Array ( [0] => 15480795 [id] => 15480795 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Bible [uri] => Bible [3] => Bible from 1300 (20).jpg [img] => Bible from 1300 (20).jpg [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{infobox - kniha}} [1] => '''Bible''' (z [[řečtina|řec.]] {{Cizojazyčně|el|τὰ βιβλíα}} ''ta biblia'' - knihy, svitky) je soubor starověkých textů, které [[křesťanství]] a zčásti i [[judaismus]] považují za posvátné a [[inspirace|inspirované]] [[Bůh|Bohem]]. Proto se nazývá také '''Písmo svaté''' ([[Latina|lat.]] ''Scriptura sacra'' nebo ''Scriptura sancta'') nebo krátce jen '''Písmo'''. Přezdívá se jí také '''Kniha knih'''. Křesťanská bible se skládá ze dvou částí, které se označují jako [[Starý zákon|Starý]] a [[Nový zákon]]. [2] => [3] => Ačkoliv nejstarší části Starého zákona snad pocházejí až z 9. − 12. století před naším letopočtem, bible jako celek, jak ji známe dnes, je výsledkem dlouhého procesu [[Biblický kánon|kanonizace]]. Výběr i uspořádání jednotlivých knih nebylo kritické, dokud se psaly na samostatné svitky, kdežto ve vázané knize ([[kodex]]u) už muselo být přesně určeno. Vznik pevného kánonu židovské bible se obvykle klade do počátku 2. století. Nejstarší doklad kánonu Nového zákona je patrně tzv. [[Muratoriho fragment]], jehož text se klade do počátku 3. století. Oficiální křesťanský kánon snad vyhlásil z podnětu císaře [[Konstantin I. Veliký|Konstantina I.]] tzv. [[První nikajský koncil|Nikajský ekumenický koncil]] 20. května 325 ve snaze sjednotit různé náboženské proudy. [4] => [5] => Bible je nejpřekládanější a nejvydávanější knihou, první [[Gutenbergova bible|Gutenbergovo vydání]] z roku [[1452]] je první [[Knihtisk|tištěnou knihou]] na Západě. První [[České překlady Bible|český překlad celé bible]] vznikl kolem roku 1360. [6] => [[Soubor:Great Isaiah Scroll.jpg|náhled|upright=2.2|[[Kumrán]]ský svitek s textem knihy [[Izajáš]], 2. stol. př. n. l. ]] [7] => [8] => == Označení == [9] => [[Soubor:Codex Vaticanus B, 2Thess. 3,11-18, Hebr. 1,1-2,2.jpg|náhled|upright=1.2| Řecká [[Majuskule|majuskulní]] bible ([[Vatikánský kodex]], 4. stol.)]] [10] => [[Soubor:CodexArgenteus03.jpg|náhled| [[Wulfila|Wulfilova]] bible v gótštině (6. stol.)]] [11] => [[Soubor:Vulgata Alkuin 840 S2.jpg|náhled|[[Alcuin]]ova latinská bible, kolem 840]] [12] => [[Soubor:Gutenberg Bible (page).JPG|náhled|[[Gutenbergova bible]] (1452)]] [13] => [14] => Slovo „bible“ pochází z řeckého ''biblia'', knihy – množné číslo od [[Jmenný rod|neutra]] {{Cizojazyčně|el|το βιβλίον}} (''to biblion'', zdrobnělina slova ''biblos''). Antické knihy měly podobu [[Svitek|svitku]] a jejich řecké označení pochází ze slova ''byblos'', česky [[papyrus]], ze kterého se svitky vyráběly. Množné číslo ''biblia'' převzala [[latina]], ve které výraz později pochopili jako jednotné číslo feminina a slovo bible se tak začalo na Západě užívat v jednotném čísle.Milan Balabán, ''Hebrejské myšlení'', str. 23–25, Herrmann a synové, Praha 1993. [15] => [16] => Hebrejské slovo ''tóra'' (naučení, příkaz, zákon) přeložila [[Septuaginta]] do řečtiny jako ''diathéké'' (závěť, smlouva) a latinské překlady jako ''testamentum'' (závěť, odkaz). Staroslověnský překlad použil slovo ''zavět'' a český slovo zákon, které původně snad znamenalo ustanovení a odkaz.