Array ( [0] => 15489279 [id] => 15489279 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Karpaty [uri] => Karpaty [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Různé významy|stránka=Karpaty (rozcestník)|tento=pásmovém pohoří ve střední a východní Evropě}}{{Infobox - reliéf [1] => | název = Karpaty
''Карпати, Carpați''
''Karpaten, Kárpátok'' [2] => | obrázek = 21-224-5054 NNP Synevyr RB 18.jpg [3] => | popisek = [[Siněvir (národní přírodní park)|Národní přírodní park Siněvir]] ve Východních Karpatech na Ukrajině [4] => | alt = Horské údolí zahalené v mlze, kolem lesnaté svahy (smíšený les) v podzimních barvách [5] => | nejvyšší bod = [[Gerlachovský štít]] [6] => | maximální výška = 2 654 [7] => | rozloha = 210 000 [8] => | délka = 1 500 [9] => | nadřazená jednotka = [[Alpsko-himálajský systém]] [10] => | podřazené jednotky = [[Západní Karpaty]], [[Východní Karpaty]], [[Jižní Karpaty]], [[Transylvánská vysočina]], [[Rumunské Západní Karpaty]], [[Srbské Karpaty]] [11] => | sousední jednotky = [[Alpy]], [[Hercynská pohoří]], [[Epihercynské nížiny]], [[Balkanidy]], [[Trácko-makedonský masiv]], [[Panonská pánev]] [12] => | světadíl = [[Evropa]] [13] => | mapa = Geographic_map_of_Carpathian_mountains_CS.svg{{!}}lang=cs [14] => | popisek mapy = Karpatský oblouk od Vídně a Bratislavy až po Srbské Karpaty [15] => | stát = {{Vlajka a název|Rakousko}}
{{Vlajka a název|Česko}}
{{Vlajka a název|Slovensko}}
{{Vlajka a název|Polsko}}
{{Vlajka a název|Ukrajina}}
{{Vlajka a název|Maďarsko}}
{{Vlajka a název|Rumunsko}}
{{Vlajka a název|Srbsko}} [16] => | povodí = [[Dunaj]], [[Odra]], [[Visla]], [[Dněstr]] [17] => | loc-map = vypnuto [18] => }} [19] => '''Karpaty''' jsou rozsáhlé [[Pásemné pohoří|pásemné]] [[pohoří]] ve střední a východní [[Evropa|Evropě]], součást [[Alpsko-himálajský systém|alpsko-himálajského]] geologického systému. Vznikly v průběhu mladších [[Terciér|třetihor]], patří tedy k mladým evropským pohořím. Zasahují na území [[Rakousko|Rakouska]], [[Česko|Česka]], [[Slovensko|Slovenska]], [[Maďarsko|Maďarska]], [[Polsko|Polska]], [[Ukrajina|Ukrajiny]], [[Rumunsko|Rumunska]] a [[Srbsko|Srbska]]. Na severozápadě je [[Vídeňská pánev]] a [[Karnuntská brána]] oddělují od [[Alpy|Alp]], ze severu jsou obklopeny [[Vněkarpatské sníženiny|vněkarpatskými sníženinami]], na jihovýchodě, ve východním Srbsku, plynule přecházejí v [[Balkanidy]]. Vnější pásmo je tvořeno z [[flyš]]ových příkrovů, centrální pásmo hlubinnými vyvřelinami a vápenci, vnitřní pak povrchovými vyvřelinami, pozůstatky třetihorního vulkanismu. Celková rozloha pohoří se uvádí na přibližně 200–210 tisíc km², celá Karpatská oblast s přilehlými pánvemi, nížinami a pahorkatinami pak 530 tisíc km². Délka karpatského oblouku počítaná od Bratislavy po [[Železná vrata]] je zhruba 1 450–1 500 km, šířka se pohybuje mezi 12 a 350 km.{{Citace elektronického periodika [20] => | titul = Carpathian Mountains [21] => | periodikum = Encyclopedia Britannica [22] => | url = https://www.britannica.com/place/Carpathian-Mountains [23] => | jazyk = en [24] => | datum přístupu = 2021-05-05 [25] => }} Nejvyšší bod Karpat je [[Gerlachovský štít]] ve slovenských [[Vysoké Tatry|Vysokých Tatrách]] s výškou 2 654 m n. m.{{Citace elektronického periodika [26] => | titul = Poloha a geomorfologické členenie Tatier [27] => | periodikum = spravatanap.sk [28] => | url = http://spravatanap.sk/web/index.php/2012-08-24-09-58-43/poloha-a-geomorfologicke-clenienie-tatier-sk [29] => | datum přístupu = 2021-05-26 [30] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20210526212233/http://spravatanap.sk/web/index.php/2012-08-24-09-58-43/poloha-a-geomorfologicke-clenienie-tatier-sk [31] => | datum archivace = 2021-05-26 [32] => }} Další oblasti vysokohorského charakteru se rozkládají v rumunských Jižních Karpatech s řetězcem masivů [[Retezat]], [[Parâng]], [[Fagarašské hory|Fagaraš]] a [[Bucegi (pohoří)|Bucegi]], které přesahují 2 500 metrů; jinak má většina Karpat spíše ráz lesnatých středohor. Nad [[Hranice lesa|hranicí lesa]] se nachází asi 5 % rozlohy pohoří; části trvale nad [[Sněžná čára|sněžnou čarou]] ani [[ledovec|ledovce]] zde nejsou. [33] => [34] => Karpaty jsou jedním z nejvýznamnějších území divoké přírody v Evropě. Žije zde mimo jiné největší evropská populace [[Medvěd hnědý|medvěda hnědého]], [[Vlk obecný|vlka]], [[Kamzík horský|kamzíka]] a [[Rys ostrovid|rysa]], mnoho vzácných ptáků jako [[orel skalní]] či [[orel křiklavý]] a také více než třetina všech evropských druhů rostlin včetně mnoha [[endemit]]ních a [[Relikt (biologie)|reliktních]] druhů.{{Citace elektronického periodika [35] => | titul = Carpathian montane conifer forests – The Encyclopedia of Earth [36] => | periodikum = editors.eol.org [37] => | url = https://editors.eol.org/eoearth/wiki/Carpathian_montane_conifer_forests [38] => | jazyk = en [39] => | datum přístupu = 2021-05-05 [40] => }} V Rumunsku se nachází druhá největší plocha [[prales]]ů v Evropě po Rusku, celkem 250 000 hektarů (65 %); většina z nich se nachází v Karpatech,{{Citace elektronického periodika [41] => | titul = Salvaţi pădurile virgine! [42] => | periodikum = web.archive.org [43] => | url = http://www.jurnalul.ro/stiri/observator/salvati-padurile-virgine-594667.html [44] => | datum vydání = 2011-10-27 [45] => | jazyk = ro [46] => | datum přístupu = 2021-05-05 [47] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20111027163558/http://www.jurnalul.ro/stiri/observator/salvati-padurile-virgine-594667.html [48] => | datum archivace = 2011-10-27 [49] => }} přičemž [[Jižní Karpaty]] představují největší nefragmentovanou lesní oblast v Evropě.{{Citace elektronického periodika [50] => | titul = EUROPE: New Move to Protect Virgin Forests [51] => | periodikum = www.globalissues.org [52] => | url = https://www.globalissues.org/news/2011/05/30/9865 [53] => | jazyk = en-gb [54] => | datum přístupu = 2021-05-05 [55] => }} Nejvíce lesů tvoří podhorské [[Bučina|bučiny]] a horské [[Smrčina|smrčiny]]. Míra odlesňování v důsledku nezákonné těžby dřeva je ovšem vysoká.{{Citace elektronického periodika [56] => | titul = Romania breaks up alleged €25m illegal logging ring [57] => | periodikum = the Guardian [58] => | url = http://www.theguardian.com/environment/2018/may/31/romania-breaks-up-alleged-25m-illegal-logging-ring [59] => | datum vydání = 2018-05-31 [60] => | jazyk = en [61] => | datum přístupu = 2021-05-05 [62] => }} Mimořádně druhově bohatá je v Karpatech náhradní vegetace luk, [[bělokarpatské louky]] v ČR drží dokonce světový rekord v absolutním počtu druhů na malé a střední ploše.{{Citace elektronického periodika [63] => | příjmení = Chytrý [64] => | jméno = Milan [65] => | příjmení2 = Härtel [66] => | jméno2 = Handrij [67] => | příjmení3 = Šumberová [68] => | jméno3 = Kateřina [69] => | titul = Rodinné stříbro české vegetace: máme u nás něco, co jinde nemají? [70] => | periodikum = Živa [71] => | vydavatel = Academia [72] => | url = https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/rodinne-stribro-ceske-vegetace-mame-u-nas-neco-co.pdf [73] => | datum přístupu = 2021-06-15 [74] => }} V horách a jejich [[podhůří]]ch vyvěrá mnoho [[Termální pramen|termálních]] a [[Minerální voda|minerálních vod]], přičemž na Rumunsko připadá třetina všech těchto evropských vod.{{Citace elektronického periodika [75] => | příjmení = CAPITAL [76] => | jméno = de [77] => | titul = Bucureşti, staţiune balneară – o glumă bună? [78] => | periodikum = www.capital.ro [79] => | url = https://www.capital.ro/bucuresti-statiune-balneara-o-gluma-buna-115796.html [80] => | jazyk = Ro [81] => | datum přístupu = 2021-05-05 [82] => }} [83] => [84] => V karpatské oblasti se stýkají vlivy mnoha národů, jazyků a kultur, projevující se podobným folklórem a tradicemi; charakteristická podoba pastevecké horské krajiny i mnoha místopisných názvů je spojena především s tzv. [[Valašská kolonizace|valašskou kolonizací]] ve středověku a raném novověku. Kromě přírodního bohatství se zde nachází i mnoho památek kulturních: na seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO jsou zapsány [[Původní bukové lesy Karpat a dalších oblastí Evropy|původní bukové lesy Karpat]], ale též lidové dřevěné chrámy [[Karpatské dřevěné chrámy v Polsku a na Ukrajině|polských, ukrajinských]], [[Dřevěné kostely v oblasti Maramureš|rumunských]] a [[Dřevěné chrámy slovenských Karpat|slovenských]] vesnic, [[Vesnice s opevněnými kostely v Transylvánii|opevněné vesnice Sedmihradska]], pravoslavné kláštery v bývalé [[Moldávie|Rumunské Moldávii]] nebo unikátní jeskyně [[Slovenský ráj|Slovenského ráje]] a [[Slovenský kras|krasu]]. [85] => [86] => == Název == [87] => Pohoří se v moderní době nazývá ''Karpaty'' v [[Čeština|češtině]], [[Polština|polštině]] a [[Slovenština|slovenštině]] a ''Карпати'' (''Karpaty'') v [[Ukrajinština|ukrajinštině]], ''Карпати''/''Karpati'' v [[Srbština|srbštině]], ''Carpați'' (čti [karpac]) v [[Rumunština|rumunštině]], ''Карпаты'' v [[Rusínština|rusínštině]], ''Karpaten'' v [[Němčina|němčině]] a ''Kárpátok'' v [[Maďarština|maďarštině]].{{Citace elektronického periodika [88] => | příjmení = Moldovanu [89] => | jméno = Dragoș [90] => | titul = Toponimie de origine Romană în Transilvania și în sud-vestul Moldovei [91] => | periodikum = Anuar de Lingvistică şi Istorie Literară [92] => | vydavatel = Geografický ústav Rumunské akademie [93] => | url = http://www.alil.ro/wp-content/uploads/2012/05/Toponime-de-origine-roman%C4%83-%C3%AEn-Transilvania-%C5%9Fi-%C3%AEn-sud-vestul-Moldovei.pdf [94] => | datum vydání = 2010 [95] => | jazyk = ro [96] => | datum přístupu = 2021-05-05 [97] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20160305184711/http://www.alil.ro/wp-content/uploads/2012/05/Toponime-de-origine-roman%C4%83-%C3%AEn-Transilvania-%C5%9Fi-%C3%AEn-sud-vestul-Moldovei.pdf [98] => | datum archivace = 2016-03-05 [99] => }}{{Citace monografie [100] => | titul = Korai magyar történeti lexikon : 9-14. század [101] => | vydavatel = Akadémiai Kiadó [102] => | místo = Budapest [103] => | počet stran = 753 [104] => | isbn = 963-05-6722-9 [105] => | isbn2 = 978-963-05-6722-0 [106] => | oclc = 32052132 [107] => | jazyk = hu [108] => }} Ačkoli toponymum (ve tvaru ''Karpates oros'') zaznamenal [[Klaudios Ptolemaios|Ptolemaios]] již ve 2. století našeho letopočtu,{{Citace monografie [109] => | příjmení1 = Král [110] => | jméno1 = Václav [111] => | titul = Fyzická geografie Evropy [112] => | vydavatel = Academia [113] => | místo = Praha [114] => | rok = 1999 [115] => | počet_stran = 348 [116] => | kapitola = Alpsko-Karpatská oblast [117] => | strany = 131–175 [118] => | isbn = 80-200-0684-2 [119] => }}{{Citace elektronické monografie [120] => | příjmení = BUZA [121] => | jméno = MIRCEA [122] => | titul = Rev. Roum. Géogr./Rom. Journ. Geogr., 55, (1), p. 23–36, 2011, Bucureşti.ON THE ORIGINS AND HISTORICAL EVOLUTION OF TOPONYMY ON THE TERRITORY OF ROMANIA [123] => | url = http://www.rjgeo.ro/atasuri/revue%20roumaine_55_1/M.%20Buza.pdf [124] => | vydavatel = Revue Roumaine de Géographie / Romanian Journal of Geography [125] => | datum vydání = 2011 [126] => | datum přístupu = 2021-05-05 [127] => | jazyk = ro [128] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20180410004328/http://www.rjgeo.ro/atasuri/revue%20roumaine_55_1/M.%20Buza.pdf [129] => | datum archivace = 2018-04-10 [130] => | nedostupné = ano [131] => }} je moderní forma jména ve většině jazyků [[Neologismus|neologismem.]]{{Citace elektronické monografie [132] => | příjmení = Buza [133] => | jméno = Mircea [134] => | titul = On the origins and historical evolution of toponymy on the territory of Romania [135] => | url = http://www.rjgeo.ro/atasuri/revue%20roumaine_55_1/M.%20Buza.pdf [136] => | vydavatel = Revue Roumaine de Géographie / Romanian Journal of Geography. [137] => | datum vydání = 2011 [138] => | datum přístupu = 27 June 2015 [139] => | jazyk = ro [140] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20180410004328/http://www.rjgeo.ro/atasuri/revue%20roumaine_55_1/M.%20Buza.pdf [141] => | datum archivace = 2018-04-10 [142] => | nedostupné = ano [143] => }} Například jejich středověké [[Maďarština|uherské]] jméno bylo ''Havasok'' („Sněžné hory“); ruské kroniky je označovaly jako „Maďarské hory“.