Array ( [0] => 14677964 [id] => 14677964 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Farnost [uri] => Farnost [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Různé významy|druhý=světské správě státu|stránka=Farnost (správní celek)}} [1] => [[Soubor:Tyn Church in Morning Light (Explored) - Flickr - ^rboed.jpg|náhled|Týnský chrám ([[kostel Panny Marie před Týnem]]) v Praze je [[Farní kostel|farním kostelem]] [[Římskokatolická farnost u kostela Matky Boží před Týnem Praha-Staré Město|staroměstské farnosti]] ]] [2] => '''Farnost''' (ze [[Starořečtina|starořeckého]] ''παροικία – paroikía'', přičemž ''pár-oikos'' doslova znamená „v domě“, má tedy význam „sousedství“; [[latina|lat.]] ''parrochia, parochia'' či ''paroecia'') je základní církevní [[Správa|správní]] jednotka v [[katolická církev|katolické]], [[pravoslaví|pravoslavné]] (zde se též užívá výrazu ''parafie'' či církevní obec), [[starokatolická církev|starokatolické]], [[anglikánská církev|anglikánské]] a několika dalších [[církev|církvích]]. Sdružuje věřící dané církve nejčastěji na určitém území, spravuje ji [[farář]] a podléhá [[biskup]]ovi dané [[diecéze]]. V katolické církvi je nejbližší nadřazená jednotka [[Děkanát a vikariát|vikariát (děkanát)]]. V protestantských církvích se obdoba farnosti obvykle nazývá ''[[Sbor (církev)|sbor]]'' nebo ''obec''. [3] => [4] => Farnost zpravidla zahrnuje území obcí, [[vesnice|vesnic]] nebo několika vesnic, [[město|města]] nebo jeho části, v některých případech může zahrnovat i celé politické území. Farnost je zpravidla vymezena územně, ale některé jsou vymezeny i tzv. [[Personální farnost|personálně]], např. národnostně nebo sociální skupinou (například v Praze existuje [[římskokatolická akademická farnost Praha|římskokatolická akademická farnost]] u [[Kostel Nejsvětějšího Salvátora (Praha)|Nejsvětějšího Salvátora]]), příp. kombinací obojího (např. [[Řeckokatolická farnost u Nejsvětější Trojice v Praze |slovenská řeckokatolická farnost u Nejsvětější Trojice v Praze]], která je určena pro slovenské řeckokatolické věřící na území pražského protopresbyteriátu [[Apoštolský exarchát v České republice|apoštolského exarchátu]]). [5] => [6] => Farnosti představovaly ve [[středověk]]u základ nejen církevní, ale i státní správy, v některých zemích se tak [[Farnost (správní celek)|nejnižší státní správní jednotky]] jmenují dodnes (např. ve státu [[Louisiana]] v USA, na [[Barbados]]u, na [[Man (ostrov)|Ostrově Man]] nebo v [[Andorra|Andoře]]). [7] => [8] => == V římskokatolické církvi == [9] => V [[římskokatolická církev|římskokatolické církvi]] je farnost podle kanonického práva i českého práva samostatnou [[Evidovaná právnická osoba církve nebo náboženské společnosti|církevní]] [[právnická osoba|právnickou osobou]]. [10] => Ve vymezení farnosti je vždy kombinován teritoriální i personální prvek. Většina farností má územní charakter (teritoriální farnosti) – jejími členy jsou všichni katolíci (personální prvek) mající kanonické trvalé nebo přechodné bydliště na území farnosti (teritoriální prvek). Podstatně méně farností má osobní charakter (personální farnosti) – jejími členy jsou katolíci žijící na větším území překrývajícím více teritoriálních farností (teritoriální prvek – toto území nemůže přesahovat území diecéze, jejíž biskup takovou farnost zřizuje) vyznačující se společným rozhodným personálním znakem (personální prvek): např. v případě farností pro národnostních menšinu daná národnost – k farnosti patří ovšem rovněž celé rodiny, tedy také manželští partneři a děti (i zletilé), pokud alespoň jeden z rodičů je dané národnosti a ostatní členové rodiny s ním žijí v jedné domácnosti; v případě vojenských farností vojáci a civilní zaměstnanci vojska i jejich manželští partneři a děti (i zletilé) sdílející s nimi společnou domácnost, dále studenti vojenských škol, pracovníci a obyvatelé vojenských nemocnicí, domovů důchodců a podobných