Array ( [0] => 14717699 [id] => 14717699 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Kurdové [uri] => Kurdové [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => Kurdové jsou etnická a jazyková skupina, která obývá převážně horské oblasti na území středního východu. Tato skupina má bohatou historii a kulturu, která zahrnuje vlastní jazyk, hudbu, tanec a literaturu. Kurdové jsou jednou z nejpočetnějších etnických skupin v regionu a jsou rozděleni do několika hlavních skupin, které se odlišují podle dialektů a kulturních tradic. Navzdory svému počtu a historické přítomnosti v regionu Kurdové často čelili sociálnímu vyloučení a politickému útlaku. V současné době se Kurdové nacházejí ve státech jako je Turecko, Irák, Írán a Sýrie, a usilují o větší autonomii a uznání svých práv. [oai] => Kurdové jsou etnická a jazyková skupina, která obývá převážně horské oblasti na území středního východu. Tato skupina má bohatou historii a kulturu, která zahrnuje vlastní jazyk, hudbu, tanec a literaturu. Kurdové jsou jednou z nejpočetnějších etnických skupin v regionu a jsou rozděleni do několika hlavních skupin, které se odlišují podle dialektů a kulturních tradic. Navzdory svému počtu a historické přítomnosti v regionu Kurdové často čelili sociálnímu vyloučení a politickému útlaku. V současné době se Kurdové nacházejí ve státech jako je Turecko, Irák, Írán a Sýrie, a usilují o větší autonomii a uznání svých práv. [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - etnická skupina [1] => | název = Kurdové
کورد [2] => | obrázek = Diyarbekir shepherd, Mardin Kurd, Aljazeera Kurd, 1873.jpg [3] => | popisek = Kurdské oblečení, [[1873]] [4] => | populace = Odhad '''30'''CIA - The World Factbook: 14 million in Turkey (18%)[https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/tu.html] {{Wayback|url=https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/tu.html |date=20170920072149 }}, 4.7–6.2 million in Iraq (15–20%)[https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/iz.html] {{Wayback|url=https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/iz.html |date=20181224211125 }}, 7.9 million in Iran(10%)[https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/ir.html] {{Wayback|url=https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/ir.html |date=20200529201523 }} (all for 2012), plus several millions in Syria, neighboring countries, and the diaspora. až '''38''' milionů''The Kurds: culture and language rights'' (Kerim Yildiz, Georgina Fryer, Kurdish Human Rights Project; 2004): 18% of Turkey, 20% of Iraq, 8% of Iran, 9.6%+ of Syria; plus 1–2 million in neighboring countries and the diaspora.Sandra Mackey , “The reckoning: Iraq and the legacy of Saddam”, W.W. Norton and Company, 2002. Excerpt from pg 350: “As much as 25% of Turkey is Kurdish.” [5] => | původ = [6] => | regiony = [7] => | region1 = {{vlajka a název|Turecko}} [8] => | pop1 = 11–15 milionů
15,7–25% [9] => | ref1 = [http://www.radikal.com.tr/Radikal.aspx?aType=RadikalDetayV3&ArticleID=913650&CategoryID=104 Kürtlerin nüfusu 11 milyonda İstanbul"da 2 milyon Kürt yaşıyor – Radikal Dizi]. Radikal.com.tr. Retrieved on 2013-07-12. [10] => | region2 = {{vlajka a název|Írán}} [11] => | pop2 = 6,5–7,9 milionu
7–10% [12] => | ref2 = [13] => | region3 = {{vlajka a název|Irák}} [14] => | pop3 = 6,2–6,5 milionu
15–23% [15] => | ref3 = [16] => | region4 = {{vlajka a název|Sýrie}} [17] => | pop4 = 2,2–3 miliony
9–15% [18] => | ref4 = [https://ojcs.siue.edu/ojs/index.php/ssa/article/view/1818/496 Studying the Kurds in Syria: Challenges and Opportunities [19] => | Lowe [20] => | Syrian Studies Association Bulletin] {{Wayback|url=https://ojcs.siue.edu/ojs/index.php/ssa/article/view/1818/496 |date=20130929080734 }}. Ojcs.siue.edu. Retrieved on 2013-07-12.{{cite web |first=John L. |last=Henriques |title=Syria: issues and historical background |publisher= Nova Science Publishers, |url=http://www.google.com/search?hl=en&tbo=1&tbm=bks&q=+Estimates+of+the+number+of+Kurds+in+Syria+vary+widely%2C+but+they+are+believed+to+compose+about+9+percent+of+the+population&aq=f&aqi=&aql=&oq= }}{{cite web|url=http://www.opendemocracy.net/zana-khasraw-gul/where-are-syrian-kurds-heading-amidst-civil-war-in-syria|title=Where are the Syrian Kurds heading amidst the civil war in Syria?|last=Gul|first=Zana Khasraw|date=22 July 2013|publisher=Open Democracy|accessdate=4 November 2013}} [21] => | region5 = {{vlajka a název|Ázerbájdžán}} [22] => | pop5 = 150 000–180 000 [23] => | ref5 = Ismet Chériff Vanly, “The Kurds in the Soviet Union”, in: Philip G. Kreyenbroek & S. Sperl (eds.), The Kurds: A Contemporary Overview (London: Routledge, 1992). pg 164: Table based on 1990 estimates: Azerbaijan (180,000), Armenia (50,000), Georgia (40,000), Kazakhistan (30,000), Kyrghizistan (20,000), Uzbekistan (10,000), Tajikistan (3,000), Turkmenistan (50,000), Siberia (35,000), Krasnodar (20,000), Other (12,000), Total 450,000 [24] => | region6 = {{vlajka a název|Arménie}} [25] => | pop6 = 37 470 [26] => | ref6 = {{cite web|title=Information from the 2011 Armenian National Census|url=http://www.armstat.am/file/doc/99478353.pdf|language=Armenian|work=Statistics of Armenia|accessdate=27 May 2014}} [27] => | region7 = {{vlajka a název|Gruzie}} [28] => | pop7 = 20 843 [29] => | ref7 = {{cite web|title=The Human Rights situation of the Yezidi minority in the Transcaucasus|url=http://www.unhcr.org/refworld/pdfid/485fa2342.pdf|work=United