Array ( [0] => 16556302 [id] => 16556302 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Embalonurovití [uri] => Embalonurovití [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Taxobox [1] => | jméno = Embalonurovití [2] => | obrázek = Emballonura semicaudata, Ovalau Island - Joanne Malotaux (22057146275).jpg [3] => | popisek = [[Netopýr samojský]]
(''Emballonura semicaudata'') [4] => | říše = [[živočichové]] (Animalia) [5] => | kmen = [[strunatci]] (Chordata) [6] => | podkmen = [[obratlovci]] (Vertebrata) [7] => | třída = [[savci]] (Mammalia) [8] => | řád = [[letouni]] (Chiroptera) [9] => | podřád = [[netopýrotvaří]] (Yangochiroptera) [10] => | nadčeleď = [[pochvorepovci]] (Emballonuroidea) [11] => | čeleď = '''embalonurovití''' ('''Emballonuridae''') [12] => | čeleď popsal = [[Paul Gervais|Gervais]], 1855 [13] => }} [14] => '''Embalonurovití''', česky také '''pochvorepovití'''{{Citace elektronické monografie [15] => | titul = embalonurovití [16] => | url = https://www.biolib.cz/cz/taxon/id34052/ [17] => | vydavatel = BioLib [18] => | datum_přístupu = 2023-03-17 [19] => }} (Emballonuridae), představují [[čeleď]] [[Letouni|letounů]], jež čítá přes 50 žijících druhů. Její zástupci se vyskytují především v tropických a subtropických oblastech po celém světě, včetně některých ostrovních stanovišť, jako je [[Madagaskar]], [[Mikronésie (region)|Mikronésie]] nebo [[Seychely]]. Z hlediska širší systematiky je tato čeleď spřízněna s [[Nykteris|nykteridovitými netopýry]] (Nycteridae), s nimiž dohromady utváří nadčeleď [[pochvorepovci]] (Emballonuroidea). Možná je příbuznost i s madagaskarskou čeledí [[myzopoda|myzopodovití]] (Myzopodidae). Nejstarší fosilní nálezy embalonurovitých pocházejí z [[eocén]]u Evropy a severní Afriky. [20] => [21] => Embalonurovití jsou hmyzožraví netopýři menší až střední velikosti. Hlava se vyznačuje absencí výrazných kožních výrůstků, ušní boltce jsou miskovité, s krátkým víčkem. Jedinečným znakem těchto netopýrů je jednak pachový váček na spodní ploše křídel samců, jenž slouží k vábení samic, a jednak ocas vystupující zhruba z poloviny horní plochy [[patagium|uropatagiální membrány]]. Blánu na křídlech a ocase mohou tito netopýři dovedně složit a následně se netypicky pohybovat po čtyřech končetinách. Během hřadování spíše ulpívají k povrchu celým tělem, než aby se zavěšovali za zadní končetiny. Ve volné přírodě embalonurovití žijí především ve vlhkých deštných lesích, sezónních poloopadavých lesích či savanových oblastech. Sociální struktury i rozmnožovací chování se mezi druhy značně různí, od komplikovaných harémových uspořádání po [[monogamie|monogamii]]. [22] => [23] => == Systematika a evoluce == [24] => Čeleď embalonurovitých, odb. Emballonuridae, poprvé popsal francouzský přírodovědec [[Paul Gervais]] roku 1855. Odborné jméno vychází z řeckého „{{Cizojazyčně|el|emballōn}}“ („hodit“) a poukazuje na volný konec ocasu, jenž vystupuje z ocasní blány.{{Citace elektronického periodika [25] => | titul = Definition of EMBALLONURIDAE [26] => | periodikum = www.merriam-webster.com [27] => | url = https://www.merriam-webster.com/dictionary/Emballonuridae [28] => | jazyk = en [29] => | datum přístupu = 2023-03-17 [30] => }} Původní systematika embalonurovité pokládala za tribus v čeledi [[netopýrovití]] (Vespertilionidae); ti dlouhodobě představovali spíše sběrný taxon („[[waste-basket taxon]]“) pro celou škálu různých letounů. Zatímco některé skupiny byly osamostatněny až s příchodem molekulární fylogenetiky, embalonurovití jsou jako samostatná čeleď klasifikováni již v souhrnu systematiky letounů od amerického přírodovědce [[Gerrit Smith Miller Jr.|G. S. Millera]] z roku 1907.