[[Václav Machek (jazykovědec)|Václav Machek]]: ''Etymologický slovník''. Praha: Academia 1971, str. 709. [17] => [18] => == Starý a Nový zákon == [19] => Křesťanskou bibli tvoří dva oddělené soubory ''[[Biblická kniha|knih]]'', tj. původně samostatných svitků. Starší a asi čtyřikrát rozsáhlejší [[Starý zákon]] je tvořen posvátnými texty [[Judaismus|judaismu]]. Mladší, křesťanský, [[Nový zákon]] je věnován [[Ježíš Kristus|Ježíši Kristu]], jeho učení a počátkům křesťanství. [20] => [21] => === Starý zákon === [22] => {{Podrobně|Starý zákon}} [23] => První část, Starý zákon nebo Stará smlouva, obsahuje posvátné knihy (''[[tóra]]'', později ''[[tanach]]''), které křesťané převzali z judaismu a jsou oběma náboženstvím společné. Někdy se označují jako [[hebrejská bible]].O starozákonním kánonu viz Milan Balabán, ''Hebrejské myšlení'', str. 32-41, Herrmann a synové, Praha 1993. Knihy Starého zákona vznikaly postupně od 9. do 1. století př. n. l. nebo i o několik století dříve a byly psány v [[hebrejština|hebrejštině]], pouze některé pasáže [[Aramejština|aramejsky]]. [24] => [25] => V hebrejské tradici se Starý zákon dělí na [[Tóra|Tóru]] (pět knih Mojžíšových), [[Prorocké knihy|Proroky]] a [[Spisy]]; v křesťanské tradici obvykle na pět knih Mojžíšových, [[Prorocké knihy|knihy prorocké]] a [[Dějepisné knihy|dějepisné]] a [[mudroslovné knihy]]. Základ Starého zákona je pět knih Mojžíšových neboli ''Pentateuch'', který vypráví o dějinách světa od [[Stvoření světa|jeho stvoření]], vyvedení [[Izraelské kmeny|izraelského lidu]] z egyptského otroctví, jeho pouti do [[Země zaslíbená|Země zaslíbené]] a přijetí [[Desatero|desatera]] a dalších zákonů. Prorocké spisy nesou jméno daného [[prorok]]a, prostředníka přinášejícího Boží poselství, a dělí se dále na čtyři obsáhlejší [[Větší proroci|větší proroky]] a dvanáct [[Menší proroci|menších proroků]]. Dějepisné knihy pojednávají o historických událostech, zejména z období od příchodu do Země zaslíbené po [[babylonské zajetí]]. Mudroslovné knihy obsahují sdělení obecnějšího charakteru, poučné a písňové texty. Žánrové zařazení však zpravidla není ostře vymezené a uvedené charakteristiky se u jednotlivých knih částečně prolínají. [26] => [27] => === Nový zákon === [28] => {{Podrobně|Nový zákon}} [29] => [30] => Druhá, křesťanská část bible – ''Nový zákon'' nebo ''Nová smlouva'', který vznikal během prvních dvou století našeho letopočtu, líčí život a učení [[Ježíš Kristus|Ježíše z Nazareta]] a první dobu křesťanské církve. Nejvýznamnější částí Nového zákona jsou ''[[Evangelium|evangelia]]'', která popisují život, působení, [[Ukřižování Ježíše Krista|smrt]] a [[Zmrtvýchvstání Páně|zmrtvýchvstání]] Ježíše, který je ústřední postavou křesťanství. Na evangelia bezprostředně navazují ''[[Skutky apoštolů]]''. Další významnou částí Nového zákona jsou ''[[Epištola|epištoly]]'' (listy), dopisy [[apoštol]]ů adresované různým skupinám souvěrců či jednotlivcům. Listy se dělí na ''[[Pavlovy epištoly]]'', tradičně připisované [[Pavel z Tarsu|Pavlovi z Tarsu]], a ostatní, tzv. [[katolické listy]]. Zvláštní místo v Novém zákoně zaujímá ''[[Zjevení Janovo]]'' (Apokalypsa), [[Prorok|prorocký]] spis s alegorickými a symbolickými obrazy. [31] => [32] => Nový zákon na Starý výslovně navazuje („Nepřišel jsem Zákon zrušit, ale naplnit“{{Citace bible|Mt|5|17}}) a ukazuje Ježíše jako Krista ([[Mesiáš]]e), kterým Hospodin naplnil svůj slib, nově vyložil svůj záměr s člověkem a založil křesťanskou církev. [33] => [34] => === Historické pozadí a geografické umístění === [35] => Příběhy [[Starý zákon|Starého zákona]] se odehrávají na tehdejším [[Blízký východ|Předním východě]], tedy v [[Mezopotámie|Mezopotámii]], v [[Egypt]]ě, v [[Asýrie|Asýrii]] a v [[Babylonie|Babylonii]]; uvádět konkrétní říše je ovšem sporné, vzhledem k nejasné dataci působení nejstarších praotců. Biblické území zahrnuje dnešní [[Egypt]], [[Jordánsko]], [[Sýrie|Sýrii]], [[Izrael]] a [[Palestina|Palestinu]], [[Libanon]], [[Saúdská Arábie|Saúdskou Arábii]], [[Irák]], [[Írán]], [[Turecko]] a v [[Nový zákon|Nové zákoně]] i některé evropské země. Horní část tehdejší Babylonie se nazývala [[Akkad]] a dolní [[Sumer]]. [[Babylonská věž]] ([[zikkurat]]) stála v zemi Šineáru (Gn 11,2), což je širší označení pro [[Mezopotámie|Mezopotámii]]. Přesná poloha není známa, patrně to byl [[Babylón]] (asi 90 km od dnešního [[Bagdád]]u) nebo [[Eridu]].