Array ( [0] => 15488782 [id] => 15488782 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Játra [uri] => Játra [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => Játra jsou životně důležitým orgánem lidského těla, který plní mnoho důležitých funkcí. Nacházejí se v břišní dutině pod bránicí, vpravo od žaludku. Hmotnost jater se pohybuje mezi 1,2 a 1,5 kg u mužů a 1 až 1,2 kg u žen. Jejich hlavní funkcí je detoxikace, tedy odstraňování škodlivých látek z krve, a produkce žluče, která je nezbytná pro trávení tuků. Játra také metabolizují léčiva a hormony, a uchovávají železo a vitamíny. Další důležitou funkcí jater je regulace hladiny glukózy v krvi. Játra mají schopnost regenerace, což znamená, že při poškození dokáží obnovit svou původní funkci. Nejčastějšími onemocněními jater jsou žloutenka, cirhóza jater, hepatitida a jaterní nádory. Prevencí těchto onemocnění je zdravý životní styl, očkování a opatrnost při užívání léků. Léčba závisí na konkrétním onemocnění a může zahrnovat změny v životním stylu, léčivé přípravky nebo v závažných případech i transplantaci jater. [oai] => Játra jsou životně důležitým orgánem lidského těla, který plní mnoho důležitých funkcí. Nacházejí se v břišní dutině pod bránicí, vpravo od žaludku. Hmotnost jater se pohybuje mezi 1,2 a 1,5 kg u mužů a 1 až 1,2 kg u žen. Jejich hlavní funkcí je detoxikace, tedy odstraňování škodlivých látek z krve, a produkce žluče, která je nezbytná pro trávení tuků. Játra také metabolizují léčiva a hormony, a uchovávají železo a vitamíny. Další důležitou funkcí jater je regulace hladiny glukózy v krvi. Játra mají schopnost regenerace, což znamená, že při poškození dokáží obnovit svou původní funkci. Nejčastějšími onemocněními jater jsou žloutenka, cirhóza jater, hepatitida a jaterní nádory. Prevencí těchto onemocnění je zdravý životní styl, očkování a opatrnost při užívání léků. Léčba závisí na konkrétním onemocnění a může zahrnovat změny v životním stylu, léčivé přípravky nebo v závažných případech i transplantaci jater. [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - anatomie [1] => | název = Játra [2] => | latinsky = jecur, iecur [3] => | číslo Gray = 250 [4] => | strana Gray = 1188 [5] => | obrázek = Gray1224.png [6] => | popisek = Umístění jater v lidském těle (červená barva). [[Gray's Anatomy]], 1918 [7] => | obrázek2 = [8] => | popisek2 = [9] => | mapa = [10] => | pozice v mapě = [11] => | popisek mapy = [12] => | prekurzor = [13] => | soustava = [[trávicí soustava]] [14] => | tepna = [[jaterní tepna]] [15] => | žíla = [[venae hepaticae]], [[vrátnicová žíla]] [16] => | nerv = [[ganglia coeliaca]], [[bloudivý nerv]] [17] => | lymfa = [18] => | název MeSH = [19] => | číslo MeSH = [20] => }} [21] => '''Játra''' ({{Vjazyce2|la|''iecur''}}, {{Vjazyce2|el|''hepar''}}) jsou největším vnitřním [[orgán]]em{{Citace monografie [22] => | titul = Lidské tělo [23] => | vydavatel = Gemini [24] => | místo = Bratislava [25] => | rok = 1992 [26] => | vydání = 2 [27] => | překladatelé = Mgr. Jaroslav Hořejší [28] => | počet_stran = 336 [29] => | kapitola = Trávení [30] => | strany = 159 [31] => | isbn = 80-85265-59-1 [32] => | jazyk = česky [33] => }} a centrálním orgánem [[Metabolismus|látkové výměny (metabolismu)]]. Mají klíčovou roli v [[Metabolismus sacharidů|metabolismu sacharidů]], [[Tuky#Metabolismus tuků|tuků]] i [[Bílkovina#Metabolismus bílkovin|bílkovin]]. Jsou největší [[Trávení|trávicí]] [[Žláza|žlázou]], která produkuje [[žluč]], i žlázou endokrinní, ve které se tvoří některé [[hormon]]y. Jsou zásobním orgánem, ukládají [[glykogen]], [[železo]] a některé [[vitamín]]y a [[minerál]]y, jsou v nich tvořeny [[Bílkovina|bílkoviny]] [[Krevní plazma|krevní plazmy]] a nezastupitelná je jejich úloha při [[Detoxikace|detoxikaci]] organismu. [34] => [35] => Játra dospělého člověka se na přední stěnu břišní promítají ve tvaru pravoúhlého trojúhelníku, který leží v horní pravé části [[Břicho|břicha]], s přeponou směřující z dolní pravé strany na horní levou stranu. Váží okolo 1,5 kg.{{Citace monografie [36] => | příjmení = Dancygier [37] => | jméno = Henryk [38] => | titul = Clinical Hepatology: Principles and Practice of Hepatobiliary Diseases: Volume 1 [39] => | vydavatel = Springer [40] => | místo = Berlín [41] => | rok = 2009 [42] => | počet_stran = 680 [43] => | kapitola = Gross Anatomy [44] => | strany = 11 [45] => | isbn = 978-3-540-93841-5 [46] => | jazyk = anglicky [47] => }}{{Citace monografie [48] => | titul = Sherlock's Diseases of the Liver and Biliary System [49] => | vydavatel = Wiley-Blackwell [50] => | rok = 2011 [51] => | počet_stran = 792 [52] => | isbn = 978-1-4051-3489-7 [53] => | jazyk = anglicky [54] => | editoři = James S. Dooley, Anna Lok, Andrew K. Burroughs, Jenny Heathcot [55] => | vydání = 12 [56] => | další = autor kapitoly: Jay H. Lefkowitch [57] => }} Jsou dobře zásobená krví, v klidu játry protékají až dva litry krve za minutu. Zvláštností jater je to, že kromě [[Jaterní tepna|jaterní tepny]], která k nim přivádí čerstvou okysličenou krev, do nich přichází také [[Žíla (biologie)|žilní]] krev z [[Vrátnicová žíla|vrátnicové žíly]], která je nasycená vstřebanými [[aminokyselina]]mi a [[sacharidy]] z [[Žaludek|žaludku]] a [[Střevo|střev]]. [58] => [59] => Selhání jaterních funkcí je život ohrožující stav, rychle dochází ke zhroucení vnitřního prostředí organismu, objevují se otoky, [[ascites]], krvácivé stavy a [[jaterní encefalopatie|poruchy funkce]] [[mozek|mozku]]. Zcela kompletní umělé nahrazení jaterních funkcí není možné, jedinou léčebnou metodou terminálního jaterního selhání je [[transplantace]] jater. Pro prodloužení doby možnosti transplantace či pro překlenutí období akutního jaterního selhání jsou však k dispozice metody jaterní dialýzy, přístroje Prometheus a MARS.{{Citace elektronické monografie [60] => | titul = Umělá játra, mimotělní systémy v léčbě jaterního selhání [61] => | vydavatel = Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie Brno [62] => | datum_přístupu = 2013-12-30 [63] => | url = http://www.akutne.cz/res/publikace/20-umela-jatra.pdf [64] => | jazyk = česky [65] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20140201225643/http://www.akutne.cz/res/publikace/20-umela-jatra.pdf [66] => | datum archivace = 2014-02-01 [67] => | nedostupné = ano [68] => }} [69] => [70] => == Anatomie == [71] => [72] => === Vnější popis === [73] => Játra mají zhruba klínovitý tvar. U dospělého člověka váží 1200–1500 g, a tvoří asi 2 % hmotnosti těla. Játra dospělého muže mohou mít hmotnost větší, 1500–1800 g.