Nations High Commissioner for Refugees|publisher=United Nations High Commissioner for Refugees|page=18}} [30] => | region8 = [31] => | pop8 = [32] => | ref8 = [33] => | region9 = '''Diaspora''' [34] => | pop9 = cca 1,5 mil. [35] => | region10 = {{vlajka a název|Německo}} [36] => | pop10 = 800 000 [37] => | ref10 = {{cite news|title=Camps built in Germany, Austria to win new members for PKK, reports reveal|url=http://www.todayszaman.com/news-289089-camps-built-in-germany-austria-to-win-new-members-for-pkk-reports-reveal.html|accessdate=28 October 2012|newspaper=Zaman|date=9 August 2012|archiveurl=https://web.archive.org/web/20120809235709/http://www.todayszaman.com/news-289089-camps-built-in-germany-austria-to-win-new-members-for-pkk-reports-reveal.html|titul=Archivovaná kopie|datum přístupu=2015-01-02|url archivu=https://web.archive.org/web/20160305115531/http://www.todayszaman.com/news-289089-camps-built-in-germany-austria-to-win-new-members-for-pkk-reports-reveal.html|datum archivace=2016-03-05|nedostupné=ano}} [38] => | region11 = {{vlajka a název|Izrael}} [39] => | pop11 = 150 000 [40] => | ref11 = {{cite web |url=http://www.i24news.tv/en/news/israel/society/130930-israel-s-kurds-celebrate-annual-festival-in-jerusalem |title=Jewish Kurds from Iraq, Syria attend Jerusalem festival |publisher=I24 News |accessdate=2013-09-11 |archive-url=https://web.archive.org/web/20140116075108/http://www.i24news.tv/en/news/israel/society/130930-israel-s-kurds-celebrate-annual-festival-in-jerusalem |archive-date=2014-01-16 |dead-url=ano |titul=Archivovaná kopie |datum přístupu=2015-01-02 |url archivu=https://web.archive.org/web/20140116075108/http://www.i24news.tv/en/news/israel/society/130930-israel-s-kurds-celebrate-annual-festival-in-jerusalem |datum archivace=2014-01-16 }} [41] => | region12 = {{vlajka a název|Francie}} [42] => | ref12 = 135 000 [43] => | region13 = {{vlajka a název|Rusko}} [44] => | pop13 = 63 818 [45] => | ref13 = {{cite web|title=Всероссийская перепись населения 2010 г. Национальный состав населения Российской Федерации|url=http://demoscope.ru/weekly/ssp/rus_nac_10.php|work=Demoscope|publisher=Demoscope|accessdate=4 July 2012}} [46] => | jazyky = [[Kurdština]] (rozdělena do několik dialektů) [47] => | náboženství = Většinou [[islám]] (převažuje [[Sunnitský islám|sunnitský]], ale také [[Ší'itský islám|ší'itský]] a [[súfismus]]) s menšinami ateistů, [[Agnosticismus|agnostiků]], [[Jezídismus|jezídů]], [[Zoroastrismus|zoroastriánů]], [[Křesťanství|křesťanů]] a [[Judaismus|židů]] [48] => | příbuzní = Ostatní [[Íránci]] [49] => | poznámky = [50] => }} [51] => '''Kurdové''' jsou íránský národ sídlící na [[Blízký východ|Blízkém východě]], který žije hlavně v odlehlých oblastech dnešního [[Turecko|Turecka]] (cca 11,4–15 milionů), [[Írán]]u (mezi 4,8–7,9 milionu), [[Irák]]u (4,0–6,5 milionu) a [[Sýrie]] (1,6 milionu). Mnoho Kurdů obývá také turecká velkoměsta, především [[Istanbul]]. Kromě toho vznikla od [[1960–1969|60. let 20. století]] početná kurdská diaspora v [[Západní Evropa|Západní Evropě]], především v [[Německo|Německu]] (0,75 až 1,0 milionu) a [[Nizozemsko|Nizozemsku]]. [52] => [53] => Zmínky o Kurdech se začaly objevovat v arabských zdrojích v raném [[středověk]]u, ačkoli tento termín nebyl tehdy používán pro konkrétní skupiny lidí, spíše šlo o odkaz na směsici kočovných západních íránských kmenů, které se odlišovaly od [[Peršané|Peršanů]]. Ovšem jasný důkaz kurdské [[Etnikum|etnické]] identity lze nalézt až v textech z [[12. století|12.]]–[[13. století]].{{Citace kvalifikační práce | příjmení = Boris [54] => | jméno = James | instituce = American University of Beirut | titul = Uses and Values of the Term Kurd in Arabic Medieval Literary Sources | typ_práce = Seminar | url = http://www.academia.edu/181103/Uses_and_Values_of_the_Term_Kurd_in_Arabic_Medieval_Literary_Sources | rok = 2006}} Kurdská kultura i jazyk jsou zakořeněny právě v íránské kultuře,{{Citace monografie | příjmení = Izady | jméno = Mehrdad | titul = The Kurds: A Concise Handbook | url = https://books.google.cz/books?id=I9mr6OgLjBoC&pg=PA198&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false | vydavatel = Taylor & Francis | rok = 1992 | strany = 198 | isbn = 978-0-8448-1727-9}} v důsledku toho jsou Kurdové často označováni jako lidé [[Íránské národy|íránského původu]].{{Citace elektronické monografie [55] => | příjmení = Bearman | jméno = P. | titul = [[Encyclopaedia of Islam]], Second Edition | url = http://referenceworks.brillonline.com/entries/encyclopaedia-of-islam-2/kurds-kurdistan-COM_0544?s.num=0&s.f.s2_parent=s.f.book.encyclopaedia-of-islam-2&s.q=The+Kurds%2C+an+Iranian+people+of+the+Near+East | příjmení2 = Bianquis [56] => | jméno2 = Th. | příjmení3 = Bosworth | jméno3 = C.E. | příjmení4 = Donzel | jméno4 = E. | příjmení5 = Heinrichs | jméno5 = W.P. [57] => | kapitola = Kurds, Kurdistān | poznámka = "The Kurds, an Iranian people of the Near East, live at the junction of more or less laicised Turkey"}} [58] => [59] => [[Kurdština]] patří k severozápadní skupině [[íránské jazyky|íránských jazyků]], které spadají do [[Indoevropské jazyky|indoevropské větve]]. Kurdové jsou dnes v mnoha státech, kde žijí, utlačováni, stávají se oběťmi [[diskriminace]], někdy dokonce [[Genocida|genocidy]]. Irácký [[Diktatura|diktátor]] [[Saddám Husajn]] nechal povraždit tisíce Kurdů plynem. První, kdo použil plynové zbraně proti Kurdům, byli již v roce 1918 Turci.