Array ( [0] => 14741940 [id] => 14741940 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Galacie [uri] => Galacie [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor:Roman Empire - Galatia (125 AD).svg|náhled|250px|vpravo|Římská provincie Galacie, oproti někdejšímu keltskému teritoriu zahrnovala i Lykáonii na jihu]] [1] => [2] => '''Galacie''' ([[Latina|latinsky]] ''Galatia'') byla ve [[starověk]]u vnitrozemské území, rozkládající se v hornaté centrální [[Anatolie|Anatolii]], které je dnes součástí [[Turecko|Turecka]]. [[Keltové]], pro něž [[Řekové|Helénové]] užívali jména Galatové (Γαλάται, ''Galatai''), se na počátku [[3. století př. n. l.]] zmocnili východní poloviny [[Frýgie]], kterou osídlili a vytvořili místní vládnoucí vrstvu. Tato oblast byla proto od oněch dob nazývána Galacií, případně „[[Galie|Galií]] Východu“. [3] => [4] => == Geografie == [5] => Galacie hraničila na severu s [[Bithýnie|Bithýnií]] a [[Paflagonie|Paflagonií]], na východě s [[Pontus|Pontem]], na jihu s [[Kappadokie|Kappadokií]] a [[Lykáonie|Lykáonií]] a na západě s [[Frýgie|Frýgií]]. Země se nacházela na velké [[Malá Asie|maloasijské]] centrální plošině, jejíž nadmořská výška kolísá mezi 600 až 1 000 metry, a skládala se ze dvou oblastí, oddělených řekou ''Halys'' (dnešní [[Kızılırmak]]). Menší východní region obtéká Halys, zatímco větší západní území je odvodňováno převážně řekou ''Sangarios'' ([[Sakarya (řeka)|Sakarya]]) a jejími přítoky. Na severu Galacie se rozprostírají planiny s poměrně dobře obdělávatelnou půdou, jež sahají až k holým svahům Paflagonských hor na severu. Většinu zbývajícího teritoria Galacie však představují bezútěšné a neúrodné vysočiny, jež protínají drobné vodní toky, a směrem k jezeru [[Tuz Gölü]] na jihu pozvolna přecházejí v rozlehlou bezlesou rovinu. Tyto vysočiny nejsou příliš vhodné k provozování zemědělství a umožňují pouze pastevectví velkých stád ovcí a koz. Klimatické podmínky jsou velice extrémní, jelikož tuhé mrazivé zimy se střídají s velmi horkými léty. Roční úhrny srážek jsou zde nejnižší v celé Anatolii. Města se zde vyskytují jen řídce a ve značné vzdálenosti od sebe. Nejvýznamnějším střediskem [[Starověk|antické]] Galacie byla ''Ankyra'' ([[Ankara]]), nynější hlavní město Turecka. [6] => [7] => == Dějiny == [8] => [9] => === Keltská Galacie === [10] => [[Soubor:Galatian head Thrace detail.jpg|vpravo|náhled|150px|Galatská hlava, thrácké umělecké dílo]] [11] => [12] => Ve druhé polovině [[4. století př. n. l.]] pronikli Keltové do nitra [[Balkán|Balkánského poloostrova]], nicméně jejich vpád byl odražen, načež byli zatlačeni za [[Dunaj]]. O dvě generace později, zhruba kolem roku [[280 př. n. l.]], se Keltové opět vypravili na jih. V roce [[279 př. n. l.]] se ohromná masa těchto [[barbar]]ů rozdělila na dvě části. První pod vedením náčelníka [[Brennus (Řecko)|Brenna]] napadla [[Starověká Makedonie|Makedonii]] a po vítězství nad [[Ptolemaios Keraunos|Ptolemaiem Keraunem]] tuto zemi zcela zpustošila. Galatové poté udeřili na [[Starověké Řecko|Řecko]], kde způsobili veliké zděšení. Teprve v roce [[278 př. n. l.]] byla jejich invaze zastavena u [[Delfy|Delf]] a konečně v následujícím roce je [[Antigonos II. Gonatás]] rozdrtil na [[Helléspont]]u. Druhá skupina Keltů vedená náčelníky Leonnoriem a Lutariem si mezitím podrobila [[Thrákie|Thrákii]] a vydrancovala četná řecká města na pobřeží včetně [[Byzantion|Byzantia]] a Lýsimacheie. Patrně v roce [[278 př. n. l.