Array ( [0] => 14866188 [id] => 14866188 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Desfoursové [uri] => Desfoursové [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => Desfoursové byla česká šlechtická rodina původem z Francie, která se usadila v Čechách ve 14. století. Rodina získala významné postavení v českém království, když se v průběhu staletí zabývala vojenskou službou, diplomatikou a správou svých rozsáhlých majetků. Desfoursové se zasloužili o výstavbu mnoha hradů a zámků, z nichž některé jsou dodnes zachovány. Mezi nejznámější patří hrad Červený Kameň a zámek Smolenice na Slovensku, hrad Lemberk a zámek Hrubý Rohozec v Čechách. Rodina také hrála důležitou roli v politickém dění Čech, přičemž někteří její členové zastávali významné funkce na dvoře českých králů. Desfoursové byli mecenáši umění a podporovali různé kulturní a vědecké projekty. Díky tomu se stali známými představiteli společnosti své doby. S rozpadem Rakouska-Uherska a nástupem První světové války rodina ztratila své významné postavení a majetky. Mnoho členů Desfoursových se rozhodlo opustit Čechy a odcestovalo do zahraničí. Nicméně jejich pozůstalost a historický význam nebyly zapomenuty a rodina je dnes stále připomínána ve formě památek, které zanechala. [oai] => Desfoursové byla česká šlechtická rodina původem z Francie, která se usadila v Čechách ve 14. století. Rodina získala významné postavení v českém království, když se v průběhu staletí zabývala vojenskou službou, diplomatikou a správou svých rozsáhlých majetků. Desfoursové se zasloužili o výstavbu mnoha hradů a zámků, z nichž některé jsou dodnes zachovány. Mezi nejznámější patří hrad Červený Kameň a zámek Smolenice na Slovensku, hrad Lemberk a zámek Hrubý Rohozec v Čechách. Rodina také hrála důležitou roli v politickém dění Čech, přičemž někteří její členové zastávali významné funkce na dvoře českých králů. Desfoursové byli mecenáši umění a podporovali různé kulturní a vědecké projekty. Díky tomu se stali známými představiteli společnosti své doby. S rozpadem Rakouska-Uherska a nástupem První světové války rodina ztratila své významné postavení a majetky. Mnoho členů Desfoursových se rozhodlo opustit Čechy a odcestovalo do zahraničí. Nicméně jejich pozůstalost a historický význam nebyly zapomenuty a rodina je dnes stále připomínána ve formě památek, které zanechala. [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - dynastie [1] => | jméno = Desfoursové
(Des Fours) [2] => | znak = Desfours-Grafen-Wappen.png [3] => | popisek = Erb hrabat Desfours [4] => | země = {{Vlajka a název|České království}} [5] => | mateřská dynastie = [6] => | tituly = [[Hrabě|hrabata]] [7] => | zakladatel = Guilleminus des Vieux Fours [8] => | mýtický zakladatel = [9] => | poslední vládce = [10] => | rok založení = [[1425]] [11] => | konec vlády = [12] => | současná hlava = [13] => | větve rodu = Desfours Walderode [14] => }} [15] => '''Desfoursové''' [''defúrové''] (též '''Des Fours''') jsou šlechtický rod, který do českých zemí přišel z [[Lotrinsko|Lotrinska]]. Hlavním sídlem rodu v Čechách byl po tři sta let [[Hrubý Rohozec (zámek)|zámek Hrubý Rohozec]], k tomuto panství patřila také část [[Jizerské hory|Jizerských hor]]. Dočasně patřily Desfoursům také další statky v různých částech Čech ([[Velhartice]], [[Průhonice]], [[Náchod]]). Na základě sňatku spojili v roce 1798 své jméno s vymřelým rodem [[Valderodové z Eckhausenu|Valderodů z Eckhausenu]] (tedy '''Desfours-Walderode''', resp. '''Des Fours-Walderode''', '''Des Fours Walderode'''). Díky dědictví po Valderodech rozšířili svůj majetek i na Moravu ([[Křetín]], [[Potštát]]). Majetek rodu byl v roce [[1945]] zkonfiskován na základě [[Benešovy dekrety|Benešových dekretů]], od roku [[1990]] vedou dědicové rodu soudní spor o restituci Hrubého Rohozce. [16] => [17] => == Původ rodu == [18] => Zakladatelem rodu byl '''Guilleminus des Vieux Fours''', který pocházel z [[Brabantské vévodství|Brabantska]], vstoupil do služeb lotrinského vévody [[René I. z Anjou|Reného I.]] a v roce [[1425]] byl povýšen do šlechtického stavu, v polovině 15. století se rodina trvale usadila v [[Lotrinsko|Lotrinsku]] na panstvích Mount a Athienville. Louis Desfours (1543–1614) byl lotrinským vyslancem na dvoře [[Rudolf II.|Rudolfa II.]] a jeho syn [[Mikuláš Desfours|Mikuláš]] (1588–1661) jako císařský vojevůdce za [[Třicetiletá válka|třicetileté války]] položil základy rodového bohatství v Čechách. [19] => [20] => Mikuláš Desfours se v [[Císařská armáda (habsburská)|císařské armádě]] uplatnil po boku [[Albrecht z Valdštejna|Albrechta z Valdštejna]], který mu zajistil hodnost plukovníka ([[1625]]), díky němu také získal první majetek v Čechách (Hrubý Rohozec, 1628), Valdštejn byl i kmotrem Mikulášova nejstaršího syna. V roce 1629 byl povýšen do stavu [[Svobodný pán|svobodných pánů]] a v roce [[1634]] získal titul říšského hraběte a hodnost generála. Po Valdštejnově smrti obdržel z jeho konfiskovaného majetku ještě panství [[Semily]]. V roce [[1660]] zdědil po starší lotrinské větvi majetek v Lotrinsku (panství Mont a Athienville), rozhodl se ale zůstat v Čechách. [21] => [22] => == Historie rodu v 17.–20. století == [23] => [[Soubor:Hrubý_Rohozec_6.jpg|náhled|vlevo|Zámek [[Hrubý Rohozec (zámek)|Hrubý Rohozec]], hlavní sídlo rodu (1628–1945)]] [24] => [[Soubor:(1) Železný Brod.jpg|náhled|vpravo|Alianční erb Karla Josefa Desfourse a jeho manželky Karolíny z Colonna-Felsu nad vstupem do [[Kostel svatého Jakuba Většího (Železný Brod)|kostela sv. Jakuba Většího]] v Železném Brodě]] [25] => Mikulášův jediný syn [[Albrecht Maxmilián I. Desfours|Albrecht Maxmilián I.]] (1629–1683) dosáhl v armádě hodnosti [[generál]]a, v dalších generacích se ale Desfoursové ve veřejném životě angažovali jen výjimečně. Albrecht Maxmilián měl ze dvou manželství celkem 23 dětí, většina z nich ale zemřela v dětství, nové rodové větve, rohozeckou, maloskalskou a semilskou založili synové [[Albrecht Maxmilián II. Desfours|Albrecht Maxmilián II.]] (1671–1732), Matyáš Václav (1674–1710) a Ferdinand Magnus (1677–1753). Nejmladší Ferdinand Magnus zdědil Semily a sňatkem získal [[Radenín]] v [[Jižní Čechy|jižních Čechách]], přežil ale své tři syny i jediného vnuka zemřelého v dětství, takže