{{Citace sborníku [31] => | příjmení = Kitchener [32] => | jméno = D. J [33] => | titul = Emballonuridae [34] => | url = https://www.dcceew.gov.au/sites/default/files/env/pages/a117ced5-9a94-4586-afdb-1f333618e1e3/files/38-ind.pdf [35] => | příjmení sestavitele = Walton [36] => | jméno sestavitele = D. W. [37] => | příjmení sestavitele2 = Richardson [38] => | jméno sestavitele2 = B. J [39] => | sborník = Fauna of Australia – Volume 1B Mammalia [40] => | vydavatel = Australian Government Publ. Service [41] => | místo = Canberra [42] => | isbn = 0-644-06056-5 [43] => | isbn2 = 978-0-644-06056-1 [44] => | jazyk = en [45] => | rok vydání = 1989 [46] => | datum přístupu = 2023-03-11 [47] => }}{{Citace periodika [48] => | příjmení = Miller [49] => | jméno = G. S [50] => | titul = The families and genera of bats [51] => | periodikum = Bulletin of the U.S. National Museum [52] => | rok vydání = 1907 [53] => | url = https://www.biodiversitylibrary.org/bibliography/16306 [54] => }} [55] => [56] => V rámci tradiční systematiky letounů představovali embalonurovití jednu z čeledí početného podřádu [[netopýři]] (Microchiroptera). [[Letouni#Systematika|Moderní systematika letounů]], na základě níž nejsou původní netopýři [[Monofyletismus|monofyletickým taxonem]], klasifikuje čeleď embalonurovitých v rámci podřádu [[netopýrotvaří]] (Yangochiroptera) a nadčeledi [[pochvorepovci]] (Emballonuroidea). Ten vyjma embalonurovitých zahrnuje i starosvětskou čeleď [[Nykteris|nykteridovitých]] (Nycteridae). Sporná je pozice čeledi [[Myzopoda|myzopodovití]] (Myzopodidae), jejíž zástupci dnes přežívají pouze na [[Madagaskar]]u. Některé fylogenetické studie ji pokládají za příbuznou s embalonurovitými a nykteridovitými, jindy je však klasifikována spíše jako bazální linie nadčeledi [[vampýrovci]] (Noctilionoidea), případně jako taxon [[Netopýrovci|netopýrovců]] (Vespertilionoidea).{{Citace monografie [57] => | příjmení = Zima [58] => | jméno = J. [59] => | příjmení2 = Macholán [60] => | jméno2 = M [61] => | titul = Systém a fylogeneze savců [62] => | url = [63] => | vydání = 1 [64] => | vydavatel = Academia [65] => | místo = Praha [66] => | počet stran = 570 [67] => | strany = 288–289 [68] => | isbn = 978-80-200-3215-7 [69] => | isbn2 = 80-200-3215-0 [70] => | oclc = 1323328248 [71] => }} [72] => [73] => Čeleď embalonurovitých je v rámci vnitřní systematiky členěna na dvě podčeledi, Emballonurinae a Taphozoinae. Přehled žijících rodů, čítajících celkem přes 50 popsaných druhů, je znázorněn níže:{{Citace elektronické monografie [74] => | titul = Emballonuridae Gervais, 1855 [75] => | url = https://www.itis.gov/servlet/SingleRpt/SingleRpt?search_topic=TSN&search_value=180041#null [76] => | vydavatel = ITIS [77] => | datum_přístupu = 2023-03-13 [78] => | jazyk = en [79] => }}{{Citace elektronické monografie [80] => | titul = Emballonuridae [81] => | url = http://www.departments.bucknell.edu/biology/resources/msw3/browse.asp?id=13800914 [82] => | vydavatel = Mammal Species of the World, 3rd Edition [83] => | datum_přístupu = 2023-03-13 [84] => | místo = Bucknell Univesity [85] => | jazyk = en [86] => }} [87] => {{Sloupce|2| [88] => čeleď '''embalonurovití (Emballonuridae)''' [89] => * podčeleď Emballonurinae Gervais, 1855 [90] => ** tribus Diclidurini Gray, 1866 [91] => *** rod ''[[Balantiopteryx]]'' Peters, 1867 [92] => *** rod ''[[Centronycteris]]'' Gray, 1838 [93] => *** rod ''[[Cormura]]'' Peters, 1867 [94] => *** rod ''[[Cyttarops]]'' Thomas, 1913 [95] => *** rod ''[[Diclidurus]]'' Wied-Neuwied, 1820 [96] => *** rod ''[[Peropteryx]]'' Peters, 1867 [97] => *** rod ''[[Rhynchonycteris]]'' Peters, 1867 [98] => *** rod ''[[Saccopteryx]]'' Illiger, 1811 [99] => ** tribus Emballonurini Gervais, 1855 [100] => *** rod ''[[Coleura]]'' Peters, 1867 [101] => *** rod ''[[Emballonura]]'' Temminck, 1838 [102] => *** rod ''[[Mosia]]'' Gray, 1843 [103] => *** rod ''[[Paremballonura]]'' Goodman & kol., 2012 [104] => * podčeleď