Critique of Pure Reason
"Critique of Pure Reason" (Kritika čistého rozumu) je filozofické dílo Immanuela Kanta, publikované poprvé v roce 1781. Toto dílo se zaměřuje na otázky metafyziky a epistemologie, přičemž Kant v něm vymezuje meze lidského poznání a zkoumá vztah mezi zkušeností a rozumem. Kanton se snaží objasnit, jakým způsobem poznání vzniká, a zvažuje roli smyslové zkušenosti a apriorních (předchozích) znalostí v procesu získávání vědomostí. Kritika čistého rozumu je rozdělena do dvou hlavních částí: "Transcendentální estetiky," která zkoumá smyslové vnímání, a "Transcendentální logiky," která se zabývá pojmy a jejich aplikací v poznání. Kantova práce měla zásadní vliv na moderní filozofii a položila základy pro mnoho pozdějších filozofických směrů, včetně idealismu a fenomenologie. Dílo je považováno za jedno z nejvýznamnějších ve filozofii nové doby a ukazuje, jak lze skloubit empirismus a racionalismus.