.gov/all/20120314201721/http%3A//www.carnegiecouncil.org/resources/journal/17_1/debate/860%2Ehtml |url-status=dead |datum archivace=2012-03-14 |website=Carnegie Council |datum přístupu=31 January 2019 |datum vydání=2003|jazyk=anglicky}} [136] => [137] =>
„Argument, že tato politika poskytuje veřejnosti pocit pomsty a odplaty, by mohl sloužit k ospravedlnění činů jak nezákonných, tak nemorálních. Je zřejmé, že porušovatelé zákona by měli být potrestáni. Avšak bez ohledu na to, jak strašlivé jejich činy jsou, jako že cílené zabíjení izraelských civilistů skutečně je, by měli být potrestáni podle zákona. Davidovy argumenty by v zásadě mohly ospravedlnit úplné zrušení formálních právních systémů.“
[138] => [139] => Cílené zabíjení se stalo častou taktikou Spojených států a Izraele v boji proti terorismu.{{Citace monografie|url=https://books.google.com/books?id=6FKf0ocxEPAC&q=%22targeted+killing%22&pg=PA542 |titul=The Law of Armed Conflict: International Humanitarian Law in War|autor= Gary D. Solis|isbn= 978-0-521-87088-7|vydavatel=[[Cambridge University Press]]|rok=2010 |datum přístupu=May 19, 2010}}[https://www.nytimes.com/glogin?URI=https://www.nytimes.com/cfr/international/slot3_012506.html&OQ=_rQ3D1Q26pagewantedQ3Dprint&OP=61fd11a5Q2Fjv20j7bQ5C4_bbidjQ5C3_jQ26li2_lQ3BiQ26blQ3B6j46biQ2BQ7BENdpEQ3AQ23Q2Aig6 "Q&A: Targeted Killings"] {{Wayback|url=https://www.nytimes.com/glogin?URI=https%3A%2F%2Fwww.nytimes.com%2Fcfr%2Finternational%2Fslot3_012506.html&OQ=_rQ3D1Q26pagewantedQ3Dprint&OP=61fd11a5Q2Fjv20j7bQ5C4_bbidjQ5C3_jQ26li2_lQ3BiQ26blQ3B6j46biQ2BQ7BENdpEQ3AQ23Q2Aig6 |date=20211108190959 }}, Eben Kaplan, ''[[The New York Times]]'', January 25, 2006. Retrieved October 8, 2010. Tato taktika může vyvolávat složité otázky a vést ke sporům o právní základ pro její použití, o to, kdo je vhodným cílem na „seznamu zasažených“ a jaké okolnosti musí existovat, aby mohla být tato taktika použita. Názory se různí, od lidí, kteří ji považují za legální formu sebeobrany, která omezuje terorismus, až po lidi, kteří ji označují za mimosoudní zabíjení, které postrádá řádný proces a vede k dalšímu násilí.{{Citace periodika|url=http://articles.sfgate.com/2004-03-26/opinion/17416329_1_self-defense-killings-deadly-force |autor=Abraham D. Sofaer |titul=Responses to Terrorism / Targeted killing is a necessary option |periodikum=The San Francisco Chronicle |datum vydání=March 26, 2004 |datum přístupu=May 20, 2010 |url-status=dead |url archivu=https://web.archive.org/web/20110829072847/http://articles.sfgate.com/2004-03-26/opinion/17416329_1_self-defense-killings-deadly-force |datum archivace=August 29, 2011 |df=mdy |jazyk=anglicky}}{{Citace elektronické monografie |url=http://tech.mit.edu/V122/N54/long4-54.54w.html |autor=Dana Priest |titul=U.S. Citizen Among Those Killed In Yemen Predator Missile Strike |periodikum=The Tech (MIT); [[The Washington Post]] |datum vydání=November 8, 2002 |datum přístupu=May 19, 2010 |jazyk=anglicky |url archivu=https://web.archive.org/web/20131203204727/http://tech.mit.edu/V122/N54/long4-54.54w.html |datum archivace=2013-12-03 |nedostupné=ano }}{{Citace periodika|url=https://news.google.com/newspapers?id=e08gAAAAIBAJ&pg=1426,2445697&dq=targeted-killing&hl=en |autor= Mohammed Daraghmeh|titul=Hamas Leader Dies in Apparent Israeli Targeted Killing |periodikum=Times Daily|datum vydání=February 20, 2001 |datum přístupu=May 20, 2010|jazyk=anglicky}} K používaným metodám patří střelba raketami [[AGM-114 Hellfire|Hellfire]] z bezpilotních dálkově ovládaných letounů [[MQ-1 Predator|Predator]] nebo [[MQ-9 Reaper|Reaper]], odpálení bomby v mobilním telefonu a střelba odstřelovačů na velké vzdálenosti. Země jako USA (v Pákistánu a Jemenu) a Izrael (na Západním břehu Jordánu a v Gaze) používají cílené zabíjení k likvidaci členů skupin, jako jsou [[Al-Káida]] a [[Hamás]]. Na začátku roku 2010 se stal Anwar al-Awlaki se souhlasem prezidenta Obamy prvním občanem USA, jehož cílené zabíjení bylo veřejně schváleno Ústřední zpravodajskou službou. Awlakí byl zabit při útoku bezpilotního letounu v září 2011.