|278]] nebo [[277 př. n. l.]] se tito Keltové, čítající asi 10 000 bojovníků a stejný počet žen a dětí, přeplavili do Malé Asie, kam je pozval bithýnský král [[Níkomédés I.]] Ten využil Galatů jako [[žoldnéř]]ů nejprve v dynastickém boji proti svému bratrovi, [[uzurpátor]]ovi Zipoetovi, a po jeho porážce je Níkomédés přiměl k účasti na konfliktu se [[Seleukovská říše|seleukovskou říší]]. Řada seleukovských spojenců (například město [[Mílétos (město)|Mílétos]]) padla pak za oběť řádění těchto barbarů. [[Seleukovci|Seleukovský]] král [[Antiochos I. Sótér|Antiochos I.]] se ale rozhodl obnovit svoji otřesenou [[Hegemonie|hegemonii]] v Malé Asii a v roce [[275 př. n. l.]] svedl s Galaty tzv. bitvu slonů. Početně silnější barbaři byli v tomto střetnutí přemoženi díky nasazení ohromného množství hrozivých [[Válečný slon|válečných slonů]]. [13] => [14] => Po této pohromě hrozilo Galatům úplné vyhlazení, ovšem Níkomédés a Antiochos uzavřeli v témže roce smír, načež byla barbarům přidělena k usídlení severovýchodní část Frýgie. Nově příchozími soukmenovci z [[Evropa|Evropy]] posílení Galatové poté podpořili pontského krále [[Mithridatés I. Pontský|Mithridata I.]] v jeho boji s [[Ptolemaiovský Egypt|ptolemaiovským]] vojskem, za což od něho získali západní Kappadokii. Ve vnitrozemí Anatolie tak vzniklo rozsáhlé keltské teritorium, jež bylo od tohoto okamžiku zváno Galacií. V dalších desetiletích sužovali Galatové západní polovinu Malé Asie a plenili zemi jako spojenci nebo častěji jako žoldnéři ve službách různých soupeřících [[Helénismus|helénistických]] králů. K tomu jim napomáhala zvláště ústřední poloha jejich území, které představovalo ideální základnu k nájezdům do okolních krajin. Galatové se tak ukázali být trvalým zdrojem neklidu v regionu. Ve třicátých letech [[3. století př. n. l.]] podpořili [[Antiochos Hierax|Antiocha Hieraxe]], odpadlého seleukovského prince, ovládajícího Malou Asii. Hierax se pokusil zdolat [[Pergamon|pergamského]] krále [[Attalos I.|Attala I.]], jenž však někdy kolem roku [[232 př. n. l.]] uštědřil Galatům sérii vážných porážek, čímž je přinutil k poslušnosti. Na počest svého vítězství nad barbary nechal Attalos zhotovit v Pergamu řadu uměleckých děl a staveb oslavujících jeho triumf. Jedním z těchto děl byla socha ''[[Umírající Gal]]''. [15] => [16] => [[Soubor:Dying gaul.jpg|náhled|vlevo|250px|''Umírající Gal'' – mramorová římská kopie helénistické sochy (Kapitolské muzeum, Řím)]] [17] => Vnitřní uspořádání galatské společnosti a státu popsal ve svém díle řecký zeměpisec [[Strabón]]. Galatové se i v [[Asie|Asii]] sdružovali podle své kmenové příslušnosti a jejich území bylo proto rozděleno na tři části: střední Galacie náležela kmeni [[Volkové|Tektoságů]] (''Tectosages''), jejichž hlavním centrem byla Ankyra. Okolí západněji ležícího města Pessinús, jež bylo střediskem kultu bohyně [[Kybelé]], osídlili Tolistobogiové (''Tolistobogii''). Trokmové (''Trocmii'') kontrolovali okolí města Tavium na východě. Území každého z kmenů se členilo do čtyř tetrarchií, jež spravovali náčelníci ([[Tetrarcha|tetrarchové]]) spolu s jim podřízenými soudci a veliteli. Moc tetrarchů byla takřka neomezená s výjimkou hrdelních zločinů, které byly souzeny před radou 300 stařešinů vybíraných ze všech dvanácti tetrarchií. Jednání tohoto shromáždění se konala v posvátném dubovém háji zvaném ''Drynemeton'' („posvátná půda“), který se nacházel zhruba třicet