Array ( [0] => 15481208 [id] => 15481208 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Křesťanství [uri] => Křesťanství [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor:Reims-Portail Nord 4.jpg|náhled|Detail hlavy sochy [[Ježíš Kristus|Krista]] v pojetí ''Beau Dieu'' ([[Remeš]], 13. stol.)]] [1] => [2] => '''Křesťanství''' (ze slova [[křesťan]], odvozeného přes [[Latina|latinské]] ''christianus'' z [[Řečtina|řeckého]] χριστιανός s významem ''náležící [[Kristus|Kristu]]'' či ''kristovec'') je [[Abrahámovská náboženství|abrahámovské]], [[monoteismus|monoteistické]], historické (založené), [[misie|misijní]] [[náboženství]], soustředěné kolem života a učení [[Ježíš Kristus|Ježíše z Nazaretu]], kterého chápe jako [[mesiáš]]e (tj. Krista), spasitele světa a [[Boží syn|Božího syna]]. Křesťanství vzniklo z [[Antika|antického]] [[Judaismus|judaismu]] na území [[Palestina|Palestiny]], kde Ježíš působil. Toto působení, počátky a základy křesťanství zachycuje ''[[Nový zákon]]'', který spolu s židovským ''[[Starý zákon|Starým zákonem]]'' tvoří ''[[Bible|Bibli]]'', základní posvátnou knihu křesťanství. [3] => [4] => Příslušnost ke křesťanství není dána původem nebo narozením, nýbrž pokáním ([http://www.biblenet.cz/b/Luke/13#v3 L 13,3], [http://www.biblenet.cz/b/Luke/15#v7 L 15,7]) a [[křest|křtem]]. Některé církve mají navíc také [[krédo|vyznání víry]] (nauky), kterou věřící musí přijmout, aby mohl následovat jejich učení. Všichni křesťané věří v jednoho [[Bůh|Boha]], vyznávají Ježíše Krista jako [[Spasitel]]e a Božího syna. Většina dnešních křesťanů věří v božství Ježíše Krista: Ježíš byl plnou mírou člověk a zároveň je plnou mírou Bůh ([http://www.biblenet.cz/b/Phil/2#v6 F 2,6]), byl zplozen Duchem Svatým a byl bez [[hřích]]u, svůj život zadarmo položil ([http://www.biblenet.cz/b/John/10#v18 J 10,18]), aby zaplatil za vinu těch, kdo v něho věří a chtějí ho následovat. Všichni křesťané společně věří, že cílem Ježíše Krista bylo a je vysvobodit od hříchu ty, kdo mu vydají svůj život a nechtějí už sloužit sobě (J [http://www.biblenet.cz/b/John/12#v25 12,25]), ani hříchu ([http://www.biblenet.cz/b/John/8#v34 J 8,34]). [5] => [6] => Aby byl člověk [[spása|spasen]], musí svým srdcem uvěřit v Ježíše Krista ([https://www.obohu.cz/bible/index.php?styl=CSP&k=J&kap=6&v=47 J 6,47]). Takovému člověku jsou [[odpuštění|odpuštěny]] hříchy. Křesťané chápou život a smrt Ježíše Krista jako Boží čin, který člověka zachraňuje z duchovní [[smrt]]i, přináší mu odpuštění a [[smíření]] s Bohem. Ježíš Kristus nepřišel, aby vládl světu, ale aby světu sloužil ([http://www.biblenet.cz/b/Matt/20#v28 Mt 20,28]). Ve své době ho ani učedníci nechápali a mysleli si, že se stane králem Izraele, protože byl nazván králem. Ježíš sice kázal o příchodu Božího království ([http://biblenet.cz/b/Mark/1#v15 Mk 1,15]), nemyslel tím ale politickou moc, nýbrž moc duchovní, která se na zemi projevuje konkrétními nadpřirozenými skutky ([http://www.biblenet.cz/b/Luke/10#v9 L 10,9]). Podobně ani praví Ježíšovi následovníci se nikdy nemohli zaplést s politickou mocí, protože se nestarali o věci světa, ale o věci duchovní ([http://www.biblenet.cz/b/Matt/6#v24 Mt 6,24]). [7] => [8] => Křesťané věří, že Ježíš [[Ukřižování Ježíše Krista|zemřel na kříži]], třetího dne byl [[vzkříšení|vzkříšen]], 40 dní se ukazoval některým ze svých stoupenců a poté v těle [[Nanebevstoupení Páně|vstoupil na nebe]]. Podle bible a víry křesťanů pak byl jeho učedníkům o [[Letnice|letnicích]] seslán [[Duch svatý]], který v pravých křesťanech i nadále působí. Duch Svatý se uděluje vkládáním rukou z učedníka na učedníka ([http://www.biblenet.cz/b/Acts/8#v18 Sk 8,18]). Křesťané očekávají [[Tisícileté království|druhý příchod]] Ježíše Krista jako [[Poslední soud|soudce světa]] na konci dějin. [9] => [10] => Kristovi následovníci v čele s [[apoštol]]y tvořili [[prvotní církev]]. Původní křesťanské společenství se brzy rozešlo do různých míst a postupem času rozdělilo do několika větví, které se dnes zpravidla označují jako [[Církev|církve]] nebo [[denominace]]. Většina křesťanů patří k jedné ze tří hlavních skupin církví: ke [[katolická církev|katolické církvi]], [[pravoslaví|pravoslavné církvi]], nebo k některé z církví vzešlých z [[Protestantismus|protestantské]] [[reformace]]. Jednotlivé církve různě chápou samy sebe a svůj vztah k ostatním, různě vyjadřují své pochopení pravé víry. Vztahy mezi nimi byly tedy často konfliktní, a pokud se církve podílely na politické moci, bývaly často násilné. Od počátku 20. století naopak rostou [[ekumenismus|ekumenické]] snahy, které se snaží o vzájemné sblížení křesťanských církví. [11] => [12] => Jako celek je křesťanství nejrozšířenějším světovým náboženstvím s více než 2 miliardami věřících{{Citace elektronického periodika |titul=Archivovaná kopie |url=http://www.adherents.com/Religions_By_Adherents.html |datum přístupu=2009-06-25 |url archivu=https://www.webcitation.org/6HZF8Uaqj?url=http://www.adherents.com/Religions_By_Adherents.html |datum archivace=2013-06-22 }}, v oblasti náboženského vyznání silně převažuje na třech kontinentech (v [[Evropa|Evropě]], [[Austrálie|Austrálii]] a [[Amerika|Americe]]) a je zastoupeno i na dvou ostatních. Křesťanství se spolu s dalšími činiteli výrazně podílelo na formování tzv. [[Západní svět|západní civilizace]].Z. Kratochvíl, Studie o křesťanství a řecké filosofii, s. 34. [13] => [14] => [[Soubor:Nicaea icon.jpg|náhled|upright=1.0|Císař Konstantin spolu s církevními otci s textem [[Nicejské vyznání|Nicejského vyznání]] víry]] [15] => [16] => == Charakteristika křesťanství == [17] => [[Soubor:Christian cross.svg|náhled|upright 0.6|[[Kříž]], běžný symbol křesťanství]] [18] => {{Viz též|Ježíš Kristus|Krédo|Teologie|Bible}} [19] => Křesťanství je [[monoteismus|monoteistické]] [[náboženství]]. Obrací se ke každému člověku, a to jako k jednotlivé osobě.{{Citace bible|1Tm|2|4}}. Protože příslušnost ke křesťanství není předem dána původem, kulturou a podobně,{{Citace bible|Kol|3|11}}. musí se vymezovat jinak, zejména přijetím jistého učení, morálky a náboženské praxe. [20] => [21] => Křesťanství je také náboženství historické, což znamená, že svůj původ odvozuje od života a působení určité historické postavy, [[Ježíš Kristus|Ježíše z Nazareta]], jehož křesťané vyznávají jako [[Kristus|Krista]]. Tímto svým původem křesťanství vědomě navazuje na [[židovské náboženství]] ([[judaismus]]), z něhož kdysi vzešlo a s nímž sdílí mnoho rysů: vyznává jednoho Boha Stvořitele, přijímá jeho zjevení v Bibli, očekává jeho [[poslední soud]] a slaví řadu podobných svátků. Podobně jako židovství klade důraz na události [[Starý zákon|izraelských]] i vlastních dějin, v nichž vidí součást [[dějiny spásy|dějin spásy]]. [22] => [23] => Pojem „křesťanství“ ({{Vjazyce2|el|χριστιανισμός}} ''christianismos'') se poprvé objevuje v listech [[syrští křesťané|syrského]] [[biskup]]a [[Ignác z Antiochie|Ignáce z Antiochie]] († asi [[106]])[[Ignác z Antiochie]], ''List Smyrnenským'', 10 a [[Skutky apoštolů]] líčí, jak v [[Antiochie|Antiochii]] dostali Ježíšovi stoupenci poprvé název „křesťané“ (vlastně „kristovci“, srov. např. německy ''Christen'').