Array ( [0] => 14937531 [id] => 14937531 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Cvočkařství [uri] => Cvočkařství [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor:Mendel I 144 v.jpg|náhled|Cvokař na kresbě z roku 1529]] [1] => '''Cvočkařství''', '''cvokařství''', '''cvočkařina''' alias '''výroba [[hřebík]]ů''' bylo jedno z nejtvrdších [[Řemeslo|řemesel]] [[17. století|17.]]–[[20. století]], které zaniklo po [[Druhá světová válka|2. světové válce]], kdy převzaly celou výrobu [[Továrna|továrny]]. [2] => [3] => Cvokařské řemeslo obnášelo denně až 40 tisíc úderů [[Kladivo|kladivem]] na jednoho cvokaře, což za týden dělalo asi 10 tisíc hřebíků. [4] => [5] => Hřebíky se lišily nejen svou velikostí, nýbrž i ukováním své hlavy podle toho, jakým [[účel]]ům měly sloužit. Podle své funkce byly nazývány podlažníky, laťové, prkeňáky, podkováky, zatloukací, vratové, šindeláky, pantováky, rámové, rákosníky, zámkové a kolejnicové. Ve starých cenících vyskytují se ještě hřebíky anglické, ruské, francouzské, německé a saské. Rozdíl mezi nimi spočíval obyčejně ve zpracování hlavy. Jeden druh se nazýval erární, protože sloužil k podkování koní. Cvokaři vyráběli též drobné hřebíky pro potřeby [[obuvník]]ů – zvané ''štemlované'' či ''pifle'' – které se zatloukaly do podešví [[Boty|bot]]. Cvočky, jimž se říkalo slováčkové, se přitloukaly do podkovek mužských a chlapeckých bot. Pro cukrovary vyráběli cvokaři cvoky pocínované, sloužily ke spájení homolových forem. [6] => [7] => Podle druhu hřebíků byl jmenován zpočátku i jejich výrobce. Kdo vyráběl malé hřebíky, slul původně cvočkař, výrobce středních hřebíků cvokař a [[kovář]] velkých hřebů nazýval se hřebíkář. Alternativní názvy pro osobu provozující tuto [[živnost]]: '''cvokař''', '''cvočkař''', '''hřebíkář''', občas byli zmiňováni i jako kováři. [8] => [9] => == Cvočkařská tradice v Brdech == [10] => [[Soubor:Pohled do nové expozice o cvočkařství.JPG|náhled|Interaktivní veřtat v [[Podbrdské muzeum|Podbrdském muzeu]]]] [11] => [[Soubor:Vzorník.JPG|náhled|Vzorník výrobků a nástrojů cvočkařů]] [12] => Historicky se toto řemeslo silně rozmohlo v [[Brdy|Brdech]], kde byla již od středověku tradice zpracovávání železa. Zdejší cvočkařské řemeslo se rozmohlo na počátku [[18. století]]. Stopy po tomto řemesle zde lze najít po celém kraji, ale nejvíce kolem čtyř hlavních center – [[Hořovice|Hořovic]], [[Mýto|Mýta]], [[Hostomice (okres Beroun)|Hostomic]] a [[Rožmitál pod Třemšínem|Rožmitále.]] Neméně významným centrem byla i obec Cheznovice, kde bylo 25 cvokařských dílen se 147 dělníky.[https://www.cheznovice.eu/historie-obce-cheznovice/ Historie obce Cheznovice ] Jenom v blízkém okolí Rožmitálu bylo počátkem 20. století na 100 dílen a žilo tu přibližně 500 cvokařů a to zejména ve [[Starý Rožmitál|Starém Rožmitále]], kde se nachází i Cvočkařská ulice. Zdejší cvočkaře od poloviny 19. století začala ohrožovat tovární výroba. V roce 1892 bylo založeno první výrobní družstvo, které mělo uhájit, aby byly zdejší výrobky prodávány za slušnou cenu. Hospodářská krize dovedla mnoho cvočkařů do konkurenčních bojů o holé přežití a změna nastala až po skončení [[Druhá světová válka|2. světové války]], kdy se začaly opět formovat výrobní družstva. Později se zdejší výroba tradiční cvokařiny dostala do pozadí až ustala téměř úplně.