{{Citace periodika|url=http://articles.latimes.com/2010/jan/31/world/la-fg-cia-awlaki31-2010jan31|autor=Greg Miller |titul=U.S. citizen in CIA's cross hairs |periodikum=Los Angeles Times |datum vydání=January 31, 2010 |datum přístupu=May 20, 2010| url archivu= https://web.archive.org/web/20100507132759/http://articles.latimes.com/2010/jan/31/world/la-fg-cia-awlaki31-2010jan31| datum archivace= May 7, 2010 | url-status= live|jazyk=anglicky}}{{Citace periodika|url=https://www.washingtonpost.com/wp-dyn/content/article/2010/04/06/AR2010040604121.html?hpid=topnews|autor=Greg Miller |titul=Muslim cleric Aulaqi is 1st U.S. citizen on list of those CIA is allowed to kill |periodikum=The Washington Post |datum vydání=April 7, 2010 |datum přístupu=May 20, 2010|jazyk=anglicky}} [140] => [141] => Vyšetřovatel OSN Ben Emmerson uvedl, že americké údery bezpilotními letouny „mohly porušit mezinárodní humanitární právo“.[https://www.theguardian.com/world/2013/oct/18/drone-strikes-us-violate-law-un Drone strikes by US may violate international law, says UN ] {{Wayback|url=https://www.theguardian.com/world/2013/oct/18/drone-strikes-us-violate-law-un |date=20131018144447 }}. ''The Guardian.'' 18 October 2013.[https://www.theguardian.com/world/2014/mar/10/un-report-independent-investigations-drone-attacks UN report calls for independent investigations of drone attacks] {{Wayback|url=https://www.theguardian.com/world/2014/mar/10/un-report-independent-investigations-drone-attacks |date=20180324224410 }}. ''The Guardian.'' 18 October 2013. The Intercept uvedl: „Mezi lednem 2012 a únorem 2013 zabily nálety amerických speciálních operací [v severovýchodním Afghánistánu] více než 200 lidí. Z nich pouze 35 bylo zamýšlenými cíli.“{{Citace elektronické monografie |url=https://theintercept.com/drone-papers/the-assassination-complex/ |titul=The Assassination Complex |periodikum=[[The Intercept]] |datum vydání=15 October 2015|jazyk=anglicky}} [142] => [143] => == Protiopatření == [144] => === Rané formy === [145] => [[Soubor:Lens - Inauguration du Louvre-Lens le 4 décembre 2012, la Galerie du Temps, n° 058.JPG|náhled|Reliéf vyobrazující Pretoriány s orlicí která svými drápy svírá blesk, což je odkaz na starořímské náboženství.]] [146] => Jednou z prvních forem obrany proti atentátníkům bylo zaměstnávání tělesných strážců, kteří působí jako štít pro potenciální cíl, hlídají potenciální útočníky, někdy i předem, například na trase přehlídky, a vystavují se nebezpečí jak pouhou přítomností, kdy dávají najevo, že je k dispozici fyzická síla na ochranu cíle, tak tím, že cíl chrání, pokud k útoku dojde.''[http://www.secretservice.gov/ntac/ntac_jfs.pdf Assassination in the United States: An Operational Study] {{Wayback|url=http://www.secretservice.gov/ntac/ntac_jfs.pdf|date=20060620000000}}'' – Fein, Robert A. & Vossekuil, Brian, ''[[Journal of Forensic Sciences]]'', Volume 44, Number 2, March 1999[https://www.archives.gov/research/jfk/warren-commission-report/appendix7.html Lincoln] {{Wayback|url=https://www.archives.gov/research/jfk/warren-commission-report/appendix7.html |date=20211103101550 }} – Appendix 7, Report of the President's Commission on the