{{Citace monografie [74] => | příjmení = Ehrmann [75] => | jméno = Jiří [76] => | příjmení2 = Hůlek [77] => | jméno2 = Petr [78] => | spoluautoři = a kol. [79] => | titul = Hepatologie [80] => | vydavatel = Grada [81] => | místo = Praha [82] => | rok = 2010 [83] => | počet_stran = 590 [84] => | kapitola = Zevní anatomie jater [85] => | strany = 17 [86] => | isbn = 978-80-247-3118-6 [87] => | jazyk = česky [88] => }} U dětí bývají játra relativně větší a tvoří 5 % jejich hmotnosti. Zdravá játra jsou tuhá, ale poddajné konzistence a červenohnědé barvy. [[Tkáň]] je však relativně křehká, takže při nadměrných otřesech nebo nárazech může dojít k natržení jater a hrozí masivní, život ohrožující [[krvácení]]. [89] => [90] => Přirovnají-li se játra k trojbokému jehlanu, jeho základna je přiložená k pravé břišní stěně a vrchol směřuje doleva. Mají dva hlavní anatomické laloky, větší pravý (''lobus dexter'') a menší levý (''lobus sinister''), rozdělené úponem srpovitého vazu a průběhem levé sagitální rýhy na viscerální ploše jater. Kromě toho se na pravé straně popisují ještě dva menší laloky, ocasatý lalok (''lobus caudatus'') a čtyřhranný lalok (''lobus quadratus''). Na povrchu jsou játra potažená vazivovým pouzdrem zvaným Glissonovo pouzdro, ''capsula Glissoni'', které přechází ve vazivo v okolí cév a lalůčků jaterní tkáně. [91] => [92] => Na povrchu jater jsou popisovány dvě plochy: Horní brániční plocha, ''facies diaphragmatica'', přiléhá na bránici, z druhé strany na játra naléhají orgány břišní dutiny, tato plocha se tedy nazývá ''facies visceralis''. [93] => [[Soubor:Gray1085.png|náhled|Brániční plocha jater, rozdělena úponem srpovitého vazu na dva laloky]] [94] => Brániční plocha jater je konvexní a hladká, rozdělená úponem [[Srpovitý vaz|srpovitého vazu]] (''ligamentum falciforme'') na menší levý a větší pravý lalok. Dělí se na ''pars dextra'', což je část obrácená doprava proti [[Bránice|bránici]] a stěně hrudníku, ''pars anterior'', přední část, která vpředu naléhá na bránici a stěnu břicha, ''pars superior'', okrsek vložený do brániční klenby a ''pars posterior'', zadní část, která vzadu naléhá na bránici a zadní břišní stěnu. [[Srdce]] zanechává v brániční ploše jater mělký otisk zvaný ''impressio cardiaca''. [95] => [[Soubor:Gray1086-liver.PNG|náhled|Viscerální plocha jater]] [96] => Viscerální plocha jater je konkávní, rozdělená rýhami ve tvaru písmene H na čtyři laloky. Příčně orientovaná rýha se nazývá jaterní brána, ''porta hepatis'', a je to místo, kudy do jater vstupuje [[jaterní tepna]] a [[vrátnicová žíla]], a kde z nich vystupují [[žlučové cesty]]. Levá sagitální rýha je tvořena průběhem dvou vazů, [[Oblý vaz jaterní|oblého vazu jaterního]] a [[Arantiův vaz|Arantiova vazu]]. Pravá sagitální rýha je rovněž rozdělena na dvě části, vpředu je žlučníková jáma, ve které je uložen [[žlučník]], zadní část je tvořena hlubokým zářezem, kterým probíhá [[dolní dutá žíla]]. [97] => [98] => Průběh levé sagitální rýhy je hranicí levého a pravého laloku na viscerální ploše jater. Čtyřhranný lalok se nachází mezi sagitálními rýhami před jaterní bránou a je ohraničený žlučníkem a průběhem oblého vazu, ocasatý lalok je ohraničený žlábkem dolní duté žíly a zářezem, kterým vede Arantiův vaz a nachází se za jaterní bránou. Viscerální plocha jater je mírně konkávní a dotýká se [[Žaludek|žaludku]], [[dvanáctník]]u, [[tračník]]u a pravé [[Ledvina|ledviny]] s [[Nadledvina|nadledvinou]], a tyto orgány v ní zanechávají své otisky. [99] => [100] => Na viscerální ploše levého laloku se nachází otisk [[Jícen|jícnu]], ''impressio oesophagea'' a otisk žaludku, ''impressio gastrica'', mírné vyvýšení plochy v blízkosti průběhu oblého vazu se nazývá ''tuber omentale hepatis''. Na viscerální ploše levého laloku se popisuje otisk pravé ledviny, impressio renalis, otisk pravé nadledviny, ''impressio suprarenalis'', otisk ''pars superior'' dvanáctníku, impressio duodenalis a otisk ohbí tračníku, ''flexura coli dextra'', ''impressio colica''. Hluboký zářez, ''sulcus venae cavae'', ve viscerální ploše vytváří [[dolní dutá žíla]]. Může být překryta vazivovým pruhem ''lig. venae cavae'', nebo je i zcela vrostlá do jaterní tkáně. [101] => [102] => Vzadu přechází brániční plocha jater na viscerální plynule, vpředu ostře a tento přechod se nazývá ''margo inferior hepatis''. [103] => [104] => === Uložení jater === [105] => [[Soubor:Gray1087-liver.png|náhled|Játra, pars posterior brániční plochy je area nuda]] [106] => Játra jsou uložena intraperitoneálně v horní pravé části břišní dutiny. Jsou téměř celá pokrytá [[Pobřišnice|pobřišnicí]] a tento [[seróza|serózní]] obal jim dává lesklý vzhled. Pobřišnice chybí jen ve žlučníkové jámě, v místě, kde se do jater vtlačuje dolní dutá žíla, a v oblasti nazvané ''area nuda'' na brániční ploše jater.. Na svém místě v břišní dutině je orgán fixován vazy, připojením na dolní dutou žílu a tlakem [[břišní lis|břišního lisu]]. [107] => [108] => Játra jsou přirostlá k bránici: pevně srůstají v ''area nuda'', kde nejsou pokryté [[Pobřišnice|pobřišnicí]]. Toto místo se proto nazývá též pars affixa. Duplikatura pobřišnice vytváří srpovitý vaz, který spojuje játra s bránicí a přední břišní stěnou. ''Area nuda'' je ohraničena přechody nástěnné pobřišnice na serózní obal jater, což vytváří vazy: [[věncový vaz|Levý a pravý věncový vaz]], přičemž levý vaz přechází v [[Levý vaz trojúhelníkový|levý trojúhelníkový vaz]] a fixuje levý lalok k bránici, pravý vaz přechází v [[Pravý vaz trojúhelníkový|pravý trojúhelníkový vaz]] a v lig. hepatorenale, který spojuje pravý lalok jater a pravou ledvinu. [109] => [110] => Z viscerální strany jater vychází hepatoduodenální vaz, který je součástí [[Malá opona|malé opony]] a kterým jsou játra jsou spojena s dvanáctníkem. Tímto vazem probíhají vývodné žlučové cesty, vrátnicová žíla, jaterní tepna, lymfatické cévy i nervy. [111] => [112] => Mezi vazy jater patří též oblý vaz jaterní, pozůstatek [[pupeční žíla|pupeční žíly]] plodu. Vede od [[Pupek|pupku]] k dolnímu okraji jater a připojuje se na vrátnicovou žílu. Pozůstatek spojky [[ductus venosus]], žíly, která u plodu umožňuje krvi obtéct játra, zůstává jako [[ligamentum venosum]]. [113] => [114] => [115] => Soubor:Sobo 1906 402.png|Pobřišnice, červeně: pokrývá celý povrch jater s výjimkou zadní části v ''area nuda'', z viscerální plochy vystupuje jako duplikatura směrem k [[Žaludek|žaludku]] – [[malá opona]]. [116] => Soubor:Sobo 1906 407.png|Orgány dutiny břišní in situ: játra vyplňují pravou polovinu brániční kopule a zprava naléhají na žaludek [117] => Soubor:Sobo 1906 405.png|Orgány dutiny břišní, levý lalok jater je odklopený: s žaludkem a [[dvanáctník]]em jsou játra spojena vazivovou blánou, malou oponou [118] => Soubor:Sobo 1906 416.png|Příčný řez epigastriem: játra vyplňují celou pravou polovinu brániční kopule a zprava naléhají na žaludek [119] => Soubor:Sobo 1906 417.png|Příčný řez střední částí břicha: pravý lalok jater se [[žlučník]]em se dotýká pravé [[Ledvina|ledviny]], [[tračník]]u a dvanáctníku [120] => [121] => [122] => === Poloha jater === [123] => [[Soubor:Liver2.png|náhled|Projekce jater na přední břišní stěnu]] [124] => Játra jsou umístěna v brániční kopuli, vyplňují celou pravou polovinu brániční klenby. Levá část přesahuje pod levou klenbu až k medioklavikulární čáře, na levou stranu těla přesahují jen o pět centimetrů. Nalevo od jater se v brániční klenbě nachází [[žaludek]] a [[slezina]]. [125] => [126] => Vrchní okraj jater se vpravo nachází asi 1 cm pod úrovní bradavek, při výdechu zasahuje horní pravý okraj jater do úrovně čtvrtého mezižeberního prostoru, horní okraj levého laloku se nachází v úrovni šestého žebra, asi 2 cm pod úrovní bradavek. Dolní okraj jater směřuje šikmo od deváté mezižeberní chrupavky vpravo k osmé mezižeberní chrupavce vlevo. Při hlubokém [[nádech]]u se játra posunují o 1–3 cm dolů. [127] => [128] => === Anatomické zvláštnosti === [129] => Častou odchylkou od běžného uspořádání je přítomnosti Riedelova laloku, který má tvar jazyka vybíhajícího z pravého laloku jater. U žen je častější. Může dosahovat až k pánvi. Kromě něj se mohou u lidí objevit i přídatné laloky, které se většinou nachází na viscerální ploše jater. Vzácnou poruchou je [[situs inversus]], kdy játra zabírají levou horní polovinu břišní dutiny, orgány jsou zrcadlově obrácené. Tento stav je často spojen s abnormálním vývojem či chyběním žlučových cest či vrátnicové žíly. [130] => [131] => === Vnitřní struktura jater === [132] => Povrch jater je tvořen vazivovým obalem, které se nazývá Glissonovo pouzdro, ''capsula Glissoni'', též ''tunica fibrosa''.HŮLEK, Petr, a kol. Hepatologie. Kapitola Vnitřní struktura jater, s. 18. (česky) Uvnitř je makroskopicky nečleněný jaterní parenchym, kterým probíhají větvící se [[Céva|cévy]] a [[žlučové cesty]]. [133] => [134] => ==== Krevní oběh v játrech ==== [135] => [[Soubor:Liver with portal vein dissected.jpg|náhled|Vypreparované cévy jater]] [136] => [[Oběhová soustava|Krevní oběh]] jater je dvojí: funkční a výživný. Výživný oběh představuje [[Arteria hepatica propria|jaterní tepna]] a její větve, přivádí krev bohatou na kyslík. Funkční oběh vychází z [[Vrátnicová žíla|vrátnicové žíly]], která přivádí až 90% krve,{{Citace monografie [137] => | příjmení = Nečas [138] => | jméno = Emanulel [139] => | spoluautoři = a spolupracovníci [140] => | rok = 2006 [141] => | titul = Patologická fyziologie orgánových systémů II [142] => | vydavatel = Nakladatelství Karolinum [143] => | místo = Praha [144] => | isbn = 80-246-0674-7 [145] => | kapitola = Patofyziologie jater [146] => | stránky = 484 [147] => }} která obsahuje vstřebané [[živiny]] z [[Trávicí trakt|trávicího traktu]], včetně případných [[toxin]]ů bakterií [[Střevo|střev]], a zplodiny metabolismu buněk. Játry protéká značné množství krve, až 1/4 [[minutový srdeční výdej|minutového srdečního výdeje]], což u člověka představuje asi 1,5 litru krve za minutu.