Fiber-optic communication

Fiber-optic communication (komunikace optickými vlákny) je technologie přenosu dat, která využívá tenké prameny skleněných nebo plastových vláken k přenosu světelných signálů. Tato metoda umožňuje rychlou a efektivní komunikaci na dlouhé vzdálenosti, protože optické signály mají vyšší šířku pásma a jsou méně náchylné k rušení než tradiční elektrické signály. Základní princip fungování optických vláken spočívá v total internal reflection, což znamená, že světlo se odráží uvnitř vlákna a zůstává v něm zajištěno i při ohybu. Komunikace přes optická vlákna se používá v různých aplikacích, jako jsou telefonní sítě, internet, kabelová televize a další multimediální služby. Historie optické komunikace sahá až do 19. století, ale její širší využití začalo až v druhé polovině 20. století, kdy byly vyvinuty vhodné materiály a technologie pro výrobu a instalaci optických vláken. Dnes je to standardní metoda pro moderní telekomunikační infrastrukturu, která se neustále vyvíjí a zlepšuje.