{{Citace monografie [36] => | příjmení = Havelka [37] => | jméno = Ondřej [38] => | odkaz na autora = Ondřej Havelka (cestovatel) [39] => | titul = Starý zákon pohledem cestovatele: Bible jako nejstarší cestopis odhalující smysl Cesty [40] => | vydání = 1 [41] => | vydavatel = Akbar [42] => | místo = Praha [43] => | rok vydání = 2019 [44] => | počet stran = 144 [45] => | strany = 38–40 [46] => | isbn = 978-80-906325-2-3 [47] => }} Ze sumerského Uru (v dnešním Iráku nedaleko [[Perský záliv|Perského zálivu]], kde se později rovněž odehrál tzv. [[Babylonské zajetí|Babylonský exil]]){{Citace monografie [48] => | příjmení = Merrill [49] => | jméno = Eugene H. [50] => | titul = Kingdom of Priests: A History of Old Testament Israel [51] => | vydání = 2 [52] => | vydavatel = Baker Academic [53] => | místo = Michigan [54] => | rok vydání = 2008 [55] => | strany = 260–265 [56] => }} se praotec [[Abrahám]] patrně v první polovině 2. tis. př. n. l.{{Citace monografie [57] => | příjmení = Shahak [58] => | jméno = Israel [59] => | titul = Historie a náboženství Židů. Tíha tří tisíc let [60] => | vydání = 1 [61] => | vydavatel = Votobia [62] => | místo = Olomouc [63] => | rok vydání = 2005 [64] => | strany = 102–115 [65] => }} vydal na cestu do Cháranu (dnes na hranici Turecka a Sýrie). Další příběhy čtenáře provází po [[Kanaán]]u, později po [[Judské království|Judsku]] (jižním Izraeli), severním Izraeli a okolních zemích Předního východu. Od doby krále [[David (biblická postava)|Davida]] a zejména jeho syna [[Šalomoun]]a (panoval 973–931 př. n. l.) hrál hlavní roli v biblickém vyprávění [[Jeruzalém]]. Do děje dále zasáhli králové a královny ze Sáby (dnešní [[Etiopie]] nebo [[Jemen]]), z [[Írán|Persie]] (dnešní Írán) a později ze [[Sýrie]], z [[Makedonie (království)|Makedonie]] a konečně z [[Řecko|Řecka]] a [[Římská říše|Říma]]. Nový zákon se odehrává v Judsku, Egyptě a vede čtenáře na několik cest po jižní a východní Evropě. Centrem vyprávění je [[Jeruzalém]].{{Citace elektronické monografie [66] => | příjmení = Havelka [67] => | jméno = Ondřej [68] => | titul = Pět knih poutníka Mojžíše pohledem cestovatele [69] => | url = https://info.dingir.cz/2019/12/pet-knih-poutnika-mojzise-pohledem-cestovatele/ [70] => | vydavatel = Dingir [71] => | datum přístupu = 2022-09-28 [72] => | jazyk = cs [73] => }} [74] => [75] => == Text bible == [76] => [77] => === Jazyky === [78] => Hebrejská bible obsahuje kromě Tóry ({{cizojazyčně|he|תוֹרָה}}) ještě Proroky ({{cizojazyčně|he|נְבִיאִים}} ''nevi'im'') a Spisy ({{cizojazyčně|he|כְּתוּבִים}} ''ktuvim''), dohromady se tomuto [[Jazykový korpus|korpusu]] říká též ''tanach'' (תנ״ך). Původní text existoval v hebrejštině, s částmi v aramejštině ([[kniha Daniel]], [[kniha Ezdráš]]). Židovští učenci se snažili v 1. tisíciletí vytvořit jednotný text Tanachu, který je znám jako [[masoretský text]]. Ten přidává do textu [[nikud|punktaci]], tj. znaménka pro označení samohlásek, které hebrejština běžně nezapisuje. Hebrejský text ve starověku však existoval ve více variantách, jak dosvědčují [[Svitky od Mrtvého moře|kumránské svitky]] a další [[úlomek|fragmenty]], včetně překladů. [79] => [80] => V době přelomu letopočtu Židé již nemluvili hebrejsky, ale řecky či aramejsky. Tehdy začala doba překladů hebrejské bible – pro křesťany je nejvýznamnějším z těchto překladů [[Septuaginta]], kterou první křesťané používali jako své „Písmo“. V té době vznikly též