{{cite news|url=http://news.bbc.co.uk/onthisday/hi/dates/stories/march/16/newsid_4304000/4304853.stm |title=BBC ON THIS DAY | 16 | 1988: Thousands die in Halabja gas attack |publisher=BBC News |date= |accessdate=2013-08-28}} V [[Turecko|Turecku]] čelí Kurdové tvrdé [[Asimilace|asimilační]] politice a je jim odpíráno právo na politickou reprezentaci. [60] => [61] => == Příchod Kurdů == [62] => Kurdské kmeny přišly do míst jejich dnešního rozšíření již v prehistorické době. Dle hrubých odhadů se dá usoudit, že se tak stalo v druhém tisíciletí před naším letopočtem. V této době přišel na Blízký východ indoevropský kmen [[Árijci|Árijců]]. [[Íránská vysočina|Íránská náhorní plošina]] se tak stala velmi důležitým předělem mezi [[Blízký východ|Blízkým východem]], [[Střední Asie|Střední Asií]] a [[Indický subkontinent|indickým subkontinentem]]. Stejně tak sloužilo toto území i jako dočasné útočiště pro tehdy nově přicházející kmeny z východu. Dá se předpokládat, že se Kurdové, kteří sem přišli s přistěhovaleckou vlnou indoevropských Árijců, promísili s obyvatelstvem, které již na tomto území žilo. [63] => [64] => Kolem původu Kurdů se vede řada vědeckých debat a vzniklo mnoho teorií, přičemž je nutno dodat, že vzhledem k osidlovacímu procesu, který trval celá staletí, nejsou žádné řádné důkazy. Hlavní teorie lze stručně zformulovat takto: [65] => [66] => === Churritský původ === [67] => Kurdové jsou potomci [[Churrité|Churritů]], kteří založili [[Mitanni|stát Mitanni]] (v 2. tisíciletí př. n. l.). Jelikož [[Churrité]] byli často přezdíváni též Hurité či Kurité, lze usoudit, že se od nich též odvodilo jméno kurdského kmene. Je také zajímavé, že území huritských kmenů se téměř dokonale pokrývá s kurdským územím. Na druhou stranu je nutno dodat, že Hurité nemluvili žádným z [[Indoevropské jazyky|indoevropských jazyků]]. [68] => [69] => === Skythský původ === [70] => Podle této teorie jsou Kurdové potomci [[Skytové|Skytů]]. [[Xenofón]] psal ve své ''Anabázi'' o jistém kmeni Kurdučů. Na druhou stranu většina vědců a archeologů tuto teorii vyvrací, jelikož území, kde Kurdučukové žili, bylo na dnešní [[Ukrajina|Ukrajině]] a v [[Bělorusko|Bělorusku]]. [71] => [72] => === Médský původ === [73] => Vyvinuli se z kmene [[Médie|Médů]]. Také většina dnešních Kurdů se považuje za potomky Médů. Toto mínění se pak ještě více posílilo tím, že staromédské slovo „kur/kurd“ je výrazem pro slovo „silný“. I v dnešní době se dá toto slovo i s jeho původním významem nalézt v jednom z kurdských dialektů. Kurdský archeolog prof. Syies tvrdí, že Médové jsou kurdskými kmeny, které sousedily s [[Asýrie|asyrskou říší]]. Toto by též odpovídalo, jelikož patří k indoevropské jazykové větvi a původem jsou Árijci. V současné době se mnoho vědců snaží tuto teorii podpořit ještě tím, že hledají základy kurdštiny v řeči starých Médů. [74] => [75] => == Hranice území == [76] => [[Soubor:Kurdish-inhabited area by CIA (1992).jpg|náhled|Území obývané Kurdskou většinou (1992)]] [77] => [[Soubor:YPJ fighters shake hands with one another.jpg|náhled|[[Rojava|Syrští Kurdové]] bojující proti [[Islámský stát|Islámskému státu]]]] [78] => Do dnešních dnů nemá [[Kurdistán]] žádné přesné hranice. Státy, ve kterých Kurdové žijí, se všemožně snaží obhájit tvrzení, že je nesmyslné, aby Kurdové měli vlastní stát. Nejasnosti zvyšuje historický fakt, že slovem Kurdistán byla označována provincie v Perské říši, které vládl turecký kmen [[Seldžukové|Seldžuků]]. Tato nadvláda trvala od [[11. století|11.]] do [[13. století]], kdy pak Seldžukové převzali moc nad velkou částí Blízkého východu. [79] => [80] => Kurdistán jako ohraničené území pak existoval ještě jednou, a to v [[19. století]] jako provincie v [[Osmanská říše|Osmanské říši]], tato provincie byla ale během vládních reforem opět brzy zrušena. V roce 1927 během Kurdského povstání pak byla vyhlášena mezinárodně neuznaná kurdská [[Araratská republika]], která zanikla v září 1931 zásahem turecké armády. [81] => [82] => == Jazyky == [83] => Kurdské jazyky se řadí mezi severozápadní [[íránské jazyky]] [[Indoíránské jazyky|indoíránské jazykové větve]] [[Indoevropské jazyky|indoevropské jazykové rodiny]]. [84] => [85] => Jako kurdština se obecně označují všechny kurdské dialekty. Mluvčí žijí především na území tzv. Kurdistánu, který se rozkládá hlavně v Turecku, Sýrii, Iráku a Íránu. V Iráku je považována za oficiální jazyk, v Íránu má status oficiálního regionálního jazyka a uznáván je také v Arménii. Nejblíže příbuzní jazykem jsou jim [[Balúčové]]. [86] => [87] => Kurdské jazyky se nejčastěji dělí do tří podskupin: [88] => * Severokurdská ([[kurmándží]]) – počet mluvčích: 15–20 mil.; Turecko, Sýrie, sever Iráku, severozápad Íránu [89] => * Středokurdská ([[sorání]]) – počet mluvčích: 6–7 mil.; východ [[Irácký Kurdistán|iráckého Kurdistánu]], západ Íránu [90] => * Jihokurdská (pehlewání) – počet mluvčích: 3 mil; íránské oblasti [[Kermánšáh (provincie)|Kermánšáh]] a [[Ílám]] a západ iráckého Kurdistánu [91] => [92] => Jazyky zazaki (střední Turecko) a horami (západ Íránu) nejsou často klasifikovány jako kurdské jazyky, protože si nejsou vzájemně srozumitelné. Jejich mluvčí však sami sebe považují za Kurdy. [93] => [94] => Systém zápisu kurdštiny dosud není pevně stanoven a sjednocen. V Turecku se kurdština zapisuje latinkou, tureckým pravopisem, v Íránu upravenou variantou arabského písma, v Iráku buď arabským písmem nebo latinkou. V Sýrii se pro zápis kurdštiny