Taphozoinae Jerdon, 1867 [105] => ** rod ''[[Saccolaimus]]'' Temminck, 1838 [106] => ** rod ''[[Taphozous]]'' E. Geoffroy, 1818 [107] => }}Doba divergence čeledi byla odhadnuta na přibližně 51 milionů let, přičemž fosilní nálezy jsou známy již od středního [[eocén]]u. Jmenovat lze jak druh ''Tachypteron franzeni'' z německého dolu [[Messelský důl|Messel]],{{Citace periodika [108] => | příjmení = Storch [109] => | jméno = Gerhard [110] => | příjmení2 = Sigé [111] => | jméno2 = Bernard [112] => | příjmení3 = Habersetzer [113] => | jméno3 = Jörg [114] => | titul = Tachypteron franzeni n. gen., n. sp., earliest emballonurid bat from the Middle Eocene of Messel (Mammalia, Chiroptera) [115] => | periodikum = Paläontologische Zeitschrift [116] => | datum vydání = 2002-10-01 [117] => | ročník = 76 [118] => | číslo = 2 [119] => | strany = 189–199 [120] => | issn = 1236-9874 [121] => | doi = 10.1007/BF02989856 [122] => | jazyk = en [123] => | url = https://doi.org/10.1007/BF02989856 [124] => | datum přístupu = 2023-03-14 [125] => }} tak zástupce vyhynulého rodu ''[[Vespertiliavus]]'' z francouzského souvrství Quercy. Souhrnná studie z roku 2016 informuje i o afrických nálezech, včetně nově popsaných primitivních forem ''Chambinycteris pusilli'' a ''Pseudovespertiliavus parva'', jakož i odvozenějších druhů, morfologicky podobných zástupcům z Quercy (''? V. aenigma'', ''V. kasserinensis''). Geografické rozšíření rodu ''Vespertiliavus'' tak poukazuje na schopnost raných embalonurovitých překonat oceán [[Tethys (moře)|Tethys]] mezi severní Afrikou a jižní Evropou již v průběhu středního eocénu.{{Citace periodika [126] => | příjmení = Ravel [127] => | jméno = Anthony [128] => | příjmení2 = Adaci [129] => | jméno2 = Mohammed [130] => | příjmení3 = Bensalah [131] => | jméno3 = Mustapha [132] => | titul = Origine et radiation initiale des chauves-souris modernes : nouvelles découvertes dans l'Éocène d'Afrique du Nord [133] => | periodikum = Geodiversitas [134] => | datum vydání = 2016-09 [135] => | ročník = 38 [136] => | číslo = 3 [137] => | strany = 355–434 [138] => | issn = 1280-9659 [139] => | doi = 10.5252/g2016n3a3 [140] => | jazyk = fr [141] => | url = http://www.bioone.org/doi/10.5252/g2016n3a3 [142] => | datum přístupu = 2023-03-14 [143] => }} Kolonizace Jižní Ameriky, resp. [[Neotropická oblast|neotropické oblasti]], pravděpodobně proběhla přes oceán z afrického kontinentu; americký tribus Diclidurini je na základě fylogenetických analýz vnořen v rámci starosvětských zástupců. Divergence mezi starosvětskými a novosvětskými liniemi je odhadována do období [[oligocén]]u před asi 30 miliony lety. Kolonizace [[Austrálie]] zřejmě proběhla během středního, max. pozdního [[miocén]]u, a to skrze [[orientální oblast]] a následně napříč řetězec ostrovů mezi [[Sulawesi]] a [[Nová Guinea|Novou Guineu]], anebo jižní cestou přes [[Malé Sundy]]. [144] => [145] => == Popis == [146] => [[Soubor:Coleura afra 2021.jpg|náhled|[[Netopýr buldočí]] (''Coleura afra''), detail hlavy]] [147] => [[Soubor:P1070111-Northern-Ghost-Bat-(diclidurus-albus).jpg|náhled|[[Netopýr bílý]] (''Diclidurus albus'')]] [148] => Embalonurovití jsou netopýři menší až střední velikosti, přičemž délka hlavy a těla se pohybuje mezi 36–160 mm, délka [[předloktí]] mezi 36–100 mm a celková tělesná hmotnost mezi 3–100 g.{{Citace monografie [149] => | titul = Grzimek’s Animal Life Encyclopedia, Second Edition - Volume 13: Mammals II [150] => | vydavatel = Gale Group [151] => | místo = Farmington Hills, MI [152] => | rok vydání = 2003 [153] => | strany = 355–358 [154] => | isbn = 0-7876-7750-7 [155] => | jazyk = en [156] => | ref = harv [157] => | příjmení1 = McDade [158] => | jméno1 = M. C [159] => }} Rozpětí křídel menších zástupců činí asi 240 mm, naopak u rodu ''[[Saccolaimus]]'' může dosahovat až k téměř 700 mm.