{{Citace bible|Sk|11|26}}. [24] => [25] => == Učení == [26] => [[Soubor:Angelsatmamre-trinity-rublev-1410.jpg|náhled|vpravo|upright|Ikona Svaté Trojice symbolicky zobrazuje křesťanskou koncepci trojjediného Boha, Andrej Rublev, 1411, [[Treťjakovská galerie]] v Moskvě]] [27] => Navzdory určitým rozdílům mezi jednotlivými církvemi se křesťané v naprosté většině shodují na následujících bodech: Existuje pouze jeden Bůh ([[monoteismus]]), kterého křesťané chápou jako ''osobní bytost'' ([[teismus]]). Tento Bůh je dobrý ([[Svatost|svatý]]), všemohoucí, vševědoucí, všudypřítomný, věčný a člověkem plně nepoznatelný. Většinou křesťanů je tento jediný Bůh chápán jako [[Nejsvětější Trojice|trojjediný]], tedy existující ve třech [[osoba|osobách]] jako [[Bůh Otec]], [[Boží syn|Syn]] a [[Duch svatý]], kteří sdílejí jediné božství. Tento Bůh je stvořitelem světa i člověka. Člověk je stvořen jako bytost Bohu podobná. Ve stvořeném světě není nic, co by bylo hodné božské úcty. Bůh s lidstvem komunikuje a odhaluje mu svou podstatu a svůj záměr s člověkem.{{Citace monografie [28] => | příjmení = Štampach [29] => | jméno = Ivan [30] => | příjmení2 = [31] => | jméno2 = [32] => | titul = Přehled religionistiky [33] => | vydání = [34] => | vydavatel = Portál [35] => | místo = Praha [36] => | rok = 2008 [37] => | počet stran = [38] => | kapitola = Křesťanství [39] => | strany = [40] => | isbn = [41] => }} [42] => [43] => Člověk však narušil svůj vztah s Bohem tím, že se od něj odklonil, poprvé takzvaným [[Prvotní hřích|prvotním hříchem]], čímž propadl smrti a způsobil předávání dědičného sklonu k [[hřích]]u dalším pokolením. Přesto Bůh nepřestal o člověka pečovat, uzavíral s ním smlouvy ([[Noe]], [[Abrahám]], [[Mojžíš]], [[David (biblická postava)|David]]) a sliboval, že jednou pošle lidstvu vykupitele, který jej z tohoto otroctví hříchu a smrti vyvede. Tímto vykupitelem je Ježíš, v němž se Bůh sám stal člověkem ([[vtělení]]). Ježíš kvůli záchraně člověka zemřel, a tak člověku přinesl [[odpuštění]] a [[vykoupení]], a vysvobodil ho z otroctví [[hřích]]u a [[smrt]]i. Ježíše pak Bůh po třech dnech [[vzkříšení|vzkřísil]] z mrtvých. Ježíš poté ještě čtyřicet dní pobýval mezi svými učedníky, až v těle [[Svátek Nanebevstoupení Páně|vstoupil na nebe]]. Následně byl učedníkům seslán [[Duch svatý]], který ve světě stále působí. Křesťané očekávají druhý příchod Kristův na konci světa, kde je Kristus chápán jako postava soudce živých i mrtvých. Vyvoleným je slíben věčný život v blaženosti. [44] => [45] => Křesťané se scházejí v různých místních společenstvích ([[farnost]]i, obce, [[Sbor (církev)|sbory]], rodinná setkání atd.). I když z různých historických i názorových důvodů je křesťanských církví a konfesí mnoho, všechny uznávají, že pravá Kristova církev je jen jedna. Tento zdánlivý rozpor je způsoben tím, že nejde o to do kolika názorových směrů či skupin je křesťanství rozděleno, ale o to, zda věřící uvěřili původnímu poselství hlásanému Ježíšem Kristem a jeho apoštoly a zda žijí pravdivě podle této nauky. Ta pravá církev je neviditelná, neboť jen Bůh zná skutky každého člověka a ví kdo zůstal věrný víře a kdo ne. [46] => [47] => Ne všechny církve vzájemně uznávají svou pravověrnost. Z hlediska teologického to není možné. Některé církve například věří v nutnost pokání před samotným křtem a uznávají jako platný jediný pravý křest ponořením do vody, tak jak to dělali první učedníci a tak jak je to uvedeno ve spisu [[Didaché]], kde na prvním místě se mluví o ponoření do tekoucí vody ([http://www.thedidache.com/ 7. kapitola]) a polití vodou se akceptovalo jen v případě, že nebylo k dispozici dostatek vody. Ostatně židovská tradice chápala křest jako omývání těla vodou v bazénu hebrejsky nazývaném ''mitcvé'' nebo v řece a tak i slovo křest v původním významu bylo používáno v kontextu této židovské tradice. Jen tímto křtem se člověk stává pravověrným křesťanem. Jelikož v tradičních církvích se stále akceptuje křest novorozeňat, který jiné církve neuznávají (např. [https://apostolskacirkev.cz apoštolská církev v ČR]), není možné najít společný konsenzus a mluvit o jednotě církve. Ve skutečnosti jsou učení natolik odlišná, že jedna církev označuje učení jiné církve za herezi. Některé protestantské církve odsuzují [[Mariánská úcta|Mariánský kult]] katolické církve a považují tuto přehnanou úctu panně Marii za modlářství. Například označení Marie za „[[Theotokos|Bohorodičku]]“, jak ji nejčastěji nazývají [[Organizace pravoslavných církví|pravoslavní]], nebo „matku Boží“ by mnoho protestantů chápalo jako rouhání. Podle nich sám Ježíš nevykazoval Marii takovou míru úcty, aby ji na veřejnosti označoval za svou matku a dokládají to citací z [http://www.biblenet.cz/b/Matt/12#v48 Mt 12:48-50]. [48] => [49] => Nauka o církvi se nazývá [[ekleziologie]]. Postoj jednotlivých církví k druhým, jejich chápaní a vztah k jediné Kristově Církvi jsou různé. Např. katolická církev samu sebe chápe jako pokračovatelku původní Kristovy církve, která v ní „subsistuje“ (uskutečňuje se).II. vatikánský koncil: Lumen gentium, 8 Církve, které zachovaly apoštolskou posloupnost, považuje za pravé partikulární církve, přestože s ní nejsou v dokonalém společenství, když neuznávají primát papeže (pravoslavné církve). Ty, které nezachovaly apoštolskou posloupnost (jako např. reformované), pak dle ní nemají úplnou podstatu eucharistie a nejsou církvemi v pravém slova smyslu. Nicméně všechny pokřtěné chápe jako včleněné do Krista a spojené s katolickou církví ve společenství, i když ne úplném.Deklarace [[Dominus Iesus]], 17 Do společenství patří i ti, kdo již zemřeli a jsou blízko Kristu, proto se k nim jako ke [[svatý]]m mnozí křesťané obracejí s prosbou o pomoc a přímluvu. Zvláštní místo mezi nimi patří podle [[katolická církev|katolických]] a [[Pravoslaví|pravoslavných církví]] Ježíšově matce, [[Maria (matka Ježíšova)|Panně Marii]]. [50] => [51] => [[Bible]] je pro křesťany Písmo svaté, inspirované slovo o Božím jednání se světem v Ježíši Kristu, který je prvním zdrojem a poslední normou jejich učení i života. [52] => [53] => === Morálka a etika === [54] => {{Viz též|Křesťanská etika}} [55] => [56] => Jako všechna univerzální náboženství, klade i křesťanství na svého věřícího určité nároky, a to jednak nároky na jednání vůči druhým, jednak na určitou náboženskou praxi. Základem křesťanské morálky je Ježíšova [[horská řeč]] a [[blahoslavenství]].Mt 5-7. Plněním těchto nároků si však křesťan nezískává nějaký nárok vůči Bohu, nýbrž naopak vyjadřuje svoji vděčnost za dar života a spásy, splácí své dluhy vůči němu.{{Citace bible|Mt|18|23||35}}. Zdánlivě prosté nároky [[Mojžíš]]ova [[desatero|Desatera přikázání]] jsou v Ježíšově výkladu{{Citace bible|Mt|5|21||48}}. prakticky nesplnitelné, křesťan se tedy může spoléhat jen na Boží odpuštění a milost. Všechny jednotlivé příkazy proto Ježíš shrnuje do dvou přikázání lásky{{Citace bible|Mt|22|36||40}}; {{Citace bible|Ř|13|9}}; {{Citace bible|Ga|5|14}}. a zdůrazňuje povinnost odpouštět: jen ten, kdo odpouští druhým, může doufat, že mu bude odpuštěno.