Array ( [0] => 14712954 [id] => 14712954 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Manýrismus [uri] => Manýrismus [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => Pojem '''manýrismus''' má v [[umění]] dvojí význam. Častěji je používán v užším smyslu, kdy označuje přechodovou fázi mezi vrcholnou [[Renesance|renesancí]] a [[baroko|barokem]]. V širším slova smyslu je principem umělecké tvorby, v protikladu ke [[klasicismus|klasicismu]], či tvorba založená na „manýře“, tj. určitém specifickém uměleckém prostředku. [1] => [2] => Název ''manýrismus'' je odvozen z [[italština|italského]] slova ''maniera'' – styl, způsob. Pojem zavedl v [[16. století]] [[Giorgio Vasari]]; charakterizoval jím pozdní tvorbu [[Michelangelo Buonarroti|Michelangelovu]], která se odchylovala od klasických představ o harmonii. [3] => [4] => == Manýrismus: mezi renesancí a barokem == [5] => [[Soubor:Parmigianino Selfportrait.jpg|náhled|vlevo|[[Parmigianino]]: ''Autoportrét v [[konvexní]]m zrcadle'']] [6] => Éra manýrismu nemá přesně vymezený rozsah – ani ve významu období mezi renesancí a barokem: jednak bývá často odlišně chápána v literatuře, ve výtvarném umění a architektuře, jednak je velmi obtížné nalézt pomyslnou hranici mezi manýrismem a barokem. Doba manýrismu se vymezuje většinou léty [[1515]]–[[1600]] v [[Itálie|Itálii]], [[1550]]–[[1610]] ve [[Francie|Francii]], [[1560]]–[[1630]] ve [[Střední Evropa|Střední Evropě]]. V [[Německo|Německu]] však bývá někdy k manýrismu počítána tzv. [[slezská básnická škola]], jež trvala přibližně do roku [[1680]]; podobně angličtí [[metafyzičtí básníci]] tvořili do konce [[17. století]] – v českém prostředí bývají obě tyto tradice zahrnovány pod pojem barokní poezie.Srv. např. výbor [[Václav Černý|V. Černého]] ''Kéž hoří popel můj''. Praha 1969. [7] => [8] => === Charakteristika === [9] => Obecně lze manýrismus charakterizovat jako odklon od harmonického řádu, jak je chápala vrcholná renesance, představovaná například ''[[Athénská škola|Athénskou školou]]'' [[Raffael Santi|Raffaela Santi]]; tento posun je dobře patrný např. na tvorbě Raffaelova žáka [[Giulio Romano|Giulia Romana]]. Manýrismus tíhne k [[alegorie|alegorii]], enigmatičnosti, náznakům, jedinečnosti. Typickým projevem manýrismu (zejména v literatuře) je tzv. ostrovtip ([[concetto]]), motiv, slovo, nebo [[metafora]], která svým promyšleným vestavěním do díla umožňuje otevírat nové, na první pohled nezjevné, významy. [10] => [11] => Základní motivy této epochy můžeme najít u spisovatelů-teoretiků manýrismu, kteří působili okolo roku [[1600]]: vlivné bylo dílo španělského jezuity [[Baltasar Gracián|Baltasara Graciána]] ''Ostrovtip a umění duchaplnosti'' či ''Aristotelský dalekohled aneb idea ostrovtipnosti psaní'' Itala [[Emanuele Tesauro|Emanuela Tesaura]]. Příznačná je deviza „Krále manýristů“ [[Giambattista Marino|Giambattisty Marina]]: ''„Básníkovým cílem je úžas (meraviglia); kdo neumí ohromovat, ať jde hřebelcovat koně.