{{Citace monografie [160] => | příjmení = Vaughan [161] => | jméno = Terry A. [162] => | příjmení2 = Ryan [163] => | jméno2 = James M. [164] => | příjmení3 = Czaplawski [165] => | jméno3 = Nicholas J [166] => | titul = Mammalogy [167] => | vydání = 6 [168] => | vydavatel = Jones & Bartlett Learning [169] => | místo = Burlington, MA [170] => | strany = 265 [171] => | jazyk = en [172] => | rok_vydání = 2015 [173] => | ref = harv [174] => }} U většiny druhů embalonurovitých se v rámci velikosti objevuje [[pohlavní dimorfismus]], kdy samice jsou o něco větší ve srovnání se samci.{{Citace monografie [175] => | příjmení = Taylor [176] => | jméno = Marianne [177] => | titul = Bats : an illustrated guide to all species [178] => | url = [179] => | vydavatel = Ivy Press [180] => | místo = London [181] => | strany = 62–75 [182] => | isbn = 1-78240-557-7 [183] => | isbn2 = 978-1-78240-557-3 [184] => | oclc = 1050280106 [185] => | ref = harv [186] => | rok = 2019 [187] => }} Osrstění je obecně hnědé nebo šedohnědé, někteří embalonurovití jsou nicméně pestřejší, často s odlišně zbarvenou hřbetní a břišní částí či určitým barevným vzorem, jako jsou různé skvrnky, proužky atp. Nejpozoruhodnější zbarvení mají nejspíše jihoameričtí netopýři rodu ''[[Diclidurus]]'', jejichž zástupci mohou mít čistě bílé barvu. [188] => [189] => Hlava se vyznačuje absencí výrazných kožních výrůstků, jako jsou „nosní lístky“ pozorované u [[Listonosovití|listonosovitých]] a jiné podobné struktury. Obličej má typicky komolý tvar. Kožovité ušní boltce, většinou široké, miskovité a často mírně zahnuté, jsou orientovány směrem dopředu. Doplňuje je krátké ušní víčko neboli tragus. Ocas je poměrně krátký a jedinečný tím, že vystupuje zhruba z poloviny horní plochy [[Patagium|uropatagiální]] membrány. Při letu se může podílet na manévrovacích funkcích.{{Citace monografie [190] => | titul = Savci (1) [191] => | vydavatel = Albatros [192] => | místo = Praha [193] => | edice = Svět zvířat [194] => | strany = 82 [195] => | příjmení1 = Anděra [196] => | jméno1 = M [197] => | rok = 1997 [198] => }} Především pro samce novosvětských zástupců je typický také pachový váček na spodní ploše křídel, jenž vyrůstá blízko lokte a pomocí něhož mohou tito netopýři vylučovat páchnoucí sekret červené barvy. Ten zřejmě zastává úlohu [[Feromon|chemického atraktantu]], sloužícího k vábení opačného pohlaví – u samic samotných bývá váček pouze rudimentární.{{Citace monografie [199] => | příjmení = Feldhamer [200] => | jméno = George A. & kol [201] => | titul = Mammalogy – Adaptation, Diversity, Ecology [202] => | vydání = 4 [203] => | vydavatel = Johns Hopkins University Press [204] => | místo = Baltimore [205] => | rok vydání = 2015 [206] => | strany = 303–304 [207] => | jazyk = en [208] => }} Váčkovité žlázy se mohou objevovat rovněž na hrdle. [209] => [210] => Kostra kombinuje řadu primitivních znaků s některými odvozenými strukturami. Určitými vlastnostmi lebky, konkrétně výraznými postorbitálními výběžky a značně redukovanými [[Mezičelist|mezičelistními kostmi]], jež nejsou pevně srostlé ani navzájem, ani s [[horní čelist]]í, se embalonurovití podobají spíše [[Kaloňovití|kaloňovitým]]. Celkový zubní vzorec je proměnlivý co se týče počtu [[řezák]]ů, činí {{Zubní vzorec|horní=1–2.1.2.3|dolní=2–3.1.2.3}} = 30 až 34 zubů. Střižné plochy stoliček mívají tvar písmene W, což je typické pro hmyzožravé druhy.