kilometrů jihozápadně od Ankyry. [18] => [19] => Vlastní populace Galacie neměla ryze keltský původ. Před příchodem Keltů byla západní Galacie obývaná Frygy, zatímco na východě žili Kappadokové a jiné domorodé národy. Původní obyvatelstvo představovalo většinu venkovské populace a téměř veškeré obyvatele měst. Místním lidem byla ponechána držba dvou třetin půdy, z níž museli odvádět část produkce svým keltským pánům, kterým patřila zbývající jedna třetina. Rovněž veškerý obchod a řemeslná výroba spočívaly v rukou domorodců. Z hlediska okolního světa byli ztotožňováni se svými vládci a byli tudíž nazýváni „Galatové“. Galatští otroci, s nimiž se čile obchodovalo na antických tržištích, se rekrutovali výhradně z tohoto porobeného obyvatelstva. Keltští dobyvatelé, jejichž počet byl poměrně zanedbatelný, tvořili třídu vojenské [[aristokracie]]. Ta se nezdržovala ve městech, nýbrž sídlila v hrazených vesnicích, kde se ve svých pevnostech a v obklopení soukmenovců zdržovali náčelníci. Galatové byli výteční válečníci, respektovaní jak svými řeckými nepřáteli, tak později Římany. Často byli najímáni jako žoldnéři a leckdy se na obou stranách účastnili četných bitev období helénismu. V důsledku pozdějšího poklesu bojovnosti Keltů nastalo jejich postupné splynutí s původními obyvateli a přijetí místního náboženství. [20] => [21] => === Římská nadvláda === [22] => [[Soubor:15th century map of Turkey region.jpg|náhled|270px|Část mapy z 15. století, znázorňující Malou Asii včetně Galacie]] [23] => [24] => K prvnímu kontaktu mezi Galaty a [[Starověký Řím|Římany]] došlo během [[Syrská válka|syrské války]] na počátku [[2. století př. n. l.]] Galatové, kteří po Attalově smrti v roce [[197 př. n. l.]] obnovili své ničivé útoky do Anatolie, se tohoto konfliktu zúčastnili jako spojenci [[Antiochos III. Megás|Antiocha III.]], posledního seleukovského krále, usilujícího o obnovení kontroly nad Malou Asií. Po římském vítězství v [[Bitva u Magnésie|bitvě u Magnésie]] však Gnaeus Manlius Vulso podnikl válečné tažení, jež v roce [[189 př. n. l.]] zlomilo odpor Galatů. Jejich vojenská moc od tohoto okamžiku nepřetržitě upadala. V první polovině [[1. století př. n. l.]] se Galacie zmocnil pontský král [[Mithridatés VI. Pontský|Mithridatés VI.]] Během [[Lucullus|Lucullových]] a [[Pompeius|Pompeiových]] kampaní proti Mithridatovi osvědčili Galatové svoji loajalitu vůči Římanům, pročež byla Galacie v roce [[64 př. n. l.]] uznána za [[klientský stát]] Říma. Někdejší státní zřízení bylo nahrazeno ustavením společné vlády tří náčelníků (chybně titulovaných tetrarchové). Nicméně ani toto uspořádání dlouho nevydrželo, neboť jeden z těchto náčelníků jménem [[Déiotaros]], jenž byl současníkem [[Julius Caesar|Julia Caesara]], se učinil pánem celé země a Římané ho formálně uznali za galatského krále. Po zavraždění třetího krále Amynta v roce [[25 př. n. l.]] byla Galacie začleněna [[Augustus|Augustem]] do [[Římská říše|římské říše]] jako jedna z jejích [[Římské provincie|provincií]]. Poblíž Ankyry byl v této době vybudován chrám zasvěcený Augustovi (''Monumentum Ancyranum''), na jehož stěnách se nám dochovala značná část díla ''Res Gestae Divi Augusti''. Někdy po roce [[70]] byla Galacie sloučena s Kappadokií v jediný velký správní celek, který přetrval do roku [[117]], kdy byly tyto země opět rozděleny. Za [[Diocletianus|Diocletiana]] byla kolem roku [[295]] z Galacie vyčleněna další, jižněji položená provincie. Během