{{Citace monografie [148] => | příjmení = Nečas [149] => | jméno = Emanulel [150] => | spoluautoři = a spolupracovníci [151] => | rok = 2006 [152] => | titul = Patologická fyziologie orgánových systémů II [153] => | vydavatel = Nakladatelství Karolinum [154] => | místo = Praha [155] => | isbn = 80-246-0674-7 [156] => | kapitola = Patofyziologie jater [157] => | stránky = 484 [158] => }} Jaterní tepna a vrátnicová žíla obě vstupují do jater v jaterní bráně a společně se větví, jaterním parenchymem jejich větve probíhají spolu, doprovázané žlučovody v prostorech obalených vazivem, které navazuje až na Glissonovo pouzdro na povrchu jater. [159] => [160] => Větve [[Jaterní žíly|jaterních žil]] tvoří samostatný cévní strom, jehož větve jsou vmezeřené mezi větve jaterní tepny, vrátnice a žlučovodů, podobně jako propletené prsty dvou rukou. Větve jaterní žíly probíhají proto spíše v hranicích oblastí, které jsou zásobené jednotlivými větvemi vrátnicové žily. [161] => [162] => ===== Funkční oběh ===== [163] => [[Vrátnicová žíla]] (''vena portae''), nesoucí vstřebané živiny ze střev, vstupuje do jater v jaterní bráně a postupně se větví se až na žíly protékající [[Portobiliární prostor|portobiliárním prostorem]]. Ty se větví do sinusoid protékajících mezi trámci [[hepatocyt]]ů a stékají se v centrální žíle. Centrální žíly se opět spojují, krev konečně vtéká do jaterních žil (''venae hepaticae''), které se vlévají do [[dolní dutá žíla|dolní duté žíly]]. [164] => [165] => Schéma: [166] => * vrátnice (''vena portae'') › interlobulární vény › sinusoidy › ''vena centralis'' › ''vena sublobularis'' › ''venae hepaticae'' › ''vena cava inferior'' [167] => [168] => ===== Výživný oběh ===== [169] => Jaterní tepna vstupuje do jater v jaterní bráně a větví se podobně jako vrátnicová žíla. V sinusoidách dochází ke smíšení obou oběhů. [170] => [171] => Schéma: [172] => * ''arteria hepatica'' › interlobulární arterie › sinusoidy › dále stejně jako oběh funkční (viz výše). [173] => [174] => ==== Žlučové cesty ==== [175] => {{Podrobně|Žlučové cesty}} [176] => [177] => Uvnitř jater probíhá také část žlučových cest, zvaná intrahepatální žlučové cesty. Je to soustava kanálků, [[žlučovod]]ů, kudy se [[žluč]] tvořená jaterními buňkami dostává do dvanáctníku. [178] => [179] => Žluč je hepatocyty vylučována do [[Žlučová kapilára|žlučových kapilár]] (intercelulární žlučové kapiláry ''ductuli biliferi''), ty ústí do [[Heringův kanálek|Heringových kanálků]], které se spojují v malé, [[interlobulární žlučovod]]y. Ty se spojují ve žlučovody stále většího průměru a následují větvení jaterní tepny a vrátnicové žíly. Z pravého anatomického laloku jater vychází pravý jaterní vývod, z levého žlučovod levý – ''ductus hepaticus dexter et sinister''. Dále žlučové cesty probíhají mimo parenchym jater jako extrahepatální žlučové cesty: V jaterní bráně se spojují ve [[společný jaterní vývod]] ''ductus hepaticus communis'' a vzápětí se spojují s [[Vývod žlučníku|vývodem žlučníku]] (''ductus cysticus'') v ''[[ductus choledochus]]'', který ústí do dvanáctníku, obvykle společně s vývodem [[Slinivka břišní|slinivky břišní]]. [180] => [181] => [[Žlučník]] je asi 9 cm dlouhý orgán hruškovitého tvaru, umístěný ve žlučníkové jámě nad příčným tračníkem. Má kapacitu asi 50 ml. Ve žlučníku se žluč zahušťuje, obsah vody klesá až o 90%, a klesá také pH žluči.{{Citace monografie [182] => | příjmení = Trojan [183] => | jméno = Stanislav [184] => | spoluautoři = a kol. [185] => | titul = Lékařská fyziologie [186] => | vydání = 4 [187] => | vydavatel = Grada [188] => | místo = Praha [189] => | rok = 2003 [190] => | počet_stran = 771 [191] => | kapitola = Fyziologie trávení a vstřebávání [192] => | strany = 354 [193] => | isbn = 80-247-0512-5 [194] => | jazyk = česky [195] => }} [196] => [197] => === Funkční anatomie === [198] => [[Soubor:Lebersegment 1.png|náhled|Ultrasonografie jater: Jaterní segmenty dle Couinauda (II, IV, VIII, VI) 1: pravá jaterní žíla; 2: mediánní jaterní žíla; 3: pravá jaterní žíla; 4: dolní dutá žíla]] [199] => Uvnitř jater se větví jaterní tepna, vrátnicová žíla a žlučové cesty a tvoří tak vnitřní uspořádání jaterního parenchymu. Toto uspořádání však neodpovídá vnější anatomii jater s pravým a levým lalokem odděleným úponem srpovitého vazu.{{Citace monografie [200] => | jméno = Karel [201] => | příjmení = Lukáš [202] => | jméno2 = Aleš [203] => | příjmení2 = Žák [204] => | titul = Gastroenterologie a hepatologie [205] => | vydavatel = Grada [206] => | místo = Praha [207] => | rok = 2007 [208] => | počet_stran = 380 [209] => | isbn = 978-80-247-1787-6 [210] => | kapitola = Játra [211] => | strany = 46 [212] => }} [213] => [214] => Uvnitř jater probíhají větve jaterní tepny, vrátnicové žíly a žlučovody společně v pleteních obalených vazivem. Větve jaterní žíly tvoří samostatný žilní strom a její větve se vmezeřují mezi větve triády jako propletené prsty dvou rukou. Větvení cév proto tvoří podklad tzv. funkční anatomie jater. [215] => [216] => Zde je hranice pravého a levého laloku v ''Rex – Cantlieho linii'', která probíhá od vstupu [[pravá jaterní žíla|pravé jaterní žíly]] do dolní duté žíly k fundu [[žlučník]]u. Toto rozdělení totiž odpovídá krevnímu zásobení jednotlivých laloků – pravý lalok jaterní je zásoben tepennou krví z pravé větve jaterních tepen a žilní krev přitéká pravou větví [[vrátnicová žíla|vrátnicové žíly]], žluč je odváděna pravým [[žlučovod]]em. U levého laloku je situace analogická. [217] => [218] => Nejpoužívanější je dělení ''dle Couinauda'', podle kterého se jaterní parenchym dělí na osm jaterních segmentů.