{{Citace elektronické monografie [211] => | příjmení2 = Myers [212] => | jméno2 = Phil [213] => | titul = Emballonuridae [214] => | url = https://animaldiversity.org/accounts/Emballonuridae/ [215] => | vydavatel = Animal Diversity Web [216] => | datum_přístupu = 2023-03-11 [217] => | jazyk = en [218] => | příjmení1 = Hester [219] => | jméno1 = Laurel [220] => | datum_vydání = 2001 [221] => }} [[Ramenní kloub|Ramenní]] a [[loket]]ní kloubní spojení jsou primitivní stavby. Výrazným odvozeným znakem skeletu je naopak zmenšení počtu článků prstů, kdy ve druhém prstu přední končetiny dokonce došlo k jejich kompletnímu vymizení, pouze se zachováním záprstní kůstky neboli metakarpu. Třetí prst nese pouze dva články, z toho první, resp. proximální článek se v klidu sklápí na svrchní plochu záprstí, zatímco druhý článek se ohýbá přes něj, čímž dochází ke „zmenšení“ křídel. Odvozený způsob skládání křídel a létacích membrán na křídlech a ocasu umožňuje mj. hbitý pohyb po čtyřech končetinách, pro netopýry nepříliš typický. [222] => [223] => == Chování a ekologie == [224] => [225] => === Výskyt a stanoviště === [226] => [[Soubor:Lesser White-lined Bats - Saccopteryx leptura, Brasso Seco Trinidad october 2013JPG 2.jpg|náhled|Párek amerických netopýrů druhu ''[[Saccopteryx leptura]]'' na kolmé stěně]] [227] => [[Soubor:Long-nosed proboscis bats.JPG|náhled|Skupina [[Netopýr dlouhonosý|netopýrů dlouhonosých]] maskovaných na kmeni stromu]] [228] => Embalonurovití se přirozeně vyskytují především v tropických a subtropických regionech Starého i Nového světa. Areál výskytu se táhne od [[Afrotropická oblast|afrotropické oblasti]] přes [[orientální oblast]] až do [[Australská oblast|australské zoogeografické oblasti]], dále pak zahrnuje [[Neotropická oblast|neotropickou oblast]] od jižního [[Mexiko|Mexika]] po severní [[Argentina|Argentinu]]. Velmi často jsou tito netopýři zastoupeni i na různých ostrovních stanovištích. Členové rodu ''Paremballonura'' se například vyskytují výhradně na [[Madagaskar]]u, [[netopýr seychelský]] (''Coleura seychellensis'') je zase endemitem [[Seychely|stejnojmenného souostroví]] a původní areál výskytu dnes již ohroženého [[Netopýr samojský|netopýra samojského]] (''Emballonura semicaudata'') zahrnoval četné [[Oceánie|oceánské]] ostrovy, včetně [[Fidži]], [[Mikronésie (region)|Mikronésie]], [[Vanuatu]], [[Tonga|Tongy]] či [[Samojské ostrovy|Samojských ostrovů]].{{Citace elektronické monografie [229] => | příjmení = Waldien [230] => | jméno = D. L. [231] => | příjmení2 = Scanlon [232] => | jméno2 = A [233] => | titul = Pacific Sheath-tailed Bat [234] => | url = https://www.iucnredlist.org/species/7669/22135085 [235] => | vydavatel = IUCN [236] => | datum vydání = 2021 [237] => | datum přístupu = 2023-03-16 [238] => }} [239] => [240] => Druhová diverzita embalonurovitých se obecně zvyšuje směrem k [[rovník]]u. Tento fenomén je dáván do souvislostí s větší rozmanitostí a celoroční dostupností potravy v tropech oproti mírným stanovištím. V lokálním měřítku je nicméně podstatnější proměnnou spíše počet vhodných úkrytů nežli hojnost potravy. Některé populace embalonurovitých, konkrétně např. australské druhy, mohou nejspíše provádět lokální migrace. [241] => [242] => Biotopem jsou, v závislosti na druhu, vlhké deštné lesy, sezónní poloopadavé lesy či savanové oblasti. Oproti jiným netopýrům dávají embalonurovití přednost částečně prosluněným a dobře odvětraným prostorám. Hřadoviště embalonurovitých tak bývají – ve srovnání s hřadovišti některých jiných čeledí netopýrů – často přístupnější lidským pozorovatelům. Běžnými úkryty se stávají různé okraje jeskyní, skalní štěrbiny, případně lidské stavby. Některé druhy, jako [[netopýr černovousý]] (''Taphozous melanopogon''), jenž žije v jižní a jihovýchodní Asii, umělá hřadoviště dokonce preferují. Jiní embalonurovití využívají ke hřadování stromové dutiny či dostupnou vegetaci. Společným znakem podobných netopýrů je často pruhovaný či skvrnitý vzor na srsti, jenž slouží jako maskování. Například jihoamerický [[netopýr dlouhonosý]] (''Rhynchonycteris naso'') či východoafrický [[netopýr mauricijský]] (''Taphozous mauritianus'') mohou díky svému kryptickému zbarvení odpočívat přímo na kmenech vzrostlých