Assassination of President Kennedy, 1964 K neutralizaci útočníka jsou osobní strážci obvykle ozbrojeni v míře, kterou dovolují právní a praktické důvody. [147] => [148] => K významným příkladům tělesných strážců patří římská [[pretoriánská garda]] nebo osmanští [[janičáři]], ale v obou případech se ochránci někdy sami stávali atentátníky, kteří využívali své moci k tomu, aby z hlavy státu udělali faktické rukojmí, nebo zabíjeli samotné vůdce, které měli chránit. Důležitou otázkou je také loajalita jednotlivých tělesných strážců, zejména u vůdců, kteří dohlížejí na státy se silnými etnickými nebo náboženskými rozdíly. Neuvědomění si takto rozdělené loajality umožnilo zavraždění indické premiérky Indiry Gándhíové, kterou v roce 1984 zavraždili dva sikhští bodyguardi. [149] => [150] => Funkci tělesné stráže často vykonávali vůdcovi nejvěrnější bojovníci a po většinu raných lidských dějin byla mimořádně účinná, což vedlo atentátníky k pokusům o skryté prostředky, jako byl jed, jehož riziko se snižovalo tím, že vůdcovo jídlo nejprve ochutnala jiná osoba. Dalším pozoruhodným opatřením je použití dvojníka, osoby, která vypadá jako vůdce a předstírá, že je vůdcem, aby odvedla pozornost od zamýšleného cíle. [151] => [152] => === Moderní strategie === [153] => [[Soubor:Reagan assassination attempt 4 crop.jpg|náhled|vlevo|Pokus o atentát na prezidenta Ronalda Reagana]] [154] => S příchodem střelného prachu se staly možné atentáty na dálku pomocí bomb nebo střelných zbraní. Jednou z prvních reakcí bylo prosté posílení stráží, což se někdy mohlo zdát jako malá armáda sledující každého vůdce. Další možností bylo začít vyklízet rozsáhlé oblasti, kdykoli byl vůdce přítomen, a to až do té míry, že mohly být uzavřeny celé části města. [155] => [156] => S nástupem [[20. století]] rychle rostl výskyt a schopnosti atentátníků i opatření na ochranu proti nim. Poprvé byly pro bezpečnější přepravu uvedeny do provozu obrněné automobily nebo limuzíny, jejichž moderní verze byly prakticky nezranitelné proti střelbě z ručních zbraní, menším bombám a minám.''[http://www.alpha-armouring.com/bulletproof/cars.php How to choose the appropriate bulletproof cars] {{Wayback|url=http://www.alpha-armouring.com/bulletproof/cars.php |date=20070103000000 }}'' (from Alpha-armouring.com website, includes examples of protection levels available) Začaly se také používat neprůstřelné vesty, ale protože jejich užitečnost byla omezená, omezovaly pohyb a nechránily hlavu, nosily se zpravidla jen při významných veřejných akcích, pokud vůbec. [157] => [158] => Stále více se také omezoval přístup ke známým osobnostem;[https://www.archives.gov/research/jfk/warren-commission-report/appendix7.html The Need For Protection Further Demonstrated] {{Wayback|url=https://www.archives.gov/research/jfk/warren-commission-report/appendix7.html |date=20211103101550 }} – Appendix 7, Report of the President's Commission on the Assassination of President Kennedy, 1964 potenciální návštěvníci museli projít mnoha různými kontrolami, než jim byl umožněn přístup k dotyčnému úředníkovi, a s tím, jak se zlepšila komunikace a rozšířily informační technologie, se pro potenciálního vraha stalo téměř nemožné dostat se k osobnosti v práci nebo v soukromém životě natolik blízko, aby mohl uskutečnit atentát, zejména díky běžnému používání detektorů kovů a bomb. [159] => [[Soubor:Popemobil Mai 2007.jpg|náhled|Papež [[Benedikt XVI.]] v upraveném Mercedes-Benz třídy M, [[São Paulo]], Brazílie]] [160] => Většina novodobých atentátů byla spáchána buď během veřejného vystoupení, nebo během přepravy, a to jak z důvodu slabšího zabezpečení a