židovské překlady či [[parafráze]] známé jako [[targum]]y. [81] => [82] => === Závazný soubor knih (kánon) === [83] => {{Podrobně|Biblický kánon}} [84] => [[Judaismus]], [[katolictví|katolíci]], [[pravoslaví|pravoslavní]], [[Protestantismus|protestanti]] a další náboženské tradice uvádějí za součást svých Písem, tzv. kánon, různý počet knih. Například protestantská vydání mají zpravidla 66, katolická 72 knih. [85] => [86] => [[Palestinský kánon|Židovský neboli palestinský kánon]] byl podle [[tradice]] [[judaismus|judaismu]] definován synodou v [[Javne|Jabne]] kolem roku [[92]]. Křesťanský kánon se vyvíjel nezávisle na kánonu judaismu a ustálil se někdy ve 4. století.viz například Dějiny vzniku novozákonního kánonu: http://etfuk.sweb.cz/kanon.pdf {{Wayback|url=http://etfuk.sweb.cz/kanon.pdf |date=20110113041048 }} Církev, která užívala řeckého překladu [[Starý zákon|Starého zákona]], [[Septuaginta|Septuaginty]], užívala jejího kánonu, označovaného jako [[alexandrijský kánon|kánon alexandrijský]]. [87] => [88] => Protestantský kánon, který v zásadě přejímá kánon palestinský, má svůj počátek v době protestantské [[reformace]]. [[Katolická církev]] v reakci na to definovala svůj kánon v rozsahu zhruba odpovídajícím alexandrijskému kánonu a schválila jej na [[Tridentský koncil|Tridentském koncilu]] [[8. duben|8. dubna]] [[1546]]. [89] => [90] => Součástí římskokatolického kánonu se tak na tomto koncilu stalo i sedm starozákonních knih, které v palestinském kánonu nebyly (spor s protestanty o inspiraci Bohem) a nazývají se deuterokanonické. [[Deuterokanonický spis|Deuterokanonické spisy]] však za součást kánonu neuznávají židé ani některé protestantské církve. Byly napsány nebo se dochovaly pouze řecky. Protestantské církve tak často vydávají bible tyto deuterokanonické spisy neobsahující. Nicméně i [[Jan Amos Komenský|Jan Ámos Komenský]] se zmiňuje, že je „dobré je číst“. [91] => [92] => === Dělení na kapitoly a verše === [93] => V běžných biblických vydáních je text každé knihy dělen na kapitoly a každá kapitola na verše.S výjimkou některých knih, např. [[Kniha Abdijáš|Abdijáš]], které jsou tak krátké, že ani nemají kapitoly, ale pouze verše. Dělení na kapitolyViz http://www.biskupstvi.cz/pastorace/studtexty/35.rtf pochází od [[Štěpán Langton|Štěpána Langtona]] z doby krátce před rokem [[1203]], kapitoly posléze rozčlenil na verše [[Robert Estienne]] neboli Stephanus, který jako [[lingvistika|lingvista]] pracoval na zdokonalení [[Erasmus Rotterdamský|Erasmova]] vydání biblického textu: [[1551]] (Nový zákon) a [[1555]] (Starý zákon). Toto dělení se velmi rychle ujalo, neboť bylo praktické pro rychlou a přesnou orientaci v textu. První česká bible, která přejímá dělení na verše, je [[Bible kralická]]. [94] => [95] => Jelikož však jsou případy, kdy některé knihy mají více textových verzí lišících se délkou, odlišuje se i jejich číslování veršů. Proto je výjimečně možné setkat se s dvojím označením téhož verše. V těchto případech je třeba zjistit, jaké textové verze vydavatelé používají. [96] => [97] => Odlišné dělení na kapitoly mají některé východní jazykové verze, zvláště [[syrští křesťané|syrské]] překlady. [98] => [99] => Kromě kapitol se text běžně dělí i na menší oddíly uvozené nadpisy. Součástí původního textu, o kterém křesťané věří, že je Bohem inspirovaný, nejsou ani to nadpisy, ani členění do kapitol a veršů, ani tradiční názvy celých knih. [100] => [101] => == Význam bible == [102] => [103] => === Vztah církví === [104] => Biblické spisy jsou jak v chápání [[judaismus|judaismu]], tak v [[křesťanství|křesťanském]] chápání sbírkou svědectví o [[Bůh|Božím]] [[zjevení]], neboli o lidské zkušenosti s Bohem. [105] => [106] => [[Církev|Církve]] měly