institucí; v případě námořnické farnosti k ní patří námořníci, jejich manželští partneři a děti (i zletilé) žijící s nimi v jedné domácnosti; v případě akademické farnosti k ní patří studenti, akademičtí pracovníci a ostatní zaměstnanci vysokých škol i jejich manželští partneři a děti (i zletilé) žijící s nimi ve společné domácnosti. [11] => [12] => [[statutární orgán|Statutárním orgánem]] teritoriální i personální farnosti je [[farář]], případně moderátor společné duchovní správy, nebo [[administrátor farnosti]], který je [[biskup]]em pověřen duchovní službou pro danou oblast či skupinu osob. Farář na rozdíl od administrátora farnosti smí být biskupem odvolán pouze z důvodů vymezených církevním právem, v praxi však tato omezení v podmínkách české církve nebývají biskupy příliš respektována. Farář je chápán jako stabilní a řádný [[duchovní správce]] farnosti a má povinnost sídlit ve farnosti. [[administrátor (církev)|Administrátorem]] farnosti může být kněz ve farnosti sídlící jako její provizorní správce, ale v českých podmínkách je jím častěji kněz do této farnosti dojíždějící – [[administrátor excurrendo]] („přijíždějící administrátor“), který je zároveň farářem jiné blízké farnosti, v níž sídlí. Farář i administrátor mají odpovědnost jak za samotnou náboženskou duchovní správu ''(in spiritualibus)'', tak za ekonomickou správu ''(in materialibus)''. V situaci nedostatku kněží může být tato pravomoc dělená, kdy ''administrator excurrendo'' je pověřen správou jako ''administrator in spiritualibus'' a jiná osoba (jáhen nebo laik) je pověřena správou jako ''administrator in materialibus''. Také je od nového kodexu kanonického práva z r. 1983 možné, aby dle kán. 517 § 1 byla správa jedné nebo více farností svěřena kněžskému týmu ''in solidum'' – společná duchovní správa; v čele tohoto týmu stojí ''moderator'', který je legálním zástupcem (statutárním orgánem) svěřené farnosti či všech svěřených farností; a dle ustanovení kán. 517 § 2 může z důvodu nedostatku kněží být účast na výkonu duchovní správy farnosti (koordinace) svěřena jáhnu, laiku nebo konkrétnímu právně institucionalizovanému společenství osob, přičemž je vždy zároveň jmenován kněz mající v této farnosti oprávnění faráře (je tedy jejím statutárním orgánem), který duchovní správu této farnosti (alespoň právně) řídí – pověřený jáhen, laik či společenství tedy nikdy nejsou správci ani statutárními orgány farnosti. [13] => [14] => Ve farnosti mohou kromě faráře působit také [[farní vikář]] (dříve označovaný jako [[kaplan]]), výpomocný duchovní (kněz v důchodu či kněz trvale pověřený jinými úkoly, např. vyučováním na univerzitě), trvalý nebo dočasný [[jáhen]] nebo [[pastorační asistent]]. Mezi další orgány farnosti patří [[pastorační rada]] a [[ekonomická rada farnosti]], které se jako poradní a pomocné orgány faráře či administrátora farnosti podílejí na [[pastorace|pastoračních aktivitách]] a správě hospodaření farnosti. V mnoha farnostech, zejména méně živých, však tyto orgány nejsou ustaveny. Farnost má vždy svůj farní [[kostel]], kde se soustředí [[bohoslužba|bohoslužby]] farního společenství, kromě farního kostela mohou být ve farnosti i další (tzv. filiální) kostely a [[kaple]]. [[Sídlo (právo)|Sídlem]] farnosti bývá [[fara]], v níž obvykle farář bydlí a v níž zpravidla probíhají i některé administrativní, náboženské, společenské nebo další aktivity farnosti. Filiální obce (též [[Filiální kostel|filiálky]] či dříve [[lokálie]]) jsou obce spadající do určité farnosti (jejíž sídlo není v oné obci). [15] => [16] => === Historie farní správy v Česku === [17] => [18] => ==== Středověký farní systém ==== [19] => Původní podobou církevní správy v Česku byl tzv. velkofarní systém, víceméně odpovídající tzv. [[Hradská soustava|hradské soustavě]]. Na přibližně 20 českých a 8 moravských hradech byla až do konce 12. století soustředěna [[duchovní služba]], tedy udílení [[křest|křtu]], [[manželství]] a církevní [[pohřeb|pohřby]].