jeho úmrtím semilská větev zanikla již v roce 1753. [26] => [27] => Kromě úprav a novostaveb zámeckých sídel se aktivity Desfoursů v 17. a 18. století odehrávaly také v oblasti podpory katolické církve a jejich zásluhou vznikla řada kostelů na rodových panstvích ([[Kostel svatého Jakuba Většího (Železný Brod)|Železný Brod]], [[Kostel svatého Michaela archanděla (Smržovka)|Smržovka]], [[Jenišovice (okres Jablonec nad Nisou)|Jenišovice]], [[Kostel Nejsvětější Trojice (Bzí)|Bzí]], [[Kostel Navštívení Panny Marie (Bozkov)|Bozkov]]). Byli také donátory řádu [[Řád Nejmenších bratří sv. Františka z Pauly|paulánů]] a v jejich pražském [[Kostel svatého Salvátora (Praha, Salvátorská ulice)|kostele sv. Salvátora]] byla rodová hrobka. Po zrušení [[Klášter pavlánů (Praha)|paulánského kláštera]] byla nová hrobka zřízena v Železném Brodě. Zásluhou Desfoursů byla kolonizována dosud neosídlená část [[Jizerské hory|Jizerských hor]] a některé názvy nových obcí odkazují na členy rodu ([[Albrechtice v Jizerských horách]], [[Josefův Důl (okres Jablonec nad Nisou)|Josefův Důl]]), zde také došlo k rozvoji sklářství. Jméno rodu připomíná také název obce [[Defurovy Lažany]] na [[Okres Klatovy|Klatovsku]], zdejší zámek jim patřil v 18. století. [28] => [29] => === Rohozecká větev === [30] => [[Soubor:Hrádek_u_Sušice,_zámek.JPG|náhled|vpravo|Zámek [[Hrádek (okres Klatovy)|Hrádek u Sušice]], sídlo hrádecké linie Desfoursů v letech 1731–1826]] [31] => Zakladatelem rohozecké větve byl Albrecht Maxmilián II., který si mimo jiné nechal vystavět [[Palác Porgesů z Portheimu|Desfourský palác]] v Praze (později zvaný Wimmerovský, či Porgesovský), v roce 1718 přikoupil [[Průhonice (zámek)|Průhonice]] u Prahy. Jeho dědic [[Karel Josef Desfours|Karel Josef]] (1701–1775) pobýval převážně na zámku ve [[Spálené Poříčí (zámek)|Spáleném Poříčí]], za [[Války o rakouské dědictví|válek o rakouské dědictví]] se zkompromitoval jako hostitel francouzských generálů a od krále [[Karel VII. Bavorský|Karla Albrechta]] přijal hodnost komořího, takže upadl v nemilost u [[Marie Terezie]]. Zadlužené [[Spálené Poříčí]] musel v roce 1749 prodat, později byla uvalena vnucená správa i na jeho majetek v [[Severní Čechy|severních Čechách]]. Jeho mladší bratr Albrecht Maxmilián III. (1708–1748) zdědil Průhonice a oženil se s Ludmilou Piccolominiovou (1703–1768). Jejich syn Josef Vojtěch (1734–1791) byl od roku 1757 majitelem Průhonic a po vymření [[Piccolominiové|Piccolominiů]] zdědil v roce 1783 jejich majetek v Čechách ([[Náchod]]), své nároky ale musel obhajovat u soudu. Fakticky dědictví převzal v roce 1787, náchodské panství se šesti městy a 80 vesnicemi bylo největším celkem, které bylo v majetku Desfoursů. Jednalo se ale jen o krátkou epizodu, protože Josef Vojtěch byl milovníkem velkolepých honů a slavností a panství značně zadlužil. Po smrti Josefa Vojtěcha musel jeho bratranec František Antonín I. (1730–1822) svolit k dražbě a Náchod byl za milión a čtvrt zlatých prodán kuronskému vévodovi [[Petr Biron|Petru Bironovi]]. [32] => [33] => Pokračovatelem rohozecké větve byl syn Karla Josefa [[František