{{Citace bible|Mt|6|12}}. [57] => [58] => === Hříchy === [59] => Hřích je (náboženský) pojem, který původně znamenal omyl, chybu, také ve smyslu urážky Boha. Hřích je porušení Božího zákona (1 Jan 3:4). Odplata za hřích je smrt (Rímanům 6:23).[[Evangelium podle Matouše|Evangelista Matouš]] ještě přidává tzv. věčný hřích, tedy hřích proti [[Duch svatý|Duchu svatému]], což je odpad od víry. Ve Starém zákoně je základní hřích „nevěra“ vůči Bohu, úcta prokazovaná jiným modlám a božstvům. Podle Matoušova evangelia přišel [[Ježíš Kristus]] na svět, aby vysvobodil svůj lid z jeho hříchů. To ale neznamená, že by tím pojem hříchu nějak oslabil. Hříchy rozdělujeme do několika skupin. Kromě lehkých a těžkých hříchů se hříchy dělí na další tři skupiny, a sice na: [60] => [61] => # ''Do nebes volající hříchy:'' Podle Bible tyto hříchy vyzývají [[Bůh|Boha]], aby hříšníka potrestal. Jsou to například: úmyslná vražda, sodomie (hřích sodomský, to je společensky neakceptované sexuální chování, např. orální sex, anální sex, pohlavní styk lidí stejného pohlaví či pohlavní styk se zvířaty), utiskování chudých lidí, vdov a sirotků. [62] => # ''Hříchy proti Duchu svatému:'' Tyto hříchy velmi zvláštním způsobem odporují milosti Ducha svatého, a proto zamezují obrácení hříšníka. Dopouští se jich kdo: hřeší úmyslně na milosrdenství Boží, zoufá nad Božím milosrdenstvím (např. [[Jidáš Iškariotský|Jidáš]]), odpírá křesťanské pravdě (např. [[Židé]] za časů [[Ježíš Kristus|Pána Ježíše]]), nepřeje a závidí bližnímu milosti Boží (např. [[Kain]]), má zatvrzelé srdce k spasitelnému napomínání (např. [[Faraon z Exodu|farao]]), setrvává tvrdošíjně v nekajícnosti až do smrti (např. lotr po levici [[Ukřižování Ježíše Krista|Pána Ježíše na Kalvárii]]). [63] => # ''Hříchy cizí:'' Jsou to hříchy, na nichž je účasten někdo třetí. Cizího hříchu se dopouští ten, kdo: jinému ke hříchu radí, hřích přikazuje, dává svolení ke hříchu jiného, ke hříchu navádí, hřích jiného vychvaluje, ke hříchu jiného mlčí, hřích jiného netrestá [64] => {{viz též|Církev|Svátosti}} [65] => [66] => === Praxe === [67] => Jakkoli se praxe různých křesťanských církví od sebe v mnohém liší, shodují se v tom, že se člověk stává křesťanem přijetím [[křest|křtu]] jako viditelného znamení [[odpuštění]] a [[vykoupení]] v Ježíši Kristu.{{Citace bible|Sk|2|41}}; {{Citace bible|1Kor|12|13}}. Křesťan se má účastnit života církve, milovat bližní, odpouštět jim a šířit pokoj. Jádrem a vrcholem křesťanské [[bohoslužba|bohoslužby]] je slavení [[eucharistie]], připomínka či obnovení [[Večeře Páně]],{{Citace bible|Mk|14|17||25}}., kterou většina křesťanů chápe jako [[svátost]], tedy viditelné znamení Ježíšovy přítomnosti.{{Citace bible|1Kor|11|23||25}}. Svátostí je ve většině křesťanských církví také [[manželství]], v [[katolická církev|katolických]] a [[pravoslaví|pravoslavných církvích]] i kněžské [[svěcení]], [[svátost smíření]], [[biřmování]] a [[svátost nemocných]]. [68] => [69] => Kromě toho se křesťané podílejí na mnoha dalších náboženských činnostech jako jsou společné [[modlitba|modlitby]], [[pouť|pouti]] a zejména [[charita]]tivní činnost, kterou často jako první zavedly [[řeholní řád]]y. [[Špitál]]y, které sloužily jako [[nemocnice]], útulky pro sirotky, pro staré a opuštěné lidi nebo pro lidi různě postižené byly v Evropě dlouho doménou církevních organizací a sdružení (zejména řádů, resp. kongregací) a také organizované školství bylo dlouho spojeno s církvemi (věnovali se mu zejména [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuité]], [[Řád zbožných škol|piaristé]] nebo [[voršilky]]). Zejména v katolických a pravoslavných zemích církve podporovaly také umění, proto je velká část výtvarných i hudebních děl věnována náboženským tématům. [70] => [71] => === Symboly === [72] => {{viz též|Křesťanské symboly}} [73] => [[Soubor:Ichthus.svg|vpravo|upright=0.9|náhled|Ryba, symbol Krista]] [74] => [[Řečtina|Řecké]] ''symbolon'' i [[latina|latinské]] ''symbolum'' ve významu „shrnutí“ znamenají, krédo, stručné shrnutí obsahu křesťanské víry. Nejznámější je [[Apoštolské vyznání|apoštolské]] a [[nicejsko-konstantinopolské vyznání víry]], obojí z 5. až 6. století, z reformačních [[augsburské vyznání]] a [[Česká konfese]]. [75] => [76] => Nejznámějším výtvarným symbolem křesťanství je [[kříž]], protože na něm zemřel [[Ježíš Kristus]] a zároveň znamená naději na vzkříšení. Velmi starým symbolem je ryba, protože řecké slovo ἰχθύς ''ichthys'' (ryba) tvoří [[akrostich]] spojení Ἰησοῦς Χριστὸς Θεοῦ Υἱὸς Σωτήρ (''Iésús Christos Theú hyios Sótér'': Ježíš Kristus, Syn Boží, Spasitel). Dalšími symboly jsou řecká písmena A Ω (alfa a ómega), první a poslední písmeno řecké abecedy, k nimž Krista jako „počátek i konec“ přirovnává kniha Zjevení, [[Kristův monogram]] XP nebo IHS (z řeckého ΙΗΣΟΥΣ, ''Iésús''), beránek, kalich a mnoho dalších. [77] => [78] => == Dějiny == [79] => {{Viz též|Dějiny křesťanství}} [80] => [81] => === Ježíšovo působení === [82] => {{Viz též|Ježíš Kristus}} [83] => [[Soubor:Křesťanství - rozdělení.png|náhled|vpravo|500px|Časová osa křesťanství a postupné dělení křesťanství na jednotlivé směry.]] [84] => Křesťanství se zrodilo v [[Palestina|Palestině]] z krátkého veřejného působení [[Židé|židovského]] kazatele [[Ježíš Kristus|Ježíše z Nazaretu]] kolem roku [[30]]. Ježíš pocházející z venkovské řemeslnické rodiny v dospělosti působil jako pocestný [[kazatel]] a podle víry křesťanů [[Ježíšovy zázraky|konal zázraky]]. Shromáždil skupinu přívrženců, jejíž jádro tvořili učedníci ([[apoštol]]ové), kteří s výjimkou [[Jidáš Iškariotský|Jidáše]] po Ježíšově smrti zaujali důležité místo ve vznikajícím křesťanském hnutí. [85] => [86] => Ježíš Nazaretský kázal, že se blíží dějinný zvrat, v němž bude nastoleno [[Boží království]] a všichni se na to musí připravit. Blížící se, ba již začínající Boží království v Ježíšově podání znamenalo také radikalizaci etiky: nikoli v dobovém smyslu přísnějšího plnění náboženských předpisů, ale jako celkové změny smýšlení („obrácení“) a důrazu na odpuštění, smíření a účinnou lásku k Bohu i k druhým lidem. Ježíš představoval Boží království jako naději chudých, trpících, truchlících či pronásledovaných a v [[podobenství]]ch (metaforických příbězích) ukazoval praktické stránky tohoto království. [87] => [88] => Ježíšovo působení vyvrcholilo kolem roku 30 n.l. cestou do hlavního [[judsko|judského]] města [[Jeruzalém]]a na židovské svátky [[Pesach]], [[Velikonoce]]. Vstup do posvátného města judských králů uspořádal podle [[Kniha Zacharjáš|Zachariášova proroctví]]{{Citace bible|Zach|9|9||11}}. jako triumfální vjezd očekávaného [[Mesiáš]]e. Jeho vystupování však židovské náboženské i římské politické autority vyhodnotily jako podvratné a Ježíš byl brzy zadržen, odsouzen a popraven [[ukřižování]]m. Podle evangelií ho však Bůh vzkřísil a Ježíšovi nejbližší učedníci (pozdější apoštolové Šimon Petr/svatý Petr/, /svatý/Tomáš, /svatá/Marie z Magdaly = Máří Magdaléna a další) se