stromů, aniž by zde byli nápadní. S tím se pojí i další vlastnost typická pro tyto netopýry: ve srovnání s jinými letouny se jen málo druhů zavěšuje za zadní končetiny, ale naopak celým povrchem těla ulpívá k povrchu. Někdy mohou dokonce značnou rychlostí pobíhat po vodorovných, a dokonce i svislých plochách: například netopýři rodu ''[[Taphozous]]'' se v takovém případě pohybují do stran podobně jako [[krabi]]. [243] => [244] => === Potrava a denní aktivita === [245] => [[Soubor:Black-bearded tomb bat (Taphozous melanopogon), male with prominent black beard 2.jpg|náhled|Netopýr černovousý (''Taphozous melanopogon'')|vlevo]] [246] => Embalonurovití netopýři jsou převážně hmyzožraví, ačkoli příležitostně se mohou živit i plody ovocných stromů. Loví především menší druhy hmyzu, hlavně [[Brouci|brouků]] a [[Dvoukřídlí|dvoukřídlých]], kterých se zmocňují přímo za letu. Některé druhy mohou kořist sbírat i z listů. Jde o časně aktivní netopýry; na lov se vydávají se začátkem večera, a to typicky ještě dříve než zástupci ostatních čeledí letounů. Když panuje špatné počasí, není výjimkou ani lov v průběhu odpoledních hodin. [247] => [248] => K orientaci v prostoru embalonurovitým slouží [[echolokace]], schopnost, která se objevuje i u ostatních skupin netopýrů. Podobně jako u jiných letounů – až na vzácné výjimky – jsou echolokační pulzy vytvářeny prostřednictvím [[hrtan]]u. Následně dochází k jejich vysílání skrze otevřenou tlamu, což je typické pro letouny bez výrazných nosních lístků. Tlama embalonurovitých při vysílání echolokačních pulzů zaujímá tvar písmene O. Samotná echolokační volání mohou být jak [[Frekvenční modulace|frekvenčně modulovaná]] (FM), tak s konstantní frekvencí (CF).{{Citace sborníku [249] => | příjmení = Happold [250] => | jméno = M. [251] => | příjmení2 = Happold [252] => | jméno2 = D. C. D [253] => | titul = Hadgehogs, shrewes and bats [254] => | sborník = Mammals of Africa [255] => | vydavatel = Bloomsbury Natural History [256] => | místo = London; New Delhi; New York; Sydney [257] => | strany = 418–421 [258] => | isbn = 978-1-4081-2254-9 [259] => | isbn2 = 978-1-4081-8993-1 [260] => | jazyk = anglicky [261] => | rok_vydání = 2013 [262] => }} [263] => [264] => Embalonurovití se napříč čeledí různí, co se týče stavby křídel, biomechaniky letu a tím i preferovaného způsobu získávání potravy. Řada druhů vykazuje pomalý, třepotavý let, jenž je připodobňován letu motýlímu. Naproti tomu někteří zástupci rodu ''[[Taphozous]]'' mají střední až vysoké poměry stran a střední až extrémně vysoké zatížení křídel, což z nich činí rychlé, či dokonce velmi rychlé letce, byť se zhoršenou schopností manévrovat. Potravu si tak tito netopýři shání spíše v nepřehledných otevřených prostranstvích vysoko nad zemí a stromovím. Někteří z nich se mohou pohybovat i 500 až 600 metrů nad terénem, jak prokázalo terénní pozorování netopýra mauricijského v jižní Africe.{{Citace periodika [265] => | příjmení = Fenton [266] => | jméno = M. B. [267] => | příjmení2 = Griffin [268] => | jméno2 = D. R. [269] => | titul = High-Altitude Pursuit of Insects by Echolocating Bats [270] => | periodikum = Journal of Mammalogy [271] => | datum vydání = 1997 [272] => | ročník = 78 [273] => | číslo = 1 [274] => | strany = 247–250 [275] => | issn = 0022-2372 [276] => | doi = 10.2307/1382658 [277] => | url = https://www.jstor.org/stable/1382658 [278] => | datum přístupu = 2023-03-16 [279] => }} Netopýři dlouhonosí z rodu ''Rhynchonycteris'' typicky loví nad otevřenou vodní hladinou, zatímco například američtí netopýři rodu ''[[Diclidurus]]'' se zmocňují hmyzu nad stromovým baldachýnem. [280] => [281] => === Sociální struktura a rozmnožování === [282] => [[Soubor:Pair of Maurtitian Tomb Bats.jpg|náhled|Dvojice [[Netopýr mauricijský|netopýrů mauricijských]]]] [283] => Sociální