Gideon v. Wainwright

Gideon v. Wainwright je významný případ Nejvyššího soudu Spojených států, který byl rozhodnut v roce 1963. Tento případ se týkal práva obžalovaných na právní zastoupení v trestních řízeních. Clarence Earl Gideon, obžalovaný v trestním řízení za krádež, si nemohl dovolit advokáta a požádal soud, aby mu jednoho přidělil. Jeho žádost byla zamítnuta na základě tehdejšího práva, které zaručovalo právo na právní zastoupení pouze v kapitálních případech. Gideon se odvolal a jeho případ se dostal k Nejvyššímu soudu, který rozhodl, že právo na právní zastoupení je základním právem, které musí být zaručeno všem obžalovaným podle 6. dodatku Ústavy USA. Důsledkem rozhodnutí byl vznik povinnosti státu zajistit právní zastoupení pro obžalované, kteří si jej nemohou dovolit, což mělo významný dopad na právní systém v USA.