{{Sfn|Blazovich|1994|s=332}}{{Sfn|Moldovanu|2010|s=18}} Pozdější zdroje jako [[Dimitrie Cantemir]] a italský kronikář Giovanandrea Gromo označovaly pohoří jako „Transylvánské hory“, zatímco historik ze 17. století Constantin Cantacuzino přeložil název hor pro italsko-rumunský glosář jako „Rumunské hory“. [144] => [145] => Jméno „Karpaty“ je úzce spjato se starými dáckými kmeny zvanými „Karpes“ nebo „[[Karpové]]“, kteří žili na rozsáhlém území od východního a severovýchodního břehu Černého moře až po sedmihradské pláně v dnešním Rumunsku a Moldavsku. Název ''Karpaty'' může nakonec pocházet z [[Praindoevropský jazyk|protoindoevropského]] kořene ''*sker-''/''* ker-'', ze kterého pochází [[Albánština|albánské]] slovo ''karpë'' (skála) a [[Slovanské jazyky|slovanské]] slovo ''skála'' (i útes), snad prostřednictvím [[Dáčtina|dáckého]] kognátu, který znamenal horu, skálu nebo drsný terén (srov. germánský kořen ''*skerp-'', staronorský ''{{Cizojazyčně|non|harfr}}'' „brázda“, gótské ''skarpo'', středoněmecký ''scharf'' „hrnčíř“ a moderní hornoněmecké ''Scherbe'' „střep“, staroanglické ''{{Cizojazyčně|ang|scearp}}'' a anglické ''sharp'' (ostrý'')'', litevské ''kar~pas'' „řezat, sekat, zářez“, lotyšské ''cirpt'' „střih, klip“). Archaické polské slovo ''karpa'' znamenalo „členité nerovnosti, podvodní překážky/skaliska, členité kořeny nebo kmeny“. Častější slovo ''skarpa'' znamená ostrý útes nebo jiný svislý terén. Název může také pocházet z indoevropského ''*kwerp'' „otáčet“, podobné staroanglickému ''{{Cizojazyčně|ang|hweorfan}}'' „otáčet, měnit“ (anglicky warp) a řeckému ''{{Cizojazyčně|grc|καρπός}}'' ''karpós'' „zápěstí“, možná odkazující na to, jak se pohoří ohýbá nebo stáčí do tvaru písmene L.Room, Adrian. ''Placenames of the World''. London: MacFarland and Co., Inc., 1997. [146] => [147] => V pozdně [[Římská říše|římských]] dokumentech byly [[východní Karpaty]] označovány jako ''Montes Sarmatici'' (což znamená [[Sarmati|Sarmatské]] pohoří).E.g. in work ''Tractatus de duabus Sarmatiis, Asiana et Europiana, et de contentis in eis'' by [[Maciej Miechowita|Mathias de Miechow]], first edition from 1517. [https://www.hs-augsburg.de/~harsch/Chronologia/Lspost16/Miechow/mie_tr21.html Second book, chapter 1]. [[Západní Karpaty]] se nazývaly ''Carpates'', jméno, které je poprvé zaznamenáno v [[Klaudios Ptolemaios|Ptolemaiově]] ''[[Geografie (Ptolemaios)|Geografii]]'' (2. stol. n. l.).{{Citace elektronického periodika [148] => | titul = Dictionary of Greek and Roman Geography (1854), CARPATES MONS [149] => | periodikum = www.perseus.tufts.edu [150] => | url = http://www.perseus.tufts.edu/hopper/text?doc=Perseus:text:1999.04.0064:entry=carpates-mons-geo [151] => | datum přístupu = 2021-05-05 [152] => }} Ve skandinávské ''sáze Hervarar'', která vypráví starogermánské legendy o bojích mezi [[Gótové|Góty]] a [[Hunové|Huny]], se jméno ''Karpates'' objevuje v předvídatelné germánské podobě jako ''Harvaða fjöllum'' (viz [[Grimmův zákon]]). [[Gervasius z Tilbury|Gervase z Tilbury]] ve svém ''Otia Imperialia'' („Rekreace pro císaře“) z roku 1211 psal o pohoří jako o ''Hunských alpách''. Uherské listiny ze 13.–15. století pojmenovávají hory ''Thorchal'', ''Tarczal'' nebo méně často ''Montes Nivium'' („Zasněžené hory“). V Polsku název „Karpaty“ poprvé použil přírodovědec a geograf [[Stanisław Staszic]] (1755–1826) v roce 1815 ve svém díle ''O ziemiorództwie Karpatów i innych gór i równin Polski'' (O pozemkovém hospodářství Karpat a jiných hor a pláních Polska).{{Citace elektronického periodika [153] => | titul = O ziemiorodztwie Karpatow i innych gor i rownin Polski – Stanisław Staszic [154] => | periodikum = winntbg.bg.agh.edu.pl [155] => | url = https://winntbg.bg.agh.edu.pl/skrypty3/0431/ [156] => | jazyk = pl [157] => | datum přístupu = 2021-05-05 [158] => }} [159] => [160] => == Geografické vymezení == [161] => [[Soubor:Mapcarpat2.png|Mapka č. 1: Klasické dělení Karpat (včetně srbské části): 1 – Vnější západní, 2 – Vnitřní západní, 3 – Vnější východní, 4 – Vnitřní východní, 5 – Jižní, 6 – Rumunské západní, 7 – Transylvánská vysočina, 8 – Srbské Karpaty; řeky: a – Visla, b – Dunaj, c – Tisa, d – Sáva, e – Dněstr, f – Prut|náhled]] [162] => Dle [[geomorfologie|geomorfologického dělení]] jsou [[Dělení Karpat|Karpaty]] [[geomorfologický subsystém|geomorfologickým subsystémem]] [[Alpsko-himálajský systém|Alpsko-himálajského systému]]. Jejich přesné vymezení se však v literatuře různí a existují na něho různé pohledy; často, avšak nikoli výhradně, je přijímána definice polského geologa [[Jerzy Kondracki|Jerzyho Kondrackého]] z roku 1989.{{Citace elektronické monografie [163] => | příjmení = Kadlečík [164] => | jméno = Ján [165] => | spoluautoři = (ed.) [166] => | titul = Draft List Of Invasive Alien Species Of The Carpathian Region // Carpathian Red List Of Forest Habitats And Species Carpathian List Of Invasive Alien Species. [167] => | url = https://www.researchgate.net/publication/281032951_DRAFT_CARPATHIAN_RED_LIST_OF_BIRDS_AVES [168] => | vydavatel = State Nature Conservancy Of The Slovak Republic [169] => | místo = Banská Bystrica [170] => | datum vydání = 2014 [171] => | datum přístupu = 2021-05-25 [172] => }} Po geologické stránce je hranicí Karpat na západě průtok Dunaje [[Vídeňská pánev|Vídeňskou pánví]] a dále [[Karnuntská brána]], která tvoří hranici mezi [[Hainburské vrchy|Hainburskými vrchy]] (Karpaty) a [[Litavské vrchy|Litavskými vrchy]] (nejvýchodnější výběžek celého systému [[Alpy|Alp]]). Ze západu, severu a východu je pohoří obklopeno pásem tzv. [[Vněkarpatské sníženiny|vněkarpatských sníženin]] – tektonických poklesů, které je oddělují od sousedních horských celků. Na západě jsou [[Moravská brána]], [[Vyškovská brána]] a moravské úvaly v České republice hranicí mezi Karpatami a pohořími hercynského [[Český masiv|Českého masivu]], na severu je pás sníženin odděluje od taktéž hercynské [[Polská vysočina|Polské vysočiny]], na východě od hornatého [[Podolí (země)|Podolí]]. Na jihu a jihovýchodě svahy Karpat spadají do [[Dolnodunajská nížina|Dolnodunajské nížiny]]. Prostor uvnitř karpatského oblouku vyplňují nížiny [[Panonská pánev|Panonské pánve]], v [[Dunajské ohbí|ohbí Dunaje]] pak plynule navazuje [[Zadunajské středohoří]]. Transylvánská vysočina je zpravidla považována za součást Karpat, existují však i pojetí, kdy tomu tak není. [173] => [174] => Nejproblematičtější je vymezení hranice Karpat v [[Srbsko|Srbsku]] vzhledem k tomu, že hranice s navazujícími [[Balkanidy]] není geologická (obě pohoří patří do Alpsko-himálajského systému) a je tedy víceméně záležitostí konvence. Jako hranice se v literatuře uvádí až pět různých možností.{{Citace elektronického periodika [175] => | příjmení = Vystrčil [176] => | jméno = Robert [177] => | titul = Srbské Karpaty [178] => | periodikum = DuseKarpat.cz [179] => | url = https://www.dusekarpat.cz/srbsko/ [180] => | datum přístupu = 2021-05-16 [181] => }} Někdy je za hranici považován už samotný Dunaj, jako i u zmíněného Kondrackého, pro účely Karpatské úmluvy je přijímána definice Srbské akademie věd, která za součást Karpat považuje pouze jižní břeh soutěsky Železná vrata v rozsahu území národního parku [[Národní park Đerdap|Djerdap]]. Často je hranice vedena údolím řeky [[Timok|Crni Timok]], po linii [[Stalać]] – [[Sokobanja]] – [[Knjaževac]] (masívy [[Ozren]] i [[Devica]] by pak už patřily pod Balkán), nebo ještě o něco jižněji údolími řek [[Nišava]] a [[Svrljiški Timok.]]'''{{Citace elektronické monografie [182] => | autor = kolektiv autorů [183] => | titul = Current State of Forest Resources in the Carpathians [184] => | url = http://www.carpathianconvention.org/tl_files/carpathiancon/Downloads/02%20Activities/Forest/Current%20state%20of%20Forest%20Resources%20in%20the%20Carpathians%20(1).pdf [185] => | datum přístupu = 2021-05-06 [186] => }}''' [187] => [188] => == Dělení Karpat == [189] => {{Podrobně|Dělení Karpat}} [190] => [[Soubor:Carpathians division.svg|alt=mapa|náhled|Mapka č. 2: Novější dělení dle Kondrackého (1989): Západní Karpaty jsou děleny na Vnější (1), Centrální (2) a Vnitřní (3), Rumunské západní Karpaty sjednoceny s Transylvánskou vysočinou (7). Pohoří Poiana Ruscă a Banátské hory jsou zahrnuty do Jižních Karpat (6) stejně jako Srbské Karpaty, zde v úzkém pojetí zahrnujícím pouze jižní břeh Dunaje. Východní Karpaty (4, 5) jsou stejné jako v mapě nahoře, hranice mezi Západními a Východními je posunuta více na východ. (I. – Vněkarpatské sníženiny, II. – Dolnodunajská nížina, III. – Panonská pánev)]] [191] => Podobně jako samotné vymezení Karpat, i jejich dělení je předmětem rozporů a v jednotlivých zdrojích a zemích se dosti liší. Nejčastěji se v literatuře Karpaty dělí na tři [[geomorfologická provincie|geomorfologické provincie]] – [[Západní Karpaty|Západní]], [[Východní Karpaty|Východní]] a [[Jižní Karpaty]]. Hranice mezi Západními a Východními Karpaty je kladena buď do oblasti [[Lupkovský průsmyk|Lupkovského průsmyku]], nebo dále na západ do [[Kurovské sedlo|Kurovského sedla]] (též Tyličského) na slovensko-polské hranici, zhruba na spojnici měst [[Bardejov]] a [[Nowy Sącz]].{{Citace elektronické monografie [192] => | titul = Vněkarpatské sníženiny [193] => | url = http://moravske-karpaty.cz/prirodni-pomery/geomorfologie/vnekarpatske-snizeniny/ [194] => | datum přístupu = 2021-05-06 [195] => }} Hranicí mezi Východními a Jižními Karpaty je tradičně rumunský průsmyk [[Predeal]] (1 033 m n. m.) na spojnici města [[Brašov]] na severu a údolím řeky [[Prahova]] na jihu, objevují se však i názory na její mírné posunutí do údolí řeky [[Dâmbovița (řeka)|Dâmbovițy]]; v tom případě by pohoří [[Bucegi (pohoří)|Bucegi]] spadalo ještě pod Karpaty východní. [196] => [197] => Tyto tři základní provincie jsou dále děleny do subprovincií podle tektonické a geologické stavby. Podle klasického dělení odpovídají subprovincie Vnějších Západních a Vnějších Východních Karpat flyšovému pásu, vnitřní pak jádrovým krystalickým a někde též vulkanickým pohořím. V modernějším pojetí jsou Západní Karpaty členěny podle tektonické stavby na tři části: Vnější (flyšové), [[Centrální Západní Karpaty|Centrální]] (tzv. [[Fatransko-tatranská oblast|pásmo jádrových pohoří]]) a Vnitřní (viz spodní mapka).{{Citace elektronické monografie [198] => | titul = Západní Karpaty {{!}} Moravské-Karpaty.cz [199] => | url = http://moravske-karpaty.cz/prirodni-pomery/geomorfologie/zapadni-karpaty/ [200] => | datum přístupu = 2021-05-26 [201] => | jazyk = cs [202] => }} Na západě tvoří hranici mezi Vnějšími a Vnitřními Karpatami také vápencové [[Bradlové pásmo]] (viz níže [[#Geologie|kapitola Geologie]]). Vněkarpatské sníženiny jsou obvykle považovány za součást (subprovincii) jednotlivých provincií, ke kterým přiléhají. [203] => [204] => Neustálené je dělení rumunských Karpat, které je v rumunské literatuře méně propracované a nesleduje stejná geomorfologická kritéria a jejich hierarchii. Jižní Karpaty, [[Rumunské Západní Karpaty]] (neboli Apuseni) a Transylvánská vysočina se zde posuzují obvykle samostatně.{{Citace elektronické monografie [205] => | titul = Geomorfologické členění moravských Karpat {{!}} Moravské-Karpaty.cz [206] => | url = http://moravske-karpaty.cz/prirodni-pomery/geomorfologie/geomorfologicke-cleneni/ [207] => | datum přístupu = 2021-05-26 [208] => | jazyk = cs [209] => }} Rumunské západní Karpaty jsou přitom vymezeny taktéž nejednoznačně: hranice buď probíhá údolími řek [[Cerna (řeka)|Cerna]] a [[Timiș (řeka)|Timiș]] (viz mapka č. 1, části 5, 6), nebo jsou pohoří [[Poiana Ruscă|Poiana Rusca]] a [[Banát (pohoří)|Banátské hory]] přiřazeny k Jižním Karpatům a hranicí je údolí [[Mureș|Mureše]] (v mapce č. 2 části 6, 7). Odlišné je zde také dělení Východních Karpat (viz níže).Jiří Čížek a kolektiv: ''Rumunské a bulharské hory.'' 223 pp. Olympia, Praha, 1986. Str. 9. [210] => [211] => Přehled karpatských geomorfologických subprovincií a jejich nejvyšších vrcholů je následující: [212] => [213] => #[[Vnější Západní Karpaty]] ([[Babia hora|Babia góra]] v Polsku, 1 725 m n. m.) [214] => #[[Vnitřní Západní Karpaty]] ([[Gerlachovský štít]], 2 654 m n. m., též děleny na Centrální a Vnitřní) [215] => #[[Vnější Východní Karpaty]] ([[Hoverla]], 2 061 m n. m.) [216] => #[[Vnitřní Východní Karpaty]] ([[Pietrosul Rodnei|Pietrosul]], 2 303 m n. m.) [217] => #[[Jižní Karpaty]] ([[Moldoveanu]], 2 544 m n. m.) [218] => #[[Rumunské Západní Karpaty]] ([[Cucurbăta Mare]], 1 849 m n. m.) [219] => #[[Transylvánská vysočina]] (nejvyšší vrcholy ojediněle kolem 800 m n. m.) [220] => #[[Srbské Karpaty]] ([[Šiljak]], 1 560 m n. m.); někdy jsou přiřazovány ke Karpatům jižním, jindy do Karpat vůbec nejsou zařazovány. [221] => [222] => [[Soubor:Stříbrnické paseky (8).jpg|alt=Nízké zalesněné kopce, louka, polní cesta s alejí ovocných stromů|náhled|Krajina ve Chřibech]] [223] => Největší část Karpat, zhruba 55 % jejich rozlohy, se nachází v Rumunsku. Z ostatních zemí připadá na Slovensko 17 %, na Ukrajinu necelých 11 %, na Polsko necelých 10 %, na Maďarsko 3,8 %, na Česko 3,3 % a na Rakousko a Srbsko (v nejužší definici) méně než 0,5 % rozlohy.{{Citace elektronického periodika [224] => | titul = Fitogeograficzne problemy Karpat [225] => | periodikum = ROCZNIKI BIESZCZADZKIE [226] => | url = https://www.bdpn.pl/dokumenty/roczniki/tom17/art_02.pdf [227] => | jazyk = pl [228] => | datum přístupu = 2021-04-27 [229] => }} Vzhledem k nejednoznačnému vymezení v literatuře především u srbských hor je však tyto počty třeba brát jako pouze orientační. V následujících odstavcích je podán výběr některých karpatských pohoří podle jednotlivých států; pro úplný a geomorfologicky uspořádaný přehled viz článek [[Dělení Karpat]].