Array ( [0] => 15595746 [id] => 15595746 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Coping [uri] => Coping [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => '''Coping''' (český ekvivalent původně [[Angličtina|anglického]] termínu je „zvládání“) je pojem související se zpracováváním [[stres]]u. Kořeny označení lze najít v řeckém slově „colaphos“, označující v zápasnické terminologii přímý úder na ucho.{{Citace monografie|příjmení = BRATSKÁ|jméno = M.|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Zisky a straty v záťažových situáciách alebo Príprava na život|vydání = |vydavatel = Práca|místo = Bratislava|rok = 2001|počet stran = |strany = |isbn = }} [1] => [2] => Někteří autoři (např. [[Jaro Křivohlavý|Křivohlavý]], Bratská), vycházející z tohoto pojetí, chápou zvládání jako přímý boj s mimořádně těžkou zátěžovou situací. Dle jejich názoru jde o vyšší stupeň [[Adaptace (psychologie)|adaptace]], která představuje vyrovnávání se se zátěží pomocí aplikace víceméně obvyklých způsobů či na základě zkušeností. Oproti tomu u zvládání, které nastupuje při [[Konfrontace|konfrontaci]] jedince se zátěží přesahující jeho zdroje, musí být potřebné vzorce chování nejprve vytvořeny a osvojeny. [3] => [4] => Mnoho autorů ovšem zahrnuje obě tyto polohy pod pojem zvládání a chápe tento pojem jako vyrovnávání se s jakýmkoli typem stresu. Jak však uvádí Frydenbergová,{{Citace monografie|příjmení = FRYDENBERG|jméno = E.|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Understanding coping: towards a comprehensive theoretical framework|vydání = |vydavatel = Oxford University Press|místo = New York|rok = 1999|počet stran = |strany = |isbn = }} nedostatek obecných definicí je způsoben nerozlišováním volních reakcí, cílených snah vyrovnat se se zátěží od reakcí samovolných, které by neměly být nazývány zvládáním. [5] => [6] => Někteří autoři zvládání staví mezi tzv. ovládání (mastery) a obranu (defense). Ovládání se pojí s bez-stresovým prožíváním, na rozdíl od zvládání a obrany, které se vážou s nepříjemnými prožitky stresu. Zatímco pro obranu je charakteristická pasivita a [[rigidita]], zvládání se vyznačuje aktivizací [[Kognitivní funkce|kognitivních procesů]] a aktivitou zacílenou na vyvolání změn prostředí a sebe.{{Citace monografie|příjmení = KOVÁČOVÁ|jméno = E.|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Zvládanie záťažových situácií a tvorivé výkony vysokoškolákov. In Z. Ruiselová & E. Ficková (Eds.), Poznávanie a zvládanie záťažových situácií II (pp.19-37)|vydání = 1994|vydavatel = Ústav experimentálnej psychológie SAV|místo = Bratislava|rok = |počet stran = |strany = |isbn = }} [7] => [8] => == Přístupy k problematice zvládání == [9] => [10] => === Psychoanalytický a psychodynamický přístup === [11] => Počátek studia pojmu zvládání se váží k praxi [[Sigmund Freud|S. Freuda]] a jeho žáků, kteří na počátku [[20. století]] zkoumali zvládání vnitřních sexuálních a agresivních konfliktů prostřednictvím obranných mechanismů. Poukázali tím na význam obranných mechanismů, jejichž účelem je změna vnímání stresových situací, při které dochází k redukci distresu za současné minimalizace změn ve vnitřním a vnějším prostředí.{{Citace monografie|příjmení = SULS|jméno = J.|příjmení2 = DAVID|jméno2 = J.P.|titul = Personality and coping: Three generations of research. Journal of Personality, 64, 4, 711-735|vydání = |vydavatel = |místo = |rok = 1996|počet stran = |strany = |isbn = |autor3 = Harvey, J.H.