Array ( [0] => 15517934 [id] => 15517934 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Giorgione [uri] => Giorgione [3] => Giorgione 059.jpg [img] => Giorgione 059.jpg [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - umělec [1] => | jméno = Giorgione [2] => | obrázek = Giorgione 059.jpg [3] => | popisek = Giorgione ([[autoportrét]] ?) jako [[David]] (Herzog Anton Ulrich-Museum, [[Braunschweig]], [[Německo]]) [4] => | datum narození = [[1477]] nebo [[1478]] [5] => | místo narození = [[Castelfranco Veneto]] [6] => | datum úmrtí = podzim [[1510]] [7] => | místo úmrtí = [[Benátky]] [8] => | národnost = [[Ital]] [9] => | vzdělání = vyučen v dílně [[Giovanni Bellini]]ho [10] => | povolání = malíř [[Freska|fresek]], obrazů krajin s jinotajným dějem a [[portrétista]] [11] => | hnutí = vrcholná [[italská renesance]] [12] => | vliv na = malíře vrcholné renesance a na vývoj evropské [[Krajinomalba|krajinomalby]] [13] => | reprezentativní díla = mezi méně než tuctem obrazů s nepochybným [[autorství]]m vynikají obrazy ''Bouře'', ''Laura'' a ''Spící [[Venuše (mytologie)|Venuše]]'' [14] => | ovlivněný = [[Leonardo da Vinci|Leonardem da Vinci]] [15] => | mecenáši = benátská [[Signorie]] [16] => | ocenění = benátská [[Signorie]] [17] => }} [18] => '''Giorgione''', vlastním jménem '''Giorgio Barbarelli da Castelfranco''', zvaný též '''Zorzo''' či '''Zorzi''' ([[1477]]/78 [[Castelfranco Veneto]] – podzim [[1510]] [[Benátky]]), byl italský renesanční malíř. O jeho životě víme velmi málo. Jméno „Giorgione“, což znamená „Velký Giorgio“, v roce [[1548]] poprvé použil [[Paolo Pino]] v knize ''Dialogo di Pittura'', aby upozornil na malířovu velikost postavy i ducha.''Kolektiv autorů''. Giorgione. In: ''Encyklopedie světového malířství'' (S. Šabouka a spol., eds.). Vydala Academia, nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 1975. Str. G/122–123. V Giorgionově díle se podařilo vytvořit ideál vrcholné renesance – harmonickou jednotu přírody a člověka. [19] => [20] => == Životopisné údaje == [21] => Vzhledem k malému počtu ověřitelných zpráv je o životě Giorgia Barbarelliho, zvláště o jeho dětství, známo jen velmi málo. Uvádí se, že se narodil v městečku Castelfranco Veneto nedaleko Benátek. V dokumentu uvádějícím majetek v malířově pozůstalosti je uvedeno, že jeho otcem byl [[Giovanni Gasparini]], což znamená, že Giorgionovo skutečné příjmení bylo '''Gasparini'''. Giorgionova matka zemřela ještě v jeho časném dětství a tak byl vychován nevlastní matkou Alessandrou.Giorgionova biografie – viz: https://www.theartstory.org/artist/giorgione/life-and-legacy/#biography_header Pro svoje umělecké sklony brzy opustil rodinu v Castelfrancu a asi jako třináctiletý odešel do Benátek, kde vstoupil do učení v dílně Belliniů. Zde velmi rychle zvládl techniku malby i obrazovou barevnost typickou pro obrazy [[Giovanni Bellini]]ho a patrnou i v jeho portrétech. V roce [[1500]] tato zkušenost Giorgionovi zajistila prestižní objednávku portrétů významných osobností jako benátského [[dóže]]te [[Agostino Barbarigo|Agostina Barbariga]] nebo [[kondotiér]]a [[Consalvo Ferrante da Córdoba|Consalva Ferranteho da Córdoba]], kapitána [[neapolské království|neapolského království]]. Avšak nejen tyto portréty, ale i jeho podmanivý zpěv a zalíbení ve hře na [[Loutna|loutnu]] Giorgionovi otevíraly dveře domů urozeného panstva.''Vasari G.'' Život benátského malíře Giorgiona Castelfranco. In: ''Životy nejvýznamnějších malířů, sochařů a architektů (II)''. Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1977. Str. 33–37. Asi v téže době se v Benátkách setkal s [[Leonardo da Vinci|Leonardem da Vincim]] ([[1452]]–[[1516]]), který zde na začátku roku 1500 působil při přípravě návrhů vojenských staveb.''Field D. M.'' Leonardo da Vinci. Cesty 1499-1505. In: ''Leonardo da Vinci'' (český překlad; A. Kotyk a M. Pluhařová, eds.). Vydal Fortuna Print, Praha, 2006. Str. 268–823. [22] => [[Soubor:Giorgione - Pala di Castelfranco.jpg|náhled|upright|vlevo|''Trůnící Madona s dítětem a se [[František z Assisi|sv. Františkem z Assisi]] a [[sv. Nicasius Quirinus|sv. Nicasiem Quirinem]]'' (1504/05; kostel [[Sv. Liberale|San Liberale]], [[Castelfranco Veneto]], [[Itálie]])]] [23] => Krátce poté Giorgione navštívil rodné [[Castelfranco Veneto|Castelfranco]]. Při té příležitosti ho požádal [[kondotiér]] [[Tuzio Costanzo]], aby pro kapli [[Svatý Jiří|sv. Jiří]] v městském kostele San Liberale namaloval oltářní obraz jako upomínku na smrt svého syna Mattea ([[1499]]). A tak v letech [[1504]] až [[1505]] Giorgione vyhotovil pro kapli sv. Jiří v tamním kostele oltářní obraz ''Madona s dítětem spolu se [[sv. Nicasius Quirinus|sv. Nicasiem Quirinem]] (nebo [[Svatý Jiří|sv. Jiřím]] či [[sv. Liberale]]m ?) a [[František z Assisi|sv. Františkem z Assisi]]'', zvaný též ''[[Pala di Castelfranco]]''. Protože obraz byl určen pro kapli sv. Jiří, lze předpokládat, že se nejpravděpodobněji jedná o vyobrazení tohoto světce.''Kesselhut U.'' Thronende Madonna mit den Heiligen Franziskus und Georg. In: Giorgione. Vydalo Henschelverlag Kunst und Gesellschaft, Berlin, 1978. Str. 24. [24] => [25] => V roce 1505 se Giorgione vrátil do Benátek, kde pracoval na freskách pro benátské paláce rodiny Grimani Servi a další domy bohatých benátských [[patricij]]ů. V letech [[1507]] až [[1508]] vyzdobil freskami jednu stěnu [[Fondaco dei Tedeschi]] (sklad německých kupců). Existuje doklad, že za tuto práci Giorgione obdržel platbu 130 [[dukát]]ů. Současně dostával platby za menší obrazy určené pro soukromé osoby. Nikoliv v roce [[1511]], jak naznačuje [[Vasari]]''Vasari G.'' Život benátského malíře Giorgiona Castelfranco. In: ''Životy nejvýznamnějších malířů, sochařů a architektů (II)''. Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1977. Str. 37., ale na podzim roku [[1510]] Giorgione onemocněl [[mor]]em, kterému krátce před 25. říjnem téhož roku podlehl. Vyplývá to z korespondence mezi [[Taddeo Alban]]em, agentem [[Isabella d'Este|Isabelly d'Este]], a samotnou vévodkyní. Giorgione byl pohřben v benátské laguně na ostrově Poveglia nebo na Lazzaretto Nuovo, které byly místem karantény v době morové nákazy. [26] => [27] => == Umělecká tvorba == [28] => Giorgione byl vynikající [[kreslíř]], uznávaný malíř [[Freska|fresek]], a především, malíř [[portrét]]ů a menších obrazů, které nesignoval. V současnosti je mu proto sice přisuzováno asi 40 obrazů, ale jen dvanáct z nich má pravděpodobné malířovo autorství a pouze šest z nich ho má téměř jisté. [29] => [30] => === Obrazy === [31] => O pravděpodobném Giorgionově autorství zmíněných dvanácti obrazů víme díky [[Marcantonio Michiel]]emu (1484–1552), benátskému šlechtici a sběrateli umění, který tyto obrazy koupil. Mezi nimi bylo pět obrazů, u nichž jsme si Giorgionovým autorstvím téměř jisti (''Pastýř s [[Flétna|flétnou]]'', ''Chlapec se šípem'', ''[[Bouře (obraz)|Bouře]]'', ''Tři filozofové'' a ''[[Spící Venuše]]'').''Giorgione'' (Giorgionova malba) – viz: https://bestarts.org/artist/giorgione/ {{Wayback|url=https://bestarts.org/artist/giorgione/|date=20171014223851}} Současně Michiele uvedl, že obraz ''Tři filozofové'' po Giorgionově smrti dokončil [[Sebastiano del Piombo]] (1485–1547), zatímco obraz ''Spící Venuše'' dokončil [[Tizian]] ([[1488]]/90–[[1576]]) tím, že do něho domaloval postavičku [[Kupido|Kupida]] a krajinu na pozadí. [32] => [[Soubor:Giorgione, The tempest.jpg|náhled|upright|vlevo|''[[Bouře (obraz)|Bouře]]'' ([[1505]] ?, [[Gallerie dell'Accademia|Gallerie dell’Accademia]], Benátky, Itálie)]] [33] => Obraz ''Bouře'', známý též jako ''La Tempesta'', patří k základním dílům [[Benátská škola|benátského malířství]] [[16. století]]. Nevelkému obrazu dominuje příroda, přičemž o skrytém významu postav muže a nahé ženy s dítětem nás historici umění nechávají přemýšlet. Uvádějí, že se může jednat o [[Adam a Eva|Adama a Evu]] vyhnané z ráje, s hadem v popředí a bleskem na pozadí nebo o příběh z [[Ovidius|Ovidia]] či o [[pastorální scéna|pastorální scénu]]. V Pijoanových „Dějinách umění“ je citován Wickhoffův názor, že se jedná o starořímský námět básníka [[Publius Papinius Statius|Statia]] a postavy představují [[Adrástos|Adrásta]] a [[Hypsipylé]].''Michelettiová E.'' Benátské malířství. In: ''Dějiny umění'' (J. Pijoan, ed.). Překlad ze španělského originálu vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha 1980. Str. 111–141. Při restaurování obrazu se pod postavou muže (vojáka ?) našla [[skica]] nahé ženy, což lze pokládat za doklad toho, že malíř dával přednost přímé malbě před iniciální rozkresbou typickou pro [[Florentská škola|florentský styl malby]].''Ricketts M.'' Giorgione. In: ''Mistři světového malířství''. Vydalo REBO Productions CZ, 2005. Str. 315. Tento obraz předurčuje další vývoj krajinářství jako samostatného [[Žánrová malba|žánru]] v evropském malířství 16. století. [34] => [[Soubor:Giorgione 029b.jpg|náhled|upright|''Tři filozofové'' ([[1508]]/09, [[Kunsthistorisches Museum]], [[Vídeň]], ''Rakousko'')]] [35] => Podobně jako v obrazu ''Bouře'' i v obrazu ''Tři filozofové'' dominuje krajina se třemi postavami, jejichž určení zůstává nejasné. Původně se hovořilo o třech osobách, v nichž někteří viděli [[mág]]y, jiní personifikaci cyklu tří období lidského života nebo tří vědních oborů. Dnes většina historiků umění se kloní k názoru, že se jedná o filozofy zkoumající svět přírody kolem sebe. Obraz však zůstal nedokončen a jeho konečnou podobu mu dal Giorgionův žák [[Sebastiano del Piombo]]. Giorgione však zašel ještě dál a na lyricky pojatém obraze ''Il Tramonto'' („Západ slunce“) zobrazil malebnou krajinu, do které umístil dvě drobné mužské postavy sedící u cesty vedoucí k jezeru. Postava [[Svatý Jiří|sv. Jiří]] byla domalována až při [[restaurování]] obrazu v roce [[1934]]. Obraz