v celých svých dějinách k Písmu svatému úctu, neboť věří, že se v textech Písma setkává s Božím slovem; některé církevní dokumenty dokládají, že k Písmu mají protestantské církve podobnou úctu jako např. [[římskokatolická církev]] k [[Svaté přijímání|eucharistii]].Srov. [[Druhý vatikánský koncil]], konstituce ''[[Dei Verbum]]'' odst. 21. [online] vyd. 1965-11-18, [cit. 2013-05-02], [http://www.vatican.va/archive/hist_councils/ii_vatican_council/documents/vat-ii_const_19651118_dei-verbum_cs.html Dostupné online] To, co je v Bibli zaznamenáno, je podle církve zaznamenáno z vnuknutí [[Duch svatý|Ducha svatého]] (označováno jako ''[[inspirace]] Písma''). Bůh si, jak věří křesťané, vybral lidské autory k jejich sepsání a skrze ně na sepsání textu působil. Proto také církev věří, že to, co biblické spisy tvrdí, je spolehlivé, věrné, bez omylu a pravdivé, a to i v případě, kdy by byla některá tvrzení vnitřně rozporná. Pravdivostí se ale nemyslí nutně doslovný smysl (bibli nepovažují křesťané např. za učebnici biologie), ale ten smysl, který vypovídá o Bohu a Božích věcech.Srov. [[Druhý vatikánský koncil]], konstituce ''[[Dei Verbum]]'' odst. 11. [online] vyd. 1965-11-18, [cit. 2013-05-02], [http://www.vatican.va/archive/hist_councils/ii_vatican_council/documents/vat-ii_const_19651118_dei-verbum_cs.html Dostupné online] Některé církve či někteří křesťané chápou bibli jako absolutně přesnou (ve věcech, o kterých hovoří), s tím, že lidé ji mohou chybně interpretovat (jako příklad uveďme známý spor o heliocentrickou soustavu). [107] => [108] => Některé církve vzešlé z [[Reformace|protestantské reformace]] trvají na doslovné inspiraci textu Bohem, toto pojetí je označováno jako [[biblický fundamentalismus]]. [109] => [110] => === Poselství bible podle křesťanů === [111] => [[Soubor:Clasm Chludov.jpg |náhled|Chludovská řecká bible, 9. stol.]] [112] => Přestože jednotlivé knihy bible pocházejí z různých historických období, křesťané věří, že bible předává jisté ucelené poselství.Podle článku [[Clive Staples Lewis|C. S. Lewis]] [http://www.believersweb.org/view.cfm?ID=815 A Summary of the Bible]. [113] => [114] => V jistém okamžiku (na počátku) dějin lidé odmítli Boží plán a zhřešili. Protože všichni lidé zhřešili, a nikdo z nich tak nemohl přijít přímo k Bohu, [[Bůh]] se dával člověku poznat srozumitelným způsobem. Aby Bůh mohl člověka zachránit, povolal si [[Abrahám]]a a jeho potomstvo, aby se stali prostředkem záchrany celého lidstva. Z téhož důvodu daroval Bůh prostřednictvím [[Mojžíš]]e [[izrael]]skému národu [[zákon]] a uzavřel s ním [[smlouva|smlouvu]]. Izraelský národ se v průběhu svých dějin odvracel od Boha a zase se k němu navracel. V této době Bohem poslaní [[prorok|proroci]], kromě napomínání Izraelců, aby se navrátili k Bohu, poukazovali také na to, že v zákonu, který Bůh lidem dal, nejsou pouze samoúčelné příkazy, ale že zákon odráží něco z vlastností Boha, který je dobrý a touží po co největším dobru pro [[člověk]]a. [115] => [116] => Prohloubené porozumění – přímo naplnění – Božího zákona přinesl [[Ježíš Kristus]] společně s pozváním do [[Království Boží|Božího království]] pro ty, kdo v Něj věří. Nově tak přinesl milost, slitování a odpuštění přestupků proti požadavkům Zákona (Mojžíšova) pro ty, kteří Zákon uznali a pro něž Zákon existuje (zákon existuje proto, aby si lidé uvědomili, kde až je hranice „dobra“, „dokonalosti“ a že jí nemohou vlastními silami ani skutky nikdy dosáhnout, a proto potřebují odpuštění, které je, podle křesťanství, Boží milostí dovedeno k dokonalosti). Svou [[ukřižování|smrtí]] a svým [[vzkříšení]]m získal Ježíš pro ty, kdo v něho uvěřili, záchranu a [[smíření]] s Bohem. Ježíš Kristus si