s ním několikrát setkali. [89] => [90] => === Vznik církve === [91] => [[Soubor:The Good Shepherd, Catacomb of Domitilla (200 CE).jpg|náhled|upright=1.2| Dobrý pastýř (Římské katakomby, kolem 200)]] [92] => [[Soubor:The Christian Martyrs Last Prayer.jpg|náhled|upright=1.2|Římské pronásledování prvních křesťanů, kteří byli předhozeni divé zvěři v [[Koloseum|Koloseu]]]] [93] => Křesťané se scházeli ve skupinách, pro které užívali řecké označení ''[[ekklésiá]]'' (shromáždění)''.'' O vnitřní struktuře a vzájemných vztazích křesťanských obcí vypovídají např. [[Pavlovy epištoly|listy apoštola Pavla]] nebo [[Skutky apoštolů]]. Do jaké míry se o vznik křesťanského náboženství přičinil právě [[Pavel z Tarsu]] je předmětem diskusí, křesťanské obce však vznikly i mimo oblast jeho působení,např.prvokřesťanské obce založené sv.Janem Apoštolem/Evangelistou + dalšími z Dvanácti=dalšími Apoštoly(např.svatý Petr-první biskup v Antiochii, svatý Marek Evangelista-první biskup v egyptské Alexandrii a další) a též prvokřesťanské obce založené ještě za života sv.Pavla z Tarsu,apoštola národů jeho spolupracovníky+jeho žáky,např.sv.Timotejem,sv.Titem,sv.Barnabášem. Někteří teologové oprávněně soudí, že bez sv. Pavla by křesťanství zůstalo jednou z mnoha židovských sekt, respektive že Pavel a jeho teologie je tvůrcem křesťanství, neboť odlišení křesťanství od židovství spočívá v Pavlově teologii, hlásající svobodu od (Starého) Zákona v tom smyslu, že pro křesťany zákony, jež jsou obsaženy v [[Tóra|pěti knihách Mojžíšových]], již nejsou nijak závazné.{{Citace monografie [94] => | příjmení = Halík [95] => | jméno = Tomáš [96] => | odkaz na autora = Tomáš Halík [97] => | titul = Vzdáleným nablízku [98] => | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny [99] => | místo = Praha [100] => | rok = 2011 [101] => | isbn = 978-80-7106-907-2 [102] => | stránky = 154 [103] => }}{{Citace monografie [104] => | příjmení = Halík [105] => | jméno = Tomáš [106] => | odkaz na autora = Tomáš Halík [107] => | titul = Oslovit Zachea [108] => | vydavatel = Lidové noviny [109] => | místo = Praha [110] => | rok = 2012 [111] => | isbn = 978-80-7422-159-0 [112] => | stránky = 280 [113] => }} S tímto pojetím však nesouhlasí vyznavači [[mesiánský judaismus|mesiánského judaismu]]. [114] => [115] => S tím jak se křesťanství šířilo do navzájem vzdálených míst, vznikla potřeba udržovat v něm věroučnou i praktickou jednotu. Tak vznikla potřeba uchovávat příležitostné spisy ([[Apoštolský list|listy]]) a zachytit Ježíšovo působení písemně. Postupně se zformoval [[Nový zákon]] obsahující čtyři [[evangelium|evangelia]] popisující Ježíšovo působení, sepsané mezi lety [[60]] a [[90]], [[Skutky apoštolů]] líčící počátky křesťanské církve, [[Apoštolský list|apoštolské listy]] a [[Apokalypsa|Apokalypsu]] neboli [[Zjevení Janovo]]. [116] => [117] => Během [[1. století]] n.l. se křesťané dostávali do konfliktů s židovskými obcemi,Sk 6-7; 9,29n. zejména když Pavel prosadil, že Ježíšovo poselství je určeno i jiným národům a že je nezavazuje k dodržování židovské náboženské praxe.{{Citace bible|Ga|2|11}}. Ve velkých městech [[Římská říše|Římské říše]] se postupně utvářela významná centra křesťanství, např. v [[Antiochie|Antiochii]]MARKSCHIES, Christoph. ''Mezi dvěma světy: Dějiny antického křesťanství''. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2005, s. 13-15.,v [[Řím]]ě a později v [[Alexandrie|Alexandrii]]. Společným jazykem křesťanů se stala [[řečtina]] a později [[latina]]. S judaismem zůstalo křesťanství spjato [[monoteismus|vírou v jednoho Boha]], uznáním a přijetím [[hebrejská bible|židovské bible]] ([[Starý zákon]]), navázáním na [[dějiny Izraele|historii Izraele]], na jeho mravní postoje. Také křesťanská [[liturgie]] se vyvinula z tradice židovské [[synagoga|synagogální]] bohoslužby. [118] => [119] => ==== Přeměna ze sekty v církev a dlouhodobý úspěch ==== [120] => Ze [[Sociologie|sociologického]] hlediska byly počátky křesťanství podobné jako u jiných [[sekta|sekt]]: Jediný vůdce okolo sebe shromáždil stoupence a hlásal své učení. Křesťanství se však od tehdejších sekt a směrů (např. [[Juda Makabejský]]) také odlišilo: [121] => # Ačkoli se za [[Mesiáš]]e prohlašovali i jiní, po jejich smrti obvykle zanikly i jejich skupiny. Naproti tomu křesťané věří, že Ježíše [[Bůh Otec]] vzkřísil z mrtvých – tato víra je pro křesťany základem víry v možnost [[Spása|spásy]]. A také věří, že Ježíš z Nazareta je Boží Syn. I když se jednotlivá svědectví evangelií liší,Tak podle {{Citace bible|Mt|28|10}} se jeho zjevení odehrála v Galileji, podle {{Citace bible|L|24|13}} a násl. v okolí Jeruzaléma. je Ježíš křesťany chápán jako živý. Jeho vzkříšení se dodnes slaví o [[Velikonoce|Velikonocích]]. [122] => # Křesťanství se od jiných židovských sekt odlišilo i pozdějším přijímáním nežidovských [[Konverze (náboženství)|konvertitů]]. Prohlášení křesťanství za víru pro všechny národy mu umožnilo stát se světovým náboženstvím. [123] => [124] => === Starověk === [125] => {{Podrobně|Rané křesťanství}} [126] => [127] => V prostředí [[Římská říše|Římské říše]] se křesťané museli vymezit vůči řecké kultuře, jiným myšlenkovým a náboženským proudům a obhájit se proti útokům zvenčí. Zároveň museli překonat zklamání z toho, že svět se po Ježíšově smrti nezměnil, a opustit tedy představu provizoria před koncem. Proti občasným pronásledováním je hájili [[apologeta|apologeti]] ({{Vjazyce2|el|''apologia''}} obhajoba) a postupem času křesťanství proniklo i do středních vrstev společnosti. [128] => [129] => === Křesťanství po roce 311 === [130] => [[Soubor:Church of the East in the Middle Ages.svg|náhled|vlevo|[[Nestoriánství]] bylo ve středověku rozšířeno ve velké části [[Asie]]]] [131] => První veřejnoprávní uznání křesťanského kultu v [[Římská říše|Římské říši]] nařídil dřívější pronásledovatel křesťanů císař [[Gaius Galerius Valerius Maximianus|Gaius Galerius]]Manfred Clauss: „Konstantin Veliký - Římský císař mezi [132] => pohanstvím a křesťanstvím“, VYŠEHRAD, Praha 2005, str. 29 a po něm roku [[313]] císař [[Konstantin Veliký|Konstantin]] I., jehož [[Edikt milánský]] zařadil křesťanství mezi dovolená náboženství. Konstantin zasáhl i do věroučných otázek a roku [[325]] svolal do [[Nikaia|Nikaie]] první [[ekumenický koncil]] (tzv. [[První nikajský koncil]]). Založil také nové hlavní město východní části říše, [[Konstantinopol]], křesťanské město, které má nahradit [[Řím]], město v této době převážně pohanské. Znevýhodnil i pohanské instituce. Sám se nechal pokřtít až krátce před smrtí. Další císařové s výjimkou císaře [[Julianus|Juliána]] Apostaty (=odpadlíka) křesťany podporovali. Císař [[Theodosius I.]] zakázal roku [[380]] křesťanský směr [[Ariánství|Áriánství]] a roku [[391]] zakázal na popud [[milán]]ského biskupa (a prvního arcibiskupa) [[Svatý Ambrož|Ambrože]] veškerý pohanský kult, čímž křesťanství zajistil pozici oficiálního (státního) náboženství v [[Starověký Řím|říši]].Terry Jones, Alan Ereira: ''Barbaři'', kap.: ''Křesťanská proměna říše'', (Mladá Fronta, 