[[Soubor:Vršatské bradlá z hradu.jpg|alt=Vápencové útesy, roztroušené stromy|náhled|[[Vršatské bradlá|Vršatské bradlo]] na Slovensku, součást vápencového Bradlového pásma Karpat]] [230] => [231] => === Rakouské Karpaty === [232] => Do Rakouska zasahuje karpatský systém jen zcela okrajově a pokrývá pouhých 0,5 % země. Severní část patří do [[Jihomoravské Karpaty|Jihomoravských Karpat]]: leží zde i nejvyšší bod rakouských Karpat kopec [[Buschberg]] (491 m n. m.) v oblasti [[Leiser Berge]]. Jižní část, [[Hainburské vrchy]], je jižním výběžkem [[Malé Karpaty|Malých Karpat]]. [[Karnuntská brána]], jižně od Hainburských vrchů, tvoří hranici mezi Karpaty a Alpami. [233] => [234] => === Moravské Karpaty === [235] => V Česku pokrývají karpatská pohoří nejvýchodnější část republiky, celkově zhruba 8,5 % země. Nejvyšším vrcholem Karpat v ČR je [[Lysá hora (Moravskoslezské Beskydy)|Lysá hora]] (1 324 m). Všechna pohoří patří do subprovincie Vnějších Západních Karpat a jejich vymezení v Česku i na Slovensku je ustálené a jednotné.{{Citace elektronické monografie [236] => | titul = Vnější Západní Karpaty {{!}} Moravské-Karpaty.cz [237] => | url = http://moravske-karpaty.cz/prirodni-pomery/geomorfologie/vnejsi-zapadni-karpaty/ [238] => | datum přístupu = 2021-05-26 [239] => | jazyk = cs [240] => }} [241] => {{sloupce|šířka = 27em| [242] => *[[Jihomoravské Karpaty]] včetně [[Pavlovské vrchy|Pavlovských vrchů]] [243] => *[[Středomoravské Karpaty]]: [[Ždánický les]], [[Chřiby]], [[Kyjovská pahorkatina]], [[Litenčická pahorkatina]] [244] => * [[Slovensko-moravské Karpaty]]: [245] => **[[Bílé Karpaty]] [246] => **[[Javorníky]] [247] => **[[Vizovická vrchovina]] [248] => *[[Západobeskydské podhůří]] [249] => **[[Podbeskydská pahorkatina]] [250] => **[[Pogórze Śląskie]] [251] => * [[Západní část Západních Beskyd|Západní Beskydy]] (Západní část Západních Beskyd) [252] => ** [[Hostýnsko-vsetínská hornatina]] [253] => ** [[Moravskoslezské Beskydy]] [254] => ** [[Jablunkovská brázda]] [255] => ** [[Rožnovská brázda]] [256] => ** [[Jablunkovské mezihoří]] [257] => ** [[Slezské Beskydy]] [258] => }} [259] => [[Soubor:Łomnica a1.jpg|alt=Panoramatický pohled na horský štít|náhled|[[Lomnický štít]] (2 634 m) ve Vysokých Tatrách, třetí nejvyšší hora Karpat]][[Soubor:Belá (ZA), ovce - panoramio.jpg|alt=Ovce na vysokohorské louce, za nimi zasněžené panorama hor|náhled|Pastva ovcí na Slovensku]] [260] => [[Soubor:Dreveník, 2019 (08).jpg|alt=Suché louky, v pozadí hřebeny hor, věž Spišského hradu|náhled|Krajina na [[Spišská župa|Spiši]] se [[Spišský hrad|Spišským hradem]]]] [261] => [262] => === Slovenské Karpaty === [263] => Na Slovensku Karpaty zaujímají téměř 72 % území, nacházejí se zde také nejvyšší vrcholy celého pohoří. O část svých vrcholů se Slovensko dělí s Polskem, [[Gerlachovský štít]] (2 654 m n. m.) je nejvyšším vrcholem Karpat vůbec. Členění do nižších geomorfologických celků je ustálené; pro uspořádání je použito klasické dělení Západních Karpat na Vnější a Vnitřní,{{Citace elektronické monografie [264] => | příjmení = Mazúr [265] => | jméno = E. [266] => | příjmení2 = Lukniš [267] => | jméno2 = M. [268] => | titul = GEOMORFOLOGICKÉ ČLENENIE SLOVENSKA [269] => | url = https://fns.uniba.sk/fileadmin/prif/geog/kfg/Studium/predmety_1._stupen/geomorfoskripta_len_lit/PrilohaC_geomorfol_clen_slov.pdf [270] => | datum přístupu = 2021-05-26 [271] => }} v komentáři též modernější Kondrackého dělení.{{Citace monografie [272] => | příjmení = Kondracki [273] => | jméno = Jerzy [274] => | titul = Karpaty [275] => | url = [276] => | vydání = 2. opr [277] => | vydavatel = Wydawnictwa Szkolne i Pedagogiczne [278] => | místo = Warszawa [279] => | počet stran = 260 [280] => | isbn = 83-02-04067-3 [281] => | isbn2 = 978-83-02-04067-2 [282] => | oclc = 69640214 [283] => }} [284] => {{sloupce|šířka = 27em| [285] => '''Vnější Západní Karpaty''' [286] => * Slovensko-moravské Karpaty [287] => ** Bílé Karpaty (slovensky Biele Karpaty) [288] => ** Javorníky [289] => ** [[Myjavská pahorkatina]] [290] => ** [[Považské podolie]] [291] => * [[Západní část Západních Beskyd|Západní Beskydy]], resp. Západní část Západních Beskyd [292] => ** Hostýnsko-vsetínská hornatina [293] => ** Moravskoslezské Beskydy [294] => ** [[Turzovská vrchovina]] [295] => ** Jablunkovské mezihoří [296] => * [[Střední část Západních Beskyd]] (též Střední Beskydy) [297] => ** [[Beskid Żywiecki]], [[Oravské Beskydy]], [[Kysucké Beskydy]], [[Kysucká vrchovina]], [[Oravská Magura]], [[Oravská vrchovina]] [298] => * [[Východní část Západních Beskyd]] (též Východní Beskydy) [299] => ** [[Ľubovnianská vrchovina]], [[Čergov]], [[Pieniny]] [300] => * [[Podhôľno-magurská oblast]], např. [[Levočské vrchy]] (v novějších pojetích řazena do celku Centrálních Západních Karpat) [301] => '''[[Vnitřní Západní Karpaty]]''' [302] => * [[Fatransko-tatranská oblast]] (v novějších pojetích řazena do Centrálních Západních Karpat), např.: [303] => ** [[Malé Karpaty]], [[Považský Inovec]], [[Tribeč]], [[Strážovské vrchy]], [[Malá Fatra]], [[Velká Fatra]], [[Súľovské vrchy]], [[Chočské vrchy]], [[Tatry]], [[Nízké Tatry]] [304] => * [[Slovenské rudohoří]], např. [[Veporské vrchy]], [[Slovenský kras]] [305] => * [[Slovenské středohoří]], např. [306] => ** [[Vtáčnik]], [[Pohronský Inovec]], [[Štiavnické vrchy]], [[Kremnické vrchy]], [[Poľana (pohoří)|Poľana]], [[Krupinská planina]] [307] => * [[Lučensko-košická sníženina]] [308] => * [[Matransko-slanská oblast]] [309] => ** [[Burda (pohoří)|Burda]], [[Cerová vrchovina]], [[Slanské vrchy]], [[Zemplínské vrchy]] [310] => '''Vnější Východní Karpaty''' [311] => * [[Nízké Beskydy]] [312] => * [[Poloniny]] [313] => '''Vnitřní Východní Karpaty''' [314] => *[[Vihorlatsko-gutinská oblast]] [315] => ** [[Vihorlatské vrchy]] [316] => }} [317] => [[Soubor:Połonina Wetlińska - panoramio.jpg|náhled|Typická karpatská polonina, východní Polsko|alt=Hory s holými travnatými temeny a lesy na úbočí]] [318] => [319] => === Polské Karpaty === [320] => Většinu hraničních pohoří na jihu země Polsko sdílí se Slovenskem a Ukrajinou, dále sem zasahuje podhůří vnějších západních i východních Karpat. Nejvyšší horou Polska jsou [[Rysy]] (2 500 m) ve Vysokých Tatrách. Celkem pohoří zabírá necelých 6,5 % státu. Použitý přehled odpovídá klasickému dělení Karpat na vnitřní a vnější.{{Citace monografie [321] => | příjmení = Kondracki [322] => | jméno = Jerzy [323] => | titul = Karpaty [324] => | url = [325] => | vydání = Wyd. 2 popr [326] => | vydavatel = Wydawnictwa Szkolne i Pedagogiczne [327] => | místo = Warszawa [328] => | počet stran = 260 [329] => | isbn = 83-02-04067-3 [330] => | isbn2 = 978-83-02-04067-2 [331] => | oclc = 69640214 [332] => }} [333] => {{sloupce|šířka = 27em| [334] => '''Vnější Západní Karpaty''' [335] => * [[Západobeskydské podhůří]] (Pogórze Zachodniobeskidzkie) [336] => * [[Západní Beskydy (makroregion)|Západní Beskydy]] (v širokém smyslu), např. [337] => ** [[Slezské Beskydy]] [338] => ** [[Kotlina Żywiecka]] [339] => ** [[Beskid Żywiecki]] [340] => ** [[Kysucká vrchovina]] (Góry Kisuckie) [341] => ** [[Oravská Magura]] (Magura Orawska) [342] => ** [[Malé Beskydy]] [343] => * [[Podhôľno-magurská oblast]] (v novějších geologických pojetích řazena do Centrálních Západních Karpat spolu s následující oblastí) [344] => '''Vnitřní Západní Karpaty''' [345] => * [[Fatransko-tatranská oblast]] [346] => ** [[Tatry]] [347] => '''Vnější Východní Karpaty''' [348] => * [[Pogórze Środkowobeskidzkie]] [349] => * [[Nízké Beskydy]] [350] => * [[Poloniny]] [351] => ** [[Bukovské vrchy]] (Bieszczady) [352] => }} [353] => [[Soubor:Вид на Говерлу та Говерляну.jpg|alt=Pohled na horu za soumraku|náhled|[[Hoverla]] (2 061 m) – nejvyšší hora Ukrajiny]] [354] => [355] => === Ukrajinské Karpaty === [356] => Na Ukrajině Karpaty zabírají převážně oblast bývalé [[Podkarpatská Rus|Podkarpatské Rusi]] a jižní část [[Halič]]e na samém západě země, celkem pouze asi 3,6 % z celkové rozlohy. Některá pohoří sem přesahují ze Slovenska a Polska a odpovídají jejich geomorfologickému začlenění. Nejvyšším vrcholem je [[Hoverla]] (2 061 m). [357] => [358] => '''Vnější Východní Karpaty''' [359] => * [[Poloniny]], např. Bukovské vrchy, [[Čornohora]], [[Polonina Boržava|Boržava]], [[Polonina Krásná|Krásná]], [[Gorgany]], [[Svidovec]] [360] => '''Vnitřní Východní Karpaty''' [361] => * [[Vihorlatsko-gutinská oblast]] [362] => * [[Maramurešsko-rodenská oblast]], např. [[Maramurešské pohoří]] (Rachivs'ki hory) [363] => [[Soubor:Pietrosu Mare.jpg|náhled|Krajina východních Karpat, pohoří [[Rodna]]|alt=V popředí květnatá louka a sušící se seno, mozaika luk a lesů, vzadu vysoké hory]] [364] => [365] => === Rumunské Karpaty === [366] => [[Soubor:Lacul Bucura, Lacul Ana a Lacul Bucurelu.jpg|náhled|Jezero [[Bucura]] v pohoří [[Retezat]], Rumunsko|alt=Ledovcové jezero uprostřed skalního masivu]] [367] => [[Soubor:Bucegi jepiimici.JPG|náhled|Bucegi v Rumunsku|alt=Kaňon, strmé svahy náhorní planiny]] [368] => V Rumunsku se nachází většina pohoří, které zabírá zhruba 47,5 % rumunského území. [[Moldoveanu]] (2 544 m) je nejvyšší rumunskou horou a zároveň nejvyšším karpatským vrcholem mimo Vysoké Tatry. Dělení Karpat v rumunské literatuře se odlišuje od toho používaného v Česku a na Slovensku: Východní Karpaty jsou zde místo Vnějších a Vnitřních děleny na tři části: severní ([[Maramurešské a Bukovinské Karpaty|Maramurešsko-Bukovinské Karpaty]]), střední ([[Moldavsko-transylvánské Karpaty|Moldavsko-Transylvánské Karpaty]]) a jižní část ([[Obloukové Karpaty]]). V následujícím přehledu je zachováno dělení použité v ostatních kapitolách článku. [369] => {{sloupce|šířka = 300px|'''Vnější Východní Karpaty''' (též [[Moldavsko-muntenské Karpaty|Moldavsko-muntenské]]), např.: [370] => * [[Tarcău]] [371] => * [[Buzău]] [372] => * [[Nemirei]] [373] => * [[Vrancea]] [374] => '''Vnitřní Východní Karpaty''' [375] => * [[Maramurešské pohoří|Maramureš]] [376] => * [[Rodna]] [377] => * [[Igniș]] [378] => * [[Harghita (pohoří)|Harghita]] [379] => * [[Hășmaș]] [380] => * [[Ciucaș]] [381] => * [[Ceahlău]] [382] => * [[Gurghiu]] [383] => * [[Munții Bistriței|Bistrița]] [384] => * [[Căliman]] [385] => * [[Bărgău]] [386] => * [[Țibleș]] [387] => '''Jižní Karpaty''' [388] => * [[Bucegi (pohoří)|Bucegi]] [389] => * [[Piatra Craiului]] [390] => * [[Fagarašské hory|Fagaraš]] [391] => * [[Iezer Păpușa]] [392] => * [[Parâng]] [393] => * [[Șureanu]] [394] => * [[Semenic]] [395] => * [[Godeanu]] [396] => * [[Mehedinți (pohoří)|Mehedinți]] [397] => * [[Vâlcan]] [398] => * [[Retezat]] [399] => * [[Căpățâni]] [400] => * [[Lotru]] [401] => * [[Cindrel]] [402] => * [[Poiana Ruscă]] (někdy řazena k následujícímu celku) [403] => * [[Banát (pohoří)|Banátské hory]] (někdy řazeny k následujícímu celku) [404] => '''Rumunské západní Karpaty''' [405] => * [[Munții Apuseni|Apuseni]] [406] => * [[Trascău]] [407] => * [[Bihor (pohoří)|Bihor]] [408] => * [[Muntele Mare]] [409] => * [[Gilău]] [410] => * [[Vlădeasa]] [411] => * [[Munții Metaliferi]] [412] => *'''[[Transylvánská vysočina]]'''}} [413] => [[Soubor:Bükk, Háromkő.JPG|alt=V popředí vápencové skalky, pak vlny zalesněných kopců|náhled|Panorama vápencového pohoří Bükk v Maďarsku]] [414] => [415] => === Maďarské Karpaty === [416] => Všechny hornatiny v maďarských Karpatech leží v [[Severomaďarské středohoří|Severomaďarském středohoří]], což je geomorfologická oblast Vnitřních Západních Karpat na severovýchodě země. Některá maďarská pohoří zasahují též na Slovensko. Nejvyšším vrcholem Maďarska je [[Kékes]] (1 014 m n. m.) v pohoří Mátra. Celkem Karpaty zaujímají 8,3 % maďarského území. [417] => {{sloupce|šířka=27em| [418] => * [[Börzsöny]] [419] => * [[Vyšehradské vrchy]] [420] => * [[Gödöllő (pohoří)|Gödöllő]] [421] => * [[Cerová vrchovina|Cserhát-hegység]] (Cerová vrchovina) [422] => * [[Mátra]] [423] => * [[Bukové hory (Maďarsko)|Bukové hory]] (Bükk) [424] => * [[Cserehát]] [425] => * [[Slanské vrchy]] (Tokaji-hegység či Zemplényi-hegység) [426] => * [[Zemplínské vrchy]] (Zempléni-szigethegység) [427] => }} [428] => [429] => === Srbské Karpaty === [430] => Názory na průběh hranice srbských Karpat se v literatuře liší (viz výše). V širokém pojetí by jejich nejvyšším vrcholem byl [[Šiljak]] v masivu [[Rtanj]] s nadmořskou výškou 1 560 m.