vyvolil své učedníky, [[apoštol]]y, a na nich zbudoval nový Boží lid (církev), který s nadějí očekává Ježíšův příchod na konci časů a naplnění jeho zaslíbení. [117] => [118] => === Kultura === [119] => Bible jako základní kniha silně dominantního náboženství měla vliv na formování takzvané [[Západní kultura|západní kultury]]. Pozornost byla věnována nejen knize samotné ([[Gutenbergova bible|první tištěná kniha]] na Západě), ale zejména jejímu obsahu, který byl až do 19. století jedním z hlavních inspiračních zdrojů výtvarného [[Křesťanské umění|umění]]. Biblická témata pronikala i do literatury (''[[Quo vadis]]'') a některé motivy se staly všeobecně známými (např. [[Adam a Eva]], [[potopa světa]], [[jako solný sloup]], [[Podobenství o milosrdném Samaritánovi|milosrdný Samaritán]], [[velbloud uchem jehly]] ad.). [120] => [121] => == Biblické překlady == [122] => {{Podrobně|Překlady bible}} [123] => Bible je nejpřekládanější knihou na světě. V roce 2009 byla alespoň část bible přeložena do 2454 [[Jazyk (lingvistika)|jazyků]].World Alive, Fall 2009, s. 5 Nejstarší překlady byly pořízeny již ve starověku, od období [[Humanismus|humanismu]] se studují původní biblické jazyky a klade se důraz na přesnost a věrnost biblických překladů. [124] => [125] => === Antické překlady === [126] => Překlady Písma svatého mají dlouhou historii. Do klasické řečtiny se překládal pouze Starý zákon, neboť Nový zákon je v tomto jazyce psán přímo. Již ve 3. století před přelomem letopočtu vzniká v Alexandrii řecký překlad bible, tzv. [[Septuaginta]] (lat. ''sedmdesát'' podle legendárního počtu 72 překladatelů). Nejdůležitějším latinským překladem byla tzv. [[Vulgata]], jejímž autorem byl [[svatý Jeroným]] na přelomu 4. a 5. století našeho letopočtu. [127] => [128] => === Moderní překlady === [129] => [[Soubor:Luther bible double page b.jpg |náhled|upright=1.3|[[Martin Luther|Lutherova]] bible]] [130] => Ke známým překladům z původních jazyků patří díla [[Protestantismus|protestantských]] teologů z období [[reformace]], německý překlad [[Martin Luther|Martina Luthera]], francouzský překlad [[Jan Kalvín|Jana Kalvína]] (''Ženevská bible''), česká ''[[Bible kralická]]'', italský překlad [[Giovanni Diodati|Giovanniho Diodati]] či anglická ([[Anglikánská církev|anglikánská]]) ''[[Bible krále Jakuba]]''. Katolická církev zůstala věrná revidovanému textu Vulgaty. [131] => [132] => V dnešní době se vydávání bible ve velkém měřítku věnují [[Mezinárodní biblická společnost]] (IBS)[http://www.biblenet.cz/home/index.php Mezinárodní biblická společnost] {{Wayback|url=http://www.biblenet.cz/home/index.php |date=20040607173807 }}. a [[Wycliffovi překladatelé Bible]] (WBT).[http://www.wycliffe.cz Wycliffovi překladatelé bible] Jen tyto dvě organizace vydávají bibli nebo její část ve více než 600 jazycích pro 127 zemí. Potřeba nových překladů vyplývá ze skutečnosti, že každý jazyk podléhá změnám. Překlady se také liší podle svého zaměření, některé se například snaží text co nejvíce přiblížit dnešnímu čtenáři, jiné přihlížejí k tradičním překladům nebo se snaží o překlad odpovídající co nejvěrněji struktuře původních jazyků. [133] => [134] => Existují také parafrázovaná nebo komentovaná vydání Bible,[https://info.dingir.cz/2019/12/bible-jako-cestopis/ Bible jako cestopis] : [[Náboženský infoservis]], 19. 12. 2019 často s misijním přesahem. V českém prostředí je to například ''Studijní překlad Bible'', mezinárodní dosah má původně německý projekt ''Truck Bible'' doplněný o křesťanská svědectví různých dálkových řidičů. [135] => [136] => Různé parafráze se věnují mládeži.[https://info.dingir.cz/2023/12/akcni-bible-1-stary-zakon-stvoreni-sveta/ Akční Bible 1: Starý zákon – stvoření světa] : [[Náboženský infoservis]], 11. 