2008, {{ISBN|978-80-204-1803-6}}) [133] => [134] => Křesťanství se postupně snažilo vnitřně upevnit stanovením závazného vyznání víry ([[krédo]]), nauky ([[dogma#Dogma v katolické církvi|dogma]]) a církevní organizace, navazující na územní organizaci [[římská říše|římské říše]]. Nejvýznamnější [[biskup]]ové, [[teolog]]ové a [[filosof]]ové se snažili na [[ekumenický koncil|církevních koncilech]] přesně formulovat obsah křesťanské víry a zároveň se církev musela bránit, aby se nestala jen nástrojem císařské politiky. Od r.313 rapidně přibývalo nových biskupských stolců, proto se ty významnější (většinou nejstarší) stávaly i metropolemi pro sousední diecéze=biskupství. A v l.325-451 se 5 nejvýznamnějších metropolitů stalo patriarchy: v Římě, Konstantinopoli, syrské Antiochii, Jeruzalémě a v egyptské Alexandrii. Všech těchto 5 patriarchů dostalo na Chalkedonském koncilu (451) titul papežů. Dodnes ho mají: papež Katolické církve v Římě, pravoslavný patriarcha Alexandrie a celé Afriky a koptský patriarcha Alexandrie a celé Afriky(oba sídlí v Egyptě). Neoficiálně je též jako „etiopský papež“ označován i Abuna-patriarcha Etiopské církve (abuna je v amharštině + ge'ezu = staré liturgické etiopštině totéž co pappas řecky, papež česky + slovensky, pope anglicky atd.). Stejně tak je označován jako „arménský papež“ i Katolikos Arménské apoštolské církve (katolikos je řecky „hlava všech“ = nejvyšší představitel celé/nezávislé = autokefální/církve) a Katolikos-patriarcha Asyrské církve Východu jako „asyrský papež“ . Ve spisech [[Církevní otcové|církevních Otců]] ([[patristika]]) lze sledovat, jak se i křesťanské myšlení dělí na [[Východní křesťanství|východní]] (řecké) a [[západní církev|západní]] (latinské) a jak narůstají rozdíly mezi nimi až do definitivního [[velké schisma|rozchodu]] roku [[1054]]. [135] => [136] => === Středověk === [137] => [[Soubor:Christ in Majesty - Stavelot Bible.png|náhled|vlevo|upright| Kristus král (Stavelot, Belgie, kolem 1095)]] [138] => Když se západní část Římské říše rozložila (do r. 476), ujali se politického vedení města [[Řím]] jeho biskupové – [[papež]]ové ([[Lev I. Veliký]], [[Řehoř Veliký]]). Postupně ve střední [[Itálie|Itálií]] vznikl [[Církevní stát]]. Biskupové a křesťanské [[klášter]]y se snažili uchovávat zbytky [[Starověk|antické]] kultury, zakládali církevní školy a zároveň zápasili o církevní [[Boj o investituru|nezávislost]] na panovnících. Křesťanské [[misie]] zasáhly další části [[Evropa|Evropy]]. Když [[Karel Veliký]] koncem [[8. století]] založil [[Franská říše|Franskou říší]], opíral se o [[západní církev]]. Na [[Pyrenejský poloostrov|Pyrenejském poloostrově]] začala [[reconquista]]. [139] => [140] => O podíl na [[christianizace|christianizaci]] [[Velkomoravská říše|Velkomoravské říše]] spolu bojovali [[Západní církev|západní]] [[Latina|latinští]] misionáři [[Východofranská říše|Východofranské říše]] s [[Řečtina|řeckou]] [[Východní křesťanství|východní]] misií bratrů [[svatý Cyril a Metoděj|Konstantina a Metoděje]] vyslanou z [[Byzantská říše|Byzance]].[http://casopis.vesmir.cz/clanek/christianizace-slovanu Časopis Vesmír: Christianizace Slovanů, autor: Dušan Třeštík Publikováno: Vesmír 76, 285,]Dušan Třeštík: ''Vznik Velké Moravy'', s. 149-151, Nakladatelství Lidové Noviny, Praha 2010 K trvalejší christianizaci Českých zemí dochází až za vlády knížete [[Bořivoj I.|Bořivoje]] a jeho nástupců.Petr Charvát: ''Zrod Českého státu'', Vyšehrad, Praha 2007 Z [[Byzantská říše|Byzance]] se křesťanství dostalo i do východní Evropy, např. do [[Rusko|Ruska]]. Západní misie dosáhla až do [[Skandinávie]]. Počátkem 10. století došlo ve [[Francie|Francii]] k významné reformě klášterů ([[clunyjská reforma]]), které získaly politickou nezávislost a začaly vytvářet vlastní síť po celé západní a střední Evropě. V 11. století prošlo podobnou [[reforma|reformou]] i papežství, a napětí mezi ním a císařstvím vytvořilo neklidné, ale velmi plodné prostředí pro velký rozmach [[středověk]]é Evropy. Vedle rozvoje měst a obchodu vznikly první [[univerzita|univerzity]] ([[Bologna]]) a také díky nim začalo hrát v evropské politice stále větší roli [[právo]]. [141] => [142] => Když po roce 1000 nenastal mnohými očekávaný konec světa, vysvětlili si to někteří tím, že [[Jeruzalém]] je v rukou „nevěřících“ a v nábožensky vzrušené atmosféře se evropští panovníci pustili do [[Křížové výpravy|křížových výprav]]. Po prvním úspěchu se jim podařilo udržet Jeruzalém osmdesát let, ale další výpravy byly stále problematičtější a nakonec ztroskotaly. Zároveň probíhal tak zvaný [[boj o investituru]], zápas papežů s císaři o svrchovanost; první papežské vítězství ([[Canossa]] 1077) sice časem vystřídaly porážky, přímému spojení náboženské autority s politickou mocí se však díky tomu západní Evropa vyhnula. [143] => [144] => [[Soubor:Praha, Katedrála, Poslední soud 01.jpg|náhled| Poslední soud (Praha, Hrad, kolem 1360)]] [145] => Rostoucí moc, bohatství a sebevědomí evropských panovníků i církevních hodnostářů vedly k lidovým nepokojům spojeným s kritikou bohatství a moci církve. Ve středověké Evropě působili i křesťané nezávislí na [[Římskokatolická církev|západní]] (latinské) či [[Pravoslaví|východní]] (řecké) církvi, snažící se přiblížit prostotě raného křesťanství a přezdívaní jejich oponenty jako [[Bogomilství|bogomilové]] (na Balkáně) nebo [[kataři]] (v západní Evropě).[[David Zbíral|Zbíral David]], ''Kataři'', 2001, článek na webu autora www.david-zbiral.cz, dostupné online [http://www.david-zbiral.cz/Katari-prehled.htm#_ftnref4 zde][[David Zbíral|Zbíral David]], ''Kataři - stručný přehled'', 2003, článek na webu autora www.david-zbiral.cz, dostupné online [http://www.david-zbiral.cz/katari-prehled-kratce.htm#_ftnref7 zde] I uvnitř západní církve vznikala hnutí za křesťanskou opravdovost a chudobu zvané [[žebravý řád|žebravé řády]] ([[Řád bratří kazatelů|dominikáni]], [[františkáni]]) a vnitřní kritikové církve (např. [[William Ockham]], [[John Wycliffe]]) se dovolávali panovníků, aby církev reformovali oni. Francouzští králové si na 70 let podrobili papeže v [[Avignon]]u, jejich soupeři však volili jiné papeže a vzniklé spory mezi dvěma papeži silně otřásly autoritou církve. Koncily v [[Kostnice|Kostnici]] a v [[Basilej]]i sice [[Papežské schizma|papežský rozkol]] odstranily, snahy [[konciliarismus|konciliaristů]] o méně monarchické pojetí církve se však nakonec neprosadily. [146] => [147] => Oslabenou [[byzantská říše|Byzantskou říši]] ohrozili v 15. století [[turecko|turečtí]] nájezdníci a byzantští zástupci sjednali s [[římskokatolická církev|římskou církví]] takzvanou [[Florentská unie|florentskou unii]], kterou však ostatní východní [[patriarchát (územní členění církve)|patriarchové]] neuznali. Roku 1453 Byzanc padla, čímž se těžiště Pravoslavné církve přesunulo do [[Ruské impérium|Ruska]]. Ani Katolická církev nežila v klidu. Osobní lidová zbožnost a snaha o návrat k původnímu prostému křesťanství vedly v pozdním středověku vedla k lidovým povstáním jako bylo [[husitství]] v Čechách nebo [[Savonarola|Savonarolův]] režim ve Florencii, ale teprve hluboký protest [[německo|německého]] [[mnich]]a a teologa [[Martin Luther|Martina Luthera]] ([[1521]]) a jeho odmítnutí Římem vedly k dalšímu rozdělení křesťanství. [148] => [149] => === Reformace a novověk === [150] => [[Soubor:Lucas Cranach d.