Bessemer process

Bessemerův proces je metoda výroby oceli, která byla vyvinuta v 50. letech 19. století britským inženýrem Henrym Bessemerem. Tento proces umožňuje efektivní přeměnu surového železa na ocel odstraněním nežádoucích prvků, zejména uhlíku, vzdušným způsobem. Klíčovým principem Bessemerova procesu je foukání vzduchu do taveniny železa, což vedlo k oxidaci uhlíku a dalších příměsí. Výsledný produkt, ocel, měl vynikající mechanické vlastnosti a stal se základem pro rozvoj mnoha průmyslových odvětví. Bessemerův proces významně přispěl k rozmachu ocelárenského průmyslu v 19. a 20. století a byl předchůdcem moderních metod výroby oceli.