Array ( [0] => 14695772 [id] => 14695772 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Depersonalizace [uri] => Depersonalizace [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => Depersonalizace je psychický stav, uváděný do popředí především psychoterapeutickou literaturou. Jde o poruchu, při které dochází ke ztrátě pocitu vlastní identity, oddělenosti od vlastního těla a nepřítomnosti ve vlastním životě. Osoby trpící depersonalizací mohou mít pocit, že jejich myšlenky, emoce a vnímání jsou vzdálené či nepatří jim samotným. Ve vážnějších případech může depersonalizace zcela ovlivnit kvalitu života postižené osoby a způsobovat psychickou úzkost až panické ataky. Příčiny depersonalizace nejsou zcela známy, předpokládá se však, že může být spojena s traumatickými událostmi, psychickým stresem, úzkostí nebo depresí. Depersonalizace může také být součástí jiných mentálních poruch, jako je například posttraumatická stresová porucha. Léčba depersonalizace se zaměřuje na úlevu od symptomů a zlepšení kvality života postižené osoby. Používají se různé metody, včetně psychoterapie, farmakoterapie a technik relaxace. Vzhledem k tomu, že depersonalizace je dosud málo známý a neuchopitelný jev, je důležité, aby postižení lidé hledali odbornou pomoc a podporu. [oai] => Depersonalizace je psychický stav, uváděný do popředí především psychoterapeutickou literaturou. Jde o poruchu, při které dochází ke ztrátě pocitu vlastní identity, oddělenosti od vlastního těla a nepřítomnosti ve vlastním životě. Osoby trpící depersonalizací mohou mít pocit, že jejich myšlenky, emoce a vnímání jsou vzdálené či nepatří jim samotným. Ve vážnějších případech může depersonalizace zcela ovlivnit kvalitu života postižené osoby a způsobovat psychickou úzkost až panické ataky. Příčiny depersonalizace nejsou zcela známy, předpokládá se však, že může být spojena s traumatickými událostmi, psychickým stresem, úzkostí nebo depresí. Depersonalizace může také být součástí jiných mentálních poruch, jako je například posttraumatická stresová porucha. Léčba depersonalizace se zaměřuje na úlevu od symptomů a zlepšení kvality života postižené osoby. Používají se různé metody, včetně psychoterapie, farmakoterapie a technik relaxace. Vzhledem k tomu, že depersonalizace je dosud málo známý a neuchopitelný jev, je důležité, aby postižení lidé hledali odbornou pomoc a podporu. [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => '''Depersonalizace''' je psychický [[symptom]] s širokou škálou projevů. Nejobecněji řečeno se vyznačuje zdáním neskutečnosti sebe sama. [1] => [2] => Zahrnuje tyto vybrané projevy: Vlastní existence, já anebo tělo se jeví být neskutečné, nereálné, neexistující, nevlastní, cizí. Od svých psychických a tělesných pochodů se osoba cítí být oddělena, odcizena, izolována. To se může týkat všech smyslových modalit – když se např. něčeho dotýká, je to jako by se toho dotýkal někdo jiný; když mluví, slyší mluvit jakoby někoho cizího apod. Někdy se lekne při pohledu do zrcadla, neboť místo sebe sama vidí v zrcadle jakoby někoho neznámého. Může se cítit odhmotněná, jako by nestála pevně na zemi, ale nadnášela se – jako by její tělo bylo zhotoveno z prázdna, vzduchu nebo třeba vaty. Může trpět strachem, že každou chvíli zmizí, zešílí nebo zemře – jako by se v nejbližší chvíli měla oddělit její duše od těla nebo se již oddělila. Časté jsou také pocity ztráty kontroly – osoba má dojem, že neovládá svoje tělo a jeho části, připadá si např. jako loutka bez vlastní vůle nebo jako pozorovatel spíše než činitel svého života. Sama sebe může prožívat jako by byla stroj, robot nebo automat. [3] => [4] => Příznačné je také změněné vnímání času (běží mnohem rychleji, jindy naopak velmi pomalu), změněné vnímání těla a prostoru (zvětšuje se nebo zmenšuje), ztráta smyslu pro tělesné hranice, ztráta nebo otupění [[emoce|emocí]] a [[empatie]], ztráta životní [[motivace]], ztráta smyslu