}}  [12] => [13] => Jakkoli bylo „objevení“ obranných mechanismů významné a převratné, nelze jimi zdaleka obsáhnout celou problematiku zvládání a vysvětlovat jimi různé vědomé a problém řešící strategie. Vůči psychodynamickému pojetí zvládání bylo vzneseno i mnoho [[Metodologie|metodologických]] výtek, týkajících se [[Terminologie|terminologické]] nejednotnosti a spíše [[Kazuistika|kazuistické]] povahy publikovaných studií. [14] => [15] => === Fyziologický přístup === [16] => O zavedení pojmu stresu (jakožto nespecifické fyziologické reakce na působení zátěže) se ve 30. letech 20. století zasloužil biochemik H. Selye. Současně zavedl označení stresor pro podnět, který stresový stav vyvolal.{{Citace monografie|příjmení = Schwarzer|jméno = R.|příjmení2 = Taubert|jméno2 = S.|titul = Tenacious goal poursuits and striving toward personal growth: Proactive coping. In E.Frydenberg (Ed.), Beyond coping: Meeting goals, visions and challenges (pp. 19-35)|vydání = |vydavatel = Oxford University Press|místo = London|rok = 2002|počet stran = |strany = |isbn = }} V roce 1956 definoval tzv. obecný adaptační syndrom (GAS), jímž se organismus (lidský stejně jako zvířecí) brání zátěži. Obecný adaptační syndrom probíhá ve třech fázích: [17] => * poplachová reakce – mobilizace obranných sil organismu, doprovázená sníženou rezistencí, [18] => * stav zvýšené rezistence – adaptace organismu na zátěž, [19] => * vyčerpání – selhání schopnosti adaptace při přetvávajícím působení stresoru.{{Citace monografie|příjmení = SELYE|jméno = H.|příjmení2 = |jméno2 = |titul = History and present status of the stress concept. In L. Goldberger & S. Breznitz (Eds.), Handbook of stress: Theoretical and clinical aspects (pp. 7-18).|vydání = |vydavatel = The Free Press|místo = New York|rok = 1982|počet stran = |strany = |isbn = }} [20] => Selye zkoumal především působení zátěže fyziologického druhu (nepříznivé fyzikální podmínky, zranění, otravy). Z jeho poznatků však vycházejí autoři, kteří pak přenesli jeho pojetí stresu i do sféry psychosociální zátěže. Selye se zabýval rovněž interindividuálními odlišnostmi v reakcích na působení zátěže stejné intenzity, které vysvětloval různou úrovní zátěže u různých osob.{{Citace monografie [21] => | příjmení = Strnadová [22] => | jméno = V. [23] => | příjmení2 = [24] => | jméno2 = [25] => | titul = Osobnost a stres. In L. Vašina & V. Strnadová: Psychologie osobnosti I (pp. 198-276) [26] => | vydání = [27] => | vydavatel = Gaudeamus [28] => | místo = Hradec Králové [29] => | počet stran = [30] => | strany = [31] => | isbn = [32] => | rok = 1998 [33] => }} [34] => [35] => === Transakční přístup === [36] => V 60. letech 20. století se objevil a po dvě desetiletí ve výzkumu zvládání dominoval přístup, který bývá nazýván transakčním či kognitivně-transakčním. Do centra pozornosti staví procesy kognitivního zpracování situace a hodnocení její stresovosti, důraz kladou na interakci jedince s prostředím, v potaz tudíž berou i charakteristiky zvládaných situací. Stres v jejich pojetí představuje specifický vztah mezi jedincem a prostředím, který je hodnocený jedincem jako vyčerpávající jeho zdroje nebo ohrožující jeho stav pohody. [37] => [38] => Proces vyrovnávání se se zátěžovou situací rozčleňuje do 3 fází: [39] => * primární hodnocení – zhodnocení závažnosti situace [40] => ** motivační významnost (hodnocení nakolik se situace týká osobních cílů a zájmů), [41] => ** motivační [[Kongruence (psychologie)|kogruence]] či inkongruence (hodnocení nakolik situace brání či