{{Citace monografie [219] => | příjmení = Ehrmann [220] => | jméno = Jiří [221] => | příjmení2 = Hůlek [222] => | jméno2 = Petr [223] => | spoluautoři = a kol. [224] => | titul = Hepatologie [225] => | vydavatel = Grada [226] => | místo = Praha [227] => | rok = 2010 [228] => | počet_stran = 590 [229] => | kapitola = Funkční dělení jater [230] => | strany = 18 [231] => | isbn = 978-80-247-3118-6 [232] => | jazyk = česky [233] => }} Hranice jednotlivých segmentů nejsou přesně vymezené, nejedná se o žádnou určitou anatomickou strukturu s vlastním vazivovým ohraničením. Játra jsou rozdělena třemi horizontálními liniemi, které odpovídají třem jaterním žilám, a jednou linií, která je hranicí zásobení pravou a levou větví vrátnicové žíly. Segmenty se číslují od tkáně ocasatého laloku, který má specifické krevní zásobení, přijímá krev z pravé i levé větve vrátnicové žíly, a krev z ní odtéká přímo do dolní duté žíly, ne přes žílu jaterní. Ten má číslo I. Dále se pokračuje po směru hodinových ručiček levým lalokem, kde je II. a III. a IV. segment a konec číslování je v horní části pravého laloku: Pravá strana jater je rozdělena do čtyř segmentů: V., VI., VII. a VIII. segment. [234] => [235] => Segmentální anatomie slouží k popisu ložiskových nálezů na játrech. Při resekci jater by měl mít přívod krve a odtok žluče zajištěný nezávisle na ostatních segmentech, v praxi je však variabilita větvení vrátnicové žíly v játrech značná. [236] => [237] => ''Dle Bismutha'' jsou játra členěna do čtyř sektorů. [238] => [239] => == Mikroskopická stavba == [240] => {| align="right" [241] => |- align="center" valign="bottom" [242] => |[[Soubor:Hepatic structure.png|náhled|Schematické znázornění lalůčku centrální žíly]] [243] => |- [244] => |[[Soubor:Liver scheme1.jpg|náhled|Schema stavby jater: portální lalůček (zeleně) a primární acinus (červeně) s jednotlivými zónami]] [245] => |- [246] => |[[Soubor:Animal liver.jpg|náhled|Zvířecí játra s dobře patrnou strukturou tkáně (barveno hematoxylin-eosinem]] [247] => |- [248] => |} [249] => [250] => Játra jsou složitý orgán, tvořený jednak jaterním parenchymem, tak sítí cév, žlučových cest, lymfatických cév a podpůrného vaziva. Základní morfologickou jednotkou jater je ''lalůček centrální žíly'' (lat. ''lobulus venae centralis''), který je asi 0,7x2 mm velký a má podobu šestibokého [[hranol]]u tvořeného hvězdicovitými trámci jaterních buněk uspořádaných kolem centrální žíly protékající středem lalůčku. V prostorech mezi trámci probíhají jaterní [[sinus]]oidy – zvláštní typ [[vlásečnice|krevních kapilár]], které mají fenestrovanou stěnu, takže i velké molekuly z krevní plazmy mohou volně přecházet ven, do tzv. [[Disseho prostor]]u, který se nachází mezi sinusoidou a samotnými hepatocyty. Uprostřed trámců se nacházejí [[Žlučová kapilára|žlučové kapiláry]] – prostory mezi hepatocyty, kam je produkována [[žluč]]. V místě styku tří nebo čtyř sousedících lalůčků je [[portobiliární prostor]] (lat. ''area periportalis'') vyplněný řídkým [[kolagen]]ním [[vazivo|vazivem]], kudy probíhá interlobulární artérie (lat. ''arteria interlobularis''), interlobulární véna (lat. ''vena interlobularis'') a [[interlobulární žlučovod]]. Jejich soubor se nazývá triáda (lat. ''trias hepatis''). [251] => [252] => Zvláště patrné jsou lalůčky u prasete, velblouda, mývala a polárního medvěda, tato zvířata mají lalůčky ohraničené výraznými vazivovými přepážkami. Interlobulární septa u člověka jsou jen málo výrazná. [253] => [254] => Funkční jednotka jater je ''lalůček portální'' (lat. ''lobulus venae interlobularis''), který má tvar [[trojúhelník]]u, jehož vrcholy tvoří centrální žíly sousedících lalůčků. Střed portálního lalůčku je nejlépe zásoben živinami. [255] => [256] => Dalším, zejména v [[patologie|patologii]] používaným termínem je ''primární jaterní acinus''. Je to nejmenší funkční jednotka jaterního [[parenchym]]u. Jedná se o jednu šestinu lalůčku centrální vény a ještě další jednu šestinu ze sousedního lalůčku centrální vény. Tyto dvě části mají společné krevní zásobení (vénu a artérii) z jedné (cirkumlobulární) větve vedoucí z portorbitálního prostoru. Podle vzdálenosti od vény se v acinu rozlišují tři distribuční zóny: [257] => [258] => * '''1. zóna, periportální''' – je nejbližší přívodným cévám, a proto nejlépe zásobená [[kyslík]]em a živinami, je proto místem s převahou oxidačních dějů, probíhá zde [[beta-oxidace]] [[Mastná kyselina|mastných kyselin]], [[transaminace]] a katabolismus [[Aminokyselina|aminokyselin]], tvorba [[močovina|močoviny]], [[glukoneogeneze]] a uvolňování [[Glukóza|glukózy]] do krve, tvorba žluči a syntéza [[cholesterol]]u [259] => * '''2. zóna''' – je přechodnou zónou, její rozsah závisí na místním i celkovém zásobení krví [260] => * '''3. zóna, periacinární''' – je nejvzdálenější, leží na periferii acinu a je místem s převahou biotransformačních a redukčních dějů, perivenózní hepatocyty jsou odpovědné za vychytávání glukózy, syntézu glykogenu, [[glykolýza|glykolýzu]], [[lipogeneze|lipogenezi]] a [[ketogeneze|ketogenezi]], tedy tvorbu [[Tuky|tuků]] a [[ketolátky|ketolátek]]. [261] => [262] => === Buňky jater === [263] => [264] => ==== Hepatocyty ==== [265] => {{Podrobně|Hepatocyt}} [266] => Jaterní buňky, hepatocyty, tvoří asi 60 % buněčné populace jaterní tkáněDANCYGIER, Henryk. Clinical Hepatology: Principles and Practice of Hepatobiliary Diseases: Volume 1. Kapitola Microscopic Anatomy, s. 16. (anglicky) a jejich bohatá [[enzym]]ová výbava je podstatou nadřazené úlohy jater v tělesném metabolismu. Jsou to polyedrické, asi 30 µm velkéSherlock's Diseases of the Liver and Biliary System. autor kapitoly: Jay H. Lefkowitch. Kapitola Anatomy and Function, s. 9. (anglicky) [[buňka|buňky]] se světlým, kulatým [[Buněčné jádro|jádrem]] a jedním nebo dvěma výraznými [[jadérko|jadérky]].{{Citace elektronické monografie [267] => | příjmení = Bowen [268] => | jméno = R. [269] => | titul = Hepatic Histology: Hepatocytes [270] => | vydavatel = Colorado State University [271] => | datum_vydání = 23.6.1998 [272] => | datum_přístupu = 2014-01-01 [273] => | url = http://www.vivo.colostate.edu/hbooks/pathphys/digestion/liver/histo_hcytes.html [274] => | jazyk = anglicky [275] => }} Většinou mají pouze jedno jádro, ale dvoujaderné hepatocyty jsou časté. Každý hepatocyt se boky dotýká druhých hepatocytů, jednou svojí stranou je přivrácený směrem do žlučové kapiláry (žlučový pól) a na opačné straně se nachází krevní pól, kde hepatocyt svými mikroklky zasahuje do Disseho prostoru. [276] => [277] => Hepatocyty tvoří 78 % objemu každého jaterního lalůčku. [278] => [279] => Zajímavé je, že periportální a perivenózní hepatocyty jaterních acinů se od sebe liší množstvím a uspořádáním [[Organela|buněčných organel]] i metabolickou kapacitou. Zonace je ovlivněna jak množstvím dostupného kyslíku, tak Wnt/ β-catenin signalizací.Sherlock's Diseases of the Liver and Biliary System. autor kapitoly: Jay H. Lefkowitch. Kapitola Anatomy and Function, s. 15. (anglicky) [280] => [281] => ==== Cholangiocyty ==== [282] => Cholangiocyty jsou buňky tvořící výstelku žlučových cest. Provádějí úpravu vzniklé žluči, a to jednak reabsorpcí některých látek, jednak sekrecí bikarbonátu. [283] => [284] => ==== Kupfferovy buňky ==== [285] => {{Podrobně|Kupfferova buňka}} [286] => [287] => Jaterní makrofágy, Kupfferovy buňky, tvoří 15–25 % buněk jater a tvoří 2,1 % objemu jaterních lalůčku. Jsou to tzv. fixní [[makrofág]]y, které jsou přichycené na endoteliální výstelku sinusoid. [[fagocytóza|Fagocytují]] [[bakterie]], [[viry]], [[Parazitismus|parazity]], nádorové buňky, cizorodé [[Bílkovina|bílkoviny]] či přestárlé [[červená krvinka|červené krvinky]]. [288] => [289] => ==== Endotelové buňky ==== [290] => {{Podrobně|Endotel}} [291] => [292] => Endotelové buňky tvoří vnitřní výstelku cév a také stěnu sinusoid. Endotel jaterních sinusoid se v mnohých věcech liší od endotelu jiných cév, nejvíce tím, že nemá souvislou bazální membránu. Sinusoidální endotelové buňky tvoří 10–20 % všech jaterních buněk a 2,8 % objemu jaterního lalůčku. Tyto endotelové buňky fungují jako síto, kterým procházejí makromolekuly z krve do blízkosti hepatocytů. Samotné buňky jsou schopné endocytózy a aktivně z cirkulace vychytávají transferin, ceruloplazmin či lipoproteiny.Sherlock's Diseases of the Liver and Biliary System. autor kapitoly: Jay H. Lefkowitch. Kapitola Anatomy and Function, s. 14. (anglicky) Jejich cytoskelet je dynamický a buňky dokáží aktivně udržovat a řídit velikost fenestrací ve stěně sinusoid, a tím regulovat její prostupnost. [293] => [294] => ==== Itóovy buňky ==== [295] => {{Podrobně|Itóova buňka}} [296] => [297] => Dalšími buňkami jsou jaterní hvězdicovité, neboli [[Itóova buňka|Itóovy buňky]]. V játrech jsou přítomné v Disseho prostoru a tvoří méně než 5 % buněčné populace jater. Skladují až 80 % tělesné zásoby [[vitamín A|vitamínu A]], a řídí růst a regeneraci jaterní tkáně, v případě velkého poškození jater ale výrazně mění svůj fenotyp, produkují [[kolagen]] a podílejí se na [[patogeneze|patogenezi]] [[fibróza jater|fibrózy]] a [[Jaterní cirhóza|cirhózy]].