rovněž používá latinka. Kurdové na území bývalého Sovětského svazu užívají většinou stále upravenou variantu cyrilice. [95] => [96] => == Populace == [97] => [[Soubor:Children puppy sulaimania.jpg|náhled|Kurdské děti v [[Sulejmánie|Sulajmáníji]]]] [98] => [99] => Počet kurdského obyvatelstva v Asii (na území Kurdistánu) se odhaduje asi na 30 milionů, další dva miliony žijí v [[Diaspora|diaspoře]]. Kurdové tvoří asi 18–20 % obyvatel Turecka (někdy uváděno až 25 %), 15–20 % Iráku, 10 % Íránu a 9 % Sýrie. Kurdové jsou po Arabech, Peršanech a Turcích čtvrtým největším etnikem v západní Asii. [100] => [101] => V roce 1991 se počet kurdského obyvatelstva pohyboval okolo 22,5 milionů, přičemž až 48 % z nich žilo v Turecku, 24 % v Íránu, 18 % v Iráku a 4 % v Sýrii. [102] => [103] => V [[Západní Evropa|západoevropských]] zemích žije dle odhadů nejméně 1,5 milionu Kurdů, z toho asi polovina v [[Německo|Německu]]. [104] => [105] => Zvláštním případem kurdské diaspory, jsou komunity v Zakavkazsku a centrální Asii, vysídlené zde v období [[Ruské impérium|Ruského impéria]]. Tyto komunity po více než sto let podstupovaly nezávislý vývoj. Počet členů těchto komunit byl odhadnut asi na 0,4 milionu. [106] => [107] => == Kurdská situace od roku 1950 == [108] => [109] => === V Turecku === [110] => {{Podrobně|Turecký Kurdistán}} [111] => [112] => Většina kurdských sídlišť se nachází v jihovýchodním [[Turecko|Turecku]]. Centrem je město [[Diyarbakır]]. [113] => [114] => Od potlačení povstání [[Alevité|Alevitů]] ve [[1930–1939|30. letech 20. století]] byla politická situace Kurdů v Turecku pro příští půlstoletí relativně klidná. Turecko se nezúčastnilo [[Druhá světová válka|druhé světové války]] a úspěšně udržovalo svou zahraničně-politickou [[Neutralita|neutralitu]] až do počátku [[1950–1959|padesátých let]], kdy se obrátilo k [[Západní svět|západnímu světu]] a vstoupilo do [[Severoatlantická aliance|NATO]] jako důležitý [[Geostrategie|geostrategický]] partner. [[Spojené státy americké|Spojené státy]] a další západní spojenci Turecka se příliš nezajímali o práva etnických menšin v zemi. Nespokojenost Kurdů se situací vyústila koncem [[1970–1979|70. let]] v založení [[Extremismus|extremistických]], [[Marxismus|marxisticky]] orientovaných a [[Nacionalismus|nacionalistických]] organizací, mezi nimiž je [[Strana kurdských pracujících]] (PKK) obzvláště prominentní. [115] => [116] => Po vojenském převratu v roce 1980, kdy se k moci v Turecku dostala [[vojenská junta]], byl kurdský jazyk ve veřejném i soukromém životě oficiálně zakázán.{{Citace elektronického periodika | titul = Turkey - Abdullah Demirbas - European Union - Kurds | periodikum = The New York Times | datum_vydání = 2008-02-17 | url = https://www.nytimes.com/2008/02/17/magazine/17turkey-t.html? | issn = 0362-4331 [117] => }} Vedení PKK muselo zemi opustit. Slova „Kurdové“, „Kurdistán“ nebo „Kurdský“ turecká vláda oficiálně zakázala.{{Citace monografie | příjmení1 = Baser | jméno1 = Dr Bahar | titul = Diasporas and Homeland Conflicts: A Comparative Perspective | url = https://books.google.cz/books?id=8MTVBgAAQBAJ&redir_esc=y | vydavatel = Ashgate Publishing, Ltd. | strany = 63 | isbn = 9781472425621}} V té době bylo v kurdských územích používání kurdského jazyka, oblékání, folklóru a jmen zakázáno.{{Citace monografie | příjmení1 = Hannum | jméno1 = Hurst | titul = Autonomy, Sovereignty, and Self-Determination: The Accommodation of Conflicting Rights | url = https://books.google.cz/books?id=28PEGfCDiZEC&redir_esc=y | vydavatel = University of Pennsylvania Press | strany = 187–9 | isbn = 9780812202182}} Mnozí, kteří hovořili, publikovali nebo zpívali v kurdštině, byli zatčeni a uvězněni.{{Citace monografie | příjmení1 = Aslan | jméno1 = Senem | titul = Nation Building in Turkey and Morocco | url = https://books.google.cz/books?id=wTAWBQAAQBAJ&redir_esc=y | vydavatel = Cambridge University Press | strany = 134 | isbn = 9781107054608}} [118] => [119] => Pod vedením [[Abdullah Öcalan|Abdullaha Öcalana]] začal v roce 1984 ozbrojený konflikt PKK proti Turecku, který oficiálně trval až do roku 1999, kdy agenti americké tajné služby [[Central Intelligence Agency|CIA]] zajali kurdského vůdce Öcalana v [[Keňa|Keni]] a vydali jej do Turecka, ale občasné ozbrojené potyčky se udály i později. Tento konflikt měl pro Kurdy katastrofální následky: bylo zabito asi 30 000 lidí, velké části jihovýchodního Turecka byly zničeny, tisíce venkovských míst byly zničeny nebo opuštěny, kurdská populace z nich byla přemístěna do „bezpečnějších“ městských oblastí jako jsou [[Diyarbakır]], [[Van]] nebo [[Rnırnaka]]. Od té doby také dále roste kurdská [[diaspora]] v západoevropských zemích. Abdullah Öcalan byl v Turecku původně odsouzen k smrti a pak omilostněn k doživotnímu vězení, když přiznal teroristickou podstatu své PKK. Mezi země a organizace, které tuto skupinu klasifikují jako teroristickou, patří Turecko, Írán, Irák, Sýrie, Spojené státy, [[Spojené království]], dále také NATO, [[Evropská unie]], nikoli však [[Organizace spojených národů|OSN]]{{Citace elektronického periodika [120] => | titul = Strana kurdských pracujících (PKK) [121] => | periodikum = Novinky.cz [122] => | odkaz na periodikum = Novinky.cz [123] => | vydavatel = Borgis [124] => | url = https://www.novinky.cz/tema/clanek/strana-kurdskych-pracujicich-pkk-40302897 [125] => | datum přístupu = 2020-04-05 [126] => }}. Podle amerických zdrojů 37,4 % etnických Kurdů v