{{Citace elektronického periodika [431] => | titul = KARPATY.net - Jižní Karpaty (Carpatii Meridionali), základní informace a členění [432] => | periodikum = karpaty.net [433] => | url = http://karpaty.net/karpaty/jizni-karpaty.htm [434] => | datum přístupu = 2021-05-26 [435] => }} [436] => * [[Rtanj|Rtanj planina]] [437] => * [[Homoljske planine|Homolje]] [438] => * [[Beljanica]] [439] => [440] => == Geologie == [441] => === Geologická stavba === [442] => [[Soubor:Петрашівська стінка.JPG|vlevo|náhled|Zvrásněné vrstvy [[flyš]]ových usazenin, typické pro vnější pásmo Karpat|alt=Pohled na erodovanou skálu u řeky]] [443] => Karpaty jsou [[pásemné pohoří]] s komplexní geologickou strukturou, která navazuje na Alpy. Geologicky je vnější část západních a východních Karpat tvořena širokým pásmem [[flyš]]ových příkrovů, tvořených paleogenními až křídovými usazeninami [[Jílovec|jílovců]], [[Pískovec|pískovců]] a [[Slepenec|slepenců]]. V centrálních, jádrových částech Západních Karpat a prakticky v celých Jižních Karpatech převládají staré hlubinné vyvřeliny a metamorfované horniny [[Krystalinikum|krystalinika]], převážně [[Žula|granity]] a [[granitoid]]y. Na ně pak často i v celých dílčích pohořích, jako jsou [[Malá Fatra|Malá]] a [[Velká Fatra]], [[Pieniny]], [[Slovenský ráj]], [[Hășmaș]], [[Ceahlău]], [[Piatra Craiului]] nebo [[Munții Apuseni|Apuseni]], nasedají mladší, druhohorní [[Vápenec|vápence]] a [[Dolomit (hornina)|dolomity]], které jsou mnohde silně zkrasovatělé (například v masivu [[Bihor (pohoří)|Bihor]]). Tyto horniny vystupují na povrch také v [[Bradlové pásmo|Bradlovém pásmu]] na rozhraní mezi Vnějšími a Vnitřními západními Karpatami. Ve vnitřních oblastech přiléhajících k Panonské a Transylvánské pánvi je pak prstenec [[Vulkanismus|vulkanických pohoří]] složených z povrchových vyvřelin – [[andezit]]ů, [[dacit]]ů a [[Čedič|čedičů]]: [[Mátra]], [[Căliman]], [[Harghita (pohoří)|Harghita]], [[Vihorlatské vrchy|Vihorlat]], [[Zemplínské vrchy]] a další, místy se zachovalými postvulkanickými jevy. [[Transylvánská vysočina]] je tvořena převážně kenozoickými usazenými horninami. [444] => [445] => [[Vněkarpatské sníženiny]] (neboli karpatská předhlubeň) jsou pozůstatky někdejších průlivů mezi horskými pásmy Karpat a hercynikem a jako takové jsou vyplněny mořskými sedimenty, následně po vyzvednutí pak sedimenty říčními a eolickou [[spraš]]í, své uloženiny zanechal na jejich severu též pevninský ledovec. Podobně [[Panonská pánev|Panonie]] je stále poklesávající pozůstatek pevninské desky Tisie překrytý od druhohor nánosy sedimentů. V různých oblastech karpatského oblouku se nalézají ložiska [[minerál]]ů a nerostných surovin, například [[Ropa|ropy]], [[Zemní plyn|zemního plynu]], [[Černé uhlí|černého]] a [[Hnědé uhlí|hnědého uhlí]], [[Ruda|kovových rud]] (nejvíce ve [[Slovenské rudohoří|Slovenském rudohoří]] a v pohoří [[Metaliferi]] v Apusenách) a [[Halit|kamenné soli]], která se těžila mimo jiné v oblasti Maramureše a [[Solotvina|Solotviny]]; pozůstatky po těžbě jsou zde solná jezera využívaná v současnosti k léčebným a rekreačním účelům.{{Citace elektronického periodika [446] => | titul = Carpathian Mountains [447] => | periodikum = Encyclopedia Britannica [448] => | url = https://www.britannica.com/place/Carpathian-Mountains [449] => | jazyk = en [450] => | datum přístupu = 2021-05-03 [451] => }}{{Citace periodika [452] => | příjmení = Kopecký [453] => | jméno = Pavel [454] => | titul = Z obrovské sovětské továrny zbylo jen torzo a vyschlé krátery [455] => | periodikum = Deník.cz [456] => | datum vydání = 2017-09-17 [457] => | jazyk = cs [458] => | url = https://www.denik.cz/cestovani/slavna-tezba-soli-na-podkarpatske-rusi-zbylo-jen-torzo-20170830.html [459] => | datum přístupu = 2021-05-30 [460] => }} [461] => [462] => === Geologický vývoj === [463] => [[Soubor:Carpathians_dem.jpg|náhled|Reliéf pohoří|alt=fyzická mapa s vyznačením pohoří]] [464] => Vznik karpatského pohoří je výsledkem dlouhodobého procesu [[Alpinské vrásnění|alpínského vrásnění]], jehož impulzem byla kolize [[Africká deska|Africké tektonické desky]] s několika okrajovými krustálními bloky (Apulie, Tisie, Alcapa, moesijská deska, [[Český masiv]]) [[Eurasijská deska|Eurasijské desky]]. Vrásnění začalo již ve spodní [[Křída|křídě]] vyzvednutím vnitřních [[Krystalinikum|krystalinických]] útvarů z druhohorního geosynklinálního moře; tím vznikla jádrová pohoří Karpat, po jejichž obvodu pak docházelo k usazování flyšových vrstev. Vrásnění pokračovalo ve starších až mladších třetihorách zvednutím těchto vrstev a vyvrásněním vnějšího pásu pohoří. Navazujícím orografickým projevem bylo probuzení vulkanické činnosti (zhruba před 50 miliony lety), která dala vzniknout pásu vnitřních sopečných pohoří; poslední erupce karpatských vulkánů jsou odhadovány do doby před 40 až 10 tisíci lety.{{Citace elektronického periodika [465] => | titul = Global Volcanism Program [466] => | periodikum = Global Volcanism Program [467] => | url = https://volcano.si.edu/volcano.cfm?vn=210801 [468] => | jazyk = en [469] => | datum přístupu = 2021-05-20 [470] => }} Mezitím docházelo k postupnému uzavírání okrajových pozůstatků starého [[Tethys (moře)|moře Tethys]] obklopujících nové pohoří, jeho vysušování a sedimentaci usazenin za vzniku Panonské a Transylvánské pánve. Dotvoření profilu pohoří o glaciální typy reliéfu bylo dokonáno ve [[Kvartér|čtvrtohorách]] posunem ledovců během [[doba ledová|dob ledových]]; v Karpatech ovšem mělo vliv jenom okrajový vzhledem k jejich celkově malému zalednění pouze v nejvyšších částech. Dále na podobu reliéfu působila erozní síla vody, kdy vyzvednutí starých plošin ve třetihorách dalo vzniknout některým hlubokým údolím řek ([[Prielom Hornádu|průlom Hornádu]], [[Prielom Dunajca|průlom Dunajce]], [[Bicazská soutěska]]), [[kras]]ovění vápenců a také časté [[Svahový pohyb|svahové sesuvy]] zejména ve flyšovém pásmu. Tektonická činnost ovšem trvá i nadále: nejvyšší horská pásma se zdvihají o 4 až 10 milimetrů ročně a některé části jižních a východních Karpat, především oblast [[Obloukové Karpaty|Obloukových Karpat]] ([[Vrancea]]), jsou stále tektonicky neklidné v důsledku [[Subdukce|subdukce desek]] a čas od času zde dochází k zemětřesením.{{Citace elektronické monografie [471] => | příjmení = KLÁŠTERKOVÁ [472] => | jméno = Hana [473] => | titul = Klimatická charakteristika horní hranice lesa v Karpatech (bakalářská práce) [474] => | url = https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/90550 [475] => | vydavatel = Univerzita Karlova [476] => | místo = Praha [477] => | datum vydání = 2017 [478] => | datum přístupu = 2021-04-29 [479] => }} [480] => [481] => == Geomorfologie == [482] => [[Soubor:Rysy, wierzcholek slowacki.jpg|alt=Pohled na nejvyšší skalnaté hřebeny, uprostřed vrchol s turisty|náhled|Nejvyšší partie Tater i celých Karpat: vlevo [[Gerlachovský štít]], uprostřed [[Rysy]], vpravo [[Vysoká (Tatry)|Vysoká]]]] [483] => Oproti jiným alpidským pohořím jsou Karpaty méně kompaktní. To znamená, že zde není žádný souvislý hlavní hřeben, ale horstvo se skládá z většího množství navazujících dílčích pohoří oddělených kotlinami a průsmyky. [[Reliéf (geografie)|Reliéf]] Karpat je zejména strukturní. Patrné je to například ve Vnějších Karpatech, kde paralelní horské hřbety odpovídají [[Antiklinála|antiklinálám]] či [[příkrov]]ovým jednotkám. Vnitřní Západní Karpaty a celé Jižní Karpaty mají [[Kra (geologie)|kernou stavbu]], kdy vyvýšené kry tvoří horská pásma a masivy a pokleslé kry tvoří mezihorské [[Pánev (geomorfologie)|pánve]], [[Kotlina|kotliny]] a [[Brázda (geomorfologie)|brázdy]]. Strukturní je i uspořádání říční sítě – hojná jsou údolí podélná, probíhající ve směru horských pásem, zatímco příčná údolí jsou obvykle krátká a soutěskovitá; někdy však protínají i celá horská pásma, tak jako průlom [[Olt (řeka)|Oltu]] průsmykem [[Průsmyk Turnu Roșu|Červené věže]] nebo [[Železná vrata]] na Dunaji, se 144 kilometry nejdelší soutěska v Evropě. [484] => [485] => Většina pohoří má ráz lesnatých [[Hornatina|středohor]], modelovaný činností řek a [[Svahový pohyb|svahovými pohyby]]. V různých nadmořských výškách jsou zachovány zbytky [[Neogén|neogenních]] zarovnaných povrchů, které dokládají období tektonického klidu a zmenšování výškových rozdílů mezi fázemi horotvorných procesů. V Jižních a Západních Karpatech jsou rozlišovány tři úrovně těchto zarovnaných povrchů. Transylvánská vysočina, většina moravských Karpat mimo hlavní hraniční pohoří a slovenské i polské podhůří mají ráz zvlněných [[Pahorkatina|pahorkatin]] a [[Vrchovina|vrchovin]]. [486] => [[Soubor:Cheile Turzii (Turda Gorges).jpg|alt=Úzká vápencová soutěska s bohatou vegetací|vlevo|náhled|Vápencová soutěska [[Cheile Turzii]] v pohoří Apuseni]] [487] => [[Velehornatina|Vysokohorské]] oblasti s velehorským reliéfem se vyskytují po celé délce karpatského oblouku, v Západních a Jižních Karpatech a ve střední části Východních Karpat, avšak pouze izolovaně. V těchto velehorských oblastech byl reliéf modelován v období [[pleistocén]]u činností [[Ledovec|ledovců]]. Zalednění mělo ostrovní charakter a bylo plošně malého rozsahu. Šlo o karové a údolní ledovce, z nichž nejdelší dosahovaly délek necelých 14 km. Pleistocenní [[sněžná čára]] byla o něco níže v Západních Karpatech (1600–1700 m) než v Karpatech Jižních (1700–1900 m), typický ledovcový reliéf je vyvinut v pohořích, která významně převyšují tyto nadmořské výšky. V takových pohořích jsou četné ledovcové [[kar]]y, [[Trog|trogová údolí]], [[Moréna|morény]] a četná [[Ledovcové jezero|ledovcová jezera]]. [488] => [489] => V horských masivech, kde geologický podklad tvoří [[Vápenec|vápence]] či [[dolomit]]y, je vyvinut [[Kras|krasový reliéf]]. Nachází se zde tvary krasu povrchového i podpovrchového. Tvary povrchového krasu ([[škrapy]], [[závrt]]y, [[propast]]i, [[Uvala|uvaly]], výjimečně [[polje]]) jsou nejlépe vyvinuté na plošinách, jako je [[Slovenský kras]] nebo [[Mehedinți (pohoří)|Munții Mehedinți]]. Podpovrchový kras vytváří na řadě míst vydatné zásoby [[Podzemní voda|podzemních vod]]. Nachází se zde i rozsáhlé [[Jeskyně|jeskynní systémy]], jako je [[Peștera Vântului]] s délkou přes 48 km,{{Citace elektronického periodika [490] => | příjmení1 = Manolache [491] => | jméno1 = Elena [492] => | příjmení2 = Ponac [493] => | jméno2 = Bogdan [494] => | titul = Geomicrobiology of black sediments in Vantului Cave (Romania): preliminary results [495] => | periodikum = Cave and Karst Science [496] => | vydavatel = British Cave Research Association [497] => | ročník = 27 [498] => | číslo = 3 [499] => | datum_vydání = 2000-12-21 [500] => | strany = 109–112 [501] => | url = http://cavescience2-cloud.bcra.org.uk/3_CaveAndKarstScience/cks081.pdf [502] => | issn = 1356-191x [503] => | datum_přístupu = 2021-06-03 [504] => | jazyk = anglicky [505] => }} nebo [[Demänovský jeskynní systém]] s délkou přes 41 km.{{Citace elektronické monografie [506] => | titul = Tabuľka najdlhších jaskýň na Slovensku [507] => | url = https://sss.sk/tabulka-najdlhsich-jaskyn-na-slovensku/ [508] => | vydavatel = Slovenská speleologická spoločnosť [509] => | datum_vydání = 2020 [510] => | datum_přístupu = 2021-06-03 [511] => | jazyk = slovensky [512] => }} Ve vyšších nadmořských výškách jsou i ledové jeskyně ([[Ghețarul de la Scărișoara]], [[Dobšinská ledová jeskyně|Dobšinská ľadová jaskyňa]] a jiné). [513] => [[Soubor:Pohľad na Vihorlat z Červenej skaly.JPG|alt=Pohled na horu s typickým vukanickým tvarem|náhled|Vrchol [[Vihorlat (hora)|Vihorlatu]] (1 076 m n. m.) je vyhaslým vulkánem]] [514] => Ve Vnitřních Karpatech je zastoupen i reliéf neovulkanických pohoří. Z charakteristických tvarů takového reliéfu jsou zde zastoupeny například vypreparované [[Diatréma|sopouch]]y a [[Žíla (geologie)|žíly]], lávové příkrovy, [[Sopečný kráter|krátery]] a [[Kaldera|kaldery]]. Příkladem může být pohoří [[Poľana (pohoří)|Poľana]] v Západních Karpatech s kalderou o průměru 6 km, pohoří [[Căliman]] s kalderou o průměru 10 km nebo pohoří [[Gurghiu]], kde má kráter Saca šířku 14–20 km. V některých pohořích vulkanického původu se vyskytují [[postvulkanické jevy]] jako [[Solfatara|solfatary]], [[Mofeta|mofety]] s úniky dusivých sirných a uhličitých plynů nebo [[Bahenní sopka|bahenní sopky]] (například [[Bahenní sopky v Berce|v Berce]]), se kterými souvisí i hojný výskyt [[Minerální voda|minerálních vod]]. [515] => [516] => Nejvyšší částí celého pohoří jsou slovenské [[Vysoké Tatry]], v nichž i přes jejich malou rozlohu leží 15 nejvyšších vrcholů včetně [[Gerlachovský štít|Gerlachovského štítu]] (2 654 m n. m.).{{Citace monografie [517] => | příjmení1 = Chovancová [518] => | jméno1 = Barbara [519] => | příjmení2 = Koutná [520] => | jméno2 = Alena [521] => | příjmení3 = Ładygin [522] => | jméno3 = Zbigniew [523] => | příjmení4 = Šmatlák [524] => | jméno4 = Josef [525] => | titul = Tatry – příroda [526] => | vydavatel = Baset [527] => | rok = 2010 [528] => | počet_stran = 648 [529] => | isbn = 978-80-7340-114-6 [530] => }} Teprve na 16. místě se objevuje jiný než slovenský vrchol, a to [[Moldoveanu]] v rumunském masivu [[Fagarašské hory|Fagaraš]] (2 544 m n. m.).