{{Citace periodika | příjmení = Hellerbrand | jméno = C. | titul = Hepatic stellate cells--the pericytes in the liver. | periodikum = Pflugers Arch | ročník = 465 | číslo = 6 | strany = 775–8 | měsíc = Jun | rok = 2013 | doi = 10.1007/s00424-012-1209-5 | pmid = 23292551}} Itóovy buňky mají také roli v imunitní odpovědi jater, fungují jako [[antigen prezentující buňky]] a při infekci přivolávají a aktivují buňky imunitního systému.{{Citace periodika | příjmení = Winau | jméno = F. | příjmení2 = Quack | jméno2 = C. | příjmení3 = Darmoise | jméno3 = A. | spoluautoři = et al. | titul = Starring stellate cells in liver immunology. | periodikum = Curr Opin Immunol | ročník = 20 | číslo = 1 | strany = 68–74 | měsíc = Feb | rok = 2008 | doi = 10.1016/j.coi.2007.10.006 | pmid = 18068343}} [298] => [299] => ==== Pit buňky ==== [300] => {{Podrobně|Pit buňka}} [301] => [302] => Pit buňky jsou jaterní formou [[NK buňka|NK buňky]], které se vyskytují uvnitř jaterních sinusoid. Úzce spolupracují s Kupfferovými buňkami. [303] => [304] => == Játra zvířat == [305] => [306] => === Savci === [307] => U [[savci|savců]] leží játra rovněž pod bránicí, v brániční kopuli, kterou vyplňují buď v celém rozsahu ([[šelmy]]) nebo častěji více či méně jen na pravé straně. Jejich relativní velikost záleží na způsobu života daného živočicha: u [[masožravec|masožravců]] zaujímají 3–8 % tělesné váhy, u [[všežravec|všežravců]] 2–3 % a u [[býložravec|býložravců]] 1–1,5 % hmotnosti. [308] => [309] => Játra zvířat se výrazně neliší od jater člověka. Jediné větší rozdíly jsou ve členění laloků, například u [[Přežvýkaví|přežvýkavců]] jsou játra členěná málo a laloky jsou nevýrazné, u [[šelmy|šelem]] a [[prase]]te je naopak pravý i levý lalok ještě rozdělen na dva (''lobus dexter lateralis, medialis, lobus sinister lateralis, medialis''). Většina savců má žlučník, který však chybí např. u [[kůň|koně]], některých [[hlodavci|hlodavců]], [[kytovci|kytovců]] a [[chobotnatci|chobotnatců]].{{Citace monografie [310] => | příjmení = Gaisler [311] => | jméno = Jiří [312] => | příjmení2 = Zima [313] => | jméno2 = Jan [314] => | rok = 2007 [315] => | titul = Zoologie obratlovců [316] => | vydavatel = Academia [317] => | místo = Praha [318] => | isbn = 978-80-200-1484-9 [319] => | kapitola = Savci [320] => | stránky = 534 [321] => }} [322] => [323] => [[Soubor:Leber Schaf.jpg|250px|náhled|vlevo|Játra [[ovce]].]] [324] => 1 – Levý lalok (''lobus sinister'')
[325] => 2 – Pravý lalok (''lobus dexter'')
[326] => 3 – Ocasatý lalok (''lobus caudatus'')
[327] => 4 – Čtyřhranný lalok (''lobus quadratus'')
[328] => 5 – Jaterní brána (''porta hepatis'') – tady vstupuje do jater jaterní tepna a vrátnicová žíla
[329] => 6 – Jaterní mízní uzliny (''lnn. hepatici'')
[330] => 7 – Žlučový měchýř vrostlý ve žlučníkové jámě
[331] => [332] => === Ptáci === [333] => Játra [[ptáci|ptáků]] jsou relativně velká a mají tvar protáhlého disku, částečně rozděleného na dva laloky, pravý a levý. Tvar a relativní velikost je druhově specifická, největší játra mají hmyzožraví a rybožraví ptáci.{{Citace monografie [334] => | příjmení = Gaisler [335] => | jméno = Jiří [336] => | příjmení2 = Zima [337] => | jméno2 = Jan [338] => | rok = 2007 [339] => | titul = Zoologie obratlovců [340] => | vydavatel = Academia [341] => | místo = Praha [342] => | isbn = 978-80-200-1484-9 [343] => | kapitola = Ptáci [344] => | stránky = 446 [345] => }} Játra ptáků jsou křehká až drobivá, jejich velikost a barva záleží na výživném stavu, mohou být červenohnědá nebo světle hnědá, u čerstvě vylíhlých mláďat jsou játra vlivem vstřebaného [[žloutek|žloutku]] žlutá. Jsou uložena v přední části tělní dutiny, pod [[prsní kost]]í, kde se dotýkají [[srdce]] a svalnatého a žlaznatého [[žaludek|žaludku]]. Žlučník je přítomen u většiny ptáků, výjimku tvoří [[pštros dvouprstý|pštros]], [[nandu pampový|nandu]], [[holubovití|holubi]] a [[papoušci]].{{Citace monografie [346] => | příjmení = Gaisler [347] => | jméno = Jiří [348] => | příjmení2 = Zima [349] => | jméno2 = Jan [350] => | rok = 2007 [351] => | titul = Zoologie obratlovců [352] => | vydavatel = Academia [353] => | místo = Praha [354] => | isbn = 978-80-200-1484-9 [355] => | kapitola = Ptáci [356] => | stránky = 446 [357] => }} [358] => [359] => === Plazi a obojživelníci === [360] => U [[plazi|plazů]] a [[obojživelníci|obojživelníků]] jsou játra největším orgánem tělní dutiny a leží mezi srdcem a žaludkem, podobně jako u ptáků. Žlučník je vyvinutý. [361] => [362] => === Ryby a paryby === [363] => Játra [[přičnoústí|příčnoústých]] (hlavně [[žraloci]] a [[rejnoci]]) jsou objemná, dvoulaločná, v levém laloku je žlučník.{{Citace monografie [364] => | příjmení = Gaisler [365] => | jméno = Jiří [366] => | příjmení2 = Zima [367] => | jméno2 = Jan [368] => | rok = 2007 [369] => | titul = Zoologie obratlovců [370] => | vydavatel = Academia [371] => | místo = Praha [372] => | isbn = 978-80-200-1484-9 [373] => | kapitola = Paryby [374] => | stránky = 255 [375] => }} Obsahují velké množství [[olej]]ovitého tuku a slouží také jako [[hydrostatický orgán]], nahrazující [[plynový měchýř]] kostnatých ryb. Játra [[žralok krokodýlí|žraloka krokodýlího]] (''Pseudocarcharias kamoharai'') mohou tvořit až 20 % hmotnosti živočicha[http://www.elasmo-research.org/education/shark_profiles/pseudocarcharias.htm Biology of Sharks and Rays: Biology of the Crocodile Shark] [376] => U [[paprskoploutví|paprskoploutvých]] leží játra mezi střevními kličkami, obvykle jsou velká a nechybí ani žlučník.{{Citace monografie [377] => | příjmení = Gaisler [378] => | jméno = Jiří [379] => | příjmení2 = Zima [380] => | jméno2 = Jan [381] => | rok = 2007 [382] => | titul = Zoologie obratlovců [383] => | vydavatel = Academia [384] => | místo = Praha [385] => | isbn = 978-80-200-1484-9 [386] => | kapitola = Paprskoploutví [387] => | stránky = 271 [388] => }} [389] => [390] => === Kruhoústí === [391] => [[Mihule]] a [[sliznatky]] jsou pravděpodobně nejstarší obratlovci, u nichž se pravá játra vyvinula. Funkcí, umístěním v tělní dutině i embryonálním vývojem však již plně odpovídají játrům odvozenějších obratlovců. U mihulí dochází během [[proměna (biologie)|metamorfózy]] k degeneraci žlučových vývodů (společně se zakrňováním trávicí soustavy), samotná jaterní tkáň je zachována po celý život. [392] => [393] => === Podobné orgány u dalších živočichů === [394] => Funkčně podobné orgány se vyskytují u [[měkkýši|měkkýšů]] – [[hepatopankreas]], podobně také [[členovci]] mají trávicí [[žláza|žlázy]], které kombinují funkci jater a [[slinivka břišní|slinivky]]. U [[hmyz]]u je tento orgán znám jako [[Tukové tělísko|tukové těleso]]. Skutečně [[analogický orgán|analogickým orgánem]] je jaterní vak{{Citace monografie [395] => | příjmení = Gaisler [396] => | jméno = Jiří [397] => | příjmení2 = Zima [398] => | jméno2 = Jan [399] => | rok = 2007 [400] => | titul = Zoologie obratlovců [401] => | vydavatel = Academia [402] => | místo = Praha [403] => | isbn = 978-80-200-1484-9 [404] => | kapitola = Bezlebeční [405] => | stránky = 69 [406] => }} [[bezlebeční|bezlebečných]], jako je například [[kopinatec plžovitý|kopinatec]]. Jedná se o prostorné [[slepé střevo]] vycházející z ventrální části trávicí trubice, jehož zvláštností je [[Oběhová soustava|krevní oběh]] podobný tomu, jaký mají játra obratlovců. [407] => [408] => == Embryonální vývoj jater == [409] => {{viz též|embryonální vývoj jater}} [410] => [411] => Játra vznikají především z [[entoderm]]u: Zakládají se jako jaterní výchlipka či jaterní pupen z ventrální stěny zadní části předního střeva [[Embryo|embrya]]. Zajímavé je, že všechny entodermální buňky předního střeva mají schopnost diferencovat se v jaterní buňky.