Antonín I. Desfours|František Antonín I.]] (1730–1822), který po otcově smrti hospodářsky konsolidoval zděděný majetek, ale i za něj došlo ke ztrátám. V důsledku [[Velká francouzská revoluce|francouzské revoluce]] přišel v roce 1794 o majetek v Lotrinsku (Athienville), kvůli dluhům musel v roce 1792 prodat Náchod a v roce 1809 i belgické panství se [[Farciennes (zámek)|zámkem Farciennes]], dědictví po rodu [[Buquoyové|Buquoyů]]. Ztráty se snažil nahradit nákupy statků v Praze a okolí ([[Hlubočepy (zámek)|Hlubočepy]], [[Ctěnice (zámek)|Ctěnice]]). [34] => [35] => Posledním potomkem rohozecké větve byl [[František Antonín II. Desfours|František Antonín II.]] (1773–1831), který realizoval empírovou přestavbu Hrubého Rohozce. Po jeho smrti přešel majetek na mladší linii maloskalskou (''Desfours-Walderode''). [36] => [37] => === Maloskalská větev (Desfours-Walderode) === [38] => Dědicem Malé Skály byl po Václavu Matyášovi (1674–1710) jeho nejstarší syn Jan Nepomuk Ferdinand (1699–1757), který získal hrad [[Velhartice (hrad)|Velhartice]] a [[Hrádek (okres Klatovy)|Hrádek]] u Sušice, zemřel ale bezdětný a majetek přešel na potomstvo jeho mladšího bratra Jáchyma Maxmiliána (1702–1749). Jeho syn [[František Václav II. Desfours|František Václav]] (1739–1809) sloužil v armádě a dosáhl hodnosti generálmajora. V roce 1764 se oženil s hraběnkou Antonií Walderode (1740–1776) a po vymření jejího rodu převzal erb a jméno Walderode (''Desfours–Walderode'', 1798). Dědictví po rodině Valderode byla panství [[Křetín]], [[Potštát]], [[Vrchoslavice]] a [[Dřínov (okres Kroměříž)|Dřínov]] na [[Morava|Moravě]], která pak Desfoursům patřil do roku 1945. [39] => [40] => [[Soubor:Vinzenz_Desfours-Walderode_Litho.jpg|náhled|vlevo|Generál Vincenc Desfours-Walderode (1778–1857)]] [41] => Z této větve pocházel [[Vincenc Desfours]] (1778–1857), který sloužil v armádě, dosáhl hodnosti generála jezdectva a byl nejvyšším hofmistrem arcivévody [[Ferdinand Karel Josef Rakouský-Este|Ferdinanda d'Este]]. Byl dědicem desfourského sekundárního peněžního fideikomisu, který měl převzít syn Ferdinand (1816–1848), ten však zemřel ještě před otcem. Toto svěřenství spolu se jménem Desfours pak převzal Vincencův vnuk baron Vincenc Henniger ze Seebergu (1847–1916). [42] => [43] => [[Soubor:Kretin_Castle.JPG|náhled|vpravo|Zámek [[Křetín (zámek)|Křetín]], sídlo Desfoursů v 19. a 20. století]] [44] => Pokračovatelem maloskalské větve byl [[Franz Desfours-Walderode|František Vincenc (Čeněk)]] (1806–1869), který převzal majetek vymřelé rohozecké větve a statky rodu Valderode, navíc v roce 1841 přikoupil v severních Čechách panství [[Horní Beřkovice]], kde se nakonec trvale usídlil. Stavebně upravoval i zámky [[Potštát (hrad)|Potštát]] a Křetín na Moravě. Byl poslancem českého zemského sněmu a nakonec byl jako držitel fideikomisu v roce 1861 povolán do rakouské [[Panská sněmovna|panské sněmovny]]. Křetín byl sídlem i jeho syna [[Theodor Desfours-Walderode|Theodora]] (1841–1894), který se též angažoval jako politik a mecenáš. Posledním majitelem Hrubého Rohozce byl [[Karel Des Fours Walderode|Karel Desfours-Walderode]] (1904–2000), který po roce 1990 zažádal o restituci majetku v České republice a v roce 1992 získal české občanství. Restituční causa Hrubý Rohozec není dodnes ukončena, po smrti Karla Desfours-Walderode pokračuje v soudním sporu s Českou republikou jeho dědička [[Johanna Kammerlanderová]]. V červnu 2019 potvrdil její nároky na [[Hrubý Rohozec (zámek)|zámek Hrubý Rohozec]] a další majetky odvolací soud v Hradci Králové.