Turecku věří, že PKK zastupuje všechny Kurdy, zatímco většina 50,1 % s tím nesouhlasí. [127] => [128] => [[Soubor:Turkish general election, 2015 - Peoples' Democratic Party (Turkey) Celebration - Istanbul.jpg|náhled|Stoupenci prokurdské strany [[Lidově demokratická strana|HDP]] v [[Istanbul]]u]] [129] => [130] => Turecko je dnes zemí s největší kurdskou populací, která je také největší etnickou menšinou v zemi. Vykazovaný počet Kurdů v Turecku se může lišit o miliony osob v závislosti na zdrojích a definicích. Turecká rada pro národní bezpečnost tvrdí, že v Turecku žije 12,6 milionu Kurdů. Podle odhadů americké tajné služby [[Central Intelligence Agency|CIA]] činí jejich počet asi 14 milionů lidí, což by bylo zhruba 18 % z celkové turecké populace. Na druhé straně má být počet Kurdů v Turecku podle kurdských nacionalistických zdrojů, které uvádějí [[Alevité|alevitské]] publikace, až dvojnásobný, tedy více než 25 milionů. Všechny výše uvedené odhady se vztahují na turecké obyvatele, kteří se identifikují jako Kurdové, zatímco počet mluvčích [[Kurdština|kurdštiny]] je přibližně poloviční, a to v důsledku několik desetiletí trvající jazykové asimilace. Více než polovina z Kurdů v Turecku jsou [[Sunnitský islám|sunnitští muslimové]], stejně jako drtivá většina etnických Turků, ale na rozdíl od nich nepatří k tzv. Hanafi. Mezi 20-25% Kurdů jsou Alevité ([[Ší'itský islám|šíitská]] forma islámu) a zbytek jsou Sufis a Yessis, křesťané a další. Většina kurdské populace tradičně žije v jihovýchodních částech Turecka, které jsou spojovány s neurčitě vymezenou zeměpisnou oblastí [[Kurdistán]]u, a stovky tisíců Kurdů žijí v etnických enklávách střední [[Malá Asie|Anatolie]]. Kvůli konfliktu mezi tureckou armádou a PKK se velké množství Kurdů stěhovalo do nejvíce industrializovaných provincií v severním Turecku. Používat kurdský jazyk na veřejnosti bylo zakázáno v roce 1991. V současnosti je [[turečtina]] jediným úředním jazykem v zemi. [131] => [132] => === V Íránu === [133] => {{Podrobně|Kurdistán (íránská provincie)}} [134] => [135] => Postavení Kurdů v Íránu se v mnoha ohledech liší od ostatních současných států s kurdským obyvatelstvem. Za prvé, Kurdové jsou součástí íránského národa spolu s [[Peršané|Peršany]], Ázerbájdžánci, Mazanderani, Gilaki, Talis, Beludžima a jinými etnickými skupinami s íránskou státní příslušností. S Kurdy v jiných státech mají společný etnický původ a kulturu. V době osmanizace a pohybu hranice na východ našli statisíce Kurdů a jejich potomci útočiště v Íránu. Kurdská literatura ve všech svých podobách (kurdská, soranská, guranská) jako jeden z hlavních faktorů jejich identity byla také vytvořena v rámci íránských hranic a byla silně ovlivněna dalšími íránskými literaturami (nejvíce perskou). Kromě historických a kulturních faktorů se Írán liší od ostatních západoasijských zemí s osídlením Kurdů tím, že jeho hranice netvořily evropské koloniální mocnosti jako Velká Británie, Francie nebo Rusko, takže Írán nezasáhla vlna nacionalistických hnutí jako se to stalo v Turecku, Iráku nebo v Sýrii, ale zůstal jako jedinečný příklad etnicky heterogenní, ale politicky homogenní země v širším regionu. [136] => [137] => Kvůli rostoucímu tureckému a arabskému nacionalismu a sovětskému vlivu v této oblasti postavil Írán ve 20. století svou politickou ideologii na pan-íránských pohledech na svět a tradičně pomáhal Kurdům za íránskými hranicemi proti jejich politické a kulturní diskriminaci a asimilaci. Jedním z předních íránských politiků a intelektuálů v době populárního předsedy vlády [[Muhammad Mosaddek|Muhammada Mosaddeka]] byl [[Karim Sandžabi]], Kurd z provincie [[Kermanšáh]], který předsedal politické straně [[Národní fronta (Írán)|Národní fronta]] založené v roce 1949 Mosaddekem. [138] => [139] => Kurdské postavení se výrazně nezměnilo ani po roce 1953, kdy byla v důsledku státního převratu podporovaného [[Spojené státy americké|Spojenými státy]] (''Operation Ajax'') posílena [[Monarchie|monarchická]] moc íránského šáha. [[Rezá Šáh Pahlaví]] (jinak mazanderanské národnosti) sám Kurdy nazýval „čistokrevnými Íránci“ nebo „jedním z nejušlechtilejších íránských národů“. K významnému obratu v kurdské společnosti došlo v 60. a 70. letech, kdy Rezá Pahlaví realizoval program industrializace země, čímž silně omezil venkovský a kočovný způsob života Kurdů. Tento program postihl převážně severní a střední části Íránu s velkou kurdskou populací, ale proces probíhal poměrně pomalu, takže v roce 1977 byl poměr pracovníků v průmyslu a zemědělství ve [[Východní Ázerbájdžán|Východním Ázerbájdžánu]] 1 : 2,6. Také podíl městského obyvatelstva ve středním Íránu činil 80 % a v oblastech osídlených Kurdy pouze 25 %. Rozdíly mezi těmito ukazateli byly pak významně sníženy pokračujícím vzestupem íránské ekonomiky v 80. a 90. letech 20. století. [140] => [141] => Dědictví dvou [[Loutkový stát|loutkových států]] zřízených [[Sovětský svaz|Sovětským svazem]] na severu Íránu po skončení [[Druhá světová válka|druhé světové války]], zvláště [[Mahábádská republika|Mahábádské republiky]] (1946), a roky pokusů SSSR destabilizovat Írán provokací etnických dělení a šířením komunismu se odrazily v ustavení několika kurdských [[Marxismus|marxistických]] politických stran, jako byly PDKI, Komalah a Tudeh. Nejvýznamnějším z nich byla „Íránská demokratická strana Kurdistánu“ (PDKI), která v 70. letech působila proti vládě šáha Pahlavího a usilovala o autonomii Kurdů. Po