administrativní reorganizace mezi léty [[386]] až [[395]] byla Galacie rozčleněna, čímž vznikly dvě nové provincie – ''Galatia Prima'' a ''Galatia Salutaris''. [25] => [26] => Třebaže se jednalo o jednu z ekonomicky nejvíce stagnujících částí říše, jen málokterá provincie projevovala vůči Římu tak vysokou míru oddanosti jako Galacie. Pro zdejší obyvatelstvo bylo charakteristické praktikování římsko-keltského [[Polyteismus|polyteismu]], příznačného pro všechna keltská území. V [[1. století]] se Galacie stala jedním z raných center [[křesťanství]]. Pravděpodobně kolem roku [[55]] navštívil tuto zemi [[apoštol]] [[Pavel z Tarsu|Pavel]], jenž místním křesťanským komunitám adresoval ''[[List Galatským]]''. Nejpozději od konce [[2. století]] se v galatských městech a posléze i na venkově začalo šířit užívání [[Řečtina|řečtiny]] a řecká kultura. Ovšem až ve [[4. století|4.]] nebo [[5. století|5. století]], po přesunu ústředí vlády na východ římské říše, prostoupila řecká civilizace ve své křesťanské formě celou Galacií. Přesto ještě [[svatý Jeroným]] napsal na konci 4. století, že Galatové z Ankyry mluví stejnou řečí jako [[Treverové]] z [[Trevír]]u. Pořečtění Galacie zavdalo [[Francis Bacon|Francisi Baconovi]] a jiným [[Renesance|renesančním]] spisovatelům podnět k užití nepřesného označení ''Gallo-Graeci'' („Galo-Řekové“), případně ''Gallo-Graecia'' („Galo-Řecko“). V následujících staletích tvořila Galacie strategicky důležitou součást [[Byzantská říše|byzantské říše]]. Po porážce Byzantinců v [[Bitva u Mantzikertu|bitvě u Mantzikertu]] v roce [[1071]] se [[Normané|normanský]] žoldnéř [[Roussel de Bailleul]] pokusil vzkřísit nezávislost Galacie. Brzy nato ale toto území zaplavili [[Seldžukové|seldžučtí Turci]], což přivodilo zánik zdejší pozoruhodné syntézy řecké a keltské kultury. [27] => [28] => == Literatura == [29] => * OLIVA, Pavel. ''Svět helénismu''. Praha : Arista : Epocha, 2001. {{ISBN|80-86328-02-3}} [30] => * ŚWIDERKOVÁ, Anna. ''Tvář helénistického světa''. Praha : Panorama, 1983 [31] => [32] => == Související články == [33] => * [[Keltové]] [34] => * [[Frýgie]] [35] => [36] => == Externí odkazy == [37] => * {{Commonscat}} [38] => * [https://web.archive.org/web/20080306112121/http://www.1911encyclopedia.org/Galatia Galatia (Classic Encyclopedia)] {{en}} [39] => * [http://www.unrv.com/provinces/galatia.php Galatia (UNRV.com)] {{en}} [40] => * [http://www.wales.ac.uk/resources/documents/theceltsintheeast.pdf A detailed map of Celtic settlements in Galatia] {{en}} [41] => [42] => {{Římské provincie}} [43] => {{Autoritní data}} [44] => [45] => [[Kategorie:Historická území v Malé Asii]] [46] => [[Kategorie:Starověké římské provincie]] [] => )
good wiki

Galacie

Římská provincie Galacie, oproti někdejšímu keltskému teritoriu zahrnovala i Lykáonii na jihu Galacie (latinsky Galatia) byla ve starověku vnitrozemské území, rozkládající se v hornaté centrální Anatolii, které je dnes součástí Turecka. Keltové, pro něž Helénové užívali jména Galatové (Γαλάται, Galatai), se na počátku 3.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Frýgie','Keltové','3. století př. n. l.','278 př. n. l.','žoldnéř','64 př. n. l.','Starověká Makedonie','Tetrarcha','Umírající Gal','Řekové','Soubor:Galatian head Thrace detail.jpg','277 př. n. l.'

Frýgie

Keltové

Keltové jsou etnická skupina a národ, který obýval rozsáhlé území střední Evropy v době železné.

Řekové

Tetrarcha

Žoldnéř