Array ( [0] => 14694312 [id] => 14694312 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Fotočlánek [uri] => Fotočlánek [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => '''Fotočlánek''' je nejčastěji používané fyzikální [[čidlo]] pro objektivní [[světlo|světelná]] (popř. radiometrická) měření. Někdy je také označován jako '''fotodetektor''', neboť vždy obsahuje detektor citlivý na [[světlo]]. Ten převádí světlo či jinou část elektromagnetického záření na elektrický signál. [1] => [2] => Fotočlánek bývá součástí fotometrické hlavice, která obsahuje další doplňkové příslušenství - např. filtry pro korekci spektrální citlivosti, nástavce pro směrové přizpůsobení, konstrukční součásti, atd. Je základem mnohých fotometrických přístrojů: [[luxmetr]], [[jasoměr]], [[goniofotometr]], [[kulový integrátor]] nebo [[kolorimetr]]. [3] => [4] => == Principy fotočlánků == [5] => [6] => === Fotodiody === [7] => [[Soubor:schemafotodiody.png|náhled|vpravo|Schéma fotodiody]] [8] => Dnes nejčastěji používané detektory do '''fotočlánků''' jsou fotodiody. Asi nejvíce spolehlivé a všestranně použitelné jsou křemíkové fotodiody. Ačkoli ze všech polovodičů převládá jasně [[křemík]], někdy se používají i jiné [[polovodič]]e (např. InGaAs pro vyšší vlnové délky). [9] => [10] => Povrch citlivý na [[světlo]] tvoří vrstva P, jejíž tloušťka je 1 μm nebo méně. Změnou tloušťky P, N, N+ vrstvy (viz obr.), vhodnou volbou polovodiče a koncentrací příměsí lze měnit spektrální a frekvenční citlivost. PN přechod pracuje jako fotoelektrický měnič, kde vzniká [[Elektrický proud|proud]] úměrný příslušné [[osvětlenost]]i: po absorbování [[foton]]u se vytvoří pár elektron-díra, elektrony přechází do N vrstvy, díry do P vrstvy, vzniká proud ([[Optické jevy v polovodičích|fotovoltaický jev]]). [11] => Parametry fotodiod jsou především citlivost, proud za tmy, doba náběhu, prostorová rovnoměrnost odezvy a další. [12] => [13] => === Emisní fotonky === [14] => Emisní fotonky jsou '''fotočlánky''', u nichž se využívá [[Optické jevy v polovodičích|vnějšího fotoelektrického jevu]], kdy [[světlo]] působí emisi elektronů z povrchu elektrody ve [[vakuum|vakuu]] nebo v plynném prostředí. Anoda je tvořena drátěnou smyčkou či síťkou, katodu tvoří na světlo citlivá kovová vrstva z alkalických prvků nanesená na vnitřní stěně skleněné baňky. Emisní fotonky vyžadují vnější napájecí zdroj. U vakuových fotonek bývá citlivost až 100 μA/lm, u fotonek plněných plynem až 200 μA/lm. Pro přesná fotometrická měření jsou vhodné zejména vakuové emisní fotonky, především díky vysoké stabilitě, bez setrvačnosti a lineární závislosti fotoproudu na osvětlení. Fotonky plněné plynem mají totiž větší citlivost díky relativně nižší [[Elektrická pevnost|elektrické pevnosti]] plynu (oproti vakuu), [[ionizace]] tohoto plynu však není lineární. K přizpůsobení spektrální citlivosti emisní fotonky křivce spektrální citlivosti normálního pozorovatele se většinou používá kapalinových filtrů. [15] => [16] => === Fotoelektrické násobiče === [17] => Fotoelektrické násobiče jsou emisní fotonky, u nichž se primární fotoelektrický proud několikrát zesiluje sekundární emisí. Fotoelektrické násobiče vyžadují pro měření vysoce stabilní zdroj vysokého napětí. Závislost fotoproudu na [[osvětlenost]]i je podobná jako u emisních fotonek, nicméně stabilita je horší. Fotoelektrické násobiče se používají jen při velmi nízkých hodnotách měřené veličiny. [18] => [19] => == Směrová selektivita == [20] => Podle směrové selektivity můžeme fotočlánky rozdělit na: [21] => * fotočlánky pro měření rovinné [[osvětlenost]]i, [22] => * fotočlánky pro měření prostorových charakteristik osvětlení (např. střední válcová osvětlenost, prostorová osvětlenost, atd.), [23] => * fotočlánky, jejichž