dokládá, že Giorgione znal některé práce Leonarda da Vinci vyznačující se [[Sfumato|sfumatem]] a použitím temných barev. [36] => [[Soubor:Giorgione, Sunset.jpg|náhled|upright|vlevo|''Západ slunce'' (tzv. „Il Tramonto“, [[1506]]/10, [[Národní galerie (Londýn)|Národní galerie]], Londýn, V. Británie)]] [37] => Tyto obrazy, ve kterých Giorgione upřednostnil přírodu před člověkem, kontrastují s jeho časnými obrazy vystavenými ve florentských [[Uffizi]]ích (''[[Mojžíš]] procházející zkouškou ohněm'' a ''[[Šalomoun|Šalamounův soud]]'', asi kolem 1500), v nichž upřednostnil postavy dominující nad přírodou. Některé z nich živě gestikulují, a některé mají částečně zakryté tváře jinými postavami, což v té době byla smělost budící úžas.''Kolektiv autorů''. Giorgione. In: ''Slovník světového malířství'' (překlad z německého originálu). Vydala nakladatelství Odeon a Artia, Praha, 1991. Str. 232–235. [38] => [[Soubor:Giorgione 025.jpg|náhled|upright|''Mojžíš procházející zkouškou ohněm'', asi 1500/02, [[Galleria degli Uffizi]], [[Florencie]], [[Itálie]])]] [39] => Větší vyzrálostí Giorgionovy tvorby se vyznačují dva obrazy, které jsou mu připisovány, a to ''Svatá rodina'' (1500/01) a pozdější ''Klanění pastýřů'' (asi 1502/05). Oba obrazy jsou v [[Národní galerie ve Washingtonu|Národní galerii ve Washingtonu]]. Začíná se v nich projevovat nejen význam krajinných motivů, ale především malebný [[šerosvit]] (chiaroscuro), se kterým se malíř mohl setkat u [[Leonardo da Vinci|Leonarda da Vinci]] při jeho zastavení v Benátkách. Leonardův způsob malby se objevil i v pozdních Giorgionových obrazech, což se dnes označuje jako „giorgionismus“.''Michelettiová E.'' Benátské malířství. In: ''Dějiny umění'' (J. Pijoan, ed.). Překlad ze španělského originálu vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha 1980. Str. 121. [40] => [[Soubor:Giorgione - Sleeping Venus - Google Art Project 2.jpg|náhled|vlevo|''[[Spící Venuše]]'' (asi [[1510]], [[Gemäldegalerie Alte Meister|Gemäldegalerie]], Drážďany, Německo)]] [41] => Ten je také patrný v jednom z posledních Giorgionových obrazů, v drážďanské ''Spící Venuši''. Její krása byla podnětem k opakování tohoto motivu v obrazech pozdějších malířů jako byli [[Tizian]] (''[[Venuše urbinská]]''), [[Velázquez]] (''Venuše s [[Erós|Amorem]]''), [[Goya]] (''[[Nahá Maja]]'' nebo [[Manet]] (''[[Olympia (Manet)|Olympia]]''). Uvedení malíři v těchto obrazech sice dokázali sledoval hlavní linie Giorgionovy Venuše, ale její cudnost a krásu již opakovat nedokázali. [42] => [[Soubor:Giorgione, Portrait of a Man.jpg|náhled|upright|''Portrét muže'', tzv. Terrisův portrét ([[1506]] ?, San Diego, USA)]] [43] => K výše uvedeným pěti Michielim zmíněných obrazů se přiřazuje ještě šestý obraz s téměř jistým malířovým autorstvím. Je jím ''[[Portrét]] muže'' (dnes vystavený v [[San Diego|San Diegu]]), zvaný též „Terrisův portrét“ (podle skotského majitele obrazu [[Alexander Terris|Alexandra Terrise]]). [44] => [[Soubor:Giorgione - Young Woman (“Laura”) - Google Art Project.jpg|náhled|upright|vlevo|''Podobizna mladé ženy'' (tzv. „Portrét Laury“, 1506, [[Kunsthistorisches Museum]], Vídeň, Rakousko)]] [45] => Na jeho zadní straně je připsán odkaz na to, že se jedná o Giorgionovu malbu. Uvedená datace je těžko čitelná, ale předpokládá se, že se jedná o stejný rok, jaký je uveden na obraze ''Podobizna mladé ženy'', tj. rok [[1506]]. Na zadní straně tohoto obrazu, zvaného též ''Portrét Laury'', je připsáno, že: „...Roku 1506, 1, června, namalováno Zorzim z Castelfranca...