systémy embalonurovitých mohou být rozmanité, od samotářsky žijících zástupců přes druhy tvořící harémy až po zástupce žijící v menších či větších koloniích. Mezi nejspolečenštější druhy patří [[netopýr buldočí]] (''Coelura afra''), jehož kolonie mohou čítat až 50 000 jedinců, přičemž každý z nich se vrací na přesně určené místo na svém hřadovišti. Netopýři ke vzájemné komunikaci využívají tzv. sociální volání, jež jsou slyšitelná i člověku. V případě embalonurovitých však existují i náznaky toho, že ke vzájemné komunikaci mohou využívat rovněž echolokační signály. [284] => [[Soubor:Wingsack.jpg|vlevo|náhled|Křídelní váček [[Netopýr vakový|netopýra vakového]]]] [285] => Velmi podrobně byla popsána především pozoruhodná sociální struktura a rozmnožovací chování amerického [[Netopýr vakový|netopýra vakového]] (''Saccopteryx bilineata''). Samci netopýrů vakových si vydržují harém několika samic, tyto samice však pravidelně přelétávají mezi několika harémy různých samců, kvůli čemuž je každý z nich otcem pouze méně jak třetiny mláďat ve svém harému. Samci, kteří si harémy vymezují, však mají přesto v průměru vyšší [[Biologická zdatnost|biologickou zdatnost]] ve srovnání se samci, kteří si harémy nevydržují. Proto se jim vyplatí snažit se udržet stávající samice, popřípadě přivábit samice nové, přičemž nezbytnou úlohu v takovém případě zastávají pachové váčky na křídlech. Ty sice postrádají exkreční funkci, ale samci si do nich pravidelně impregnují směs slin, moči a genitálních sekretů; během letu pak pachové stopy „rozdmýchávají“ směrem k hřadujícím samicím. Vyjma chemických atraktantů vydávají samci těchto netopýrů rovněž komplexní, druhově specifická volání. Mladí samci se této dovednosti učí od jednoho nebo více starších samců, přičemž na základě produkovaných volání mohou příslušní netopýři individuálně rozeznávat jednotlivé soupeře. [286] => [287] => Naproti tomu příbuzný druh ''Saccopteryx leptura'' není teritoriální a během rozmnožování nevykazuje podobné komplikované etologické projevy. Několik embalonurovitých je pak dokonce [[Monogamie|monogamních]]; příkladem podobného druhu je například netopýr ''[[Cormura brevirostris]]'' ze Střední a Jižní Ameriky. [288] => [289] => Samice embalonurovitých netopýrů obvykle rodí jedenkrát ročně a vrh čítá pouze jediné mládě. Porody mohou vykazovat určitou sezónnost, často v takovém případě spadají na začátek [[období dešťů]]. Výjimky z tohoto obecného vzorce existují, a především menší druhy, jako netopýr dlouhonosý, mohou rodit i dvakrát za rok. V některých případech se navíc samice sice mohou v určitou dobu spářit, ale porody jsou načasovány tak, aby mládě přišlo na svět až do ideálních podmínek; tohoto cíle může být dosaženo několika různými způsoby. Například samice netopýra lysobřichého si mohou určitou dobu uchovávat samčí spermie v životaschopném stavu, a samotné oplození tak odložit; toto chování je jinak typické především pro [[Netopýrovití|netopýrovité]]. [[Netopýr Hildegardin]] (''Taphozous hildegardeae'') naproti tomu volí cestu [[Odložená nidace|odložené nidace]], kdy sice dojde k oplození, ale nikoli k uhnízdění [[Blastocysta|blastocysty]] v děložní stěně; tento fenomén byl v rámci jiných čeledí netopýrů pozorován například u [[Létavec|létavců]]. Konečně, v některých případech může dojít i ke zpomalení vývoje samotného zárodku: takovou strategii někdy volí africký netopýr buldočí. [290] => [291] => == Ohrožení == [292] => [[Soubor:Seychelles sheath-tailed bat in cave.jpg|náhled|Kolonie netopýrů seychelských]] [293] => K březnu roku 2023 považoval [[Mezinárodní svaz ochrany přírody]] (IUCN) celkem 7 druhů embalonurovitých za obecně ohrožené, z toho 3 druhy spadaly mezi [[Zranitelný taxon|zranitelné]], 3 mezi [[Ohrožený taxon|ohrožené]] a 1 druh byl [[Kriticky ohrožený taxon|kriticky ohrožený]] vyhynutím. Celkem 2 druhy byly zařazeny mezi [[Téměř ohrožený taxon|téměř ohrožené]]. Status 7 embalonurovitých IUCN považoval za [[o taxonu chybí údaje|nejasný]], celkem 38 druhů pak spadalo mezi [[málo dotčený taxon|málo dotčené]] a žádný druh nebyl pokládán za novodobě [[vyhynulý taxon|vyhynulý]].