snímací úhel obvykle nepřesahuje ±10° od osy snímání (tyto '''fotočlánky''' jsou součástí [[jasoměr]]ů či se používají u [[luxmetr]]ů s jasovými nástavci). [24] => [25] => Fotočlánky pro měření rovinné [[osvětlenost]]i se kalibrují pro kolmý dopad světla, při šikmém dopadu světla je osvětlenost úměrná kosinu úhlu dopadu. Obvyklá odchylka od tohoto zákona (způsobená částečným zrcadlovým odrazem, sníženou propustností horní vrstvy, polarizací a cloněním obrubou) se eliminuje nasazením tzv. kosinusového nástavce na '''fotočlánek'''. Dobrá kosinusová korekce je zejména důležitá při venkovních měřeních a při měřeních denního světla v interiérech, v [[kulový integrátor|kulovém integrátoru]] a v [[goniofotometr]]u. [26] => [27] => Měření, při kterých dopadá světlo na fotočlánek kolmo, nebo měření bodových zdrojů nevyžaduje kosinusovou korekci. To zahrnuje např. měření na [[fotometrická lavice|fotometrické lavici]] nebo goniofotometrické měření [[svítivost]]i na velké vzdálenosti. [28] => [29] => Celkový dojem o dostatečnosti osvětlení ve veřejných a společenských prostorech, v nichž převažují směry pozorování blízké k vodorovnému směru, dobře vystihuje střední válcová osvětlenost. Fotočlánky s odpovídající směrovou citlivostí měří přímo střední válcovou osvětlenost. Jiné analogicky měří střední poloválcovou osvětlenost, prostorovou a polokulovou osvětlenost. [30] => [31] => == Spektrální citlivost == [32] => Pro zajištění jednotnosti světelně technických výpočtů přijala Mezinárodní komise pro osvětlování (CIE) průměrnou spektrální citlivost oka normálního pozorovatele při fotopickém (ve dne) vidění V(λ) a při skotopickém (v noci, za tmy) V'(λ). V zahraniční literatuře je někdy také označována jako Vλ. [33] => [34] => Pro světelná měření je důležité, aby se průběh křivky spektrální citlivosti fotočlánku co nejvíce shodoval s křivkou spektrální citlivosti V(λ). Korekčními filtry lze dosáhnout velmi dobrého přizpůsobení křivce V(λ). [35] => [36] => Pro měření v jiných než viditelných částech elektromagnetického spektra, např. UV (ultrafialové) či IR (infračervené) oblasti, nebo pro specifická měření jsou vhodné fotočlánky s jinou křivkou spektrální citlivosti než V(λ). [37] => [38] => == Závislost vlastností fotočlánku na teplotě == [39] => Při běžných teplotách (asi 25 °C) se křemíkové fotočlánky nejvíce přibližují lineární závislosti fotoproudu na osvětlení a křivka spektrální citlivosti se nejvíce podobá V(λ). Při těchto teplotách se také provádí nejvíce měření a regulace teploty fotočlánků není potřebná. V ostatních případech je možné zvolit speciální fotočlánky, u nichž je výrobcem garantována nezávislost na teplotě (až do 45 °C). Nicméně pro některá precizní měření je vhodné zvolit fotočlánky s regulovanou teplotou. Ta je obvykle udržována vyšší (např. 35 °C), protože je snadněji dostupná ve většině klimat bez nutnosti chlazení. [40] => [41] => == Další varianty fotočlánků == [42] => Některá měření vyžadují, aby zesilovač [[fotoproud]]u byl přímo u fotočlánku (pro omezení rušení slabého signálu). Pro venkovní měření a měření pod vodou mohou mít fotočlánky speciální konstrukci. Pro zviditelnění optických os existují fotočlánky s vestavěným [[laser]]em (vhodné např. při některých goniometrických měření na velké vzdálenosti). [43] => [44] => == Externí odkazy == [45] => * {{Commonscat}} [46] => {{Autoritní data}} [47] => [48] => [[Kategorie:Elektronika]] [49] => [[Kategorie:Osvětlovací technika]] [50] => [[Kategorie:Fotometrie]] [51] => [[Kategorie:Fotovoltaika]] [] => )
good wiki

Fotočlánek

Fotočlánek je nejčastěji používané fyzikální čidlo pro objektivní světelná (popř. radiometrická) měření.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.