{{Citace monografie [412] => | příjmení = Sadler [413] => | jméno = Thomas W. [414] => | titul = Langmanova lékařská embryologie [415] => | vydavatel = Grada [416] => | místo = Praha [417] => | počet_stran = 432 [418] => | kapitola = Trávicí systém [419] => | strany = 246 [420] => | isbn = 978-80-247-2640-3 [421] => | jazyk = česky [422] => | vydání = 10. [423] => }} Schopnost této diferenciace je aktivně potlačována faktory, které produkují tkáně [[ektoderm]]u, [[mesoderm]]u a [[Hřbetní struna|hřbetní struny]]. Mesoderm základu [[srdce]] a ''[[septum transversum]]'' naproti tomu produkují [[Růstový faktor|růstové faktory]] působící proti této inhibici. [424] => [425] => Působením těchto faktorů je tedy vymezena oblast vývoje jater a ve třetím týdnu nitroděložního vývoje se daná část předního střeva začne vyklenovat do tzv. ''septum transversum'', což je ploténka tvořená mezodermem, která odděluje dutinu [[perikard]]u a stopku žloutkového váčku. Záhy po začátku růstu se jaterní výchlipka rozděluje na horní, větší část, ''pars hepatica,'' a menší ''pars cystica''. [426] => [427] => Buňky ''pars hepatica'' prorůstají do ''septum transversum'' v místě průběhu vitelinních žil, ''vv. vitellinae'', které odvádějí krev ze [[Žloutkový váček|žloutkového váčku]]. Rostoucí jaterní pupen přerušuje jejich průběh a uvnitř jater se vytváří bohatá cévní pleteň, jaterní sinusoidy. Z distální části vzniká vrátnicová žíla, z proximální části jaterní žíly a hepatokardiální část [[Dolní dutá žíla|dolní duté žíly]]. SADLER, Thomas W. Langmanova lékařská embryologie. Kapitola Kardiovaskulární systém, s. 215. (česky) [428] => [429] => Ve spojitosti s játry se vyvíjejí také [[pupeční žíla|pupeční žíly]], které přivádějí krev z [[Placenta|placenty]]. Za začátku probíhá pár žil okolo jater a napojuje se na jaterní sinusoidy, pak mizí celá pravá pupeční žíla a proximální část levé mizí, takže veškerá krev z placenty je přiváděna přes játra levou pupeční žilou. Druhotně se vytváří nová přímá spojka mezi levou pupeční žílou a budoucí dolní dutou žílou, ''[[ductus venosus]]''. Krev tak může obtékat játra. Po [[porod]]u se ''ductus venosus'' uzavírá a zůstává z něj ''[[ligamentum venosum]]'' na spodní straně jater, ze zakrnělé levé pupečné žíly vzniká [[oblý jaterní vaz]], ''lig. teres hepatis''. SADLER, Thomas W. Langmanova lékařská embryologie. Kapitola Kardiovaskulární systém, s. 216. (česky) [430] => [431] => Rostoucí trámce buněk jaterní výchlipky nakonec zcela vyplní [[septum transversum]] a jediné, co z něj zůstane, je [[srpovitý vaz]], [[malá opona]] a [[peritoneum]] na povrchu jater. Výjimkou je oblast septa tvořená kompaktním mezenchymem, která se stane částí zvanou ''centrum tendineum'' [[bránice]]. Zde se játra přikládají na bránici bez peritoneálního obalu ("area nuda"). [432] => [433] => Buňky ''pars hepatica'' se diferencují do hepatocytů a buněk výstelky intrahepatálních žlučových cest, zatímco z ''pars cystica'' vznikají extrahepatální žlučové cesty. Jaterní stroma, krvetvorné a Kuppferovy buňky pocházejí ze mezodermu septum transversum. SADLER, Thomas W. Langmanova lékařská embryologie. Kapitola Trávicí systém, s. 245. (česky) [434] => [435] => Maximální rozvoj jater nastává ve 2.–3. měsíci nitroděložního vývoje, kdy játra tvoří 10 % objemu těla embrya. Embryonální a fetální játra mají též hematopoetickou funkci, probíhá v nich [[krvetvorba]]. Během posledních dvou měsíců těhotenství krvetvorba v játrech ustává a při narození už přetrvává jen v malých ostrůvcích, které brzy mizí. Játra [[Novorozenec|novorozence]] tvoří asi 5 % jeho tělesné hmotnosti. [436] => [437] => == Funkce jater == [438] => Funkce jater je mnohostranná a mnohočetná, většina procesů v nich probíhajících sice souvisí s metabolismem a detoxikací, kromě toho jsou však játra též [[Soustava žláz s vnější sekrecí|exokrinní]] i [[Soustava žláz s vnitřní sekrecí|endokrinní žláza]] a zasahují i do dalších dějů. [439] => [440] => === Metabolické děje probíhající v játrech === [441] => V hepatocytech probíhají vzájemné přeměny živin, jejich syntézy, degradace a resorbce z krve. [442] => [443] => * '''Metabolismus sacharidů''': jaterní buňky vychytávají [[Glukóza|glukózu]] z portální krve, skladují ji jako [[glykogen]] (až 60g/kg jaterní hmoty) nebo přeměňují na [[lipidy]]. V játrech probíhají vzájemné přeměny [[Hexózy|hexos]], tedy [[Pentózofosfátový cyklus|pentózový cyklus]] a přeměna [[kyselina mléčná|laktátu]] na glukózu ([[Coriho cyklus]]) a přeměna [[alanin]]u na glukózu ([[alaninový cyklus]]). Při [[hlad]]ovění je z jater glukóza uvolňována po [[glykogenolýza|glykogenolýze]] nebo syntetizována v procesu [[glukoneogeneze]]. Ke zpracovávání glukózy jsou jaterní buňky vybaveny specifickými enzymy ([[glukokinasa]], [[fruktokinasa]] a [[galaktokinasa]]). Játra udržují stálou [[Glykemie|glykémii]]. [444] => * '''Metabolismus lipidů''': v játrech probíhá [[syntéza mastných kyselin|syntéza]], [[beta-oxidace]] a [[Peroxidace lipidů|peroxidace]] mastných kyselin, syntéza [[triacylglycerol]]ů, [[cholesterol]]u a [[fosfolipid]]ů, tvorba [[ketolátky|ketolátek]] ([[Kyselina acetyloctová|acetacetát]], [[Kyselina beta-hydroxymáselná|beta-hydroxymáselná kyselina]], [[aceton]]). Jaterní buňky tvoří také [[lipoproteiny]], [[VLDL]], které transportují [[lipidy]] do tkání, a [[Vysokodenzitní lipoprotein|HDL]], pomocí kterého se [[cholesterol]] dostává z tkání do jater. V játrech jsou též zpracovávány [[chilomikron]]y, ve kterých jsou tuky transportovány ze střeva. [445] => * '''Metabolismus aminokyselin''': játra pomáhají udržovat stálou hladinu [[Aminokyselina|aminokyselin]] v [[Krevní plazma|krevní plazmě]], vychytávají [[glukoplastické aminokyseliny]] ([[alanin]], [[serin]], [[threonin]]), syntetizují neesenciální aminokyseliny a také v nich probíhá katabolismus většiny [[Esenciální aminokyselina|esenciálních aminokyselin]] (výjimku tvoří ty s rozvětveným řetězcem) [446] => * '''Detoxikace amoniaku''': volný [[amoniak]] narušuje [[acidobazická rovnováha|acidobazickou rovnováhu]] organismu a je neurotoxický. V těle je tvořen při [[deaminace|deaminaci]] aminokyselin a také činností [[střevní mikroflóra|střevní mikroflóry]] – játra jsou proto vybavena dvěma účinnými systémy na jeho odstranění. Prvním systémem je [[Močovinový cyklus|ornitinový cyklus]], při které je syntetizována [[močovina]]. Je to energeticky nákladný proces, probíhá proto v 1., periportální zóně jaterního acinu. Takto je detoxikována většina amoniaku. Druhým systémem detoxikace je syntéza [[glutamin]]u (z [[kyselina glutamová|glutamátu]] a amonného iontu), která se odehrává v perivenózních hepatocytech. Amoniak z glutaminu je následně uvolněn v [[Ledvina|ledvinách]] a vyloučen [[moč]]í. Regulací zastoupení těchto dvou systémů na detoxikaci amoniaku zároveň získávají játra silný nástroj k řízení poměru kyselin a bází v organismu. [447] => * '''Degradace cholesterolu''': v játrech se degraduje přebytečný cholesterol. Při tomto procesu vznikají primární [[žlučové kyseliny]] – [[kyselina cholová]] a [[kyselina chenodeoxycholová]]. Ty jsou dále [[Konjugace (chemie)|konjugovány]] s [[taurin]]em nebo [[glycin]]em. [448] => * '''Degradace hemu''': [[hem]] z