jejím pádu a vypuknutí íránsko-irácké války vznikla tzv. „Národní rada odporu“ v čele s MEK, což byla organizace, která se podílela na Saddámových masakrech iráckých Kurdů a kterou Írán a Spojené státy považovaly za teroristickou. Ačkoli byly kurdské marxistické strany po pádu SSSR do značné míry marginalizovány, v roce 2004 se činnost PJAK (rozšířená ruka turecké PKK), která také působí v regionu, zintenzívnila. [142] => [143] => Přesný počet Kurdů v Íránu je stejně jako v jiných zemích obtížné zjistit, ale v tomto případě nejsou pro to důvody v rovině asimilační politiky státu, ale spíše se Kurdové a další národy této země identifikují více podle státní příslušnosti než podle svého [[Etnikum|etnika]]. Nejběžnější odhady procenta Kurdů v poměru k celkovému íránskému obyvatelstvu se pohybují v rozmezí 7–10 %, což znamená mezi 5,4 a 7,7 milionů lidí. Významná kurdská společenství obývají 15 z 31 íránských provincií: většina z nich žije na severozápadě, a to v provinciích [[Kurdistán (íránská provincie)|Kurdistán]], [[Kermánšáh (provincie)|Kermánšáh]], [[Západní Ázerbájdžán]], [[Východní Ázerbájdžán]] (s hlavním městem [[Tabríz]]) a [[Ardabíl (provincie)|Ardabíl]]. Kromě toho žije asi 10 % íránských Kurdů na severovýchodě země (provincie [[Severní Chorásán]], [[Chorásán Razaví]] a [[Jižní Chorásán]]). Íránská města s největší kurdskou populací jsou [[Sanandadž]], [[Kermánšáh]], [[Bodžnúrd]], [[Teherán]], [[Shiraz]] a [[Mašhad]]. [144] => [145] => Kurdové v Íránu hovoří kurdsky, [[kurdština]] má status úředního jazyka v několika provinciích. Kurdské dialekty jsou zhruba rozděleny na kurdské (severozápadní) a [[sorání]] (jihozápadní), ačkoli v závislosti na odborných klasifikacích existuje řada dalších dialektů nebo jazyků (tzv. tlačené dialekty, lakijski, sabaki). Sunnitští muslimové na severozápadě země tvoří většinu kurdské populace, asi milion a půl šíitů žije hlavně v provincii Kermánšáh. Mezi menšinová náboženská vyznání íránských Kurdů patří [[jarsanismus]] (Ahl-e Hakk), [[křesťanství]] a [[jezídismus]]. [146] => [147] => Mezi nejznámější Kurdy v Íránu patří bývalý [[viceprezident]] [[Mohammad Reza Rahimi]] (úřadoval v letech 2008–2013) a [[starosta]] Teheránu v letech 2005 až 2017 [[Mohammad Bagher Ghalibaf]] (otec je Kurd, matka je etnická Peršanka), který v roce 2005 ve funkci starosty nahradil bývalého íránského prezidenta [[Mahmúd Ahmadínežád|Mahmúda Ahmadínežáda]]. [148] => [149] => === V Iráku === [150] => {{Podrobně|Irácký Kurdistán}} [151] => [152] => Se zhroucením britského mandátu Mezopotámie v roce 1932 se Kurdové poprvé ocitli v hášimovském iráckém království a poté v Irácké republice od roku 1958. Kurdská nespokojenost s iráckým nacionalismem předsedy vlády Abdula Karima Kasima vyvrcholila počátkem šedesátých let, kdy se [[Mustafa Barzani]] vzbouřil proti iráckým úřadům. V březnu 1970 byl v Iráku oznámen plán na zřízení kurdské autonomie v průběhu čtyř let, ale toto nebylo provedeno z důvodu prudkého zvratu v politice, který změnil pan-arabské světonázory. Začalo období programu arabizace v oblastech bohatých na ropu v okolí [[Kirkuk]]u a [[Hanakin]]u. V roce 1974 bylo organizováno pronásledování Kurdů. Írán pomohl Kurdům bojovat s pan-arabskou politikou, což vedlo ke značnému tření s arabským světem. V roce 1975 irácký představitel [[Saddám Husajn]] a íránský [[Rezá Šáh Pahlaví]] podepsali v [[Alžír]]u dohodu, podle které se zavázali vyřešit otázku vymezení, tj. íránské ukončení ozbrojené podpory Kurdů v Iráku. Poté irácké orgány jednaly s Kurdy a jejich vůdci, jako byl Barzani, jako s rebely, takže vůdci uprchli do Íránu. [153] => [154] => Kurdská situace v Iráku se výrazně zhoršila v průběhu agrese Saddáma Husajna vůči Íránu (1980) a [[Kuvajt]]u (1990): během íránsko-irácké války Saddámova vláda prováděla v roce 1983 represivní opatření vůči menšinám. Výsledkem byla občanská válka mezi sunnitskými Araby a Kurdy. Hlavními kurdskými představiteli konfliktu byli [[Masúd Barzání]], který vedl Kurdistánskou demokratickou stranu (KDP) v [[Irbíl]]u, a [[Džalál Talabání]] se svou Kurdistánskou vlasteneckou aliancí (PUK). Konečné období konfliktů v Iráku a Íránu v roce 1988 a arabsko-kurdských konfliktů z roku 1988 je poznamenáno masovými oběťmi a genocidními zločiny proti Kurdům, jako je kampaň al-Anfal a masakr v Halabdže. Kurdové budou stále pociťovat podobné pogromy i poté, co byla potlačena vzpoura v roce 1991, krátce po skončení války v Zálivu, ve které byl Saddámův Irák poražen, ale podařilo se mu získat kontrolu nad iráckým Kurdistánem, Ve stejném roce více než jeden a půl milionu uprchlíků opustilo severní Irák a uprchlo do Íránu a Turecka a evropských zemí aby OSN chránila zbývající Kurdy, přijala rezoluci zakazující iráckým letectvům létat na sever od 36. rovnoběžky. Na konci roku 1991 se kurdští partyzáni podařilo vyhnat irácké vojáky z Arbílu a Sulejmanije, kde byly zavedeny kontroly, na které irácká vláda reagovala pozastavením humanitární pomoci a úplným embargem iráckého Kurdistánu. Kurdové v reakci na to v květnu 1992 založili Kurdskou regionální vládu a provedli parlamentní volby. [155] => [156] => [[Soubor:Pre-referendum, pro-Kurdistan, pro-independence rally in Erbil, Kurdistan Region of Iraq 25.jpg|náhled|Pro nezávislost iráckého Kurdistánu se v referendu v září 2017 vyslovilo více než 92% iráckých Kurdů]] [157] => [158] => {{Upravit část}} [159] => Prostřední 1990 let označené občanské války mezi KDP a PUK, ze