“'' [12] => [13] => === Historický pohled === [14] => Historicky bývá vznik manýrismu vykládán jako následek rozkladu tradiční jednoty: začíná období [[reformace]], hroutí se vize jednotné katolické církve a křesťanské [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]]; roku [[1527]] je pleněn Řím; vzrůstá moc španělských [[Habsburkové|Habsburků]]; prostřednictvím „objevení“ Ameriky se Evropa setkává s jinakostí a exotičností. Duchovní klima Evropy je silně ovlivněno pozdně renesančním [[Novoplatonismus|novoplatónismem]] ([[Marsilio Ficino]], [[Giovanni Pico della Mirandola|Pico della Mirandola]]), [[hermetismus|hermetismem]] a [[alchymie|alchymií]]. Důležitou událostí byl také objev [[Helénismus|helenistického]] sousoší [[Láokoón|Laokoon]] roku [[1506]]. [15] => [16] => Během 16. století se manýrismus usazuje a rozkvétá na panovnických dvorech celé Evropy, od [[Madrid]]u po [[Lvov]]. Kromě [[Řím]]a či [[Florencie]] byla jedním z center manýristického umění i [[Praha]] za vlády [[Rudolf II.|Rudolfa II.]], na jehož dvoře působil proslulý [[Giuseppe Arcimboldo]]. Během [[třicetiletá válka|třicetileté války]] je manýrismus postupně vystřídán (či absorbován) [[baroko|barokem]]; avšak, jak již bylo uvedeno, pojmy ''manýrismus'' a ''baroko'' jsou neustále předmětem studií a sporů, a v jednotlivých zemích se liší; např. ve Francii je následující 17. století běžně nazýváno epochou [[klasicismus|klasicismu]]. [17] => [18] => Manýrismus bývá také charakterizován jako analogie, či inspirace evropských uměleckých [[avantgarda|avantgard]] přelomu [[19. století|19.]] a [[20. století]]. [19] => [20] => == Představitelé == [21] => [[Soubor:Vasari - Le vite, 1568 B, v. 1, ritratto p (16).jpg|náhled|Giorgio Vasari]] [22] => Následující přehled osobností, spojovaných s manýrismem, nelze brát jako závazný, neboť ani pojem manýrismu není jednoznačně vymezen (viz výše). Některé z postav jsou tak v jiných pramenech pokládány za představitele renesance či baroka. [23] => [24] => === Výtvarné umění === [25] => [[Tintoretto|Jacopo Tintoretto]], [[Giorgio Vasari]], [[Jacopo da Pontormo|Pontormo]], [[Caravaggio]], [[Parmigianino]], [[Giuseppe Arcimboldo]], [[El Greco]], [[Rosso Fiorentino]], [[Francesco Primaticcio]], [[Federico Zuccari]], [[Hendrik Goltzius]], [[Jacopo Bassano]], [[Giambologna]], [[Benvenuto Cellini]], [[Denis Calvaert]], [[Bartholomeus Spranger]], [[Agnolo Bronzino]], [[Antoine Caron|Antonine Caron de Beavais]], [[Orazio Grevenbroeck]], [[Domenico Beccafumi]], [[Lelio Orsi]], [[Albrecht Altdorfer]], [[Alessandro Vittoria]], [[Adrian de Vries]], [[Giovanni Battista Bracelli]], [[Giovanni Battista Quadri]], [[Luca Cambiaso]], [[Lorenz Stoer]], [[Ehard Schön]], [[Jacob van Swanenburgh]], [[Paolo Veronese|Veronese]], [[Pieter Bruegel|Pieter Brueghel starší]], [[Joseph Heintz starší|Joseph Heintz]], [[Lavinia Fontana]] [26] => [27] => === Architektura === [28] => [[Bartolomeo Ammanati]], [[Giacomo della Porta]], [[Hendrick de Keyser]] [29] => [30] => === Literatura === [31] => [[Michelangelo Buonarroti]], [[Giambattista Marino]], [[Miguel de Cervantes y Saavedra|Miguel de Cervantes]], [[Christian Hoffmann von Hoffmannswaldau|Ch. H. von Hoffmannswaldau]], [[Paul Fleming]], [[François