12. 2023 [137] => [138] => === České překlady === [139] => {{Podrobně|České překlady bible}} [140] => [[Soubor:Kralice.jpg |náhled|upright|[[Kralická bible]] (1579)]] [141] => Významným počinem byl překlad části Písma (evangelií) do [[staroslověnština|staroslověnského jazyka]] sv. [[Cyril a Metoděj|Konstantinem a Metodějem]] během jejich velkomoravské mise (počátek [[862]]), ke kterému se zachovala předmluva ([[Proglas]]). Z tohoto překladu vychází česká překladatelská tradice. Ve 14. století vznikly nejstarší české překlady z Vulgaty – např. [[Bible leskovecko-drážďanská]] (1360) či [[Bible olomoucká]] a [[Bible litoměřicko-třeboňská|Bible třeboňská]]. [142] => [143] => Nejvýznamnějším a nejznámějším českým překladem je [[Bible kralická]] („Šestidílka“, [[1579]]–[[1594]], poslední revize z roku [[1613]]), první český překlad z původních jazyků. Bible [[Kralice nad Oslavou|kralických]] [[Jednota bratrská|bratří]] je významným dílem české a slovanské kultury. Ve slovanských jazycích byla vůbec první, na světě pátý národní překlad z původních jazyků. Mezi katolickými barokními překlady vyniká třísvazková [[Bible svatováclavská]] z let 1677–1715. [144] => [145] => Ve [[20. století]] byl nejvýznamnějším ''[[Český ekumenický překlad]]'', který vznikal v letech 1961–1979. Na přelomu tisíciletí se v České republice pracovalo nebo pracuje na několika [[Moderní české překlady bible|nových překladech bible]]. [146] => [147] => == Odkazy == [148] => [149] => === Reference === [150] => [151] => [152] => === Literatura === [153] => * {{Citace monografie [154] => | příjmení = Alexander [155] => | jméno = Pat [156] => | odkaz na autora = [157] => | překladatelé = Rostislav Matulík, Jan Dus [158] => | titul = Průvodce biblí [159] => | vydavatel = Česká biblická společnost [160] => | místo = Praha [161] => | rok = 2009 [162] => | isbn = 978-80-87287-13-2 [163] => | vydání = 2 [164] => | typ vydání = revidované a rozšířené [165] => | počet stran = 816 [166] => | jazyk = [167] => }} [168] => * DOUGLAS, J. D. et al. [eds.]. ''Nový biblický slovník''. Praha: Návrat domů, 1996. {{ISBN|80-85495-65-1}}. [169] => * FOUILLOUX, Danielle et al. [eds.]. ''Slovník biblické kultury''. Praha: EWA, 2002. {{ISBN|80-900175-7-6}}. [170] => * [[Jan Merell|MERELL, J.]] a kol. ''Malý bohovědný slovník''. Praha: Česká katolická charita, 1963. [171] => * {{Citace monografie [172] => | příjmení = Novotný [173] => | jméno = Adolf [174] => | odkaz na autora = Adolf Novotný [175] => | titul = Biblický slovník [176] => | počet svazků = 2 [177] => | místo = Praha [178] => | vydavatel = Ústřední církevní nakladatelství [179] => | edice = Kalich [180] => | rok = 1956 [181] => | url = http://obohu.cz/bible/index.php?styl=NOV [182] => }} [183] => * [[Petr Pokorný (teolog)|POKORNÝ, Petr]]. ''Literární a teologický úvod do Nového zákona''. Praha: Vyšehrad, 1993. {{ISBN|80-7021-052-4}}. [184] => * PRITCHARD, J. B. ''Biblický atlas''. Praha: Česká biblická společnost, 1996. {{ISBN|80-85810-09-3}}. [185] => * STUBHANN, Matthias [ed.]. ''Encyklopedie bible''. Bratislava: Gemini, 2002. {{ISBN|80-85265-30-3}}. [186] => * [[Ladislav Tichý|TICHÝ, Ladislav]]. ''Úvod do Nového zákona''. Svitavy: Trinitas, 2003. {{ISBN|80-86036-79-0}}. [187] => * {{Citace monografie [188] => | příjmení = Barton [189] => | jméno = John [190] => | odkaz na autora = John Barton [191] => | rok = 2022 [192] => | titul = Historie Bible [193] => | vydavatel = Kalich [194] => | překladatelé = [[Petr Sláma]] [195] => | místo = [196] => | počet stran = 546 [197] => | poznámka = [198] => | isbn = 978-80-7017-315-2 [199] => }} [200] => [201] => === Související články === [202] => * [[Biblická