{{Citace elektronického periodika [45] => | titul = Rod Walderode má nárok na své severočeské panství, rozhodl odvolací soud [46] => | url = https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/2845439-odvolaci-soud-potvrdil-rodu-walderode-narok-na-restituci-spor-se-tyka-i-zamku-hruby [47] => | periodikum = ČT24 [48] => | datum přístupu = 2019-07-21 [49] => | jazyk = cs [50] => }} Nejvyšší soud ale následně vyhověl dovoláním Lesů ČR, města Turnov a Státního pozemkového úřadu;{{Citace elektronického periodika [51] => | titul = Restituční kauza Walderode, ve které jde i o Hrubý Rohozec, se vrací k soudu - Seznam Zprávy [52] => | periodikum = www.seznamzpravy.cz [53] => | url = https://www.seznamzpravy.cz/clanek/restitucni-kauza-walderode-ve-ktere-jde-i-o-hruby-rohozec-se-vraci-k-soudu-152389 [54] => | jazyk = cs [55] => | datum přístupu = 2023-11-16 [56] => }} v roce 2023 pak naopak dovolání dědičky zamítl.{{Citace elektronického periodika [57] => | titul = Nejvyšší soud v Brně zamítl dovolání Johanny Kammerlanderové, restituční kauza rodu Walderode zamíří k Ústavnímu soudu [58] => | periodikum = Liberec [59] => | url = https://liberec.rozhlas.cz/nejvyssi-soud-v-brne-zamitl-dovolani-johanny-kammerlanderove-restitucni-kauza-8923101 [60] => | datum vydání = 2023-02-02 [61] => | jazyk = cs [62] => | datum přístupu = 2023-11-16 [63] => }} [64] => [65] => == Majetek Desfoursů v Čechách a na Moravě == [66] => [[Soubor:(1) Hrubý Rohozec.jpg|náhled|Návštěvní kniha zámku Hrubý Rohozec z roku 1937 s podpisy členů rodů [[Rohanové|Rohanů]], [[Nosticové|Nosticů]], [[Pálffyové|Pálffyů]] a [[Lexové z Aehrenthalu|Lexů z Aehrenthalu]]]] [67] => * [[Ctěnice]] (1820–1847) [68] => * [[Defurovy Lažany (zámek)|Defurovy Lažany]] [69] => * [[Hlubočepy]] (1790–1853) [70] => * [[Horní Beřkovice]] (1841–1869) [71] => * [[Hrádek (okres Klatovy)|Hrádek u Sušice]] (1731–1827) [72] => * [[Hrubý Rohozec]] (1628–1945) [73] => * [[Křetín]] (1797–1945) [74] => * [[Malá Skála]] (1628–1802) [75] => * [[Náchod]] (1783–1792) [76] => * [[Potštát]] (1797–1945) [77] => * [[Praha]]: palác Desfours-Walderode čp. 1023/II Na Florenci 19 (od 1847-)Baťková Růžena a kol.:'' Umělecké památky Prahy, 2. Nové Město a Vyšehrad.'' Praha 1998, s. 535-536 [78] => * [[Průhonice]] (1718–1748, 1757–1791) [79] => * [[Radenín]] (1705–1753) [80] => * [[Semily]] (1635–1748) [81] => * [[Spálené Poříčí]] (1728–1749) [82] => * [[Velhartice]] (1743–1827) [83] => [84] => == Významné osobnosti == [85] => * [[Mikuláš Desfours]] (1588–1661), generál [86] => * [[Albrecht Maxmilián I. Desfours]] (1629–1683), generál [87] => * [[Marie Polyxena des Fours]] (1640–1697), mecenáška katolické církve [88] => * [[Albrecht