{{Citace elektronické monografie [531] => | příjmení1 = Virdol [532] => | jméno1 = Daniel Celu [533] => | titul = 2017: Anuarul statistic al Romăniei; Romanian Statistical Yearbook [534] => | url = https://insse.ro/cms/sites/default/files/field/publicatii/anuarul_statistic_al_romaniei_carte_en.pdf [535] => | vydavatel = Romania Institutul Naţional de Statistică [536] => | datum_vydání = 2018 [537] => | datum_přístupu = 2021-06-03 [538] => | jazyk = rumunsky, anglicky [539] => | strany = 11 [540] => }} Třetím nejvyšším pohořím je taktéž rumunský [[Parâng]] s horou [[Parângul Mare]] (2 519 m n. m.). Výšku 2 500 metrů přesahují ještě pohoří [[Retezat]] ([[Peleaga]], 2 509 m n. m.) a [[Bucegi (pohoří)|Bucegi]] ([[Omu]], 2 505 m n. m.) a 2 400 metrů masiv [[Iezer Păpușa|Iezer Păpuşa]] ([[Roșu (Iezer Păpușa)|Roşu]], 2 469 m n. m.){{Citace elektronického periodika [541] => | titul = Vârful Roșu - Peakbagger.com [542] => | periodikum = www.peakbagger.com [543] => | url = https://www.peakbagger.com/peak.aspx?pid=71449 [544] => | datum přístupu = 2021-06-08 [545] => }}; všechna zmíněná pohoří patří do Jižních Karpat. Nejvyšším pohořím Východních Karpat je [[Rodna]] s vrcholem [[Pietrosul Rodnei|Pietrosul]] (2 303 m n. m.). Za nejnižší bod se považuje hladina Dunaje v soutěsce [[Železná vrata]], s nadmořskou výškou 70 m n. m. [546] => [547] => == Klimatické poměry == [548] => [[Soubor:Брескул.jpg|náhled|Zimní inverze v ukrajinské [[Čornohora|Čornohoře]]|alt=Pohled na pohoří v ranním zimním slunci, v údolí mlha, na štítech jasno|vlevo]] [549] => Klima Karpat je převážně typicky [[Mírný podnebný pás|středoevropské]] a mírně [[Kontinentální podnebí|kontinentální]], přičemž jeho kontinentalita vzrůstá směrem od západu k východu, což se projevuje i na posunu nadmořských výšek u [[vegetační stupňovitost]]i. Co do vlhkosti se zde projevuje [[srážkový stín]] Alp a [[Český masiv|Českého masivu]], jež leží blíže k oceánu. Nejsušší jsou nejnižší polohy, například celoroční [[Srážky|srážkový úhrn]] v Transylvánské pánvi je pouze 600 mm. Srážkové úhrny stoupají s nadmořskou výškou a také západ pohoří je výrazně vlhčí než jeho východ a jih: v Tatrách mohou srážky přesahovat i 2000 mm ročně, zatímco ve východních a jižních Karpatech se úhrny pohybují mezi 1000–1200 mm. Nejvíce srážek spadne průměrně v červnu, ale ve vyšších polohách jsou srážky během roku rozloženy rovnoměrněji než v nízkých; na jihu působí již vliv submediteránního klimatu se srážkovými maximy na jaře a na podzim a se sušším létem. Průměrné roční teploty pochopitelně klesají s nadmořskou výškou, častým jevem je ale v Karpatech zimní [[Inverze teploty vzduchu|teplotní inverze]], kdy chladný vzduch stéká z úbočí do horských údolí a kotlin a způsobuje zde výrazné dlouhotrvající mrazy (až -30 °C), zatímco nasluněné vrcholy jsou teplejší. Ve vyšších polohách je také menší roční výkyv průměrných teplot než v údolích. Nejteplejším měsícem je v nižších polohách červenec, ve vysokých srpen; nejchladnějším pak leden, respektive únor. Sníh leží na závětrných svazích nejvyšších horských štítů nepřetržitě až 10 měsíců, místy se tvoří i dlouhodobě trvající [[Firn|firnová pole]].{{Citace elektronického periodika [550] => | titul = V Tatrách stále přežívá ledovec » Zpráva » Tatry.CZ [551] => | periodikum = www.tatry.cz [552] => | url = https://www.tatry.cz/cs/v-tatrach-stale-preziva-ledovec [553] => | datum přístupu = 2021-05-14 [554] => }} [555] => [556] => == Vodstvo == [557] => [[Soubor:Djerdap (Iron Gate) gorge.JPG|alt=Pohled na nejužští místo soutěsky, sevřené skalami|náhled|Průlom Dunaje Železnými vraty]] [558] => Převážná většina Karpat (zhruba 90 %) patří k úmoří [[Černé moře|Černého moře]], kam je odvodňována především množstvím levostranných přítoků Dunaje; k nejvýznamnějším z nich patří [[Váh]], [[Ipeľ]], [[Tisa]], [[Mureș]], [[Olt (řeka)|Olt]], [[Siret]] či [[Prut (řeka)|Prut]]. Na svazích Východních Karpat pramení řeka [[Dněstr]]. Severní část pohoří je odvodňována do [[Baltské moře|Baltského moře]] [[Visla|Vislou]] a [[San]]em a několika přítoky Odry. Horské řeky jsou zpravidla prudké, s velkým spádem a skalnatým dnem, v nižších polohách jsou dosud zachovány [[Divočení vodního toku|divočící řeky]] s volným modelováním koryta štěrkovými náplavy. [[Odtokový režim]] karpatských řek je převážně sněhovo-dešťový, s maximálními průtoky a rozvodňováním na jaře v březnu a dubnu a dále v létě (červen a červenec). Občas bývají záplavy kvůli horším [[Retence (hydrologie)|retenčním]] vlastnostem flyšových půd na okrajích pohoří katastrofické. Největší přehradní nádrž (z přibližně padesáti v Karpatech), [[Železná vrata]], se nachází na rumunsko-srbské hranici, další v údolí [[Bistrița (řeka)|Bistrițy]] v Rumunsku, jedna v údolí řeky [[Sana (řeka)|Sana]] v Polsku a přehrada [[Orava (vodní nádrž)|Orava]] na severním Slovensku.{{Citace elektronického periodika [559] => | titul = Carpathian Mountains – Drainage [560] => | periodikum = Encyclopedia Britannica [561] => | url = https://www.britannica.com/place/Carpathian-Mountains [562] => | jazyk = en [563] => | datum přístupu = 2021-05-03 [564] => }}{{Citace elektronického periodika [565] => | titul = ABOUT THE CARPATHIANS – Carpathian Heritage Society [566] => | periodikum = archive.wikiwix.com [567] => | url = http://archive.wikiwix.com/cache/index2.php?url=http://www.carpathians.pl/carpathians03.html [568] => | jazyk = en [569] => | datum přístupu = 2021-05-05 [570] => }} [571] => [572] => Přestože je v Karpatech asi 450 jezer, je jejich celková rozloha menší než 4 km². Jezera ve vysokých horách jsou převážně ledovcového původu. Nejvíce [[Ledovcové jezero|ledovcových jezer]] je v Tatrách a v Jižních Karpatech. Největší je [[Morskie Oko|Morskie oko]] na polské straně Tater s plochou necelých 35 ha; v Jižních Karpatech je největší desetihektarové jezero [[Bucura]] v pohoří Retezat. Existují zde též [[Morénové jezero|morénová jezera]], jako [[Morské oko|Velké Vihorlatské]] nebo [[Lacul Roșu|jezero Roșu]], a také jediné sopečné [[Lacul Sfânta Ana|jezero svaté Anny]] ve vyhaslém kráteru někdejšího vulkánu. Světovým unikátem je slané heliotermické [[Ursu|jezero Ursu]].{{Citace elektronického periodika [573] => | titul = Bear Lake, in Sovata, a holder of three world records – AGERPRES [574] => | periodikum = www.agerpres.ro [575] => | url = https://www.agerpres.ro/english/2013/07/18/bear-lake-in-sovata-a-holder-of-three-world-records-09-24-55 [576] => | jazyk = ro [577] => | datum přístupu = 2021-06-08 [578] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20210608162344/https://www.agerpres.ro/english/2013/07/18/bear-lake-in-sovata-a-holder-of-three-world-records-09-24-55 [579] => | datum archivace = 2021-06-08 [580] => }} Ve vulkanických pohořích vyvěrá několik desítek [[Minerální pramen|minerálních]] a [[Termální pramen|termálních pramenů]], často využitých pro lázeňské účely, a dokonce i gejzírů ([[Herlianský gejzír]] na úpatí Slánských vrchů).{{Citace elektronického periodika [581] => | titul = Ledovcová jezera v Jižních Karpatech – outdoor web Treking.cz [582] => | periodikum = www.treking.cz [583] => | url = https://www.treking.cz/karpaty/ledovcova-jezera-v-jiznich-karpatech.htm [584] => | datum přístupu = 2021-04-26 [585] => }} [586] => [587] => == Půdy == [588] => [[Soubor:Tatry - panorama z Polskiego Spiszu.jpg|náhled|vlevo|alt=Na fotografii je v popředí zorané políčko tvořené hnědou půdou, ve střední části zvlněné lesnaté kopce a v pozadí zasněžené hory.|Pohled na Tatry z polské strany]] [589] => Půdy Karpat se mezi sebou liší v závislosti na geologickém složení [[půdotvorný substrát|půdotvorného substrátu]] a na klimatických poměrech, potažmo tedy nadmořské výšce. Karpatské půdy vznikají v horských podmínkách s mrazovým [[zvětrávání]]m a s intenzivními a rychlými [[Svahový pohyb|svahovými]] a [[fluviální procesy|fluviálními]] procesy. Typický pro půdy Karpat je tak mělký [[půdní profil]] a velký podíl [[klast]]ů; různorodost stanovišť vede k mozaikovitému půdnímu pokryvu. V alpínském pásmu nad horní hranicí lesa převládají [[leptosol]]y, jako jsou [[litozem]]ě, [[ranker]]y, na vápencích [[Rendzina|rendziny]]. Typické jsou také [[organosol]]y v místech akumulace nerozloženého organického materiálu. Při hranici lesa v subalpínském pásmu převládají [[podzol]]y. Pod hranicí lesa převládají ve flyšovém pásmu hor ve Vnějších Karpatech nenasycené [[kambisol]]y. Kambické rankery nebo nasycené kambisoly zde pokrývají jen malé plochy na flyši v karbonátovém vývoji. Ve Vnitřních Karpatech, stejně jako v Karpatech Jižních, mají půdy značně rozrůzněný geologický podklad. Na nekarbonátových horninách zde převládají kyselé půdy (zejména podzoly, na strmých svazích podzolové rankery), ve vápencových pohořích jsou vyvinuty [[Rendzina|rendziny]], ve vulkanických krom nasycených kambisolů též humózní sopečné [[andosol]]y.{{Citace monografie [590] => | autor1 = UNEP [591] => | titul = Carpathians Environment Outlook [592] => | vydavatel = United Nations Environment Programme [593] => | místo = Geneva [594] => | rok = 2007 [595] => | počet_stran = 233 [596] => | strany = 22–24, 114–123 [597] => | isbn = 978-92-807-2870-5 [598] => | jazyk = anglicky [599] => }} [600] => [601] => Půdy Karpat jsou ohroženy [[Eroze půdy|půdní erozí]], která je následkem nevhodného zemědělského a lesnického managementu, a také [[odlesňování]]m. [602] => [603] => == Biologická diverzita == [604] => === Vegetační stupně a biotopy === [605] => [[Soubor:NPR-Stužica2015f.jpg|náhled|Bukojedlový prales v [[Stužica|NPR Stužica]] na Slovensku|alt=pohled do hlubokého pralesa]] [606] => [[Biogeografie|Biogeograficky]] patří Karpaty ke středoevropské provincii Holarktické říše; východní svahy tvoří její východní hranici.{{Citace elektronické monografie [607] => | titul = Holarctis – Cirkumboreální oblast – Středoevropská provincie {{!}} BOTANY.cz [608] => | url = https://botany.cz/cs/stredoevropska-provincie/ [609] => | datum přístupu = 2021-06-08 [610] => }} Jejich [[vegetační stupňovitost]] je ovlivněna výše zmíněným klimatickým rozdílem mezi západní a východní částí pohoří; na východě a jihu jsou proto posunuty až o několik set metrů výše. V nízkých pahorkatinách podhůří (do 500, resp. 650 m n. m.) včetně jihomoravských Karpat či Transylvánské vysočiny převládají [[Dubohabřina|dubohabřiny]] a na klimaticky příhodných stanovištích jižních svahů též [[Teplomilná doubrava|teplomilné doubravy]], [[suché trávníky]] a [[lesostep]]i s teplomilnými druhy rostlin. Výše jsou pro Karpaty typické rozsáhlé plochy podhorských a horských [[Bučina|bučin a jedlobučin]], místy doposud pralesovitého charakteru; na západě se rozkládají zhruba mezi 500 a 1100 m n. m., na jihu a východě mezi 650 až 1400. Část z nich byla vyhlášena součástí přírodního dědictví UNESCO jako [[Původní bukové lesy Karpat a dalších oblastí Evropy]]. Na ně ve vyšších polohách (1100–1400, resp. 1400–1900) navazují zonální horské [[Smrčina|smrčiny]]. Lesy se smrkem a [[Jedle bělokorá|jedlí bělokorou]] nahrazují bučiny také v kotlinách centrálních částí; smrk byl ovšem lesnicky rozšířen i do dalších vegetačních stupňů, často ve formě monokultury.[[Soubor:Rzekabiałka.jpg|náhled|vlevo|Štěrkonosná řeka [[Biela voda (přítok Dunajce)|Biela voda]] v jižním Polsku, v pozadí Vysoké Tatry|alt=Říční koryto, v pozadí hory]][[Hranice lesa]] se v Karpatech v průměru nachází ve výškách zhruba 1650–1750 m n. m., směrem na jih a východ stoupá místy až k 2 000 metrům. Na mnoha místech byla uměle snížena tvorbou letních pastvin, tzv. [[Polonina|polonin]], a to i o stovky metrů; fytocenologicky jsou to převážně [[Louka#Smilkové louky|smilkové louky]], které po opuštění pastvy opět podléhají sukcesi [[Brusnice (rod)|borůvkových]] křovin a posléze stromů. Lesní hranice je tvořena [[Smrk ztepilý|smrkem ztepilým]], [[Jeřáb ptačí|jeřábem]], místy též [[Modřín opadavý|modřínem]] a [[Borovice limba|limbou]], v poloninách i [[Buk lesní|bukem]]. Subalpínský stupeň je tvořen porosty [[Borovice kleč|kosodřeviny]], [[Bříza karpatská|břízy karpatské]], [[Vrba slezská|vrby slezské]], v jižních a východních Karpatech též [[Olše zelená|olše zelené]], zakrslého [[Jalovec obecný|jalovce]] a karpatského pěnišníku. V nejvyšších polohách jsou [[Hole|alpínské louky]] (na bazických stanovištích druhově bohaté, na kyselých s převládající [[Sítina trojklaná|sítinou trojklanou]] a na východě s [[Ostřice zakřivená|ostřicí zakřivenou]]) a také [[Sněhové vyležisko|sněhová vyležiska]]. Nivální stupeň, tedy vysokohorská oblast věčného sněhu a ledu, v Karpatech není vyvinut; pouze několik nejvyšších masivů zasahuje do stupně subniválního ([[Vysoké Tatry]] nad 2300 m n. m., ojediněle i exponované nejvyšší štíty jižních Karpat).{{Citace elektronické monografie [611] => | příjmení = Chytrý [612] => | jméno = Milan [613] => | titul = Vegetace a biotopy Evropy: Karpaty [614] => | url = https://www.youtube.com/watch?v=En6Soo8AHW0&t=1975s [615] => | vydavatel = Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity [616] => | datum vydání = 2020 [617] => | datum přístupu = 2021-05-10 [618] => }}{{Citace elektronického periodika [619] => | titul = Biota_Slovenska [620] => | periodikum = www.herber.webz.cz [621] => | url = http://www.herber.webz.cz/www_slovakia/biogeografie.html [622] => | datum přístupu = 2021-04-29 [623] => }} [624] => [[Soubor:Bocicoel 2009b.JPG|alt=Pohled na rozkvetlou horskou louku poblíž vesnice|náhled|Po staletí obhospodařovávané karpatské louky patří k druhově nejbohatším biotopům na světě (Rumunsko)]] [625] => Náhradní polopřirozenou vegetací středních a podhorských poloh jsou [[Louka|louky]], [[Sad|luční sady]] a [[Pastvina|pastviny]], a to v široké škále podob od trvaleji zamokřených přes mezofilní až po suché trávníky. Díky dlouhodobému působení tradičních způsobů extenzivního hospodaření (pastva, sečení) a velkým rozlohám jsou často mimořádně druhově bohaté; [[bělokarpatské louky]] v ČR s mnoha [[Vstavačovité|orchidejemi]] nebo některé louky v Transylvánii na bazických půdách drží světové rekordy v počtu druhů zaznamenaných na ploše malého a středního rozsahu.