“''Ricketts M.'' Giorgione. In: ''Mistři světového malířství''. Vydalo REBO Productions CZ, 2005. Str. 316. Text byl asi připsán krátce po dokončení obrazu, avšak zřejmě nepochází z malířovy ruky.''Giorgione'' (Giorgionova malba) – viz: https://bestarts.org/artist/giorgione/'' {{Wayback|url=https://bestarts.org/artist/giorgione/|date=20171014223851}}'' Označení obrazu je dáváno do souvislosti s listy [[vavřín]]u na pozadí obrazu (italsky „lauro“) nebo je to podobizna ''Lauretty'', krásné benátskou kurtizány 16. století. [46] => [47] => === Fresky === [48] => Pro slanou vlhkost vzduchu v benátské laguně nebyla fresková výzdoba exteriérů a interiérů benátských budov příliš oblíbená. Přesto, když si Giorgione pronajal dům poblíž mostu Rialto (1504), na jeho zdi namaloval fresku s postavami hudebníků a básníků spolu s amorky. Chtěl tím upozornit na svou zkušenost s tímto typem malby, která mu později vynesla objednávky na freskovou výzdobu Casa Soranzo či Casa Grimani alli Servi. V roce [[1507]] přišla i objednávka na freskovou výzdobu stěn skladiště německých kupců, na které pracoval spolu s [[Tizian]]em. Giorgione na průčelí skladu namaloval alegorické postavy. [[Freska]] však začala brzy podléhat benátskému počasí, takže do dnešní doby se dochoval jen [[Úlomek|fragment]] zobrazující ''Ženský akt'', který vystavuje benátská [[Gallerie dell'Accademia|Gallerie dell’Accademia]].''Scharten-Antinso C'' Spící Venuše. (Život Giorgionův). Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1978. Vyobrazení č. 16. [49] => [50] => === Kresby === [51] => [[Soubor:Giorgione Montagnana.jpg|náhled|upright|vlevo|''Pastýř'' či ''Pohled na kastel San Zeno, [[Montagnana]]'' ([[1500]] ?, [[Museum Boijmans van Beuningen]], [[Rotterdam]], [[Holandsko]])]] [52] => Díky školení v dílně Belliniů byl Giorgione i výborným [[kreslíř]]em. Jeho kreseb se však nedochovalo mnoho. Jednou z nich, jejímž velmi pravděpodobným autorem je Giorgione, je kresba nazvaná ''Pastýř'' (dnes v rotterdamském Museum Boijmans van Beuningen). Kresba zobrazuje pastýře, který si hůlkou kreslí postavy do písku. Krajina za ním je nepochybně krajinou Giorgionova dětství s volně znázorněnou [[Silueta|siluetou]] rodného Castelfranca. Obrysy jsou jemně naznačené, takže šrafování ve stínových partiích vytváří měkké přechody. Prostor je vyplněný jemným světlem, čímž zdi pevnosti vytvářejí splývavý přechod mezi zemí a nebem.''Kesselhut U.'' Der Hirte. In: ''Giorgione''. Vydalo Henschelverlag Kunst und Gesellschaft, Berlin, 1978. Str. 26. [53] => [54] => == Umělecko-historický význam Giorgionova díla == [55] => Historický význam Giorgionovy tvorby spočívá v tom, že se mu podařilo překonat tradici ''[[Quattrocento|quattrocenta]]''. Bylo to hlavně díky tomu, že prohloubil Leonardovu techniku [[Sfumato|sfumata]], a tím prohloubil duševní výraz zobrazených postav, zjednodušil barevnost obrazu, použil novou, často asymetrickou kompozici námětu, a k jeho zdůraznění využil dramatický [[šerosvit]]. Tím vytvořil