dvou hlavních kurdských politických stran v Iráku. Dva roky po parlamentních volbách v roce 1992, ve kterých KDP a PUK získali stejnou podporu 45% hlasů, vypukly ozbrojené střety mezi dvěma frakcemi kvůli kontrole černého trhu (produkt Saddámova embarga), což mělo za následek tisíce obětí v prvním roce. O rok později se střetem zprostředkovaným CIA rozešlo spiknutí Saddáma Husajna s likvidací, ale plán nakonec selhal a ozbrojený konflikt pokračoval. V roce 1996 vytvořily obě strany spojenectví:Talabaniho PUK hledá pomoc od Íránu a Barzaniho KDP se obrací k samotnému Saddámovi, který vidí příležitost znovu získat kontrolu nad severem země. Situace se ještě víc zkomplikuje, když se Spojené státy pod záminkou, že chtějí, aby se zabránilo „novému genocidu Kurdů,“ začíná bombardování Iráku a mezinárodní působení kurdské PKK při střetech spínačů a Turecka, které operace Hammer a oceli v severním Iráku způsobil velké ztráty na marxista organizace. mírová dohoda mezi KDP a PUK uzavřel 1998, rok Amerického zprostředkování, a aby byly obě strany zavázaly, že neumožní přístup k irácké armády a PKK v oblasti Kurdistánu, a jak sdílet mezinárodní pomoc a politickou moc. Spolupráce mezi těmito dvěma politickými proudy byla zvláště významná v roce 2003, kdy napomáhaly americké invazi do Iráku a svržení Saddáma Husajna. [160] => [161] => Kurdové v Iráku dnes tvoří 15–20% z celkové populace, což znamená mezi 4,7 milionu až 6,5 milionu lidí. Většina z nich žije v severovýchodních částech země, tj. v politicky vymezené oblasti iráckého Kurdistánu, která se řídí novou ústavou z roku 2005, kterou řídí kurdská regionální vláda, a skládá se ze tří z 18 iráckých provincií: Arbil, Duhok a Suleiman. V této autonomii žije přibližně čtyři miliony lidí, ale mezi nimi jsou desítky tisíc Arabů, Asýřanů, Chaldejců, Arméni, Shabak, Mendeans a další etnické skupiny. Většina Kurdů žije v milionech měst Arbil a Suleimani, zatímco existuje značné množství venkovských populací, a mezi ostatními iráckými městy stojí za izolaci Bagdád s asi 300 000 Quds a Mosul s 50 000 a obecně jižní Irák s asi 100 000. Dominantním náboženstvím v iráckých Kurdech je sunnitský islám (větev Shafi'i), zatímco u méně izolovaných komunit kurdských křesťanů a Židů stojí za to vyčlenit desítky tisíc yeshisů, Kurdský spolu s arabštině oficiální jazyk v Iráku od roku 1970, v roce, a dialekty jsou nejčastěji Kurmanji a Sorani. Kurdové jsou dnes zastoupeni ve vedoucích politických pozicích v Iráku. Od roku 2005 je prezidentem autonomního iráckého Kurdistánu [[Masúd Barzání]] z KDP, v roce 2017 zesnulý [[Džalál Talabání]] byl prezidentem republiky Iráku. [162] => [163] => === V Sýrii === [164] => {{Podrobně|Rojava}} [165] => [[Soubor:Syrian civil war 01 01 2018.svg|náhled|Území [[Rojava|Rojavy]] v Sýrii pod kontrolou prokurdské autonomní správy a jednotek [[Syrské demokratické síly|Syrských demokratických sil - SDF]] (žlutě) v lednu 2018]] [166] => [167] => Poté, co se francouzský mandát v Levantu v roce 1946 rozpadl na Libanon a Sýrii (nepočítaje severní části zabavené Tureckem), většina původních Kurdů skončila pod hranicí nově vytvořené Syrské arabské republiky. Jak nově vytvořený arabský stát budoval svou národní identitu na pan-arabské ideologii egyptského prezidenta Gamala Abdel Nassera, Kurdové se ocitli v podřízeném postavení nad arabskou většinou, ale nebyl hlášen žádný ozbrojený konflikt ani pronásledování. V průběhu kurzu se situace Kurdů začala zlepšovat. 60., 70. a 80. léta byla podmíněna řadou náboženských a politických změn v Sýrii a v celém regionu. V roce 1961 byla Spojené arabská republika, sestávající ze Sýrie a Egypta, rozpuštěna a pan-arabská nálada začala na syrské politické scéně mizet a v roce 1970 se k moci dostal [[Hafez al-Assad]], který patřil k menšinové Alawitské náboženské skupině. Šíitská větev podobná Alevitům), a proto se postoj vůči Kurdům výrazně zlepšil. Po roce 1979, v roce Saddam Hussein převrat uchvátili moc v Iráku a íránské revoluce, Sýrie se otočil zpátky do Iráku, a je nakloněna k tradiční kurdské spojence Íránu, na jehož čele přišel šíitského ajatolláha Chomejní . Během osmdesátých a devadesátých let v důsledku konfliktu PKK v Turecku a Saddámova pronásledování našli stovky tisíc Kurdů útočiště v Sýrii, kde jejich status nebyl dosud vyřešen. [168] => [[Soubor:Three YPJ fighters inspect a camera.jpg|náhled|[[Ženské obranné jednotky]] YPJ]] [169] => Stejně jako v případě Turecka a Iráku jsou Kurdové největší etnickou menšinou v Sýrii, která představuje přibližně 8% celkové populace  tj. Přibližně dva miliony lidí. Většina z nich žije v severovýchodních částech země odpovídající zeměpisné oblasti Kurdistánu, tj. V syrské provincii al-Hasak. Významnější města této provincie, kde Kurdové tvoří velkou část populace, jsou Kamishli a al-Hasaka a kromě severních částí země, jako jsou svahy pohoří Taurus, největší syrská města [[Damašek]] a [[Aleppo]] s desítkami tisíců kurdské populace. Většina syrských Kurdů jsou sunnitští muslimové (Shafi'i a Hanafi), zatímco menšiny jsou šíitští Alevité, pak křesťané, a asi 12.000 jsou Jesidové. Jediným oficiálním jazykem v zemi je arabština, kterou hovoří většina mírumilovně asimilovaných Kurdů na jihozápadě země, a nejvíce zastoupeným kurdským dialektem na severovýchodě je Kurmandji. Podle oficiálních amerických zdrojů je většina Kurdů v EUSýrie, ať už domácí nebo nově příchozí, je identifikována více prostřednictvím kmenové identity než kurdský nebo syrský nacionalismus. Relativně mírové soužití s většinovým arabským obyvatelstvem a kulturní šíření mezi dvěma národy přispěly k větší důvěře Kurdů v syrské úřady. [170] => [171] => V lednu 2018 byla zahájena [[Turecká invaze do Afrínu|turecká invaze]] do kurdské provincie [[Afrín]] na severu Sýrie, kterou Turecko ovládlo. [[Turecká ofenziva v Sýrii v roce 2019]] byla namířena proti prokurdským jednotkám [[Syrské demokratické síly|SDF]].