[http://www.areopag.cz/soubory/Putování%20církve%20českými%20dějinami.def%20-%20tisk.doc Putování církve českými dějinami]{{Nedostupný zdroj}}, 10. 6. 2005, práce komise č. 1 mezi 1. a 2 zasedáním [[Plenární sněm Katolické církve v ČR|Plenárního sněmu Katolické církve v ČR]] [20] => [21] => Síť venkovských kostelů se postupně zahušťovala. Kostely tehdy patřily majiteli pozemku, který mohl jmenovat duchovního bez ohledu na mínění biskupa. [22] => [23] => [[Velké privilegium české církve]], dohodnuté pražským biskupem [[Ondřej (pražský biskup)|Ondřejem]] a [[Přemysl Otakar I.|Přemyslem Otakarem I.]], změnilo od roku [[1222]] vlastnické právo ke kostelům na patronátní, takže duchovní jmenoval biskup na návrh patrona (někdejšího vlastníka). V následujícím století posilujícího správního centralismu římskokatolické církve se církevní správa změnila v administrativní systém. Za [[Karel IV.|Karla IV.]] vrcholila souhra státního a církevního systému. Povýšení pražského biskupství na [[Biskupství|arcibiskupství]] a vznik české [[církevní provincie]] v roce 1344 a počátky diecézních synod od 30. let 14. století farní systém dotvořený koncem 13. století zastřešily. [24] => [25] => ==== Josefínská farní správa ==== [26] => Současný systém farní správy v zemích bývalé [[Habsburská monarchie|Rakouské monarchie]] pochází z doby církevních reforem císaře [[Josef II.|Josefa II.]] v 80. letech 18. století. Reformy narušily činnost řádů, spolků a církevního školství, ale z farností naopak učinily základ veřejné správy a poskytly farním kněžím hmotné zabezpečení. Vznikly nové farnosti a byla reorganizována biskupství, dělení farností a vikariátů vycházelo ze správního (politického) dělení země. [27] => [http://web.quick.cz/rkf.vrchlabi/Svl/svl5.html O reformě a slučování farností] {{Wayback|url=http://web.quick.cz/rkf.vrchlabi/Svl/svl5.html |date=20080417155027 }}, Svatovavřinecké listy č. 5, léto 2004, Římskokatolická farnost Vrchlabí, [28] => [29] => Dekretem platným od [[1. květen|1. května]] [[1781]] Josef II. prohlásil církevní [[matrika|matriky]] [[veřejná kniha|veřejnými knihami]], katolická církev je poté vedla v jakési přenesené či svěřené pravomoci státu a podléhala státnímu dozoru, a to až do roku 1949, kdyby byly zákonem č. 268/1949 Sb. převedeny na stát a jeho [[Národní výbor (1945–1990)|národní výbory]]. Lidé jiných vyznání museli být po roce 1781 zapisováni do katolických matrik, evangelické sbory získaly oprávnění vést matriky dekretem dvorské kanceláře z listopadu 1829, avšak povinnosti zápisu do katolických matrik byli evangelíci zbavení teprve tzv. Provizorním nařízením v roce 1849. Židovské rabináty byly povinny vést matriky narozených chlapců od roku 1766 a dívek od roku 1783, od roku 1784 i matriky sňatků a úmrtí, ale za veřejné knihy byly uznány až zákonem z 10. července 1868. Od roku 1870 byly u okresních úřadů vedeny tzv. civilní matriky, do nichž byli zapisováni lidé, kteří nepatřili k žádnému státem uznanému vyznání.Vladimíra Hradecká: [http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/casopisy/s/2000/0042/42tema.html Matriky se vedou přes 500 let], Veřejná správa, č. 42/2000, týdeník vlády České republiky [30] => [31] => ==== Období sekularizace ==== [32] => Církevní farní systém nereagoval dostatečně pružně na [[industrializace|industrializaci]] a [[urbanizace|urbanizaci]] od konce [[19. století]], což spolu s [[teologie|teologickou]] a [[pastorace|pastorační]] nepružností církve i převahou nových myšlenkových systémů vedlo k masovému odcizení národa od církve, která byla spojená s rovněž dožívající [[Habsburská monarchie|Habsburskou monarchií]]. [33] => [34] => Zejména po [[Vznik Československa|vzniku Československa]] pronikly do církve moderní trendy, které se projevily nejen odštěpením modernistické a národně orientované [[Církev československá husitská|Církve československé husitské]], ale i v samotné Římskokatolické církvi. S podporou papeže [[Pius XI.