{{Citace elektronického periodika [626] => | příjmení = Chytrý [627] => | jméno = M. [628] => | příjmení2 = Dražil [629] => | jméno2 = Tomáš [630] => | příjmení3 = Hájek [631] => | jméno3 = M. [632] => | titul = The most species-rich plant communities in the Czech Republicand Slovakia (with new world records) [633] => | periodikum = Preslia [634] => | url = http://www.preslia.cz/P153Chytry_highres.pdf [635] => | datum vydání = 2015 [636] => | jazyk = en [637] => | datum přístupu = 2021-06-15 [638] => }}{{Nedostupný zdroj}} Především na flyšových vrstvách jsou častá luční svahová [[prameniště]] a [[slatiniště]], v oblastech vývěru minerálních pramenů též s unikátní [[Halofilní rostliny|halofilní]] vegetací. Pravá [[vrchoviště]] se v Karpatech vyskytují méně, například na Oravě. Pestře jsou zastoupena společenstva bazických i kyselých skal a sutí, a to jak bylinná, tak lesní, jako jsou [[Suťový les|suťové lesy]] a druhově bohaté [[Bor (les)|reliktní bory]] na vápencích, obsahující množství endemitů.{{Citace elektronického periodika [639] => | titul = Erico-Pinetea • Pladias: Databáze české flóry a vegetace [640] => | periodikum = pladias.cz [641] => | url = https://pladias.cz/vegetation/description/Erico-Pinetea [642] => | datum přístupu = 2021-05-20 [643] => }} Velký spád doposud neregulovaných horských řek volně modelujících svá koryta umožňuje též existenci vzácných společenstev štěrkových náplavů.{{Citace elektronického periodika [644] => | titul = Salicion elaeagno-daphnoidis • Pladias: Databáze české flóry a vegetace [645] => | periodikum = pladias.cz [646] => | url = https://pladias.cz/vegetation/description/Salicion%20elaeagno-daphnoidis [647] => | datum přístupu = 2021-05-20 [648] => }} [649] => [650] => Jak bylo již zmíněno, během ledových dob byly Karpaty zaledněny pouze maloplošně v několika nejvyšších oblastech; převládající vegetací zde jinak v té době byla chladná [[lesostep]] až [[lesotundra]] analogická krajinám současné jižní Sibiře, s odolnými jehličnany a na vhodných místech i listnáči, jako duby, buky či jilmy. Pohoří tak mohlo představovat [[Refugium (ekologie)|refugium]] mnoha i mezofilních druhů rostlin, jež se zde zachovaly jako třetihorní relikty, a po odeznění glaciálu také jednu z migračních tras pro šíření zejména horských druhů do nově dostupných oblastí Evropy.HORSÁK, Michal a Milan CHYTRÝ. „Krajiny zamrzlé v čase I. Jižní Sibiř – současná analogie střední Evropy v době ledové.“ ''Živa.'' 2010, roč. 58, č. 3, s. 118–120. ISSN 0044-4812. [651] => [652] => === Flóra === [653] => [[Soubor:Rhododendron myrtifolium (kotschyi) (35280457661).jpg|alt=Kvetoucí rostlina na subalpínské louce, v pozadí hory|náhled|Pěnišník karpatský v subalpínském stupni hor]]Pohoří patří k floristicky nejvýznačnějším a na [[endemit]]y a [[Relikt (biologie)|relikty]] (včetně paleoendemitů a třetihorních reliktů) nejbohatším oblastem Evropy, byť jeho flóra je o něco méně výrazná než v sousedních Alpách. Důvodem tohoto bohatství jsou pestré fytogeografické podmínky, členitý reliéf geologicky mladého pohoří i zastoupení kyselého silikátového i bazického vápencového a vulkanického podloží. Mnoho prvků mají společných s Alpami, především východními, ale též s [[Pyreneje]]mi, nebo naopak s jižními pohořími Balkánu. Fytogeograficky od jihu do nejteplejších oblastí zasahuje [[Elementy flóry|element]] teplomilné [[Fytogeografické členění Evropy|submediteránní květeny]], od východu a z panonské kotliny vliv ponticko-panonský s druhy kontinentálních stepí, který dosahuje krom Transylvánie až na jižní Moravu. Boreální eurosibiřská flóra se v Karpatech objevuje v horských smrčinách a [[Vrchoviště|rašeliništích]] a konečně k [[Fytogeografické členění Evropy|alpsko-karpatskému floroelementu]] patří horské a vysokohorské rostliny jako [[prvosenka medvědí ouško]] (''Primula auricula''), [[prvosenka nejmenší]] (''P. minima''), [[hořec tečkovaný]] (''Gentiana punctata'') a [[Hořec Clusiův|Clusiův]] (''G. clusii'') nebo [[ostřice pevná]] (''Carex firma''), jež jsou z větší části glaciálními relikty.{{Citace monografie [654] => | příjmení = Turis [655] => | jméno = Peter [656] => | příjmení2 = Košťál [657] => | jméno2 = Jaroslav [658] => | titul = Rostliny Karpat [659] => | vydavatel = Academia [660] => | místo = Praha [661] => | rok vydání = 2019 [662] => | isbn = 978-80-200-2937-9 [663] => }}{{Citace elektronického periodika [664] => | titul = Fytogeografie I. [665] => | periodikum = www.naturabohemica.cz [666] => | url = http://www.naturabohemica.cz/fytogeografie-i/? [667] => | datum přístupu = 2021-05-04 [668] => }}{{Citace monografie [669] => | příjmení = Hendrych [670] => | jméno = Radovan [671] => | titul = Fytogeografie [672] => | vydavatel = SPN [673] => | místo = Praha [674] => | rok vydání = 1984 [675] => }} [676] => [[Soubor:Hepatica_transsilvanica_01.jpg|alt=detailní záběr na rostlinu|vlevo|náhled|Jaterník sedmihradský roste převážně v bukových lesích]] [677] => Flóra samotných Karpat obsahuje na 3900 původních druhů, z čehož je 250 (resp. 420 včetně [[Apomixie|apomiktů]]) endemických druhů. Jen málo z nich je přitom rozšířeno po celé délce karpatského oblouku: k takovým endemitům či subendemitům patří například [[zvonek karpatský]] (''Campanula carpatica''), [[kyčelnice žláznatá]] (''Dentaria glandulosa''), [[ladoňka karpatská]] (''Scilla kladnii'') nebo [[kostival srdčitý]] (''Symphytum cordatum''). Mezi Západními a Východními Karpatami probíhá výrazná fytogeografická hranice. Endemity Západních Karpat jsou [[koniklec slovenský]] (''Pulsatilla slavica''), rostoucí v[[Bor (les)| reliktních borech]] na vápencových svazích, [[lýkovec slovenský]] (''Daphne arbuscula'') z [[Muráňská planina|Muráňské planiny]], [[lomikámen tatranský]] (''Saxifraga wahlenbergii''), [[stračka karpatská]] (''Delphinium oxysepalum''), [[hvozdík lesklý]] (''Dianthus nitidus''), [[dřípatka karpatská]] (''Soldanella carpatica'') či [[oměj tuhý moravský]] (''Aconitum firmum'' subsp. ''moravicum''). Pouze ve Východních a Jižních Karpatech roste [[šafrán karpatský]] (''Crocus heuffelianus''), [[šeřík karpatský]] (''Syringa josikaea''), [[jaterník sedmihradský]] (''Hepatica transsilvanica''), [[pryskyřník karpatský]] (''Ranunculus carpaticus''), [[pěnišník karpatský]] (''Rhododendron myrtifolium'') nebo žlutě kvetoucí [[Mák (rod)|mák]] ''Papaver corona-sancti-stephani''.{{Citace elektronického periodika [678] => | příjmení = Urfus [679] => | jméno = Tomáš [680] => | příjmení2 = Chrtek [681] => | jméno2 = Jindřich [682] => | titul = Karpaty – nedoceněné centrum evropské diverzity rostlin [683] => | periodikum = Živa [684] => | vydavatel = Academia [685] => | url = https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/karpaty-nedocenene-centrum-evropske-diverzity-rost.pdf [686] => | číslo = 5/2019 [687] => | datum přístupu = 2021-04-26 [688] => }} [689] => === Fauna === [690] => [[Soubor:Hucul ZHKH BdPN Wolosate 1.jpg|alt=Stádo koní pasoucí se na vysokohorské louce|náhled|Volně se pasoucí huculští koně – plemeno pocházející z východních Karpat]]V oblasti fauny patří Karpaty se svým množstvím odlehlých ploch s malým zalidněním a nenarušenou přírodou k nejcennějším prostorům Evropy. Přežívá zde dosud například množství velkých šelem (více než třetina všech evropských populací), jako jsou [[medvěd hnědý]] (''Ursus arctos'', okolo 8 000 kusů), [[vlk obecný]] (''Canis lupus'', přes 4 000 kusů), [[rys ostrovid]] (''Lynx lynx'', 3 000 kusů){{Citace elektronického periodika [691] => | titul = Heritage in the Natural Environment [692] => | periodikum = www.ccibis.org [693] => | url = http://www.ccibis.org/carpathian-features/82-heritage-in-the-natural-environment [694] => | jazyk = en [695] => | datum přístupu = 2021-05-06 [696] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20210506205736/http://www.ccibis.org/carpathian-features/82-heritage-in-the-natural-environment [697] => | datum archivace = 2021-05-06 [698] => | nedostupné = ano [699] => }}, dále též [[Kočka divoká evropská|kočka divoká]] (''Felis silvestris silvestris'') nebo [[vydra říční]] (''Lutra lutra''). Pro velké šelmy jsou karpatské hory nejenom životním prostorem, ale také nejdůležitějším evropským migračním koridorem.{{Citace elektronické monografie [700] => | titul = THE STATUS OF THE CARPATHIANS [701] => | url = https://wwfeu.awsassets.panda.org/downloads/ceri_statusofthecarpathians_wwfdcp2001.pdf [702] => | vydavatel = The Carpathian Ecoregion Initiative [703] => | datum vydání = 2001 [704] => | datum přístupu = 2021-05-13 [705] => }} K dalším významným savcům patří například [[kamzík horský tatranský]] (''Rupicapra rupicapra'' subsp. ''tatrica''), [[jelen karpatský]] (''Cervus elaphus'' var. ''carpathica''), [[svišť horský]] s jedním [[Svišť tatranský|endemickým poddruhem]] (''Marmota marmota latirostris'') v Tatrách či několik reintrodukovaných populací [[Zubr evropský|zubra evropského]] (''Bison bonasus''); k drobnějším endemitům patří hlodavec [[hrabošík tatranský]] (''Pitymys tatricus'') z vysokohorských tatranských luk. V [[Poloniny|poloninách]] lze místy narazit i na stáda polodivokých [[Huculský kůň|huculských koní]].{{Citace elektronického periodika [706] => | titul = Eastern Europe: Czech Republic, Poland, Romania, Slovakia, and Ukraine [707] => | periodikum = World Wildlife Fund [708] => | url = https://www.worldwildlife.org/ecoregions/pa0504 [709] => | jazyk = en [710] => | datum přístupu = 2021-04-26 [711] => }} [712] => [713] => Hory jsou bohaté také na zástupce ptactva, jehož zde žije na 300 druhů. Vysoké horské polohy jsou hnízdištěm [[Orel skalní|orla skalního]] (''Aquila heliaca'', téměř polovina evropské populace) a [[Orel křiklavý|orla křiklavého]] (''Aquila promarina''), v hlubokých lesích žije [[tetřev hlušec]] (''Tetrao urogallus''), [[strakapoud bělohřbetý]] (''Dendrocopos leucotos'') či [[puštík bělavý]] (''Strix uralensis'', pětina evropské populace). Ve strmých skalních soutěskách má hnízdiště [[zedníček skalní]] (''Tichodroma muraria''), na horských loukách a poloninách ohrožený [[chřástal polní]] (''Crex crex''). Dále zde žije mnoho ohrožených či dokonce endemických druhů obojživelníků a plazů: ve vlhkých bukových lesích je to například [[čolek karpatský]] (''Triturus montandini''), na teplých jižních svazích v křovinách a sadech [[užovka stromová]] (''Zamenis longissima''). Ryb je zde na 100 druhů, z toho 10 endemitů. Krom toho se zde odhaduje na 35–40 000 druhů hmyzu. [714] => [715] => == Ochrana přírody == [716] => [[Soubor:Lake Synevyr.jpg|alt=Jezero, okolo les, v pozadí hory|náhled|vlevo|Jezero [[Siněvir]] ve stejnojmenném národním parku]] [717] => První přírodní rezervace vznikaly v Karpatech od 30. let 20. století, ale síť chráněných území se poměrně dobře rozvinula teprve od 80. let 20. století. Chráněno je asi 16 % rozlohy Karpat, avšak míra ochrany se v jednotlivých zemích regionu liší.{{Citace elektronického periodika [718] => | titul = Carpathian montane conifer forests - The Encyclopedia of Earth [719] => | periodikum = editors.eol.org [720] => | url = https://editors.eol.org/eoearth/wiki/Carpathian_montane_conifer_forests [721] => | datum přístupu = 2021-05-30 [722] => }} Na území Karpat se nachází 36 [[Národní park|národních parků]], 51 [[Přírodní park|přírodních parků]] a velkoplošných [[Chráněná krajinná oblast|chráněných území]], 19 [[Biosférická rezervace|biosférických rezervací]] a kolem 200 dalších chráněných oblastí, o celkové rozloze 36 000 km².{{Citace elektronického periodika [723] => | titul = Carpathian Network of Protected Areas [724] => | periodikum = www.carpathianparks.org [725] => | url = http://www.carpathianparks.org/description.html [726] => | jazyk = en [727] => | datum přístupu = 2021-04-27 [728] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20210419223101/http://www.carpathianparks.org/description.html [729] => | datum archivace = 2021-04-19 [730] => }} K nejvýznamnějším patří například [[národní parky na Slovensku]], [[Magurský národní park|Magurský park]] v Polsku, [[Karpatský národní přírodní park]] a [[Siněvir (národní přírodní park)|národní přírodní park Siněvir]] s rehabilitačním centrem medvěda hnědého na Ukrajině, nebo národní parky [[Národní park Piatra Craiului|Piatra Craiului]], [[Retezat]], [[Národní park Cozia|Cozia]], [[Národní park Domogled-Valea Cernei|Domogled]], [[Národní park Cheile Nerei-Beușnița|Cheile Nerei]] či [[Národní park Rodna|Rodna]] v Rumunsku a [[Národní park Đerdap|Đerdap]] v Srbsku, chránící území okolo průlomu Dunaje soutěskou [[Železná vrata]].{{Citace elektronického periodika [731] => | titul = Carpathian Network of Protected Areas [732] => | periodikum = www.carpathianparks.org [733] => | url = http://www.carpathianparks.org/map.html [734] => | jazyk = en [735] => | datum přístupu = 2021-04-27 [736] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20210420094803/http://www.carpathianparks.org/map.html [737] => | datum archivace = 2021-04-20 [738] => }} Ohrožením pro karpatskou přírodu je zejména intenzivní a často nelegální těžba dřeva s proměnou druhové skladby lesů, nevhodné zalesňování nelesních biotopů, pytláctví a nekontrolovaná výstavba dopravní, sportovní a turistické infrastruktury. Ochrana přírody ve východní části pohoří je také méně efektivní než v západní a dle různých referencí mnohdy probíhá pouze formálně. [739] => [740] => Pro zachování přírodních hodnot funguje od roku 2006 [[Karpatská úmluva]], ve které se sedm karpatských států (všechny až na Rakousko) zavázalo k ochraně přírodního a kulturního dědictví a k udržitelnému rozvoji na celém území Karpat.