napomáhá dosažení osobních cílů), [42] => [43] => * sekundární hodnocení – zhodnocení vlastních možností, jak se v situaci zachovat, po němž následuje výběr zvládací strategie; má čtyři složky: [44] => ** zhodnocení kdo za situaci získá uznání či ponese vinu, [45] => ** zhodnocení schopnosti jednat v situaci tak, aby byly zvládnuty požadavky jí kladené (zvládání orientované na problém), [46] => ** zhodnocení možností regulovat v situaci svůj emoční stav (zvládání zaměřené na emoce), [47] => ** budoucí očekávání dopadů situace na dosahování osobních cílů, [48] => * přehodnocení – zpětná změna pohledu na situaci a stresory.{{Citace monografie|příjmení = SMITH|jméno = C. A.|příjmení2 = LAZARUS|jméno2 = R. S.|titul = Emotion and adaptation. In L. A. Pervin (Ed.), Handbook of personality theory and research (pp. 609-637).|vydání = |vydavatel = Guilford|místo = New York|rok = 1990|počet stran = |strany = |isbn = }} [49] => [50] => Zvládání je v transakčním pojetí považováno za napříč různými situacemi spíše nekonzistentní proces, který je do velké míry determinován situačními charakteristikami, a v němž je role osobnosti omezena na její kognitivní, respektive zkušenostní komponenty.  [51] => [52] => === Současný přístup === [53] => Pro současnou generaci vědců zabývajících se zkoumáním zvládání je podle Sulse a jeho kolegů charakteristické, že většina  uznává význam situačních i osobnostních faktorů zvládání. Mnoho současných autorů se shoduje na názoru, že jak osobnostní, tak situační determinanty vysvětlují významnou míru variací chování při zvládání. [54] => [55] => == Definice Lazaruse == [56] => Autorem nejčastěji citované a obecně respektované definice „copingu“, resp. zvládání, je [[Richard S. Lazarus]]. Lazarus, společně se svými kolegy, definuje tento pojem jako „úsilí zaměřené směrem ven i dovnitř, vypořádat se s vnějšími i vnitřními požadavky (a konflikty mezi nimi), jež vyčerpávají osobní zdroje“.{{Citace monografie|příjmení = RUTTER|jméno = M.|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Stress, coping and development: some issues and some questions. In N. Garmezy & M. Rutter (Eds.), Stress, coping and development in children (pp.1-41)|vydání = |vydavatel = The Johns Hopkins University Press|místo = Baltimor|rok = 1988|počet stran = |strany = |isbn = }} [57] => [58] => Tato definice vystihuje dvě základní funkce zvládání – cílenou změnu vztahů mezi jedincem a prostředím a kontrolu vlastního prožívání, čili zvládání prostředí a zvládání sebe. [59] => [60] => Pro tento proces je charakteristický pojem zvládání (coping).{{Citace monografie [61] => | příjmení = KŘIVOHLAVÝ [62] => | jméno = Jaro [63] => | titul = Psychologie zdraví [64] => | vydavatel = Portál [65] => | místo = Praha [66] => | rok = 2009 [67] => | počet_stran = 280 s. [68] => | isbn = 978-80-7367-568-4 [69] => }} [70] => [71] => === Čtyři skutečnosti definice === [72] => # Zvládání není jednorázovou záležitostí. Je to dynamický proces. [73] => # Zvládání není automatický proces. [74] => # Zvládání vyžaduje určitou (vědomou) snahu a námahu jednající osoby. [75] => # Zvládání je snahou řídit dění („ukočírovat je“ – viz termín stress managment). [76] => [77] => === Pomoc při boji se stresem === [78] => Lazarus zároveň vytipoval několik pozitivních věcí, které nám mohou pomoci v boji se stresem. Patří sem: [79] => * dobrý zdravotní stav a dostatek síly [80] => * pozitivní postoj daného člověka k možnosti úspěšného zvládnutí situace [81] => * dobré znalosti a dovednosti zvládání těžkostí [82] => * kladný vliv sociální opory [83] => [84] => == Copingová strategie == [85] => Pojem '''copingové''' (také zvládací) [[strategie]] představují různé způsoby a možnosti, kterými jedinec zvládá [[Stres|stresové]] situace.