|Pia XI.]] byla v rámci [[Katolická akce|Katolické akce]] posilována aktivita [[laik]]ů ve farnostech. [35] => [36] => Po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]] vedle tradičního fungování farností nabyla významu křesťanská hnutí fungující nezávisle na farním systému, například [[Řád menších bratří|františkánské]] a [[Řád bratří kazatelů|dominikánské]] vzdělávací programy, [[křesťanský skauting]], [[Sdružení katolické mládeže]], kroužky vycházející z [[Jocismus|jocismu]] atd. Tyto trendy umožnily, že za [[Komunistický režim v Československu|komunistického režimu]], který po roce [[1948]] dostal oficiální církevní struktury do značné míry pod kontrolu, přežívala církev mimo farní struktury, a to buď jako tzv. [[Podzemní církev|skrytá církev]] s tajně svěcenými a tajně působícími biskupy a kněžími, nebo v jiných skrytých, neoficiálních či z hlediska státu ilegálních aktivitách. Po pádu komunistického režimu se část činitelů tzv. skryté církve zapojila do oficiálních farních struktur, jiní nebyli přijati nebo si zachovali odstup. Vlivem půlstoletí útlaku i obecného odkřesťanštění společnosti však ve farnostech zůstal jen malý zlomek aktivních věřících i kněží oproti předválečnému stavu, takže zejména v Čechách zůstala výrazná většina farností neobsazena knězem a mnohé zůstaly úplně mrtvé, tedy i bez tzv. praktikujících věřících. [37] => [38] => ==== Reforma od roku 2004 ==== [39] => Asi od roku 2004 probíhá program obnovy farností v [[Česká církevní provincie|české církevní provincii]], jehož nejzřetelnějším projevem je zatím rozsáhlé slučování farností. Například v [[Rakovnický vikariát|rakovnickém vikariátu]] se k 1. 1. 2004 počet farností snížil z 26 na 4. [40] => [41] => Postupně jsou v některých diecézích (např. pražské, královéhradecké či českobudějovické) hromadně slučovány farnosti do farních kolarur, zejména tak, že dlouhodobě neobsazené jsou připojovány k funkčním, z nichž byly již dlouho spravovány, aby farnosti byly soběstačné a funkční komunity, jde tedy o přizpůsobení organizační struktury faktickému stavu, což přináší zjednodušení účetnictví a výkaznictví, vedení matrik atd. Například v [[Vikariáty a farnosti pražské arcidiecéze#Slučování farností|pražské arcidiecézi tento proces]] začal být projednáván zhruba v roce 2002 a zaváděn je průběžně od roku 2004. [42] => [43] => == Odkazy == [44] => [45] => === Reference === [46] => [47] => [48] => === Související články === [49] => * [[Diecéze]] [50] => * [[Sbor (církev)|Farní sbor]] [51] => * [[Ekonomická rada farnosti]] [52] => * [[Pastorační rada]] [53] => * [[Plebánie]] [54] => * [[Vikariáty a farnosti pražské arcidiecéze]] [55] => * [[Vikariáty litoměřické diecéze]] [56] => [57] => === Externí odkazy === [58] => * {{Wikislovník|heslo=farnost}} [59] => * {{commonscat}} [60] => * [http://www.tv-mis.cz/vypis.php?klic=9&vse=1 Pořady k tématu farnost] na [[TV-MIS]] [61] => * [https://www.cirkev.cz/cs/farnosti Farnost na webu cirkev.cz] [62] => {{Autoritní data}} [63] => {{Portály|Křesťanství}} [64] => [65] => [[Kategorie:Územní členění církve]] [66] => [[Kategorie:Farnosti| ]] [] => )
good wiki

Farnost

staroměstské farnosti Farnost (ze starořeckého παροικία - paroikía, přičemž pár-oikos doslova znamená „v domě“, má tedy význam „sousedství“; lat. parrochia, parochia či paroecia) je základní církevní správní jednotka v katolické, pravoslavné (zde se též užívá výrazu parafie či církevní obec), starokatolické, anglikánské a několika dalších církvích.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'farář','Sbor (církev)','Habsburská monarchie','pastorace','biskup','Man (ostrov)','pastorační asistent','Katolická akce','jáhen','právnická osoba','statutární orgán','křest'

Biskup

Farář

Jáhen

Jáhen je osoba, která zastává duchovní úřad v křesťanských církvích.

Křest

Pastorace