Ä. - Martin Luther, 1528 (Veste Coburg) (cropped).jpg|náhled|vlevo|upright=0.8|Reformátor [[Martin Luther]] od [[Lucas Cranach|Lucase Cranacha]]]] [151] => Luther se postavil proti zbytnělé náboženské praxi Katolické církve, zdůraznil odpovědnost každého člověka, závaznost evangelia a Boží [[milost (teologie)|milost]] jako jedinou naději křesťana na spásu. Křesťan má zejména žít podle evangelia a podle rady apoštola Pavla se nesmí protivit světské vrchnosti, která naopak nesmí zasahovat do věcí víry. Luther nově přeložil [[bible|Bibli]] do [[němčina|němčiny]] a zahájil tak vlnu nových překladů a čtení Bible, odmítl autoritu papeže, kláštery a [[kněz|kněžský]] [[celibát]] a omezil [[svátost]]i na [[křest]] a [[večeře Páně|večeři Páně]]. Lutherovu reformaci dále rozvinul [[Jean Calvin]] a řada teologů nově formulovala základy křesťanského učení, a to formou [[katechismus|katechismu]] pro všechny. [152] => [153] => Reformace výrazně proměnila evropské společnosti. Zdůraznila mravní stránku křesťanství, oslabila rozdíl mezi kněžími a [[laik]]y, kterým uložila četbu Bible a podpořila tak potřebu obecné vzdělanosti. Protestantské církve začaly užívat při bohoslužbě národní jazyky a staly se tak součástmi národních společností. Jejich majetek byl do značné míry převeden na jiné účely a mnozí panovníci využili této příležitosti, aby se zbavili církevní opozice, případně rozšířili svoji moc. Kalvínova reformace, úspěšná v bohatých a převážně městských společnostech, zavedla přísné mravy včetně veřejného dohledu, na druhé straně podpořila samostatnost a svobodu jednotlivců a stala se kolébkou moderních [[demokracie|demokracií]]. [154] => [155] => [[Soubor:Rembrandt Harmensz. van Rijn 057.jpg|náhled|Rembrandt: Svatá rodina (Louvre, 1640)]] [156] => [[Katolická církev|Katolická]] odpověď na reformaci byla [[Protireformace|katolická protireformace]] formulovaná [[Tridentský koncil|Tridentským koncilem]] a prosazovaná zejména [[Tovaryšstvo Ježíšovo|Tovaryšstvem Ježíšovým]] (jezuité). Znamenala utužení Katolické nauky, jednoty, a posílila postavení papežů. Postarala se o nové vydání [[vulgata|latinské bible]], předepsala povinné vzdělávání kněží, vydala srozumitelné učebnice křesťanství ([[katechismus|katechismy]]) a zavedla jednotnou latinskou liturgii. Součástí byla i reforma kalendáře ([[gregoriánský kalendář]]). [157] => [158] => Přes snahu řady vzdělanců o zprostředkování ([[Erasmus Rotterdamský]], [[Jean Bodin]]) i politické úsilí císařů vedla ostrá stanoviska obou stran v hluboce křesťanské Evropě k dlouhotrvajícím a krvavým konfliktům, kde se politické zájmy často kryly náboženskými. [[Selské války]] v Německu, pronásledování jinověrců, občanská válka ve Francii a v [[Anglie|Anglii]] a zejména [[třicetiletá válka]] ve střední Evropě přinesly obrovské utrpení a ztráty a silně otřásly důvěrou vzdělaných Evropanů v křesťanství a později i náboženství vůbec. [159] => [160] => Další vývoj křesťanství se v jednotlivých zemích značně lišil, společným hnutím byl obrat k osobní a vnitřní zbožnosti v [[pietismus|pietismu]], bohatá lidová [[baroko|barokní]] zbožnost a na druhé straně příklon vzdělaných lidí k [[racionalismus|racionalismu]] v [[17. století]], k [[deismus|deismu]] a [[osvícenství]] v 18. století. Misijní činnost v mimoevropských zemích rozvíjela katolická církev od [[16. století]], [[protestanti|protestantské církve]] o něco později. Přes různé vnější úspěchy se od poloviny [[19. století]] křesťanské církve ocitají v [[defenziva|defenzivě]] a čelí jednak ostré kritice mnohých vzdělanců, jednak faktickému odcizování lidových, hlavně dělnických vrstev. [161] => [162] => == Rozšíření a zastoupení == [163] => [[Soubor:Christianity percentage by country (2008).png|náhled|400px|Zastoupení křesťanství podle jednotlivých zemí]] [164] => Křesťanství s více než dvěma miliardami věřících je nejrozšířenějším světovým náboženstvím, počet křesťanů přitom roste asi o 2 procenta ročně, tedy zhruba stejně jako celosvětová populace.Religioustolerence.org, [http://www.religioustolerance.org/growth_isl_chr.htm ''Growth of Christianity and Islam''] {{Wayback|url=http://www.religioustolerance.org/growth_isl_chr.htm |date=20171204083716 }}. V absolutních počtech je tak křesťanství nejrychleji rostoucí [[velká světová náboženství|velké náboženství]], v procentuálním přírůstku se řadí až za [[islám]]. Křesťanství není rozšířeno ve všech světadílech stejně, ale mezi náboženstvími tří [[kontinent]]ů přesto dominuje ([[Amerika]], [[Evropa]], [[Austrálie]]), v [[Afrika|Africe]] je jeho zastoupení rovněž mírně vyšší než u [[islám]]u. Křesťanství je podle [[Statistika|statistik]] nejrozšířenějším náboženstvím v současné Africe: hlásí se k němu přibližně polovina celé [[populace]] kontinentu – v subsaharské Africe je to téměř 60% populace.{{Citace monografie [165] => | příjmení = Ross [166] => | jméno = Kenneth R. [167] => | titul = Christianity in Sub-Saharan Africa [168] => | vydání = 1 [169] => | vydavatel = Edinburgh University Press [170] => | místo = Edinburgh [171] => | rok vydání = 2017 [172] => | strany = 3–6 [173] => }} V roce 2022 žilo v Africe přibližně 685 milionů křesťanů, což je největší množina křesťanů ze všech světových kontinentů a číslo stále stoupá.{{Citace periodika [174] => | příjmení = Havelka [175] => | jméno = Ondřej [176] => | odkaz na autora = Ondřej Havelka (cestovatel) [177] => | titul = Křesťanství v Africe: tři fáze christianizace a specifika africké teologie a spirituality [178] => | periodikum = Theologická revue [179] => | datum vydání = 2022 [180] => | ročník = 92 [181] => | číslo = 3 [182] => | strany = 291–309 [183] => }} Specifikum afrického křesťanství je podle [[Afrikanistika|afrikanisty]] a [[Teologie|teologa]] [[Ondřej Havelka (cestovatel)|O. Havelky]] nejen v množství nových afrických církví často i s vyhrocenějšími postoji ke katolictví či protestantismu – jako je např. [[kimbanguismus]] –, ale rovněž v jeho otevřenosti africkým [[Synkretismus|synkretismům]] (např. [[synkretismus vodunu a křesťanství]]).{{Citace periodika [184] => | příjmení = Havelka [185] => | jméno = Ondřej [186] => | odkaz na autora = Ondřej Havelka (cestovatel) [187] => | titul = Synkretismus katolického křesťanství a západoafrického vodunu z teologicko-etické perspektivy [188] => | periodikum = Studia Theologica [189] => | datum vydání = 2021-12-01 [190] => | ročník = 23 [191] => | číslo = 3 [192] => | strany = 149–174 [193] => | doi = 10.5507/sth.2021.033 [194] => | jazyk = en [195] => | url = http://studiatheologica.eu/doi/10.5507/sth.2021.033.html [196] => | datum přístupu = 2022-10-24 [197] => }} Někteří afričtí křesťané rovněž vyznávají některé z lokálních [[Tradiční africká náboženství|tradičních náboženství]] ([[vícečetná náboženská identita]]), což je další africké specifikum spjaté s křesťanstvím (ale i [[Islám|islámem]]).