{{Citace elektronického periodika [741] => | příjmení = ČR [742] => | jméno = MŽP [743] => | titul = Karpatská úmluva [744] => | periodikum = http:// [745] => | url = https://www.mzp.cz/cz/karpatska_umluva [746] => | datum vydání = 2020-02-19 [747] => | datum přístupu = 2021-04-27 [748] => }} [749] => [750] => == Historie == [751] => [[Soubor:Zabytkowa cerkiew wpisana na listę UNESCO.jpg|alt=Letecký pohled na dřevěný kostelík u vesnice|náhled|Dřevěný kostel sv. Paraskevy v [[Kwiatoň|Kwiatoni]] v Polsku, [[Karpatské dřevěné chrámy v Polsku a na Ukrajině|památka UNESCO]]]] [752] => Lidské osídlení karpatské oblasti trvá nepřetržitě od doby kamenné; nejstarší z nich, [[Neandertálec|neandrtálské]], je doloženo z [[paleolit]]u nálezy z [[Šipka (národní přírodní památka)|jeskyně Šipka]] u Štramberka. Od [[Doba železná|doby železné]] se zde postupně vystřídalo či prolnulo osídlení [[Keltové|keltské]], [[Thrákové|thrácké]] a [[Dákové|dácké]] a posléze [[Římské provincie|římské]], v [[Stěhování národů|době stěhování národů]] [[Germáni|germánské]], [[Gótové|gótské]], [[Kumáni|kumánské]], [[Avaři|avarské]] či [[Hunové|hunské]], posléze také [[Slované|slovanské]] (Češi, Slováci, Poláci, Ukrajinci), [[Valaši (severní Karpaty)|valašské]], [[Židé|židovské]] a [[Romové|romské]]. [[Maďaři|Maďarské]] etnikum vybudovalo uvnitř karpatského oblouku v 10.–11. století mocnou [[Uhersko|uherskou říši]], sousedící přes horský hřeben s knížectvími [[Kyjevská Rus|kyjevské Rusi]].{{Citace monografie [753] => | titul = Školní atlas světových dějin [754] => | vydavatel = Geodetický a kartografický podnik [755] => | místo = Praha [756] => | rok vydání = 1971 [757] => }} Pravděpodobně nejvýznamnější a do značné míry sjednocující historickou událostí byla ve 13.–16. století [[valašská kolonizace]] – spontánní, nijak nekoordinovaný proces, při němž pastevecké, původně valašské (rumunské) etnikum pozvolna postupovalo od jihu po hřebenech karpatského oblouku směrem na sever a západ a přitom [[Asimilace (sociologie)|asimilovalo]] se stávajícími obyvateli. Hřeben hor tvořil historicky hranici [[Moldavské knížectví|Moldavského]], [[Valašské knížectví|Valašského]] a [[Sedmihradské knížectví|Sedmihradského knížectví]] a na severu [[Uhersko|Uherského království]] a někdejšího [[Malopolsko|Malopolska]]. Území na jihovýchodě byla od 16. století pod vlivem [[Osmanská říše|Osmanské říše]] a jejích vazalů a po vypuzení Osmanů osídlována obyvatelstvem z různých oblastí střední Evropy. Odlehlé pohoří mnohdy sloužilo jako útočiště pro obyvatelstvo vyhnané nebo pronásledované v okolních rovinách, jako byli [[Huculové]], [[Lipované]], [[hajduci]], ale i různí [[Zbojník|zbojníci]]; v [[Lesní kostely v Beskydech|lesních kostelích Beskyd]] se v době [[protireformace]] shromažďovali [[Luteránství|evangelíci]] k tajným bohoslužbám.Souhrnné zdroje dle francouzské verze: « ''Westermann Grosser Atlas zur Weltgeschichte'' », 1985, {{ISBN|3-14-100919-8}}; « ''DTV Atlas zur Weltgeschichte'' », 1987, {{ISBN|2-7242-3596-7}}; « ''Putzger historischer Weltatlas Cornelsen'' » 1990, {{ISBN|3-464-00176-8}}; « ''Atlas historique Georges Duby'' », Larousse 1987, {{ISBN|2-03-503009-9}}; série « ''Atlas des Peuples'' » d'André et Jean Sellier, La Découverte : « ''Europe centrale'' » : 1992, {{ISBN|2-7071-2032-4}} et « ''Orient'' » : 1993, {{ISBN|2-7071-2222-X}}; « ''Történelmi atlasz a középiskolák számára'' » (« Atlas historique pour les collèges »), Budapest 1991, {{ISBN|963-351-422-3}} a « ''Atlas istorico-geografic'' », l'Académie roumaine, 1995, {{ISBN|973-27-0500-0}}. [758] => [[Soubor:Austria hungary 1911.jpg|alt=Historická mapa s barevně vyznačenými oblastmi|náhled|vlevo|Etnická mapa Rakouska-Uherska ukazuje národnostní pestrost karpatského prostoru v roce 1911]] [759] => V 19. století patřila většina Karpat, včetně historických území [[Halič]], [[Bukovina (země)|Bukovina]], [[Sedmihradsko]] a [[Sikulsko]] pod správu [[Rakousko-Uhersko|Rakouska-Uherska]]; po hřebeni Jižních a části Východních Karpat procházela jeho hranice s [[Rumunské království|Rumunským královstvím]]. V průběhu obou světových válek byly Karpaty místem tuhých frontových i partyzánských bojů, na což upomíná řada památníků a vojenských hřbitovů v oblasti, například v [[Dukelský průsmyk|Dukelském průsmyku]]. Doba 20. a 21. století přinesla [[Kolektivizace|kolektivizaci]] a intenzifikaci zemědělství, budování průmyslové, dopravní a turistické infrastruktury a zejména s nástupem východoevropského kapitalismu také neřízenou a bezohlednou exploataci přírodního bohatství lesů [[Mýcení|holosečemi]], expanzi turistických resortů, sjezdovek i postupné opouštění tradiční pastevecké a zemědělské kultury vedoucí k zarůstání nevyužívaných polonin, sadů a luk.{{Citace elektronického periodika [760] => | titul = EUROPE: New Move to Protect Virgin Forests [761] => | periodikum = www.globalissues.org [762] => | url = https://www.globalissues.org/news/2011/05/30/9865 [763] => | jazyk = en-gb [764] => | datum přístupu = 2021-05-04 [765] => }} Celkem na území Karpat žije na 17 milionů lidí,{{Citace elektronického periodika [766] => | titul = Carpathian Network of Protected Areas [767] => | periodikum = www.carpathianparks.org [768] => | url = http://www.carpathianparks.org/home.html [769] => | jazyk = en [770] => | datum přístupu = 2021-04-27 [771] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20210421022421/http://www.carpathianparks.org/home.html [772] => | datum archivace = 2021-04-21 [773] => }} přičemž hustota osídlení je značně nevyrovnaná: zatímco v mezihorských pánvích a údolích překračuje průměrně 200 obyvatel na 1 km², rozsáhlé horské oblasti jsou trvale prakticky neosídlené. K největším městům uvnitř horského systému patří [[Zlín]], [[Trenčín]], [[Žilina]], [[Banská Bystrica]], [[Košice]], [[Baia Mare]], [[Sibiu]], [[Brašov]], [[Petroșani|Petrosani]] či [[Kluž]]. [774] => [775] => == Kultura == [776] => [[Soubor:Hutsul musicians with trembits.jpg|alt=Skupina starších mužů s nástroji|náhled|Huculští hudebníci s tradičními nástroji]]Karpaty jsou oblastí, kde se vždy vzájemně setkávaly různé kulturní vlivy. Jsou nebo byly domovem řady malých národů, jako jsou [[Rusíni]], [[Huculové]], [[Lemkové]], [[Bojkové]], [[Goralé]], a národnostních enkláv, jako např. [[Sedmihradští Sasové|sedmihradští Němci]] a Maďaři ([[Sikulové (Transylvánie)|Sikulové]]), [[Pémové|Banátští Češi]] a další. Stýká se zde západní ([[Římskokatolická církev|římskokatolický]]) i východní ([[Pravoslaví|pravoslavný]], [[Řeckokatolická církev|řeckokatolický]]) křesťanský ritus. Tato směs kultur zde zanechala dědictví v podobě pestře propletené mozaiky jazyků, vzájemně podobných legend a pověstí, ale i památek architektury, řemesel, užitého umění (výšivky, řezbářství, keramika), oblečení, hudby, tance (slovenský [[odzemek]], huculský [[Arkan (tanec)|arkan]]), kuchyně i tradic. Valašská kultura salašnického [[pastevec]]tví silně přispěla k vytvoření charakteristické podoby karpatské krajiny s vysokohorskými pastvinami, mýtinami, loukami a [[koliba]]mi, ale podepsala se i na stránce kulturní. V jazyce patří mezi společné dědictví valašské kolonizace takzvané [[Karpatismus|karpatismy]] – výrazy sdílené od Rumunska až po moravské [[Valašsko]] a pojmenovávající objekty spojené s pasteveckým životem, jako jsou výrobky z mléka (''brynza,'' ''žinčica'', ''oščepok''), typické potraviny (''kyselica'', ''halušky''), pastýřský život (''bača'', ''fujara'', ''gazda'') nebo krajinné útvary (''kotár'', ''kyčera'', ''magura'', ''grúň'').{{Citace elektronického periodika [777] => | příjmení = Magda [778] => | jméno = Pavel [779] => | titul = Vliv pastevectví na krajinu a lidovou kulturu moravských Karpat [780] => | periodikum = www.casopisveronica.cz [781] => | url = http://www.casopisveronica.cz/clanek.php?id=1705 [782] => | jazyk = [783] => | datum přístupu = 2021-04-26 [784] => }}{{Citace elektronického periodika [785] => | příjmení = Goláňová [786] => | jméno = Hana [787] => | titul = NÁŘEČNÍ LEXIKUM NA VÝCHODNÍ MORAVě A KARPATSKÁ SALAŠNICKÁ KOLONIZACE [788] => | periodikum = Národopisná revue [789] => | vydavatel = Národní ústav lidové kultury [790] => | url = http://revue.nulk.cz/pdf/r4-2016.pdf [791] => | datum vydání = 4/2016 [792] => | datum přístupu = 2021-05-17 [793] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20210517160537/http://revue.nulk.cz/pdf/r4-2016.pdf [794] => | datum archivace = 2021-05-17 [795] => }} Společný jmenovatel života v odlehlých horách se u horalských národů projevil na charakteristických společenských tradicích kombinujících lidové křesťanství a magické pověry,{{Citace elektronické monografie [796] => | titul = Calendar habits and Boyko region rituals [797] => | url = https://carpathianculture.eu/calendar-habits-and-boyko-region-rituals/ [798] => | datum přístupu = 2021-05-17 [799] => | jazyk = en-GB [800] => }}{{Citace elektronické monografie [801] => | titul = Traditional spiritual culture of Boykos [802] => | url = https://carpathianculture.eu/traditional-spiritual-culture-of-boykos/ [803] => | datum přístupu = 2021-05-17 [804] => | jazyk = en-GB [805] => }} tradici přírodního léčitelství („bohyně“ na [[Moravské Kopanice|Kopanicích]], huculští [[Molfar|molfaři]]{{Citace elektronické monografie [806] => | titul = A visit at a herbalist [807] => | url = https://carpathianculture.eu/a-visit-at-a-herbalist/ [808] => | datum přístupu = 2021-05-17 [809] => | jazyk = en-GB [810] => }}) i na veskrze podobné kuchyni využívající ve velké míře brambor, kysaného zelí, pohanky, prosa, luštěnin, výrobků z kozího a ovčího mléka, lněného oleje, lesních plodů, lískových oříšků, medu či hub.{{Citace elektronické monografie [811] => | titul = Carpathian table [812] => | url = https://carpathianculture.eu/carpathian-table/ [813] => | datum přístupu = 2021-05-17 [814] => | jazyk = en-GB [815] => }} [816] => [817] => == Ekonomika, cestovní ruch == [818] => [[Soubor:Demanova Ice Cave 27.jpg|alt=Pohled do jeskynního sálu s ledovými krápníkovitými útvary|náhled|vlevo|[[Demänovská ledová jeskyně]] na Slovensku patří k významným turistickým cílům]]Průmysl v Karpatech není příliš významný, obzvláště po jeho úpadku se zánikem komunismu; hlavními ekonomickými zdroji dosud zůstávají zemědělství (v nižších polohách a v údolích) a lesnictví. V teplejších oblastech a na jižních svazích se pěstuje [[Kukuřice setá|kukuřice]], [[cukrová řepa]], [[Réva vinná|vinná réva]] či [[tabák]], v chladnějších [[Žito seté|žito]], [[Oves setý|oves]], [[pšenice]] a [[Lilek brambor|brambory]]. Charakteristickým rysem krajiny v podhůří jsou staré extenzivní [[Sad|ovocné sady]] s krajovou produkcí především jablek a švestek. Na horách stále převažuje [[pastevec]]tví se stády ovcí, skotu a koní, přestože s generační výměnou postupně zaniká, především na západě. Hlavním zdrojem příjmů je v mnoha oblastech odedávna těžba dřeva, které se dříve po horských řekách plavilo dolů do podhůří. Velká exploatace karpatských lesů začala v 19. století se zavedením železnic a postupně vedla k vykácení mnoha původních porostů a jejich nahrazení smrkovými monokulturami. Naopak na udržitelném hospodářském zpřístupňování pralesů Bukoviny a Podkarpatské Rusi počátkem 20. století se významně podílel český lesnický inženýr [[Josef Opletal]].{{Citace monografie [819] => | příjmení = Opletal [820] => | jméno = Josef [821] => | titul = Moje paměti [822] => | vydání = 2 [823] => | vydavatel = Mendelova univerzita [824] => | místo = Brno [825] => | rok vydání = 2005 [826] => | isbn = 80-7157-837-1 [827] => }} V 21. století se v zemích západních Karpat postupně prosazuje šetrnější lesnické hospodaření, na východě však dochází stále k masivním, často i nelegálním holosečím.{{Citace elektronického periodika [828] => | titul = Carpathian montane conifer forests – The Encyclopedia of Earth [829] => | periodikum = editors.eol.org [830] => | url = https://editors.eol.org/eoearth/wiki/Carpathian_montane_conifer_forests [831] => | jazyk = en [832] => | datum přístupu = 2021-05-07 [833] => }} [834] => [835] => Rostoucím zdrojem příjmů je [[turistika]] a [[agroturistika]]. Pohoří karpatského oblouku patří k oblíbeným cílům jak běžné turistiky, tak i vícedenních treků a dálkových přechodů; částečně po hřebenech Karpat vedou [[Evropská dálková trasa|evropské dálkové trasy]] [[Evropská dálková trasa E3|E3]] a [[Evropská dálková trasa E8|E8]] (slovenská část jako [[Cesta hrdinů SNP|Cesta hrdinů Slovenského národního povstání]]).