{{Citace elektronické monografie [294] => | titul = Emballonuridae – Family (filters) [295] => | url = https://www.iucnredlist.org/search?taxonomies=101355&searchType=species [296] => | vydavatel = IUCN [297] => | datum přístupu = 2023-03-17 [298] => }} [299] => [300] => Hlavním důvodem ohrožení bývá typicky ztráta přirozeného prostředí. Především druhy vázané na tropické lesy mohou být postupně vystavovány čím dál tím většímu tlaku lidských zásahů na původní stanoviště. Zvláště výrazný dopad mohou takové aktivity mít na druhy, jejichž celková populace je situována pouze v rámci několika konkrétních hřadovišť; příkladem je ohrožený netopýr ''[[Saccopteryx antioquensis]]'', jenž je svým výskytem omezen pouze na dvě lokality v zalesněných krasových oblastech [[Kolumbie|kolumbijského]] regionu [[Antioquia]].{{Citace elektronické monografie [301] => | příjmení = Solari [302] => | jméno = S [303] => | titul = Antioquian Sac-winged Bat [304] => | url = https://www.iucnredlist.org/species/136420/21985022 [305] => | vydavatel = IUCN [306] => | datum přístupu = 2023-03-17 [307] => }} Jediným kriticky ohroženým druhem embalonurovitého netopýra k roku 2023 byl [[netopýr seychelský]] (''Coleura seychellensis''). Jde o [[endemit]]a několika ostrovů v rámci [[Seychely|Seychelského souostroví]], přičemž jeho populace byly vystaveny devastujícímu mýcení lesních porostů na přelomu 19. a 20. století. Původní lesní mozaiky, tvořené stromovými porosty a otevřenými prostranstvími, byly nahrazeny plantážemi kokosovníků, které nemohly udržet dostatečné počty hmyzu, jenž je klíčovým zdrojem potravy pro netopýry. Jejich zbývající populace navíc zůstávají pod tlakem invazních rostlin a živočichů. IUCN celkový počet všech jedinců odhaduje na méně než 100 dospělců.{{Citace elektronické monografie [308] => | příjmení = Mondajem [309] => | jméno = A. & kol [310] => | titul = Seychelles Sheath-tailed Bat [311] => | url = https://www.iucnredlist.org/species/5112/22089794 [312] => | vydavatel = IUCN [313] => | datum přístupu = 2023-03-17 [314] => }} [315] => [316] => Naproti těmto druhům s nejistou budoucností je nutno uvést i řadu oportunistických embalonurovitých, kteří prosperují i v pozměněných, či přímo [[synantropie|synantropních]] stanovištích. Příkladem je netopýr dlouhonosý, netopýr vakový či některé druhy v rámci rodu ''Taphozous'', jež úspěšně koexistují v blízkosti člověka. [317] => [318] => == Odkazy == [319] => [320] => === Reference === [321] => [322] => [323] => === Externí odkazy === [324] => * {{Commonscat}} [325] => * {{Wikidruhy|taxon=Emballonuridae}} [326] => {{Taxonbar}} [327] => {{Autoritní data}} [328] => [329] => {{Portály|Živočichové}} [330] => [331] => {{Dobrý článek}} [332] => [333] => [[Kategorie:Embalonurovití| ]] [334] => [[Kategorie:Netopýrotvaří]] [] => )
good wiki

Embalonurovití

Embalonurovití, česky také pochvorepovití (Emballonuridae), představují čeleď letounů, jež čítá přes 50 žijících druhů. Její zástupci se vyskytují především v tropických a subtropických oblastech po celém světě, včetně některých ostrovních stanovišť, jako je Madagaskar, Mikronésie nebo Seychely.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Madagaskar','Taphozous','Seychely','pochvorepovci','Diclidurus','Nykteris','Paul Gervais','netopýrotvaří','orientální oblast','Netopýr samojský','eocén','Mikronésie (region)'

Eocén

Madagaskar

Nykteris

Pochvorepovci

Seychely

Seychely jsou souostroví a země v Indickém oceánu ležící na východ od afrického kontinentu.