{{Citace monografie [198] => | příjmení = Mbiti [199] => | jméno = John S. [200] => | titul = An Introduction to African Religion [201] => | vydání = 1 [202] => | vydavatel = Heinemann Educational Books [203] => | místo = Portsmouth, London [204] => | rok vydání = 1991 [205] => | strany = 15–26 [206] => }} V Africe se rovněž zrodila svébytná křesťanská [[africká teologie]].{{Citace monografie [207] => | příjmení = Gibellini [208] => | jméno = Rosino [209] => | titul = Teologické směry 20. století [210] => | vydání = 1 [211] => | vydavatel = Karmelitánské nakladatelství [212] => | místo = Kostelní Vydří [213] => | rok vydání = 2011 [214] => | strany = 478–497 [215] => }} [216] => Jediným kontinentem, kde křesťanství je ve výrazné menšině, je Asie. Přesto se zde nachází několik států s křesťanskou většinou: [[Arménie]] ([[Arménská apoštolská církev]]), [[Gruzie]], [[Kypr]], [[Rusko]] ([[pravoslaví]]), [[Filipíny]] a [[Východní Timor]] ([[katolická církev]]). Významný podíl (alespoň 25 % obyvatel) představují křesťané v [[Libanon]]u, [[Jižní Korea|Jižní Koreji]] a [[Kazachstán]]u. [217] => [218] => == Směry v křesťanství == [219] => Křesťanství možno rozdělit na dva druhy: západní a východní. [220] => [221] => === Západní křesťanské směry === [222] => * [[Římskokatolická církev|Římské katolictví]] – [[římskokatolická církev]], spolu s 23 [[Východní katolické církve|východními katolickými církvemi]] tvoří [[Katolická církev|katolickou církev]] vedenou [[Papež|římským papežem]]. [223] => * [[Protestantismus|Protestantství]] – protestantské církve, církve vycházející z [[reformace]] nebo na ni navazující (např. [[Luteránství|luteráni]], [[Kalvinismus|kalvinisté]], [[Baptismus|baptisté]], [[Metodismus|metodisté]], [[Evangelikalismus|evangelikálové]]) [224] => * [[Anglikánství]] – [[Anglikánská církev|státní církev v Anglii]] a její dceřiné církve působící po světě, z nichž většina je sdružena v [[Anglikánský svaz církví|Anglikánském společenství]]. Anglikánství vzniklo v dobách [[reformace]] a někdy se řadí k protestantství. [225] => * [[Starokatolická církev|Starokatolictví]] – odštěpilo se od [[Římskokatolická církev|římskokatolické církve]] v [[19. století]] kvůli nesouhlasu se závěry [[První vatikánský koncil|Prvního vatikánskeho koncilu]]. [226] => [227] => === Východní křesťanské směry === [228] => * [[Pravoslaví]] - východní pravoslavné církve (např. [[Ruská pravoslavná církev|ruská]], [[Řecká pravoslavná církev|řecká]], [[Srbská pravoslavná církev|srbská]], [[Bulharská pravoslavná církev|bulharská]], [[Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku|česko-slovenská]], [[Rumunská pravoslavná církev|rumunská]] atd.) [229] => * [[Východní katolické církve|Východní katolictví]] - východní katolické církve, spolu s římskokatolickou církví tvoří katolickou církev vedenou římským papežem. [230] => * [[Starobylé východní církve]] (např. [[Koptská pravoslavná církev|koptská]], [[Arménská apoštolská církev|arménská]], [[Etiopská pravoslavná církev|etiopská]], [[Asyrská církev Východu|asyrská]] atd.) [231] => * patří zde také např. [[Starověrci|ruští starověrci]] atd. [232] => * [233] => * [234] => * [235] => * [236] => * [237] => [238] => == Křesťanské církve == [239] => {{Podrobně|Seznam křesťanských denominací}}[[Soubor:Nativity (15th c., Annunciation Cathedral in Moscow).jpg|náhled|upright|vlevo|A. Rublev, Narození Krista (Moskva, Kreml 1405)]] [240] => Většina křesťanů patří k jednomu ze tří nejpočetnějších směrů: západní [[Římskokatolická církev|katolictví]], východní [[pravoslaví]] a [[Protestantismus|protestantství]], vzniklé v západní církvi z reformace v 16. století. Liší se od sebe odlišným chápáním vztahu věřících a církve, z čehož se odvozuje i odlišná církevní organizace. Zatímco starší církve (katolické a pravoslavné) se chápou jako nezbytné zprostředkování mezi Bohem a člověkem, řada protestantských (presbyteriánských) církví se chápe jako sdružení věřících, kteří tvoří místní sbory. První z nich jsou organizovány hierarchicky, a to buď s jediným nejvyšším představitelem (papež), nebo ve velkých obvykle územních patriarchátech (pravoslaví). Protestantské církve se dělí na církve episkopální ([[anglikáni]], [[luteráni]]), kde je větší skupina místních církví podřízena [[biskup]]ovi, a církve presbyteriální, kde je každý sbor do značné míry samostatný a jen někde si zástupci sborů volí představenstva například národních církví. Většina protestantských církví je organizována podle národních států. [241] => [242] => S tímto rozlišením souvisí i odlišné chápání církevní služby. V katolických a pravoslavných církvích se povolání kněží, biskupů a případně [[řeholník]]ů (mnichů a jeptišek) považuje za celoživotní, u kněží založené na zvláštním svěcení, případně spojené s požadavkem [[celibát]]u (biskupové a mniši, v římskokatolické církvi i kněží). V protestantských církvích se sice obvykle také vyžaduje zvláštní vzdělání a [[ordinace (protestantství)|ordinace]], [[kazatel]]e nebo [[duchovní]] si však jednotlivé sbory samy vybírají a jejich služba může být i dočasná. Ve většině protestantských církví mohou církevní službu vykonávat i ženy. Zejména v [[Spojené státy americké|USA]] je mnoho tak zvaných svobodných církví (''free church''), což jsou zcela samostatné místní sbory bez dalších organizačních vazeb. [243] => [244] => [[Soubor:Albigensian Crusade 01.jpg|náhled|240px|Papež [[Inocenc III.]] exkomunikuje [[Kataři|katary]] z jižní Francie (vlevo), Masakr katarů [[Křížové výpravy|křižáky]]]] [245] => Přes moderní [[Ekumenismus|ekumenické]] snahy jsou vztahy mezi církvemi i dnes často konfliktní a pokud měly nějaký vztah k politice, mohly být i násilné. Věřící pokládaní za odpadlíky od pravé víry bývali někdy označeni jako kacíři či [[Heretik|heretici]] a protože se často lišili i v hodnocení vládnoucí moci, byli i politicky pronásledováni.{{Citace monografie [246] => | příjmení = Evans [247] => | jméno = Gillian Rosemary [248] => | příjmení2 = [249] => | jméno2 = [250] => | titul = Stručné dějiny kacířství [251] => | vydání = [252] => | vydavatel = VOLVOX GLOBATOR [253] => | místo = [254] => | rok = 2006 [255] => | počet stran = [256] => | strany = [257] => | isbn = [258] => }}{{Citace monografie [259] => | příjmení = Brenon [260] => | jméno = Anne [261] => | příjmení2 = [262] => | jméno2 = [263] => | titul = Kataři - život a smrt jedné křesťanské církve [264] => | vydání = [265] => | vydavatel = Centrum pro studium demokracie a kultury [266] => | místo = [267] => | rok = 2001 [268] => | počet stran = [269] => | strany = [270] => | isbn = [271] => | poznámka = Kapitoly: Středověcí heretici, Křesťanství dobrých mužů [272] => }} [273] => [274] => [276] => [277] => == Galerie == [278] => [279] => Soubor:Catholic Church in Gomel, Holy Mass.jpg|Římskokatolická mše [280] => Soubor:Epiphany Mass in the Monastery of Prophet Elias of Santorini.jpg|Slavnost Zjevení Páně v [[Řecká pravoslavná církev|Řecké pravoslavné církvi]] [281] => Soubor:Crucession