{{Citace elektronického periodika [172] => | titul = Turecko zlikviduje kurdské milice v bezpečnostní zóně, vyhrožuje Erdogan [173] => | periodikum = Novinky.cz [174] => | odkaz na periodikum = Novinky.cz [175] => | vydavatel = Borgis [176] => | datum_vydání = 24. října 2019 [177] => | url = https://www.novinky.cz/zahranicni/turecka-invaze/clanek/turecko-zlikviduje-kurdske-milice-v-bezpecnostni-zone-vyhrozuje-erdogan-40301192 [178] => }} [179] => [180] => === V jiných zemích === [181] => K dalším zemím, ve kterých žijí Kurdové, patří [[Arménie]] a [[Ázerbájdžán]] s několika jejich etnickými [[enkláva]]mi, dále také [[Jordánsko]] a [[Turkmenistán]]. V případě zmíněných třech zemí, které patřily do bývalého [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]], lze zmínit, že Kurdové zde od [[19. století]] žili jako kočovné kmeny, které se staly oběťmi osmanské a turecké perzekuce. S výjimkou [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalinových]] čistek v 30. letech [[20. století]] měli Kurdové během sovětského období relativní svobodu a vládní kulturní podporu, stejně jako jiné menšiny. Kulturní centra, vysokoškolské programy a vydávání publikací v kurdštině byly povoleny. Většina Kurdů v SSSR však mluvila ázerbájdžánsky - například sovětské sčítání lidu z roku 1926 ukázalo, že pouze 3 100 (neboli 8,3 %) z celkového počtu 37 200 ázerbájdžánských Kurdů aktivně používalo kurdské jazyky. Po [[Rozpad Sovětského svazu|rozpadu Sovětského svazu]] v roce 1991 se situace Kurdů v nově vzniklých republikách obecně zhoršila v důsledku sílícího nacionalismu titulárních národů, což platí především pro Arménii a proti kurdské náklonnosti k Ázerbájdžánu zvláště pro situaci po válce v [[Náhorní Karabach|Náhorním Karabachu]]. Podle posledního sčítání lidu v Ázerbájdžánu dnes žije již jen 13 100 Kurdů. Kurdské organizace odhadují, že počet Kurdů se v Jordánsku pohybuje kolem 200 000 a v Turkmenistánu přibližně kolem 40 000. Přesná čísla pro kurdskou populaci ve jmenovaných zemích je obtížné odhadnout kvůli politickým manipulacím při oficiálních sčítáních lidu. [182] => [183] => == Kuchyně == [184] => Kurdská kuchyně je vysoce heterogenní pojem, protože integruje íránské, turecké a arabské kulinářské zvyky. Je nejvíce podobná národním kuchyním v Íránu a Turecku, zatímco od arabských se liší v tom, že není příliš pikantní. Vzhledem k tomu, že rozsáhlá oblast celého Kurdistánu nemá přístup k moři, je kurdská kuchyně velmi kontinentálního typu a odráží návyky života v horách, kde krátká léta a dlouhé chladné zimy omezují rozmanitost nabídky potravin. Tradiční kočovný způsob života, který v minulosti nezahrnoval obdělávání orné půdy a zemědělství jako takové, nýbrž téměř jen zacházení s hospodářskými zvířaty, učinil maso nejdůležitějším zdrojem výživy. [185] => [186] => Nejběžnějšími masovými pokrmy jsou jehněčí a kuřecí maso, které se tradičním íránským způsobem podává spolu s rýží nebo chlebem. Významnou roli ve stravě hrají také mléčné výrobky, jako je sýr, smetana a jogurt vyrobené z ovčího nebo kravského mléka. Ohledně upotřebení ovoce v kurdské kuchyni je možno vyzvednout hrozny, jablka, fíky a ořechy. U zeleniny jsou to okurky a rajčata. Příprava pokrmů se vyznačuje jednoduchostí (vaření a pečení na otevřeném ohni). Koření se obvykle nevyskytuje. Oblíbeným kurdským nápojem je černý čaj. [187] => [188] => ''Kofta'' nebo ''chufti'' je jedním z nejoblíbenějších pokrmů v Kurdistánu i mimo něj. Mezi druhy jídel v Kurdistánu patří kromě toho ''kaak'', ''naan-birinja'', ''halal'', ''kabab'' nebo ćevapi, ''sib-polo'', ''jikaveh'', ''gimih tari'', ''ash shalami'' a ''burani'' (íránská jídla), a pak ''maclub'' a ''shift'' (arabská jídla) a sarma, [[baklava]] (sladká pochoutka) a jogurt (turecké pokrmy). ''Savar'' je tradiční jídlo kurdských farmářů a získává se vařením zrn pšenice, která se vysuší na slunci a pak se vymlátí. Toto jídlo se podává většinou vařené. ''Tapsi'' je lilek, zelené papriky, cuketa a brambory s pikantní rajčatovou omáčkou. Běžnou kurdskou specialitou jsou pokrmy, které se připravují z pečených rajčat, paprik, olivového oleje a vajec a slouží hlavně jako snídaně. [189] => [190] => == Reference == [191] => [192] => [193] => == Externí odkazy == [194] => * {{Commonscat|Kurdish people}} [195] => * {{Wikislovník|heslo=Kurd}} [196] => {{Autoritní data}} [197] => {{Portály|Írán}} [198] => [199] => [[Kategorie:Kurdové| ]] [200] => [[Kategorie:Íránské národy]] [201] => [[Kategorie:Národy Asie]] [202] => [[Kategorie:Etnické skupiny v Turecku]] [203] => [[Kategorie:Etnické skupiny v Sýrii]] [204] => [[Kategorie:Etnické skupiny v Iráku]] [205] => [[Kategorie:Etnické skupiny v Íránu]] [] => )
good wiki

Kurdové

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Turecko','Kurdština','Indoevropské jazyky','Druhá světová válka','Ší\'itský islám','Spojené státy americké','Churrité','19. století','Kurdistán','sorání','Marxismus','Rezá Šáh Pahlaví'

Churrité

Kurdistán

Kurdština

Marxismus

Sorání

Turecko