{{Citace monografie [86] => | příjmení = Výrost [87] => | jméno = Jozef [88] => | příjmení2 = Slaměník [89] => | jméno2 = Ivan [90] => | titul = Aplikovaná sociální psychologie (Vol. II). [91] => | vydání = 1 [92] => | vydavatel = Grada [93] => | místo = Praha [94] => | rok vydání = 2001 [95] => | počet stran = 260 [96] => | isbn = 80-247-0042-5 [97] => }} Tyto strategie přihlížejí na aktuální [[Fyzický stav|fyzický]] a [[psychický stav]] jedince ve vztahu ke konkrétní situaci, ve které se zrovna nachází.{{Citace monografie [98] => | příjmení = Paulík [99] => | jméno = Karel [100] => | titul = Psychologie lidské odolnosti [101] => | vydání = 2 [102] => | vydavatel = Grada [103] => | místo = Praha [104] => | rok vydání = 2017 [105] => | počet stran = 362 [106] => | isbn = 978-80-247-5646-2 [107] => }} Příkladem může být například školní zátěž, při které si žáci volí různé copingové strategie, aby danou situaci zvládli.{{Citace periodika [108] => | příjmení = Jandová [109] => | jméno = Kateřina [110] => | titul = Stres a žáci středních škol [111] => | periodikum = Studia paedagogica [112] => | datum vydání = 2012 [113] => | ročník = 17 [114] => | číslo = 2 [115] => | issn = 1803-7437 [116] => | doi = 10.5817/sp2012-2-8 [117] => | url = http://dx.doi.org/10.5817/sp2012-2-8 [118] => | datum přístupu = 2023-12-14 [119] => }} [120] => [121] => Od copingu se strategie liší tím, že coping představuje [[Reakce|reakci]] na stresové situace a zároveň samotný proces zvládání těchto obtížných okolností. Během copingu dochází současně k vyhledávání efektivních metod řešení, které je nejprve nutné si vyzkoušet a následně vypracovat.{{Citace monografie [122] => | příjmení = Křivohlavý [123] => | jméno = Jaro [124] => | titul = Jak zvládat stres [125] => | vydání = 1 [126] => | vydavatel = Grada [127] => | místo = Praha [128] => | rok vydání = 1994 [129] => | počet stran = 190 [130] => | isbn = 80-7169-121-6 [131] => }} Přirozeně si jedinec po vyhodnocení určité situace vybírá některou ze svých strategií. Copingové strategie znázorňují již propracované postupy, které mají dosáhnout určitého vytčeného [[Cíl|cíle]]. Strategie mají jako za jeden z úkolů podporovat [[wellbeing]] jedince a snižovat nepříjemnosti, ve kterých se ocitl.{{Citace monografie [132] => | příjmení = Snyder [133] => | jméno = C. R. [134] => | titul = Coping (DRAFT) [135] => | url = http://dx.doi.org/10.1093/med:psych/9780195119343.001.0001 [136] => | vydavatel = Oxford University Press [137] => | isbn = 978-0-19-511934-3 [138] => }} [139] => [140] => === Typy copingových strategií === [141] => Existuje mnoho různých postupů, jak zvládnout stresovou situaci, a proto se rozlišuje spousta typů. Tyto strategie se mohou odlišovat v závislosti na individuálních charakteristikách nebo [[pohlaví]] jedince. Lidé mají vypracované různé způsoby, jak se [[Stres|stresem]] pracovat. Strategie se u každého jedince liší a mohou vést k různým závěrům v jejich životě.