Rabelais]], [[Ludovico Ariosto]], [[Luis de Góngora y Argote|Luis de Góngora]], [[Baltasar Gracián]], [[William Shakespeare]], [[Georg Philipp Harsdörffer]], [[Emanuele Tesauro]], [[Giovanni Battista Guarini]], [[Torquato Tasso]], [[Edmund Spenser]], [[Adam Michna z Otradovic]] [32] => [33] => === Hudba === [34] => [[Carlo Gesualdo]], [[Luca Marenzio]] [35] => [36] => == Manýrismus a klasicismus == [37] => Pojetí manýrismu jakožto „konstanty evropské kultury“ v [[komplementarita|komplementaritě]] ke ''klasice'' či ''klasicismu'' rozvíjeli [[literární komparatistika|literární komparatisté]] [[Ernst Robert Curtius]] a [[Gustav René Hocke]]. Ve třicátých letech dvacátého století dospěl k prakticky totožnému závěru [[Dějiny umění (obor)|historik umění]] [[Vojtěch Birnbaum]] ve své teorii nazvané [[barokní princip]]. [38] => {{Pahýl část}} [39] => [40] => == Galerie == [41] => [42] => Soubor:El Greco 042.jpg|[[El Greco]]: ''Laokoon'' [43] => Soubor:Bučovice zámek 6.jpg|Kašna z roku [[1637]] na nádvoří zámku v [[Bučovice (zámek)|Bučovicích]] [44] => Soubor:Angelo Bronzino 015.jpg|[[Angelo Bronzino]]: Freska v kapli Eleonory da Toledo ve [[Florencie|Florencii]] [45] => Soubor:Prager Burg Tor.jpg|[[Matyášova brána]] na [[Pražský hrad|Pražském hradě]] [46] => Soubor:Karlova, kostel svatého Salvátora.jpg|[[Vlašská kaple Nanebevzetí Panny Marie]] na [[Staré Město (Praha)|Starém Městě]] v [[Praha 1|Praze 1]] [47] => Soubor:Arcimboldo 60x82.png|[[Giuseppe Arcimboldo]]: slavný alegorický portrét císaře [[Rudolf II.|Rudolfa II.]] v [[Rudolf II. jako Vertumnus|podobě Vertumna]] [48] => [49] => [50] => == Odkazy == [51] => === Reference === [52] => [53] => [54] => === Externí odkazy === [55] => * {{Commonscat}} [56] => * [[Ernst Robert Curtius|Ernst Robert CURTIUS]], ''Evropské literatury a latinský středověk''. Praha: Triáda 1998. [57] => * [[Gustav René Hocke|Gustav René HOCKE]], ''Svět jako labyrint''. Manýrismus v literatuře. Praha: Triáda - H&H 2001, {{ISBN|80-86138-21-6}}. [58] => * [[Pavel Preiss|Pavel PREISS]], ''Panorama manýrismu''. Praha: Odeon 1974. [59] => [60] => {{posloupnost|co=[[Umělecký sloh]] [61] => |kdy=[[16. století]] [62] => | předchůdce =[[renesance]] [63] => | nástupce = [[baroko]]}} [64] => [65] => {{Architektonické a stavební směry}} [66] => {{Autoritní data}} [67] => {{Portály|Umění|Novověk}} [68] => [69] => [[Kategorie:Manýrismus| ]] [70] => [[Kategorie:Umělecké směry]] [71] => [[Kategorie:Obecná umělecká terminologie]] [72] => [[Kategorie:Literární pojmy]] [] => )
good wiki

Manýrismus

Pojem manýrismus má v umění dvojí význam. Častěji je používán v užším smyslu, kdy označuje přechodovou fázi mezi vrcholnou renesancí a barokem.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Giuseppe Arcimboldo','baroko','Baltasar Gracián','1600','Emanuele Tesauro','Rudolf II.','Florencie','Giambattista Marino','16. století','El Greco','klasicismus','Giorgio Vasari'

1600

Baroko

Florencie

Florencie je hlavní město a největší město Itálie.

Klasicismus

Klasicismus je umělecký a kulturní směr, který se začal prosazovat zejména v 18.