pro důsledky svého chování, zhoršená soustředěnost, [[paměť]] a [[Představa|představivost]], [[Smysl (biologie)|smyslová]] otupělost, závratě aj. [5] => [6] => == Derealizace == [7] => Depersonalizaci často doprovází '''derealizace''', která se ji podobá, ale týká se vnějšího okolí, hmotných objektů a druhých lidí. Obě se mohou vyskytovat i nezávisle na sobě. Osoba v průběhu derealizace prožívá okolí jakoby nebylo opravdu skutečné a reálné. Zdá se jí např., jakoby žila ve snu. Okolní svět se jeví jako by stál za oponou, sklem, mlhou nebo záclonou. Může se zdát plochý a dvojrozměrný podobně jako kresba na papíře nebo obrázek na monitoru počítače. Nebo jakoby se celý život odehrával v televizi nebo kině a osoba jej sledovala jen jako pasivní divák. Dobře známá místa mohou být najednou prožívána jako cizí a neznámá. Blízcí lidé se mohou rovněž zdát cizí. Druzí mohou být vnímáni jako stroje, roboti či jako herci na divadelním jevišti. Osoba může mít pocit, jako by věci kolem ní nebyly hmotné a skutečné, jakoby se jí jen zdály nebo doopravdy neexistovaly. [8] => [9] => == Depersonalizační a derealizační syndrom == [10] => Depersonalizace a derealizace je přechodně prožívána v nejrůznějších situacích a v různé míře s ní má zkušenost velká část populace. Může se objevit po stresu, při únavě, v průběhu [[dětství]], [[Puberta|dospívání]] nebo jiných vývojových etap, také se objevuje bez zjevného důvodu. Pokud je zažívána trvale nebo se opakovaně, epizodicky vrací, může být příznakem psychické poruchy, která je dle [[Mezinárodní klasifikace nemocí|MKN-10]] nazývána '''depersonalizační a derealizační [[syndrom]]''' a dle [[Diagnostický a statistický manuál mentálních poruch|DSM-IV]] depersonalizační porucha (depersonalization disorder). [11] => [12] => Depersonalizační a derealizační syndrom býval považován za vzácnou poruchu, nověji se ale ukazuje, že jím trpí 1 % až 2 % populace. MKN-10 jej řadí mezi [[neuróza|neurotické]] poruchy, DSM-IV mezi [[Disociativní porucha|disociativní poruchy]]. Oba manuály shodně uvádějí neporušené testování reality, tzn. že nejde o [[psychóza|psychotickou]] poruchu, osoba netrpí [[blud]]y a [[halucinace]]mi, svůj stav si uvědomuje, je jím značně znepokojena a obtěžována a zpravidla jej chce změnit. [13] => [14] => Svůj stav se snaží popsat metaforicky („cítím se ''jako bych'' byl stroj, ''jako bych'' ani neexistoval…“), čímž dává najevo uvedený náhled, ale také obtíže, které jí uchopení zvláštních stavů činí. [15] => [16] => Depersonalizační a derealizační syndrom může začít náhle z čista jasna (např. po požití drogy, často společně s panickou atakou) nebo se může postupně léta plíživě rozvíjet. Existují i fyzické příčiny depersonalizace a derealizace. Typicky začíná v období dospívání, ale osoba jím může být postižena i od nejranějšího dětství či dospělého věku. Často se jedná o dlouhodobou obtíž trvající měsíce, léta i desetiletí. Syndrom je stejně rozšířen mezi muži a ženami. [17] => [18] => Depersonalizace a derealizace bývají často spoluzažívány s celou řadou jiných psychických poruch a symptomaticky se s nimi překrývají. Vyskytují se společně s [[Deprese|depresí]], [[úzkost]]í, se záchvaty [[panická porucha|paniky]], s [[mentální anorexie|poruchami příjmu potravy]], [[posttraumatická stresová porucha|posttraumatickou stresovou poruchou]], [[obsedantně kompulzivní porucha|obsedantně kompulzivní poruchou]], [[Porucha osobnosti|poruchami osobnosti]] aj. Žádná z těchto poruch však nepředurčuje přítomnost symptomů depersonalizace a derealizace ani jejich intenzitu, což podporuje koncepci depersonalizačního a derealizačního syndromu jako samostatné poruchy s nezávislým průběhem. Někdy se rozlišuje primární a sekundární forma syndromu, podle toho, zda v klinickém obraze pacienta syndrom dominuje nebo je naopak přidružen k jinému psychickému onemocnění. Současná [[psychiatrie|psychiatrická]] praxe preferuje diagnostiku [[Úzkostná