Davidovo-Elizarovo Guslitci Moscow reg 8504.jpg|Ruští [[starověrci]] během pravoslavných Velikonoc [282] => Soubor:Saint Cross SGV 3.jpg|[[Svatý kříž]] v kostele [[Arménská apoštolská církev|Arménské apoštolské církve]] [283] => Soubor:Black Nazarene procession.jpg|[[Římskokatolická církev|Katolické]] procesí v [[Manila|Manile]] na Filipínách [284] => Soubor:Gateway Church 114 Campus.jpg|Američtí [[Evangelikalismus|evangelikálové]] v Texasu [285] => Soubor:141225과천교회 성가대 크리스마스 축하공연66.jpg|Půlnoční bohoslužba [[Presbyteriáni|presbyteriánů]] v Jižní Koreji [286] => Soubor:Memehir Girma Wendimu 05.jpg|Kněží [[Etiopská pravoslavná církev|Etiopské pravoslavné církve]] [287] => Soubor:Nebeská církev Kristova v Beninu.jpg|Bohoslužba Nebeské církve Kristovy v Beninu. [288] => [289] => [290] => == Odkazy == [291] => [292] => === Reference === [293] => [294] => [295] => === Literatura === [296] => {{Refbegin}} [297] => {{Sloupce|3| [298] => * {{Citace monografie [299] => | příjmení = Brown [300] => | jméno = Raymond E. [301] => | titul = Ježíš v pohledu Nového zákona : úvod do christologie [302] => | překladatelé = Jan a Vladimír Roskovcovi [303] => | vydavatel = Vyšehrad [304] => | místo = Praha [305] => | rok = 1998 [306] => | počet svazků = 1 [307] => | isbn = 80-7021-228-4 [308] => }} [309] => * {{Citace monografie [310] => | příjmení = Filipi [311] => | jméno = Pavel [312] => | odkaz na autora = Pavel Filipi [313] => | titul = Církev a církve : kapitoly z ekumenické eklesiologie [314] => | vydavatel = Centrum pro studium demokracie a kultury [315] => | místo = Brno [316] => | rok = 2000 [317] => | isbn = 80-85959-58-5 [318] => }} [319] => * {{Citace monografie [320] => | příjmení = Filipi [321] => | jméno = Pavel [322] => | odkaz na autora = Pavel Filipi [323] => | titul = Křesťanstvo : historie, statistika, charakteristika křesťanských církví [324] => | vydavatel = Centrum pro studium demokracie a kultury [325] => | místo = Brno [326] => | rok = 1998 [327] => | vydání = 2 [328] => | isbn = 80-85959-35-6 [329] => }} [330] => * {{Citace monografie [331] => | příjmení = Kratochvíl [332] => | jméno = Zdeněk [333] => | odkaz na autora = Zdeněk Kratochvíl [334] => | titul = Studie o křesťanství a řecké filosofii [335] => | vydavatel = Česká křesťanská akademie [336] => | místo = Praha [337] => | rok = 1994 [338] => }} [339] => * {{Citace monografie [340] => | příjmení = Kroll [341] => | jméno = Gerhard [342] => | titul = Po stopách Ježíšových [343] => | překladatelé = Vladimír Petkevič [344] => | vydavatel = Zvon [345] => | místo = Praha [346] => | rok = 1995 [347] => | počet svazků = 1 [348] => | isbn = 80-7113-110-5 [349] => }} [350] => * {{Citace monografie [351] => | příjmení = Küng [352] => | jméno = Hans [353] => | odkaz na autora = Hans Küng [354] => | titul = Být křesťanem : křesťanská výzva [355] => | překladatelé = Stanislav Štýs [356] => | vydavatel = Centrum pro studium demokracie a kultury [357] => | místo = Brno [358] => | rok = 2000 [359] => | počet svazků = 1 [360] => | isbn = 80-85959-76-3 [361] => }} [362] => * {{Citace monografie [363] => | příjmení = Neuner [364] => | jméno = Peter [365] => | titul = Laici a klérus? : společenství Božího lidu [366] => | překladatelé = Jan Spousta [367] => | vydavatel = Vyšehrad [368] => | místo = Praha [369] => | rok = 1997 [370] => | počet svazků = 1 [371] => | isbn = 80-7021-141-5 [372] => }} [373] => * {{Citace monografie [374] => | příjmení = Pawlowsky [375] => | jméno = Peter [376] => | titul = Křesťanství v proměnách dvou tisíciletí [377] => | překladatelé = Jan Sokol [378] => | vydavatel = Vyšehrad [379] => | místo = Praha [380] => | rok = 1995 [381] => | počet svazků = 1 [382] => }} [383] => * {{Citace monografie [384] => | příjmení = Ratzinger [385] => | jméno = Joseph [386] => | titul = Úvod do křesťanství [387] => | odkaz na autora = Benedikt XVI. [388] => | překladatelé = Vratislav Slezák [389] => | vydavatel = [[Karmelitánské nakladatelství]] [390] => | místo = Kostelní Vydří [391] => | rok = 2007 [392] => | počet svazků = 1 [393] => | isbn = 978-80-7195-012-7 [394] => }} [395] => * {{Citace monografie [396] => | příjmení = Sokol [397] => | jméno = Jan [398] => | odkaz na autora = Jan Sokol [399] => | titul = Člověk a náboženství [400] => | vydavatel = Portál [401] => | místo = Praha [402] => | rok = 2004 [403] => | počet svazků = 1 [404] => | isbn = 80-7178-886-4 [405] => }} [406] => * {{Citace monografie [407] => | příjmení = Trilling [408] => | jméno = Wolfgang [409] => | titul = Hledání historického Ježíše / Wolfgang Trilling [410] => | překladatelé = Jindřich Slabý [411] => | vydavatel = Vyšehrad [412] => | místo = Praha [413] => | rok = 1993 [414] => | počet svazků = 1 [415] => | isbn = 80-7021-132-6 [416] => }} [417] => * {{Citace monografie [418] => | příjmení = Vouga [419] => | jméno = François [420] => | titul = Dějiny raného křesťanství [421] => | překladatelé = Josef Štochl [422] => | vydavatel = Vyšehrad; Centrum pro studium demokracie a kultury [423] => | místo = Praha-Brno [424] => | rok = 1997 [425] => | počet svazků = 1 [426] => | isbn = 80-85959-22-4 [427] => }} [428] => * {{Citace monografie [429] => | titul = Novozákonní apokryfy. I, Neznámá evangelia (uspořádali Jan A. Dus, Petr Pokorný) [430] => | překladatelé = [[Jaroslav Brož]] ... et al. [431] => | vydavatel = Vyšehrad [432] => | místo = Praha [433] => | rok = 2006 [434] => | vydání = 2 [435] => | isbn = 80-7021-839-8 [436] => }} [437] => }} [438] => {{Refend}} [439] => [440] => === Související články === [441] => {{Sloupce|2| [442] => * [[Bible]] [443] => * [[Církev]] [444] => * [[Dějiny křesťanství]] [445] => * [[Duch svatý]] [446] => * [[Ježíš Kristus]] [447] => * [[Křesťanská mystika]] [448] => * [[Křesťanská tradice]] [449] => * [[Křesťanský fundamentalismus]] [450] => * [[Křesťanství v Česku]] [451] => * [[Láska v křesťanství]] [452] => * [[Středověká křesťanská mystika]] [453] => }} [454] => [455] => === Externí odkazy === [456] => * {{Commonscat|Christianity}} [457] => * {{Wikislovník|heslo=křesťanství}} [458] => * {{Wikicitáty|téma=křesťanství}} [459] => [460] => {{Křesťanské patriarcháty}}{{Autoritní data}} [461] => {{Portály|Křesťanství|Náboženství}} [462] => [463] => [[Kategorie:Křesťanství| ]] [464] => [[Kategorie:Abrahámovská náboženství]] [465] => [[Kategorie:Vzniklo v 1. století]] [466] => [[Kategorie:Západní kultura]] [] => )
good wiki

Křesťanství

Krista v pojetí Beau Dieu (Remeš, 13. stol.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Ježíš Kristus','Duch svatý','Římskokatolická církev','monoteismus','pravoslaví','katolická církev','Pravoslaví','Protestantismus','Starý zákon','Skutky apoštolů','Evropa','Arménská apoštolská církev'

Evropa

Monoteismus

Pravoslaví

Pravoslaví je jedním z hlavních křesťanských církevních proudů, který se rozvinul východním směrem z římskokatolické církve.

Protestantismus

The Wikipedia page "Protestantismus v Česku" (Protestantism in Czech) provides an overview of the history and development of Protestantism in the Czech Republic.