rozpadlých červených krvinek je navázán na protein [[hemopexin]] a transportován do jater, kde je vzniklý komplex fagocytován Kuppferovými buňkami. V nich dochází k přeměně hemu a [[biliverdin]] a dále na [[bilirubin]]. Bilirubin se váže na další protein krevní plazmy, [[albumin]], odkud je vychytáván hepatocyty. Ve vazbě na protein [[ligandin]] se dostává do [[Endoplazmatické retikulum|endoplazmatického retikula]], kde je konjugován na [[bilirubindiglukosiduronát]]. Ten je pak [[Membránový transport|aktivním transportem]] vyloučen do žluči. [449] => * '''Detoxikační funkce:''' v játrech jsou hydrofobní [[Xenobiotikum|cizorodé molekuly]], které proto nemohou být vyloučeny močí, [[Redoxní reakce|oxidovány]] [[cytochrom p450|cytochromem p450]] a konjugovány s hydrofilními látkami, jako je [[kyselina glukuronová]], [[kyselina sírová]] a další. Vzniklé molekuly jsou pak vyloučeny do žluče nebo do krevní plazmy, odkud jsou odstraněny v ledvinách. [450] => * '''Tvorba hormonů:''' játra produkují [[angiotenzinogen]], který má vliv na hospodaření s vodou, solemi a udžování [[krevní tlak|krevního tlaku]]. Dále syntetizují [[somatomedin]], jehož prostřednictvím působí [[růstový hormon]], a v malém množství v nich vzniká též [[Erythropoetin|erytropoetin]], který zajišťuje erytropoézu. [451] => * '''Degradace a inaktivace hormonů:''' v játrech se likvidují [[hormon]]y, jako je [[inzulin]], [[steroidní hormon]]y a další. [452] => * '''Syntéza plazmatických proteinů:''' v játrech jsou syntetizovány všechny [[plazmatické proteiny]] kromě [[Protilátka|imunoglobulinů]] (tzn. protilátek) a [[von Willebrandův faktor|von Willebrandova faktoru]]. Za 24 hodin se v jaterní tkáni vytvoří až asi 50 g plazmatických bílkovin.{{Citace monografie [453] => | příjmení = Trojan [454] => | jméno = Stanislav [455] => | spoluautoři = a kol. [456] => | rok = 2003 [457] => | titul = Lékařská fyziologie [458] => | vydavatel = Grada [459] => | místo = Praha [460] => | isbn = 80-247-0512-5 [461] => | kapitola = Fyziologie jater [462] => | stránky = 414 [463] => }} Při poruše jaterních funkcí se proto po vyčerpání funkčních bílkovin v krvi objeví poruchy srážlivosti krve (nejsou syntetizované koagulační faktory) a dále [[Edém|otoky]] způsobené sníženým [[Osmotický tlak#Živočichové|onkotickým tlakem]] v cévách, jenž je následkem poruchy tvorby [[albumin]]u v játrech. [464] => [465] => * '''Zásobní funkce:''' játra jsou depo lipidů (až 10 % jejich hmotnosti), glykogenu, železa (ve formě [[ferritin]]u) a [[vitamín]]ů [[vitamín A|A]], [[vitamín D|D]], [[vitamín K|K]] a [[vitamín B12|B12]]. [466] => * '''Orgán krvetvorby:''' během embryonálního vývoje savců jsou játra orgánem, kde probíhá [[krvetvorba]]. V případě těžkého poškození [[kostní dřeň|kostní dřeně]] se může tvorba krevních elementů v játrech obnovit i u dospělých jedinců. [467] => [468] => === Produkce žluči === [469] => Hepatocyty vylučují [[voda|vodu]], [[ion]]ty, cholesterol, žlučové kyseliny, fosfolipidy a konjugovaný bilirubin do žlučových kapilár – vzniká tak jaterní [[žluč]]. Je to izotonická, hustá, žlutá až tmavě zelená tekutina hořké chuti, která se ve střevě významně účastní trávení tuků. [470] => [471] => [472] => == Nemoci jater == [473] => [[Soubor:Jaundice eye.jpg|náhled| Žluté zabarvení očního bělma – jeden z příznaků žloutenky]] [474] => Játra mají velkou funkční rezervu, základní funkce je schopna plnit i pouhá jedna pětina jejich tkáně{{Citace monografie [475] => | příjmení = Nečas [476] => | jméno = Emanulel [477] => | spoluautoři = a spolupracovníci [478] => | rok = 2006 [479] => | titul = Patologická fyziologie orgánových systémů II [480] => | vydavatel = Nakladatelství Karolinum [481] => | místo = Praha [482] => | isbn = 80-246-0674-7 [483] => | kapitola = Patofyziologie jater [484] => | stránky = 483 [485] => }} a mají také velkou schopnost [[regenerace]]. Dovedou se do jisté míry adaptovat na zvýšenou zátěž – hepatocyty se zvětší ([[megalocytóza]]), zvětší se i jejich [[buněčné jádro|jádra]] ([[megakaryóza]]), mohou se vyskytnout i buňky s větším počtem [[chromozom]]álních sad, nežli dvě ([[polyploidie]]). [486] => [487] => Při překročení určité hranice však dochází k poškozování hepatocytů – jejich energetický metabolismus začíná selhávat a v buňce se hromadí voda a později i lipidy – dochází k [[dystrofie|dystrofii]], neboli [[hepatóza|hepatóze]]. Tyto změny jsou vratné, při dalším působení poškozujícího podnětu však dochází k [[apoptóza|apoptóze]] nebo [[nekróza|nekróze]] buněk, tzn. k jejich [[smrt]]i. [488] => [489] => Díky vysoké regenerační schopnosti jater se může poškození po akutně působícím podnětu zhojit bez následků; při aberantním pokusu o regeneraci však může dojít k hyperplazii žlučovodů. Důsledkem chronického, dlouhotrvajícího poškozování jater je zmnožení vaziva, [[fibróza jater|fibróza]], nebo celková přestavba jater vedoucí k [[Jaterní cirhóza|cirhóze]], při kterém je architektura jater nevratně nahrazena tuhou vazivovou tkání. [490] => [491] => Chorobami jater se zabývá [[hepatologie]].{{Citace elektronické monografie | korporace = Merriam-Webster | titul = Dictionary and Thesaurus, Merriam-Webster Online | url = http://www.merriam-webster.com/medical/hepatology | kapitola = hepatology | typ kapitoly = heslo | datum přístupu = 2012-07-13 | jazyk = anglicky}} [492] => [493] => === Jaterní selhání === [494] => {{viz též|Jaterní selhání}} [495] => Jaterní selhání je stav, při kterém játra nejsou schopna plnit své funkce, se všemi negativními důsledky tohoto stavu pro organismus. Může vzniknout akutně, v důsledku těžké [[hepatitida|hepatitidy]], otravy hepatotoxickými látkami, [[steatóza jater|steatózy]] či [[Rakovina|nádorovým]] postižením. Chronické selhání je nejčastěji důsledkem cirhózy. [496] => [497] => === Poškození jater toxickými látkami === [498] => Látky, které poškozují jaterní tkáň, se označují jako [[hepatotoxin]]y. U lidí je jedním z nejvýznamnějších chemických látek, které játra poškozují, [[Ethanol|etanol]] – při chronickém abúzu vede ke vzniku cirhózy jater a také zvyšuje negativní působení ostatních faktorů. Mezi hepatotoxické látky patří chlorované uhlovodíky [[tetrachloretan]], [[Tetrachlormethan|tetrachlormetan]] a [[Chloroform|trichlormethan]], [[ftaláty]], [[2,3,7,8-tetrachloro-dibenzodioxin|dioxiny]], některé léky, jako například [[paracetamol]], mykotoxiny ([[aflatoxin]]y, [[sterigmatocystin]] a [[Mykotoxin T-2|T-2 toxin]] včetně toxinů vyšších hub ([[Falotoxiny|falotoxin]] [[muchomůrka zelená|muchomůrky zelené]]), toxiny [[sinice|sinic]] ([[microcystin]]y), vyšší dávky [[kumarin]]ů, [[pyrolizidinové alkaloidy]], nadměrné množství [[vitamín A|vitamínu A]] a další látky. Některé z nich jsou navíc hepatokarcinogenní (např. aflatoxiny), tzn. způsobují maligní transformaci jaterních buněk. [499] => [500] => === Zánět jater === [501] => {{viz též|Hepatitida}} [502] => [503] => Zánět jater, hepatitida, lat. ''hepatis'', je stav, kdy je poškození jater doprovázeno [[zánět]]livou reakcí. Mohou být způsobeny [[patogen]]y (nejč. [[virus|viry]]) nebo autoimunitní reakcí. [504] => [505] => === Infekční nemoci postihující játra === [506] => Nejvýznamnějšími infekčními nemocemi, které postihují lidská játra, patří virové hepatitidy – [[hepatitida typu A]], tzv. ''nemoc špinavých rukou'', [[hepatitida typu B]], která je velmi snadno přenosná nechráněným pohlavním stykem a krví a která může vyústit v cirhózu či karcinom jater. Typu B je podobná další virová nemoc, [[hepatitida typu C]]. [507] => [508] => Dále existuje také [[hepatitida typu D]], která je vázaná na typ B, a [[hepatitida typu E]], podobná typu A, která se v Česku však nevyskytuje. Virus [[hepatitida typu G|hepatitidy typu G]] ani tzv. [[TT-virus]] zřejmě nejsou pro člověka příliš patogenní.