bezpečnostních nedostatků, jako tomu bylo v případě amerického prezidenta Johna F. Kennedyho a bývalé pákistánské premiérky Bénazír Bhuttové, tak v rámci státního převratu, při němž je bezpečnost buď překonána, nebo zcela odstraněna, jako tomu bylo v případě konžského premiéra [[Patrice Lumumba|Patrice Lumumby]]. [161] => Metody používané k ochraně slavných osobností někdy vyvolávaly negativní reakce veřejnosti, která s nelibostí nesla odloučení od svých úředníků nebo významných osobností. Jedním z příkladů může být cestování v autě chráněném bublinou z průhledného [[Neprůstřelné sklo|neprůstřelného skla]], jako je například [[papamobil]] podobný [[MRAP]] papeže [[Jan Pavel II.|Jana Pavla II.]] postavený po [[Atentát na Jana Pavla II.|atentátu na něj spáchaném]]. Politikům se často nelíbí nutnost odloučení a někdy posílají své bodyguardy od sebe z osobních důvodů nebo kvůli publicitě. Americký prezident [[William McKinley]] tak učinil na veřejné recepci, na níž byl zavražděn. [162] => [163] => Jiné potenciální cíle odcházejí do ústraní a jen zřídkakdy se ozývají nebo ukazují na veřejnosti, jako například spisovatel [[Salman Rushdie]]. Související formou ochrany je používání dvojníků, osob s podobnou postavou, jako mají ti, za které se mají vydávat.{{Citace periodika |url=http://www.foxnews.com/story/0,2933,41210,00.html |titul=It's Bin Laden ... or Is It? |vydavatel=[[Fox News]] |datum vydání=December 20, 2001 |jméno=Catherine |příjmení=Donaldson-Evans |datum přístupu=December 8, 2006 |url archivu=https://web.archive.org/web/20120805130250/http://www.foxnews.com/story/0,2933,41210,00.html |datum archivace=August 5, 2012 |url-status=dead |df=mdy-all|jazyk=anglicky}} Tyto osoby jsou pak nalíčeny a v některých případech podstoupí plastickou operaci, aby vypadaly jako cíl, přičemž dvojník pak v rizikových situacích zastoupí danou osobu. Podle Joe R. Reedera, náměstka ministra armády v letech 1993–1997, používal dvojníky Fidel Castro. Ochranní agenti americké tajné služby jsou školeni v psychologii atentátníků.{{Citace periodika |jméno=Scott |příjmení=Pelley |url=http://www.cbsnews.com/stories/2000/03/14/60II/main171812.shtml |titul=Mind of the Assassin |vydavatel= CBS 60 Minutes II |datum vydání=August 15, 2000 |datum přístupu= March 30, 2010|jazyk=anglicky}} [164] => [165] => == Odkazy == [166] => === Reference === [167] => {{Překlad|en|Assassination|1053107096}} [168] => [169] => === Literatura === [170] => * {{Citace monografie [171] => | příjmení = O'Connor [172] => | jméno = Richard [173] => | odkaz na autora = [174] => | titul = Bodyguardi, aneb, Svět ochrany důležitých osobností [175] => | url = [176] => | vydavatel = Books [177] => | místo = Brno [178] => | rok vydání = 1999 [179] => | vydání = [180] => | počet stran = 184 [181] => | kapitola = [182] => | strany = [183] => | isbn = 80-7242-049-6 [184] => | jazyk = [185] => }} [186] => === Související články === [187] => * [[Seznam atentátů]] [188] => [189] => === Externí odkazy === [190] => * {{Commonscat}} [191] => * {{Wikislovník|heslo=atentát}} [192] => [193] => {{Autoritní data}} [194] => [195] => [[Kategorie:Atentáty| ]] [196] => [[Kategorie:Vraždy]] [] => )
good wiki

Atentát

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Julius Caesar','Atentát na Jicchaka Rabina','Atentát na Františka Ferdinanda d\'Este','Atentát na Johna Fitzgeralda Kennedyho','William McKinley','Paraguay','Atentát na Hitlera z 20. července 1944','Atentát na Abrahama Lincolna','Mahátma Gándhí','První světová válka','Olof Palme','Atentát na Roberta Francise Kennedyho'

Paraguay

Paraguay je vnitrozemská země v jižní Americe.