{{Citace periodika [142] => | příjmení = Jonason [143] => | jméno = Peter K. [144] => | příjmení2 = Talbot [145] => | jméno2 = Daniel [146] => | příjmení3 = Cunningham [147] => | jméno3 = Mitchell L. [148] => | titul = Higher-order coping strategies: Who uses them and what outcomes are linked to them [149] => | periodikum = Personality and Individual Differences [150] => | datum vydání = 2020-03 [151] => | ročník = 155 [152] => | strany = 109755 [153] => | issn = 0191-8869 [154] => | doi = 10.1016/j.paid.2019.109755 [155] => | url = http://dx.doi.org/10.1016/j.paid.2019.109755 [156] => | datum přístupu = 2023-12-14 [157] => }} [158] => [159] => ==== Rozdělení podle Výrosta a Slaměníka (2001): ==== [160] => [161] => * strategie orientovaná na [[problém]] - promyšlení postupu svého řešení, podle kterého následně člověk koná, jedná se o již připravené postupy a plány našeho jednání, jedinec může vyhledat a využít pomoc od ostatních lidí [162] => * strategie orientovaná na [[emoce]] - snaha o přehodnocení svého přístupu [163] => * strategie orientovaná na únik - vzdálení se od problému a následné zapomenutí{{Citace periodika [164] => | příjmení = Wechsler [165] => | jméno = Beat [166] => | titul = Coping and coping strategies: a behavioural view [167] => | periodikum = Applied Animal Behaviour Science [168] => | datum vydání = 1995-05 [169] => | ročník = 43 [170] => | číslo = 2 [171] => | strany = 123–134 [172] => | issn = 0168-1591 [173] => | doi = 10.1016/0168-1591(95)00557-9 [174] => | url = http://dx.doi.org/10.1016/0168-1591(95)00557-9 [175] => | datum přístupu = 2023-12-14 [176] => }}, jedinec si nechce připustit daný problém a utíká od něj [177] => [178] => ==== Rozdělení podle Křivohlavého (1994): ==== [179] => [180] => * strategie [[apatie]] - jedinec vykazuje známky lhostejnosti a apatie, což může zapříčinit pocity [[deprese]] a zoufalství [181] => * strategie vyhýbání - snaha o vyhýbání se určitému problému [182] => * strategie napadení - snaha o zbavení se problému [183] => * strategie posilování vlastní síly - trénink vlastní sebekontroly a schopností [184] => [185] => K dalším copingovým strategiím někteří autoři uvádějí i hledání sociální podpory od ostatních nebo úplnou nepřítomnost zvládání (např. jedinec naprosto [[Rezignace|rezignuje]], nic nedělá).{{Citace periodika [186] => | příjmení = Folkman [187] => | jméno = Susan [188] => | příjmení2 = Lazarus [189] => | jméno2 = Richard S. [190] => | příjmení3 = Gruen [191] => | jméno3 = Rand J. [192] => | titul = Appraisal, coping, health status, and psychological symptoms. [193] => | periodikum = Journal of Personality and Social Psychology [194] => | datum vydání = 1986 [195] => | ročník = 50 [196] => | číslo = 3 [197] => | strany = 571–579 [198] => | issn = 1939-1315 [199] => | doi = 10.1037/0022-3514.50.3.571 [200] => | url = http://dx.doi.org/10.1037/0022-3514.50.3.571 [201] => | datum přístupu = 2023-12-14 [202] => }} [203] => [204] => == Odkazy == [205] => [206] => === Reference === [207] => [208] => [209] => === Související články === [210] => * [[Stres]] [211] => {{Autoritní data}} [212] => [213] => {{Portály|Psychologie}} [214] => [215] => [[Kategorie:Psychoterapie]] [216] => [[Kategorie:Psychologie]] [] => )
good wiki

Coping

Coping (český ekvivalent původně anglického termínu je „zvládání“) je pojem související se zpracováváním stresu. Kořeny označení lze najít v řeckém slově „colaphos“, označující v zápasnické terminologii přímý úder na ucho.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Stres','Sigmund Freud','Kategorie:Psychoterapie','apatie','problém','20. století','Cíl','psychický stav','strategie','Richard S. Lazarus','Kongruence (psychologie)','Kazuistika'

Apatie

Cíl

Kategorie:Psychoterapie

Kazuistika

Problém

Strategie

Stres