{{citace monografie [13] => | příjmení = čáka [14] => | jméno = Jan [15] => | odkaz na autora = Jan Čáka [16] => | titul = Toulání po Brdech [17] => | url = [18] => | vydavatel = [19] => | místo = Praha [20] => | rok vydání = 1986 [21] => | počet stran = 332 [22] => | kapitola = Kraj železa [23] => | strany = 281–291 [24] => | isbn = 978-80-204-2360-3 [25] => | jazyk = česky [26] => }} [27] => [28] => Cvočkařství je věnována stálá expozice v [[Podbrdské muzeum|Podbdském muzeu]] v [[Rožmitál pod Třemšínem|Rožmitále pod Třemšínem]] a Cvokařské muzeum ve [[Starý Rožmitál|Starém Rožmitále]].{{Citace elektronické monografie [29] => | titul = Cvokařské muzeum v Rožmitále připomíná zaniklé řemeslo. Každý návštěvník dostane pifli nebo šérku [30] => | url = https://regiony.rozhlas.cz/cvokarske-muzeum-v-rozmitale-pripomina-zanikle-remeslo-kazdy-navstevnik-dostane-7847106 [31] => | vydavatel = Český rozhlas [32] => | datum vydání = 2019-4-2 [33] => | datum přístupu = 2021-9-7 [34] => }} [35] => [36] => === Cvočkařská dílna dle popisu Jana Čáky === [37] => Cvořkařská dílna (''veřtat'') byla zpravidla čtvercová místnost v jejímž středu stál komín s výhní a měchem. Ve výhni se topilo dřevěným uhlím, později [[koks]]em. Do ohniště vedly čtyři otvory ze všech stran a pod každým stál cvokařský špalek (dříve dřevěný, později kamenný), do nějž byla zapuštěna kovadlina – ''kovadlo'' (v severní části Brd jí říkali ''babka''). Proti kovadlu byla usazena ''tokna'' – železný klín s otvorem, do kterého se zasazovala forma. Kovadlo a tokna byly na každém špalku dvakrát, aby zde mohli pracovat dva cvočkaři. Forma byla železný hranol s otvorem na kraji, který odpovídal tvaru těla hřebíku. V tokně upevněná (tzv. ''zacvikovaná'') forma ležela jedním koncem na kovadlu. Jako materiál pro výrobu hřebíků se původně používaly ''cány'' – přibližně metrové pruty kujného železa. Ty v minulosti v Brdech vyráběly speciální ''cánhamry'' přímo pro cvočkaře. Od 2. poloviny 19. století se dovážel drát z válcoven. Základními nástroji cvočkaře bylo několik kladiv zvláštního tvaru a různé velikosti a váhy. Dále souprava kleští (tzv. ''lapačky'', ''rocangle'' a ''špicangle''), ke kterým patřily i ''kluchtě'', což byla pinzeta na přidržování nejmenších cvočků. Mezi pomůcky cvokařů patřil i ''zvedák'' či ''lufťák'', železo, kterým se vystrkovaly z formy větší hřebíky. [38] => [39] => == Odkazy == [40] => [41] => === Reference === [42] => [43] => [44] => === Literatura === [45] => * {{Citace monografie | příjmení = Jirásek | jméno = Jindřich | odkaz na autora = | titul = Cvokaři: o zaniklém řemesle z rožmitálského údolí | vydavatel = Baron | místo = Hostivice | rok = 2012 | počet stran = 184 | isbn = 978-80-86914-50-3}} [46] => [47] => === Externí odkazy === [48] => * {{commonscat}} [49] => {{Autoritní data}} [50] => [51] => [[Kategorie:Řemesla]] [] => )
good wiki

Cvočkařství

Cvokař na kresbě z roku 1529 Cvočkařství, cvokařství, cvočkařina alias výroba hřebíků bylo jedno z nejtvrdších řemesel 17. -20.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Druhá světová válka','Starý Rožmitál','Rožmitál pod Třemšínem','obuvník','koks','Mýto','18. století','Řemeslo','17. století','20. století','Továrna','hřebík'

Hřebík

Koks

Mýto

Obuvník

Řemeslo

Továrna