porucha|úzkostných]], [[afektivní poruchy|afektivních]], [[Porucha osobnosti|osobnostních]] a jiných poruch na úkor depersonalizačního a derealizačního syndromu a ten většinou chápe jen jako sekundární, přidružený fenomén. [19] => [20] => [[Etiologie]] syndromu není zcela známá. Kromě neurobiologických faktorů se na jeho vzniku může podílet psychické [[trauma]]. Znecitlivující a disociační komponenty depersonalizace a derealizace se v průběhu traumatu jeví jako účelné a adaptivní. Mimo oblast psychiatrie a psychologie se objevují teorie přičítající vznik depersonalizace a derealizace oslabení imunity (rtuť, toxiny, leaky gut syndrom). [21] => [22] => Léčba syndromu je obtížná. Užívají se [[psychofarmaka]] ([[Antidepresivum|antidepresiva]] skupiny SSRI v kombinaci s lamotriginem, benzodiazepiny aj.) a doporučuje se dlouhodobá [[psychoterapie]] ([[psychoanalýza|psychodynamické]], [[kognitivně behaviorální terapie]] aj.). Léčbu syndromu komplikuje, že je zřídkakdy diagnostikován. V případě postupného, plíživého počátku syndromu může být jeho význam podceněn a často je mylně interpretován a léčen jako tělesná porucha. V případě náhlého počátku syndromu se pacient může obávat počátečního šílenství a negativního [[nálepkování]] a o svém problému raději mlčí. [23] => [24] => Okolí na postižené osobě zpravidla přítomnost syndromu nerozpozná. Ta může být přes obtížnost svých psychických stavů docela dobře sociálně [[adaptace|adaptovaná]]. Otupění či ztráta emocí a empatie může nicméně komplikovat navázání a udržení partnerského vztahu a poruchy v [[kognitivní]] oblasti mohou zhoršit pracovní výkon nebo dokonce způsobit pracovní neschopnost. [25] => [26] => == Historie == [27] => Termín depersonalizace (dépersonalisation) poprvé použil francouzský psychiatr [[Ludovic Dugas]] roku 1898. Zprávy o prožitcích pacientů, které depersonalizaci připomínají, se datují ale již dříve, minimálně od první poloviny 19. století (např. J.E. Esquirol, A. Zeller, M. Billod, W. Griesinger, později M. Krishaber). Termín derealizace zavedl a jako samostatný koncept vyčlenil německý psychiatr [[Wilhelm Mayer-Gross]] (1889–1961) roku 1935. V Čechách se depersonalizaci poprvé a nejvíce věnoval [[Antonín Heveroch]] (1869–1927), který roku 1910 v periodiku [[Časopis lékařův českých]] v šestidílném seriálu ''O poruchách [[jáství]]'' demonstroval 8 vlastních a 29 převzatých chorobopisů. [28] => [29] => == Související články == [30] => * [[Cotardův syndrom]] [31] => * [[Schizofrenie]] [32] => [33] => == Externí odkazy == [34] => * {{Commonscat}} [35] => * [http://www.depersonalizace.info Svépomocné a informační stránky s fórem a blogem v češtině] [36] => * [http://www.depersonalizace.webzdarma.cz Svépomocné a informační stránky v češtině] {{Wayback|url=http://www.depersonalizace.webzdarma.cz/ |date=20210201091212 }} [37] => * [http://www.dpselfhelp.com/ Svépomocné a informační stránky v angličtině] [38] => * [http://www.iop.kcl.ac.uk/iopweb/departments/home/?locator=911&context=main Stránky londýnského výzkumného centra depersonalizace a derealizace] [39] => * [http://www.mssm.edu/psychiatry/ddrp.shtml Stránky newyorského výzkumného centra depersonalizace a derealizace] [40] => [41] => {{Varování - Medicína}} [42] => {{Autoritní data}} [43] => [44] => {{Portály|Psychologie}} [45] => [46] => [[Kategorie:Duševní poruchy]] [47] => [[Kategorie:Symptomy]] [48] => [[Kategorie:Disociativní poruchy]] [] => )
good wiki

Depersonalizace

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Porucha osobnosti','symptom','mentální anorexie','empatie','motivace','halucinace','Představa','Smysl (biologie)','paměť','psychoterapie','adaptace','psychofarmaka'

Adaptace

Empatie

Halucinace

Halucinace jsou zvláštní vnímání, které se mohou vyskytnout u lidí během bdělosti.

Motivace

Paměť

Představa

Psychofarmaka

Psychofarmaka jsou léky, které ovlivňují psychiku člověka.

Psychoterapie

Symptom