základní podněty pro malířskou tvorbu [[Baroko|baroka]].''Kolektiv autorů''. Giorgione. In: ''Slovník světového malířství'' (překlad z německého originálu). Vydala nakladatelství Odeon a Artia, Praha, 1991. Str. 235. [56] => [57] => == Odkazy == [58] => [59] => === Reference === [60] => [61] => [62] => === Literatura === [63] => * ''STEER J.'' A Concise History of Venetian Painting (paperback). Vydal Thames and Hudson, London, 1970. Stran 216. {{ISBN|0-500-20101-3}} [64] => * ''KOLEKTIV AUTORŮ.'' Encyklopedie světového malířství (S. Šabouka a spol. eds.). Vydala Academia, nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 1975. Stran 374. [65] => * ''KESSELHUT U.'' Giorgione. Vydalo Henschelverlag Kunst und Gesellschaft, Berlin, 1978. Stran 47. [66] => * ''KOLEKTIV AUTORŮ.'' Slovník světového malířství (překlad z německého originálu). Vydala nakladatelství Odeon a Artia, Praha, 1991. Stran 798. {{ISBN|80-207-0023-4}} [67] => * KULÍŠEK, Vítězslav, ''Giorgione a jeho obrazy s tajemstvím'', 1. vydání, Boskovice 2022. {{ISBN|978-80-11-01136-9}} [68] => * NEUMANN, Jaromír. Giorgione ve světle benátské výstavy. Umění, roč. 4, (1956), č. 3, s. 199–225. [69] => * ''RICKETTS M.'' Renesance. Mistři světového malířství. Vydalo REBO Productions CZ, 2005. Stran 480. {{ISBN|80-7234-429-3}} [70] => [71] => === Externí odkazy === [72] => * {{Commonscat}} [73] => * http://www.artmuseum.cz/umelec.php?art_id=433 {{Wayback|url=http://www.artmuseum.cz/umelec.php?art_id=433 |date=20200914205735 }} [74] => * http://www.artmuseum.cz/reprodukce2_pohled.php?dilo_ {{Wayback|url=http://www.artmuseum.cz/reprodukce2_pohled.php?dilo_ |date=20200610181223 }} [75] => * http://www.artmuseum.cz/reprodukce2_pohled.php?dilo_id=447 {{Wayback|url=http://www.artmuseum.cz/reprodukce2_pohled.php?dilo_id=447 |date=20220123152838 }} [76] => * https://vltava.rozhlas.cz/giorgione-byl-celebritou-renesance-mel-rad-hru-na-loutnu-i-zeny-jeho-obrazy-5106024 [77] => * https://www.nga.gov/features/slideshows/giorgione-and-the-high-renaissance-in-venice.html#slide_5 [78] => * https://www.theguardian.com/artanddesign/2016/mar/11/giorgione-venetian-artists [79] => * https://kulisek-spisovatel.webnode.cz/pripravujese2/ [80] => [81] => {{Autoritní data}} [82] => {{Portály|Itálie|Lidé|Umění}} [83] => [84] => {{DEFAULTSORT:Giorgione}} [85] => [[Kategorie:Giorgione| ]] [86] => [[Kategorie:Italští malíři]] [87] => [[Kategorie:Benátští malíři]] [88] => [[Kategorie:Renesanční malíři]] [89] => [[Kategorie:Osoby s nejistým datem narození]] [90] => [[Kategorie:Narození v 15. století]] [91] => [[Kategorie:Narození v Castelfranco Veneto]] [92] => [[Kategorie:Úmrtí v roce 1510]] [93] => [[Kategorie:Úmrtí v Benátkách]] [94] => [[Kategorie:Oběti moru]] [95] => [[Kategorie:Muži]] [] => )
good wiki

Giorgione

Giorgione, vlastním jménem Giorgio Barbarelli da Castelfranco, zvaný též Zorzo či Zorzi (1477/78 Castelfranco Veneto - podzim 1510 Benátky), byl italský renesanční malíř. O jeho životě víme velmi málo.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Tizian','Castelfranco Veneto','Freska','Leonardo da Vinci','Svatý Jiří','1510','1507','Sebastiano del Piombo','Sfumato','kreslíř','Benátky','Giovanni Bellini'

1507

1510

Benátky

Freska

Sfumato

Tizian