Maxmilián II. Desfours]] (1671–1732) [89] => * [[František Václav II. Desfours]] (1739–1809), generál [90] => * [[Vincenc Desfours]] (1778–1857), generál [91] => * [[Franz Desfours-Walderode|František Vincenc Desfours-Walderode]] (1806–1869), politik [92] => * [[Theodor Desfours-Walderode]] (1841–1894), politik [93] => * [[Marie Desfours-Walderode]] (1880–1963), lékařka [94] => * [[Karel Des Fours Walderode|Karel Desfours-Walderode]] (1904–2000), poslední majitel Hrubého Rohozce [95] => [96] => == Erb == [97] => Původní erb, který užívali v Lotrinsku, obsahoval [[Krokev (heraldika)|krokve]] s dvěma nohama [[gryf]]ů na modrém poli, v Čechách k němu přidali červeného říšského orla ve zlatém poli. V roce 1674 jim byl erb polepšen o dvojici lvů jako [[štítonoš]]ů, v roce 1798 byl erb rozšířen o erb vymřelého rodu [[Valderodové z Eckhausenu|Valderodů]]. [98] => [99] => == Odkazy == [100] => [101] => === Reference === [102] => [103] => [104] => === Literatura === [105] => * {{Citace monografie | příjmení = Halada | jméno = Jan | odkaz na autora = Jan Halada | titul = Lexikon české šlechty : Erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. 1 | vydavatel = Akropolis | místo = Praha | rok = 1992 | kapitola = Desfoursové| strany = 39–40| isbn = 80-901020-3-4}} [106] => * Mžyková, Marie a Skala, Harald. ''Des Fours: Valdštejnův plukovník a jeho potomstvo''. Praha: Národní památkový ústav, 2012. 207 s. {{ISBN|978-80-87104-98-9}}. [107] => * {{Citace periodika | příjmení = Weiss | jméno = Petr | autor = | odkaz na autora = | spoluautoři = | titul = Generál ve službách Valdštejna | periodikum = Živá historie | odkaz na periodikum = Živá historie (časopis) | rok = 2010 | měsíc = březen | ročník = | číslo = | strany = 74–75 | url = | issn = | jazyk = }} – článek o Mikuláši Des Fours [108] => * Koblasa, Pavel: Rodina Desfours-Walderode a její državy v Čechách; Rodopisná revue, 2009 [109] => * Weiss, Petr: Hrubý Rohozec a rody Des Fours a Des Fours Walderode; Národní památkový ústav Liberec, 2012 {{ISBN|978-80-87275-61-0}} [110] => * KOŠŤÁL, Vratislav, KOŠŤÁLOVÁ, Renata: ''Francouzská šlechta v českých zemích''; Brno, 2021; s. 91–134 ISBN 978-80-7364-118-4 [111] => [112] => === Související články === [113] => * [[Seznam českých, moravských a slezských šlechtických rodů]] [114] => [115] => === Externí odkazy === [116] => * {{Commonscat}} [117] => * [http://genealogy.euweb.cz/bohemia/desfours1.html#V2 Rodokmen Desfoursů] [118] => {{Autoritní data}} [119] => [120] => {{Portály|Česko}} [121] => [122] => [[Kategorie:Desfoursové| ]] [123] => [[Kategorie:České šlechtické rody]] [124] => [[Kategorie:Německé rodiny]] [125] => [[Kategorie:Francouzské rodiny]] [] => )
good wiki

Desfoursové

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Křetín','Potštát','Náchod','Hrubý Rohozec (zámek)','Jizerské hory','Hrádek (okres Klatovy)','Horní Beřkovice','Mikuláš Desfours','Radenín','Albrecht Maxmilián I. Desfours','Semily','Lotrinsko'

Křetín

Lotrinsko

Lotrinsko je historické území ve Francii, které se nachází na severovýchodě země.

Náchod

Potštát

Radenín

Semily