kritika]] [203] => [204] => === Externí odkazy === [205] => * {{Commonscat|Bible}} [206] => * {{Wikizdroje|rozcestník=Bible}} [207] => * {{Wikislovník|heslo=bible}} [208] => * {{Wikicitáty|dílo=Bible}} [209] => [210] => ==== Biblické texty a překlady ==== [211] => * [http://www.wordproject.org/bibles/audio/32_czech/index.htm Česká Audio Bible] [212] => * {{cs}} [http://obohu.cz/bible SOB (Studijní on-line bible)] – biblický program v češtině, přes '''210''' překladů (18 českých) v 67 jazycích, pokročilé vyhledávání (9 typů), porovnávání překladů, poslech (cca 40 biblí), slovníky, konkordance, komentáře, Strongova čísla a slovníky, morfologie řeckého textu v 8 jazycích, verze pro mobily ... [213] => * {{cs}} [http://www.bibleserver.com Bible on-line v češtině a více než 20 dalších jazyků] [214] => * {{cs}} [http://www.biblenet.cz Český ekumenický překlad] [215] => * {{cs}} [[s:Bible kralická|Bible kralická]] [216] => * {{cs}} [http://online.bible21.cz Bible21] {{Wayback|url=http://online.bible21.cz/ |date=20100315211936 }} [217] => * [http://scripturetext.com Scripturetext.com: Online Multilingual Bible] – bible ve více než 40 jazycích [218] => * {{cs}} [http://www.jw.org/cs/publikace/bible-online Svaté Písmo – Překlad nového světa] – vydali [[Svědkové Jehovovi]] [219] => [220] => ==== Další odkazy ==== [221] => * {{cs}} [https://web.archive.org/web/20061005090738/http://www.bible-cz.org/ Katolické biblické dílo] [222] => * {{cs}} [https://web.archive.org/web/20150329100256/http://cz.bibleserver.com/ Bibleserver - Bible v různých jazycích a překladech, vyhledávání] [223] => * {{de}} [http://www.bibelwissenschaft.de/nc/wibilex/das-bibellexikon/details/quelle/WIBI/zeichen/e/referenz/30928/ Wissenschaftliches Bibellexikon (WiBiLex)] [224] => [225] => [227] => [228] => ==== Biblický software ==== [229] => * [http://www.knez.cz/bible-v-mobilu.html Bible v mobilním telefonu, návod] [230] => * [https://web.archive.org/web/20110508000217/http://web.frantiseksidak.com/43-bible-ebook eBook Bible21, elektronická kniha bible, překlad pro 21. století, (formát ePub)] [231] => * [http://www.davar3.net/ Desktopová aplikace, umožňující současné otevření více verzí překladu, vyhledávání, a další funkce] [232] => [233] => ==== Historické bible ==== [234] => * [http://kramerius.mzk.cz/search/handle/uuid:236de881-1481-4c70-9c5a-a3b0cc990780 Biblia latina, 1424] [235] => * [http://kramerius.mzk.cz/search/handle/uuid:2a0134cf-e620-447a-80ec-d8b495386641 Biblia latina, mezi 1451 a 1500] [236] => * [http://kramerius.mzk.cz/search/handle/uuid:e20b9335-64ae-4bbb-9723-2ca745ee4d42 Biblia latina, 1474] [237] => {{Starý zákon}} [238] => {{Nový zákon}} [239] => {{Autoritní data}} [240] => {{Portály|Bible|Křesťanství|Hebraistika}} [241] => [242] => [[Kategorie:Bible| ]] [243] => [[Kategorie:Starověká literatura]] [] => )
good wiki

Bible

Bible (z řec. ta biblia - knihy, svitky) je soubor starověkých textů, které křesťanství a zčásti i judaismus považují za posvátné a inspirované Bohem.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Starý zákon','Septuaginta','Nový zákon','Ježíš Kristus','judaismus','Bůh','Bible kralická','křesťanství','inspirace','Mezopotámie','Sýrie','apoštol'

Apoštol

Bůh

Bůh je koncept představující vyšší bytost nebo nadpřirozenou entitu, kterou mnoho kultur a náboženství považuje za stvořitele a vládce světa.

Inspirace

Judaismus

Judaismus je nejstarší abrahamovská náboženská tradice a kultura židovského lidu.

Křesťanství

Mezopotámie

Mezopotámie je historická oblast nacházející se ve střední části Mezopotámské nížiny (dnešní Jižní Irák).

Septuaginta

Sýrie

Sýrie je stát nacházející se na Blízkém východě v jihozápadní Asii.