{{Citace elektronického periodika |titul=Noví původci virových hepatitít: HEV, HGV, TT-virus |url=http://www.zuova.cz/informace/smd/smd119.pdf |datum přístupu=2005-05-27 |url archivu=https://web.archive.org/web/20050527211326/http://www.zuova.cz/informace/smd/smd119.pdf |datum archivace=2005-05-27 |nedostupné=ano }} [509] => [510] => [[Soubor:F. hepatica hypertrophia of bile duct.jpg|vlevo|náhled|[[Hypertrofie]] jaterních žlučovodů při infekci [[motolice jaterní|motolicí jaterní]] + ztučnění jater (příčný řez jater kozy)]]Jaterní tkáň je postižena také při [[horečka Rift Valley|horečce Rift Valley]] napadá ji virus [[Ebola]] a [[Marburg]], [[cytomegalovirová hepatitida|cytomegaloviry]] či [[Virus Epsteina–Barrové|virus Epstein-Barrové]] ([[infekční mononukleóza]]). Záněty jater způsobují také bakterie, ''[[Bartonella henselae]]'' je původcem tzv. [[jaterní pelióza|jaterní peliózy]], dále játra postihují [[zoonóza|zoonotická]] onemocnění [[leptospiróza]] (původcem jsou [[leptospira|leptospiry]]) a [[Q-horečka]] (původce: ''[[Coxiella burnetii]]''). Játra mohou být napadena [[kvasinky|kvasinkami]] ([[hepatolienální kandidóza]]), v hepatocytech se též množí [[prvoci]] rodu ''[[Plasmodium]]'' – původce [[malárie]], ''[[Toxoplasma gondii]]'' či ''[[Leishmania]]'' sp.. Život ohrožující [[absces]]y na játrech může způsobit infekce [[měňavka úplavičná|měňavkou úplavičnou]] (''Entamoeba histolytica''). Velmi významnými činiteli postihující játra jsou parazitičtí [[červ]]i rodu ''[[Schistosoma]]'' sp., dále pak [[motolice jaterní]] při jaterní fasciolóze, [[motolice žlučová]], [[motolice thajská]] či [[motolice kočičí]], nebezpečné jsou boubele [[tasemnice|tasemnic]] [[měchožil zhoubný|měchožila zhoubného]] a [[měchožil bublinatý|měchožila bublinatého]]. Do jater mohou migrovat i některé larvy [[hlístice|hlístic]] (např. ''[[Škrkavka psí|Toxocara canis]]'', ''[[Škrkavka kočičí|T. cati]]'', ''[[Anisakis simplex]]'', ''[[Calodium hepaticum]]''), které mohou vyvolat zánětlivé reakce s tvorbou granulomů. [511] => [512] => U zvířat jsou významnými nemocemi, které postihují játra, [[virová hepatitida psů]], [[paratuberkulóza]], [[listerióza]], [[Tyzzerova nemoc]], [[Kampylobakterióza|kampylobakterová hepatitida drůbeže]] a mnoho dalších. Z parazitárních onemocnění poškozují játra zvířat motolice ([[motolice jaterní]], [[motolice kopinatá]], [[Fascioloides magna|motolice obrovská]] aj.), larvy nematodů při migraci přes parenchym jater (''[[Ascaris]]'', ''[[Toxocara]]'') nebo [[kokcidie]] (''[[Eimeria stiedai]]'' u králíků). Hnisavou hepatitidu u drůbeže způsobuje ''[[Histomonas meleagridis]]''. [513] => [514] => === Nádory jater === [515] => [[Soubor:Hepatocellular carcinoma 1.jpg|náhled| [[Hepatocelulární karcinom]]]] [516] => Primární benigní [[Rakovina|nádory]] jater jsou [[adenom jater]] a [[hemangiom]] a vzácně i jiné. 90 % všech [[tumor]]ů v játrech jsou potom [[metastáza|metastázy]] z jiných orgánů{{Citace elektronického periodika |titul=Zdravotnický informační server – Onemocnění jater |url=http://zis.naskok.cz/index.php/studijni_materialy/chirurgie/onemocneni-jater---mudr-david-smid |datum přístupu=2007-11-11 |url archivu=https://web.archive.org/web/20071109131502/http://zis.naskok.cz/index.php/studijni_materialy/chirurgie/onemocneni-jater---mudr-david-smid |datum archivace=2007-11-09 |nedostupné=ano }} ([[slinivka břišní|slinivky břišní]], [[tlusté střevo|tlustého střeva]], [[žaludek|žaludku]]). Primárním tumorem je [[hepatocelulární karcinom]] a [[cholangiogenní karcinom]], který vychází z buněk žlučovodů. Léčba je chirurgická. Infekční příčinou cholangiokarcinomů v Jihovýchodní [[Asie|Asii]] jsou [[motolice žlučová]] a [[motolice thajská]]. Uvádí se, že v oblastech s [[endemie|endemickým]] výskytem těchto motolic u lidí je vysoká prevalence nádorovitých onemocnění jater. Například v [[Thajsko|Thajsku]], kde je odhadem 6 miliónů lidí infikováno motolicí thajskou je cholangiokarcinom nejčastějším zhoubným nádorem.{{Citace periodika [517] => | autor = Laha T, Pinlaor P, Mulvenna J, Sripa B, Sripa M, Smout MJ, Gasser RB, Brindley [518] => PJ, Loukas A [519] => | titul = Gene discovery for the carcinogenic human liver fluke, Opisthorchis viverrini. [520] => | časopis = BMC Genomics [521] => | rok = 2007 Jun 22;8:189. [522] => | měsíc = červen [523] => | ročník = 8 [524] => | číslo = [525] => | strany = 189 [526] => | pmid = 17587442 [527] => | jazyk = anglicky [528] => }} [529] => [530] => == Játra v lidské kultuře == [531] => V řecké báji nechal vládce bohů [[Zeus]] přikovat [[Prométheus|Prométea]] za trest na skálu na [[Kavkaz]]e. Každý den pak k hrdinovi přilétal veliký [[orel]] (nebo [[sup]]) jménem [[Ethon]], který mu vykloval játra, která přes noc opět dorostla. [532] => [533] => Ve starověkém Římě existovali kněží, [[haruspex|haruspikové]], kteří věštili z jater obětovaných zvířat, praktikovali tzv. hepatoskopii nebo hepatomancii. [534] => [535] => [[Soubor:Chopped liver.jpg|vlevo|náhled]] [536] => [537] => Játra savců, ptáků i ryb jsou běžně konzumována. Na mnoho způsobů se upravují hovězí i vepřová játra, z jater ptáků se pojídají játra kuřecí, specialitou je [[foie gras]] – ztučnělá játra překrmovaných hus (jedná se vlastně o tukovou dystrofii). Z jater ryb jsou to především [[tresčí játra]], dále se získává olej z jater žraloků (hlubokomořských z chladných vod). [538] => [539] => Játra obsahují vysoké množství vitamínu A. Vysoké dávky tohoto vitamínu však mohou být zdraví škodlivé – v minulosti se polárníci takto otrávili játry [[medvěd lední|ledního medvěda]], průzkumníci [[Douglas Mawson]] a [[Xavier Mertz]] se otrávili pojídáním jater tažných psů [[sibiřský husky|husky]].{{Fakt/dne|20200525112638|}} [540] => [541] => == Odkazy == [542] => [543] => === Reference === [544] => [545] => [546] => === Literatura === [547] => * MURRAY, Robert K., et al. ''Harperova biochemie''. Z angl. 23. vyd. přel. Lenka Fialová et. al. 4. vyd. v ČR. Praha: H & H, 2002. ix, 872 s. {{ISBN|80-7319-013-3}}. [548] => * ČERVENÝ, Čeněk CSc., ''Veterinární anatomie – splanchnologia''. Brno, FVL, 1998 [549] => * KLIKA E. & VACEK Z., ''Histologie'', 1974 [550] => * NEČAS, Emanuel, a kol., ''Patologická fyziologie orgánových systémů, část II''. 1. vyd., Praha: Nakladatelství Karolinum, 2006. 760 s. {{ISBN|80-246-0674-7}} [551] => * TROJAN, Stanislav, a kol., Lékařská fyziologie. 4. vyd., Praha: Grada, 2003, 769 s. {{ISBN|80-247-0512-5}} [552] => [553] => === Externí odkazy === [554] => * {{Commonscat|Livers}} [555] => * {{Wikislovník|heslo=játra}} [556] => * [https://web.archive.org/web/20071109131502/http://zis.naskok.cz/index.php/studijni_materialy/chirurgie/onemocneni-jater---mudr-david-smid Zdravotnický informační server – Onemocnění jater] [557] => * [https://web.archive.org/web/20050119210752/http://www.limsi.fr/RS2003GB/CHM2003GB/PERSI2003/PERSI5/rs2003eng.html New interactive segmentation method: Application to hepatectomy planning – Couinaud hepatic segmentation (anglicky)] [558] => [559] => {{Trávicí soustava člověka}} [560] => {{Autoritní data}} [561] => {{Portály|Medicína}} [562] => [563] => [[Kategorie:Játra| ]] [564] => [[Kategorie:Orgány]] [565] => [[Kategorie:Trávicí soustava]] [566] => [[Kategorie:Endokrinní žlázy]] [567] => [[Kategorie:Exokrinní žlázy]] [] => )
good wiki

Játra

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'žluč','Žaludek','vrátnicová žíla','žlučník','dolní dutá žíla','žaludek','Vrátnicová žíla','vitamín A','Ledvina','cholesterol','žlučovod','vitamín'

Cholesterol

Ledvina

Vitamín

Žaludek

Žluč

Žlučník

Žlučovod