{{Citace elektronické monografie [836] => | titul = Trail across the Carpathian mountains [837] => | url = https://www.transcarpathian.org/trail/ [838] => | datum vydání = 2019-06-09 [839] => | datum přístupu = 2021-05-03 [840] => | jazyk = en-US [841] => }} Dobré podmínky jsou zde pro horská kola, [[horolezectví]] i [[kajak]]ing či [[rafting]]. Významnými středisky [[Zimní sporty|zimních sportů]] jsou slovenská letoviska Vysokých Tater, [[Zakopané|Zakopane]] v Polsku nebo rumunská [[Sinaia]]. U termálních a minerálních pramenů vznikly četné lázně ([[Piešťany|Pieštany]], [[Luhačovice]], [[Vyšné Ružbachy]], [[Smrdáky|Smrďáky]], [[Eger]], [[Krynica-Zdrój|Krynica]], [[Soločín]], [[Borsec]], [[Băile Herculane]] a mnoho dalších).{{Citace elektronického periodika [842] => | titul = Carpathian Mountains – The economy [843] => | periodikum = Encyclopedia Britannica [844] => | url = https://www.britannica.com/place/Carpathian-Mountains [845] => | jazyk = en [846] => | datum přístupu = 2021-05-03 [847] => }} V mnoha oblastech se lze setkat s tradiční lidovou architekturou a kulturními památkami, z nichž mnohé jsou zařazeny na seznam památek UNESCO, ať už jde o typické dřevěné kostelíky [[Dřevěné chrámy slovenských Karpat|na Slovensku]], v [[Karpatské dřevěné chrámy v Polsku a na Ukrajině|Polsku a na Ukrajině]] a [[Dřevěné kostely v oblasti Maramureš|v Maramureši]],{{Citace elektronického periodika [848] => | příjmení = tošovský [849] => | titul = DŘEVĚNÉ PERLY KARPAT [850] => | periodikum = ikoktejl [851] => | url = http://www.czech-press.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=1139:devne-perly-karpat-sp-1088753669&catid=1655&Itemid=148 [852] => | jazyk = [853] => | datum přístupu = 2021-04-29 [854] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20210429070252/http://www.czech-press.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=1139:devne-perly-karpat-sp-1088753669&catid=1655&Itemid=148 [855] => | datum archivace = 2021-04-29 [856] => }} [[Vesnice s opevněnými kostely v Transylvánii|opevněné vesnice Sedmihradska]] nebo pravoslavné kláštery v bývalé [[Moldávie|Rumunské Moldávii]] a [[Bukovina (země)|Bukovině]] ([[Klášter Putna|Putna]], [[Klášter Moldovița|Moldovița]] a další). Turisty lákají též unikátní ledové jeskyně [[Slovenský ráj|Slovenského ráje]] a [[Slovenský kras|krasu]] či bývalé solné doly Maramurešských hor. Zajímavostí je síť úzkorozchodných lesních železnic, budovaných na přelomu 19. a 20. století za účelem dopravy dřeva a lesních dělníků do odlehlých oblastí hor. Mnoho jich ve 20. století zaniklo, [[Bieszczadská lesní dráha|některé]] dosud slouží jako turistická atrakce.{{Citace elektronického periodika [857] => | titul = KARPATY.net – Lesní železnice v Karpatech, přehled funkčních i nefunkčních lesních železnic [858] => | periodikum = www.karpaty.net [859] => | url = http://www.karpaty.net/zeleznice/zeleznice.htm [860] => | datum přístupu = 2021-04-30 [861] => }}{{Citace elektronického periodika [862] => | titul = Karpatské lesní železnice, obrazová publikace – outdoor web Treking.cz [863] => | periodikum = www.treking.cz [864] => | url = https://www.treking.cz/archiv/lesnizeleznice.htm [865] => | datum přístupu = 2021-04-30 [866] => }} [867] => [868] => == Odraz v umění a vědě == [869] => [[Soubor:"Grojcowianie" folklore group in Żywiec Beskids clothing.jpg|alt=Krojovaná skupina s hudbou na louce|náhled|Folklórní slavnost v polských Beskydech]] [870] => Vzhledem k bohaté a pestré historii se Karpaty objevují též v řadě uměleckých děl, která je obtížné stručně a v úplnosti postihnout.{{Citace elektronického periodika [871] => | titul = Vyhledávání [872] => | periodikum = www.databazeknih.cz [873] => | url = https://www.databazeknih.cz/search?q=karpat&sm=books [874] => | datum přístupu = 2021-05-10 [875] => }} Jako kulisa slouží odlehlé pohoří například románům ''[[Drákula (kniha)|Dracula]]'' Brama Stokera nebo ''[[Tajemný hrad v Karpatech]]'' Julese Verna. Česká literatura za první československé republiky zpracovávala téma nově připojené Podkarpatské Rusi: odehrává se zde mnoho próz a reportáží [[Ivan Olbracht|Ivana Olbrachta]] (''[[Země beze jména]]'', ''[[Hory a staletí]]'', ''[[Nikola Šuhaj loupežník]]'', ''[[Golet v údolí|Golet v  údolí]]''), črty Stanislava Kostky Neumanna (''Enciány s Popa Ivana'') nebo ''[[Hordubal]]'' Karla Čapka. Život v horských vsích Bukoviny zachycovala ukrajinská spisovatelka [[Olha Kobyljanska]], život karpatské zvěře a obecně přírodní tematika je obsahem próz českého spisovatele a lesníka Jaroslava Hubálka (''Ze stínů karpatských pralesů'' a jiné).{{Citace elektronického periodika [876] => | příjmení = Databazeknih.cz [877] => | titul = Jaroslav Hubálek [878] => | periodikum = www.databazeknih.cz [879] => | url = https://www.databazeknih.cz/autori/jaroslav-hubalek-19464 [880] => | datum přístupu = 2021-05-22 [881] => }} Tradice a problémy moravsko-slovenských Karpat v moderní literatuře prozaicky ztvárnila Květa Legátová (''[[Želary]]'') nebo Kateřina Tučková (''[[Žítkovské bohyně (kniha)|Žítkovské bohyně]]''). Poetickými literárními průvodci po Karpatech, zejména rumunských, jsou ''[[Karpatské hry]]'' Miloslava Nevrlého nebo ''[[Vábení ducha Karpat]]'' Věry Koutecké. Život pastýřů na ukrajinských poloninách zobrazuje ukrajinský dokument režiséra Ostapa Kostyuka ''[[Živý oheň (dokument)|Živý oheň]]'' z roku 2015. Svébytným a vyhraněným literárním typem objevujícím se v mnoha podobách je karpatský zbojník s typickými atributy jako nezranitelnost, nadpřirozené schopnosti, silné sociální cítění s odbojem proti panstvu a podobně; k takovým patří i slezský [[Ondráš]], slovenský [[Juraj Jánošík|Jánošík]], podkarpatský [[Nikola Šuhaj]] či ukrajinský [[Oleksa Dovbuš]].{{Citace elektronického periodika [882] => | příjmení = Votruba [883] => | jméno = Adam [884] => | titul = Jsme takoví, jaké máme loupežníky [885] => | periodikum = Deník Referendum [886] => | url = https://denikreferendum.cz/clanek/19473-jsme-takovi-jake-mame-loupezniky [887] => | jazyk = [888] => | datum přístupu = 2021-05-18 [889] => }} [890] => [891] => Mnoho pohoří i jednotlivých vrcholů je opředeno lidovými legendami a pověstmi. Například [[Ceahlău]], přezdívané „rumunský Olymp“, bylo posvátným pohořím starých [[Dákové|Dáků]] a sídlem jejich nejvyššího boha [[Zalmoxis]]e,{{Citace elektronického periodika [892] => | titul = CEAHLAU National Park, Carpathian Mountains – ROMANIA, Travel and Tourism Information. [893] => | periodikum = romaniatourism.com [894] => | url = http://romaniatourism.com/park-national-ceahlau.html [895] => | datum přístupu = 2021-05-16 [896] => }} tatranský vrch [[Kriváň]] je národním symbolem Slovenska a jeho historického obrození,{{Citace elektronického periodika [897] => | titul = Vysoké Tatry: Kriváň – symbol Slovenska (www.infoglobe.cz) [898] => | periodikum = www.infoglobe.cz [899] => | url = https://www.infoglobe.cz/tip-na-vylet/vysoke-tatry-krivan-symbol-slovenska/ [900] => | datum přístupu = 2021-05-16 [901] => }} mnoho pohanských i křesťanských legend je spojeno s horou [[Radhošť]] v Moravskoslezských Beskydech.{{Citace elektronického periodika [902] => | titul = Radhošť – mystická hora, skrývající mnoho tajemství. [903] => | periodikum = beskydy.org [904] => | url = http://beskydy.org/radhost/ [905] => | datum přístupu = 2021-05-20 [906] => }} [907] => [908] => Podle Karpat pojmenoval německý astronom [[Johann Heinrich von Mädler]] pohoří [[Montes Carpatus]] na [[přivrácená strana Měsíce|přivrácené straně Měsíce]].{{Citace monografie [909] => | příjmení = Rükl [910] => | jméno = Antonín [911] => | odkaz na autora = Antonín Rükl [912] => | titul = Atlas Měsíce [913] => | vydavatel = Aventinum [914] => | místo = Praha [915] => | kapitola = Copernicus [916] => | strany = 88/31 [917] => | isbn = 80-85277-10-7 [918] => | rok = 1991 [919] => }}[https://archive.today/20120713003312/http://planetarynames.wr.usgs.gov/Feature/4006 Montes Carpatus], Gazetteer of Planetary Nomenclature, [[Mezinárodní astronomická unie|IAU]], [[United States Geological Survey|USGS]], [[NASA]] {{en}} [920] => [921] => == Odkazy == [922] => === Reference === [923] => {{Překlad|en|Carpathian Mountains|1018860461|fr|Carpates|182659008}} [924] => [925] => [926] => === Literatura === [927] => * {{Citace monografie [928] => | příjmení = Bílek [929] => | jméno = Aleš [930] => | příjmení2 = Kučera [931] => | jméno2 = Aleš [932] => | titul = Karpatské lesní železnice [933] => | vydavatel = Konting [934] => | rok vydání = 2007 [935] => | místo = Náchod [936] => | isbn = 978-80-903308-1-8 [937] => }} [938] => * {{Citace monografie [939] => | příjmení = Čihař [940] => | jméno = Martin [941] => | titul = Příroda hor a velehor: Karpaty [942] => | vydavatel = Karolinum [943] => | místo = Praha [944] => | rok vydání = 2000 [945] => | isbn = 80-246-0137-0 [946] => }} [947] => * {{Citace monografie [948] => | příjmení = Herianová [949] => | jméno = Silvia [950] => | příjmení2 = Královičová [951] => | jméno2 = Andrea [952] => | titul = Svet Karpát – príručka k environmentálnej výchove [953] => | vydavatel = Daphne [954] => | rok vydání = 2009 [955] => | isbn = 978-80-89133-17-8 [956] => | místo= Bratislava [957] => | jazyk = sk [958] => }} [959] => *{{Citace monografie [960] => | příjmení = Kondracki [961] => | jméno = Jerzy [962] => | titul = Karpaty [963] => | vydavatel = Wydawnictwa Szkolne i Pedagogiczne [964] => | místo = Warszawa [965] => | rok vydání = 1989 [966] => | isbn = 83-02-04067-3​ [967] => | jazyk = pl [968] => }} [969] => * {{Citace monografie [970] => | příjmení = Nevrlý [971] => | jméno = Miloslav [972] => | titul = Karpatské hry [973] => | vydání = [974] => | vydavatel = Vestri [975] => | rok vydání = 2006 [976] => | místo = Liberec [977] => | isbn=80-903029-5-5 [978] => }} [979] => * {{Citace monografie [980] => | příjmení = Sándor [981] => | jméno = Szakáll [982] => | autor = [983] => | spoluautoři = et al. [984] => | titul = Minerals of the Carpathians [985] => | vydavatel = Granit [986] => | místo = Praha [987] => | rok vydání = 2002 [988] => | isbn = 80-7296-014-8 [989] => }} [990] => * {{Citace monografie [991] => | příjmení = Sičynskij [992] => | jméno = Vladimír [993] => | titul = Dřevěné stavby v karpatské oblasti [994] => | vydavatel = Slovanský ústav AV ČR [995] => | místo= Praha [996] => | rok vydání = 1940 [997] => }} [998] => * {{Citace monografie [999] => | příjmení = Urban [1000] => | jméno = Peter [1001] => | titul = Karpatské povesti [1002] => | vydavatel = Matica slovenská [1003] => | rok vydání = 2013 [1004] => | isbn = 978-80-8115-113-2 [1005] => | místo= Martin [1006] => | jazyk = sk [1007] => }} [1008] => [1009] => === Externí odkazy === [1010] => * {{Commonscat|Carpathian Mountains}} [1011] => * {{Wikislovník|heslo=Karpaty}} [1012] => * {{NK ČR|ge134264|množné=ano|věc=ano}} [1013] => * [http://www.karpaty.net/ Karpaty.net] – informační server o Karpatech [1014] => * [http://www.dusekarpat.cz/ DušeKarpat.cz] – fotografie a informace o karpatských pohořích [1015] => * [https://www.youtube.com/watch?v=XHUduIz2Jhs The Heights of the Carpathians] – dokumentární film podrobně představující oblast Karpat (anglicky) [1016] => * [https://www.youtube.com/watch?v=En6Soo8AHW0&t=1975s Milan Chytrý: Karpaty] – přednáška z cyklu Vegetace a biotopy Evropy na Přírodovědecké fakultě MU [1017] => * [https://www.youtube.com/watch?v=quopNqNvHrw&t=10s Monika Janišová: Karpatské biologické a kultúrne dedičstvo] – přednáška na Masarykově univerzitě (slovensky) [1018] => * [https://doc.rero.ch/record/305189/files/19-Karpaty-ukryte-bohatstvo.pdf Karpaty – ukryté bohatstvo] – publikace Štátne ochrany prírody Slovenskej republiky (slovensky a anglicky) [1019] => * [https://wwfeu.awsassets.panda.org/downloads/ceri_statusofthecarpathians_wwfdcp2001.pdf The Status of the Carpathians] – zevrubná zpráva o karpatské přírodě a kultuře od Iniciativy karpatských ekoregionů (anglicky) [1020] => * [https://www.researchgate.net/publication/281032951_DRAFT_CARPATHIAN_RED_LIST_OF_BIRDS_AVES Carpathian Red List of Forest Habitats and Species; Carpathian List of Invasive Allien Species (Draft)] – návrh červeného seznamu karpatských biotopů, druhů a soupis invazních druhů (anglicky) [1021] => [1022] => {{Autoritní data}} [1023] => {{Portály|Geografie}} [1024] => {{Nejlepší článek}} [1025] => [1026] => [[Kategorie:Karpaty| ]] [1027] => [[Kategorie:Alpsko-himálajský systém]] [1028] => [[Kategorie:Geomorfologické subsystémy v Česku]] [1029] => [[Kategorie:Pohoří v Česku]] [1030] => [[Kategorie:Pohoří v Maďarsku]] [1031] => [[Kategorie:Pohoří v Polsku]] [1032] => [[Kategorie:Pohoří v Rumunsku]] [1033] => [[Kategorie:Pohoří na Slovensku]] [1034] => [[Kategorie:Pohoří na Ukrajině]] [1035] => [[Kategorie:Pohoří v Evropě]] [1036] => [[Kategorie:Geografie střední Evropy]] [1037] => [[Kategorie:Geografie východní Evropy]] [1038] => [[Kategorie:Geografie jihovýchodní Evropy]] [] => )
good wiki

Karpaty

Karpaty jsou rozsáhlé pásemné pohoří ve střední a východní Evropě, součást alpsko-himálajského geologického systému. Vznikly v průběhu mladších třetihor, patří tedy k mladým evropským pohořím.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Gerlachovský štít','Železná vrata','Poloniny','Jižní Karpaty','Slovenský kras','Bucegi (pohoří)','Retezat','Transylvánská vysočina','Panonská pánev','Zemplínské vrchy','Fagarašské hory','Západní Karpaty'

Poloniny

Retezat